Podzimní čtení 2018 - září 🍁

Když jsem psala srpnové shrnutí, nešetřila jsem slovy chvály na to, jak šťastnou jsem měla ruku při výběru čtiva. Všechny knihy mi sedly, i když je fakt, že mně nesedne máloco, ale i tak jsem byla ráda za svůj srpnový výběr. A pak přišlo září... no... jak jen to říct... V září mi máloco sedlo :D. Takhle zvláštní měsíc jsem snad ještě nezažila.

Z pěti knih, které jsem nakonec zvládla přečíst, byly dvě klasiky od Shakespeara, jedna kniha motivační a dvě obrovská zklamání. Těchto pět knih dalo nakonec celkem 1202 stran. A díkybohu za toho Shakespeara, protože jinak bych asi měla čtecí krizi jako blázen.

Září prostě bylo zklamání nad zklamání, tak jdeme rovnou na to, ať si přečtete, co mě vlastně vůbec tak zklamalo.

Hana
Hana pro mě měla být top knihou tohoto roku. Stejně jako pro každého, kdo ji už četl. Na všech různých knižních portálech má neuvěřitelně vysoké hodnocení, z každé strany se na vás sypou jen ty nejlepší recenze, takže to přece znamená, že prostě musí stát za to!

A já neříkám, že tomu tak není. Hana je určitě kniha, která stojí za to, abyste si ji přečetli, jen k ní mám malé ale. Pokud jste náročnější čtenáři válečné literatury, v tomto případě myslím 2.sv.válku, téma holocaustu atd., tak tato kniha určitě nebude pro vás. Problém Hany je totiž v tom, že se snaží obsáhnout toto velice těžké a rozsáhlé téma na 300 stránkách. A to bohužel nejde. Celá kniha proto působí tak nějak nedodělaně, rychle letem světem zmínit ještě tohle a tamto, ať to máme komplet...

Vím, že stejný problém jsem měla třeba s Loutkářem z ghetta, kde to dopadlo úplně stejně. Pokud ale válečnou románovou literaturu nemáte načtenou vůbec a toto by měl být váš první román s tímto tématem, tak vřele doporučuji. Hana je totiž napsaná extrémně čtivě, stránky utíkají před očima a ani se nenadějete a jste na konci.

Za mě další plusový bod získává určitě celá první kapitola. Ta mě teda opravdu hodně nalákala, jelikož o epidemii tyfu jsem ještě v českém románu nečetla. Navíc hned první věta knihy mě neuvěřitelně zaujala, takže jsem si ji musela ihned podtrhnout. Škoda jen, že se ten příběh nakonec stočil směrem, který jsem popisovala. Posledních cca 10 stran je také velice silných a myslím, že minimálně s grácií uzavírají příběh ženy, která si toho hodně zažila.

Zkrocení zlé ženy a Othello
Příběh o zlé Kateřině bylo moje první seznámení se Shakespearovskou komedií a musím přiznat hned na začátku, že to byla skvělá volba. Možná někoho z vás zarazí, že čtu takovou klasiku jako je právě Shakespeare až ve třiceti, ale je to opravdu tak. Dosud jsem od něho četla pouze Hamleta, na kterém jsem byla i v Národním divadle, a jelikož mě tato hra nijak moc nezaujala, neměla jsem důvod přečíst si od něho něco dalšího.

To se zlomilo až teď, když nám do Levných knih začala chodit knižní vydání jeho nejslavnějších komedií a tragédií. Já jsem si to samozřejmě nemohla nechat ujít a aby se mi to jen neválelo v knihovně, rozhodly jsme se Marge zařadit tato díla do naší knižní výzvy.

A asi to bylo to nejlepší, co jsme mohly udělat. U Zkrocení zlé ženy jsem se tak neuvěřitelně bavila, že mě to až samotnou zarazilo. Nečekala jsem, že by mě něco, co bylo stvořeno už tak dávno, mohlo natolik zaujmout. Shakespeare je ale výborný psycholog, takže díky jeho charakteristice jednotlivých postav doslova splynete se samotným příběhem a nedá vám spát.

Co se týče třeba Othella, tak jsem čtení opravdu hodně prožívala. Měla jsem sto chutí vlítnout do děje a toho hajzlíka Jaga nakopat víte kam. Co mě ale dostávalo nejvíc, bylo to, jak byl Othello nadčasový. To pletichaření a intrikování se i dneska jede celkem dost ve velkým a jediný štěstí je, že se v dnešní době všechno neřeší rovnou vraždou.

Mělo to smysl?!
A pak jsem se rozhodla dát v září šanci také jedné motivační literatuře. Tuhle knihu jsem si koupila u nás v LK, aniž bych vůbec tušila, o co v ní vlastně jde. Chtěla jsem si totiž doplnit sbírku o další knihu z nakladatelství Fortuna Libri a to, že jde o příběh vyprávěný člověkem s rakovinou mozku, jsem zjistila vlastně až těsně před četbou. A musím říct, že jsem teda čuměla s otevřenou pusou. Tahle kniha totiž kombinuje témata, která mám ráda - cestování a literaturu. A když vám to někdo předloží takhle pěkně bez servítek doprovázený právě těžkým životním osudem, nezbývá vám nic jiného, než se do toho pořádně začíst.

Během čtení máte naprosto rozporuplné pocity. Je vám Davida líto, na druhou stranu si říkáte, že si o to doslova koledoval s jeho životním stylem a workoholismem, kdy do toho všeho najednou opustí manželku a vlastně i celou rodinu a odjede od nich pryč jen proto, aby před nevyhnutelnou smrtí navštívil své bývalé studenty... Autor popisuje svůj boj s nemocí, to, jak se snažil co nejdéle žít normální život a jak znovu hledal jeho naplnění.

Po dočtení jsem možná byla spíš naštvaná, i když jsem nechápala vlastně proč. Kniha byla zajímavá, donutila mě zamyslet se nad vlastním životem, vyhledat si informace o autorovi a všechny tyhle věci, které by vám měla motivační kniha způsobit, ale na druhou stranu jsem byla bohužel i plná nepochopení vůči autorovi. Beru to ale tak, že každý máme ke svému životu jiný přístup a on se rozhodl tak, jak uznal za nejlepší v jeho momentální situaci.

S láskou tvá
Tramtadadáááá, máme tu pomyslné dno měsíce a to tuhle knihu s naprosto překrásnou obálkou.
Od Patricie Scanlan jsem kdysi dávno četla knihu s vánoční tématikou. Nebyl to žádný zázrak, ale to já ani od této nenáročné literatury neočekávám, takže ve výsledku jsem vlastně byla spokojená a ani ve snu by mě nenapadlo, že bych si od této autorky už nikdy nic přečíst nechtěla. Po zkušenosti s tímto už o tom ale dost vážně uvažuji.

Ani nevím, kde pořádně začít. Tahle kniha má totiž všechno, co naprosto nesnáším. Za prvý byla plná křivd, pomluv, nenávisti a celkově negativní energie, že mě její čtení fakt hodně vyčerpávalo. Aneb když si dvě ženské nesednou, jsou schopné tak strašně intrikovat, že je vám z toho úplně špatně. Ani jedna samozřejmě nechce ustoupit a chová se jak totální kráva.

Další věcí byly naprosto tragické popisy intimních scén. Mně sex v knihách nevadí, ale tohle bylo něco neuvěřitelnýho. Byl tak špatně popsaný, že mi bylo úplně trapně za autorku. Bohužel tyto scény se objevovaly celkem často, takže jsem skoro půlku knížky obracela oči v sloup.

Kniha byla plné klišé, do čtení jsem se musela opravdu hodně nutit a nakonec jsem jejím čtením zabila minimálně půlku měsíce. A ten závěr? Jako chápu, že plno lidí věří na anděly, posmrtný život, je nábožensky aktivních atd., ale tohle byl naprostý výsměch. Opět mi při čtení bylo úplně trapně, tohle si autorka vážně mohla odpustit. Doufám, že tohle bylo na dlouhou dobu poslední zklamání, protože něco podobnýho už vážně číst nechci.

Jak jste asi pochopili, tak jsem zpět z Gruzie, a musím říct, že se cítím jak nový člověk. Tahle dovolená mi tak strašně moc pomohla, že jsem to vůbec nečekala. Cítím se zatím plná sil a neuvěřitelně se těším na další čtení a hlavně tvorbu obsahu pro blog.

A jdu rovnou na to, takže se mějte krásně, užívejte ten nádherný podzim, co venku panuje 🍁🍂, a dejte vědět, co teďka čtete.

Váš Andreják