neděle 24. května 2015

New In za březen a duben

Můj pán zahodil sádru, což znamená dny strávené po výletech a venku v přírodě, což znamená málo času na blog (nojono). Byli jsme minulý týden na Kosti, teďka v pátek se konala Muzejní noc a včera jsme se museli jít podívat na otvírání Bílé věže u nás v HK. Je to hradecká chlouba, dva roky se rekonstruovala a můj drahý se na tom také podílel, takže to je jasný, že jsme tam šli, žeano. Poté u nás propukla alergie, takže dnešek jsme se rozhodli pro jistotu strávit doma. Drahý upravuje fotky, já píšu blog a zjišťuju, že jsem si za březen a duben moc věcí nekoupila. Vlastně většinu věcí jsem dostala, protože jsem měla narozeniny (hohohooooo). Jinak všimli jste si, že dneska je 24.? = za 7 měsíců Vánoce = máte už nějaký dárek? :D

Ano, kabelek není nikdy dost. To nevadí vůbec, že je už nemám kam dávat. Tahle je ze sekáče, za pár korun. Překvapilo mě, že zapínaní je opravdu na pásek, jak je vidět na fotce, a ne na patent. V určitých situacích to opravdu hodně zdržuje.

Dárek od kamarádky k narozeninám. Ví, jak miluju Paříž, takže tohle byl opravdu trefný dárek. Navíc je ručně šitá, kupovaná na Fleru, což je další plus :)

Dárek k narozeninám od přítele. Jojo, už je to definitivní, letím do Peru. Hurááááá!
Dárek od ségry. Tuhle knížku jsem původně měla dostat už k Vánocům, ale nebyl čas jí dojít koupit, takže jsem si musela počkat na narozeniny. No a samozřejmě ještě nebyl čas začít....
Opět od ségry. Dloooouho jsem si ji přála, nečekaně jsem si ji zatim jenom prohlídla.
Dvě sukně ze sekáče + jeden šátek, který mám v práci + jedna halenka, která je v pračce :D

S kosmetikou jsem na tom na štýru. Ale ten sprcháč je naprosto božskej!
Taky jsem dostala tenhle úžasnej cestovatelskej deník. Nakonec po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že ho budu používat na vnitrostátní cesty :D

čtvrtek 7. května 2015

Co je u mě nového?

Mám ze sebe hroznou radost, že konečně pravidelně přispívám sem na blog a dokonce mám rozepsaný tři články, asi jsem chytla druhou mízu. Dokonce jsem měla i první návštěvu z Keni, děkuji velice :D. Teďka se kolem mě děje takových věcí, že mi přijde škoda se o ně nepodělit. Pokud nepočítám to, že můj drahý má už přes měsíc nohu v sádře (o tom už taky smolim článek, neuvěřitelná situace), tak jsou to vesměs samé příjemné věci a kdo by se nechtěl pochlubit, že se má dobře, že?

1) Učím se rusky
No nevim, jestli se tímhle dá chubit, ale už je to tak. Na stará kolena jsem šla do sebe a učím se tuhle šílenost. Ještě neumím ani celou azbuku, ale hlavně, že vím, že pondělí se řekne panidělník :D sakra, kdo na tohle přišel, když neděle se ani neřekne nidělník, jak by si jeden asi tak jako odvodil ...

Na krasopisu si zakládám :D
2) 1.narozeniny blogu
Ani jsem to nějak nezaregistrovala, jelikož stále píšu spíš pro sebe než pro čtenáře. Takže héééépy brzdéééj tůjů dýýýýýr blog. Jo a slibuju, že budu psát pravidelně ... (jojo :))

Maminka vyráběla

3) Moje narozeniny
To je už horší zpráva. Je to čím dál horší a horší a čím dál hůř to nesu. Přece jenom třicítka skoro na krku, pořádně jsem nikde nebyla, ničeho nedosáhla a tak, znáte to. A aby mi tohle všechno nebylo líto, tak mi ostatní dávají krásné dárky (děkuju :D), ale ty vám ukážu až v jednom z těch rozepsaných článků.
Majklíčka už znáte...

4) Letenky do Peru
Už jsou domaaaaaa! Původně jsem o tomhle ani nechtěla psát, ale musím. Na podzim se s přítelem a pár kamarády chystáme procestovat Peru. Bude to brutální záhul, musím se nechat naočkovat, nakoupit všechno vybavení a tak dále, ale zatím jenom koukám na ty letenky a kochám se. Jooo až se podzim zeptá, co jsem dělala v létě....

5) EXPO Miláno
Zatím také ve fázi přípravy, ale v bližším termínu než Peru :). Hrozně se těším a doufám, že kromě zážitků z Expa si přivezu i novou kabelku jako z Paříže. Asi zavedu novou tradici.

6) Akce Etiopie
Můj drahý byl vyslán na služební cestu do Etiopie ještě s jedním kolegou a oběma se tam podařilo si vymknout kotník a natáhnout si vazy. Podotýkám, že na té samé noze. A pak ho mám nechat odjet někam samotnýho....Díky bohu se po 14 dnech vrátil a přivezl mi kromě sebe i krásný dárek.

Pták jeden

7) Radosti všedních dní
Začlo být pěkně, cpu se zmrzlinou, chodím do divadla, obarvila jsem se na růžovo, jezdím na kole, chodím na procházky, vysedávám u rybníku, fotím květiny, zúčastnila jsem se Majálesu, projela si Hradec na bruslích, maluju a miluju život :)

Váš Andreják

Pistáciovou mám stejně nejradši
V Tescu mívaj akci na tulipány za 15 Kč, takže nakupuju skoro furt :)

Tahle nádhera na mě čekala na cestě do práce

Jo, opravdu miluju tulipány


Dám si 7 piv a jednu zelenou (ne, sedm piv fakt nedám)

<3

sobota 2. května 2015

Moje (osudové) ťapky

Mám alergii na slovo baleríny, takže i když bude tenhle článek o balerínách, tak já těm botám tak prostě říkat nebudu! Ťapky si kupuju většinou jenom na jednu sezónu za pár kaček, protože mi přijde hrozně líto vyhazovat za placatý boty víc jak 200 Kč. Navíc nejsou ani na dlouhodobější nošení, takže za mě to určitě není nijak skvělá investice. Většinou nakupuju po výprodejích, v sekáčích nebo levných obchodech typu Pepco, CCC atd. Letos jsem si koupila i jedny dražší a to z IRON FISTU, nedokážu té značce odolat a když maj slevy třeba 75 %, tak prostě musim (btw. zrovna maj novou kolekci!). Každopádně jsem ale zjistila, že snad ke každým z těch bot se pojí nějakej příběh, s něčím je mám spojený, někdy v dobrém, někdy v horším....Tákže, pokud zrovna nekoukáme na hokej nebo se nemuckujete někde pod třešní, tak se pojďte kouknout na moji minisbírku.

Začínám obyčejnýma černýma, který jsou zrovna z PEPCA a stály mě asi 60 Kč. Byl to tenkrát celkově dobrej den, protože jsem sháněla vybavení do koupelny (kelímek na kartáčky, dávkovač na mýdlo...) a všude za to chtěli doslova nekřesťanský peníze. Tak jsem byla celá zdrchaná a naštvaná z toho celodenního hledání, že jsem se šla podívat sem (abych si pro radost koupila nějakou blbinu) a nejenom, že jsem našla ty věci do koupelny, ještě jsem si jako bonus odnesla tyhle super botky.

Opět PEPCO, tentokrát dárek od mamky. Ťapky v týhle barvě už jedny mám viz níže, ale ty už maj ta nejlepší léta za sebou, takže bylo na čase obnovit vozový park. Dostala jsem je k narozeninám, kdy mi mamka původně dala úplně jiný dárek, který se nesetkal moc s úspěchem (já vím, dárovanému koni...), takže mi nakonec koupila ještě jeden dárek (měla bych to praktikovat častěji :D).

No a to jsou ony moje milované! Mám je asi 4 roky, prala jsem je několikrát a i když už teda trochu ztratily barvu, tak stále DRŽEJ! U mě je to obrovský úspěch, materiální věci většinou zničím do pár měsíců, protože je mám prostě proto, že se maj spotřebovat a ne, že si je budu vystavovat. Prožily se mnou dva ročníky Rock for people, byly se mnou na dovolený u moře, no samé krásné zážitky. Kupovala jsem je tenkrát na jednom z těch e-shopů, co vozej věci z Anglie a ani nevim už kolik stály. Ale pozor, jsem extrémně značková, jelikož je to DUNLOP! :D (haha, znalec a odborník...do té doby jsem ani netušila, že dělaj boty, měla jsem za to, že jenom pneumatiky).

 A tyhle jsou pro změnu zase osudové :). Jsou z CCC, odkud nedoporučuju kupovat jakékoliv boty, všechny se mi po pár měsících rozpadly. To, že tyhle ještě držej považuju za nějakej reklamní trik. Jakože dvoje boty se vám rozsypou pod rukama, tak abyste nad firmou nezlomili hůl, tak jako na potvoru ty třetí držej jak přikovaný. No ale jinak jsem tyhle boty měla na sobě, když mě tenkrát v létě z kola sejmul můj nynější přítel. Jo díky bohu, že jsem měla docela vypito, jinak bych to asi nepřežila (byla to výjimečná situace, já normálně nepiju, když pak sedám za řidítka, opravdu, přísahám...) ... no a díky tomu taky vypadaj tak, jak vypadaj ... a já mimochodem taky, doteď mám na lokti jizvu a to nemluvim o zničené kartičce na vstup do práce....

Tohle je taky CCC, méně podařená verze. Sice se nikde nerozlepily, nezlomila se ani podrážka, ale vytáhly se takovým způsobem, že je doslova ztrácím při každým kroku. Kdybych šla bosa, tak udělám fakt líp. No díky bohu, že stály do 200 Kč a na doma se to nosit dá a když tak o tom přemejšlim, tak ani žádný zážitek s nima nemám... boty k ničemu fakt :D

Moje krásné kamínkové ťapky ze sekáče za pár korun - to byl kauf měsíce. S těmahle jsem zažila své poprvé! Poprvé jsem zažila, jaký slastný pocit to je, když máte z balerín totálně sedřený paty do krve. Jo děkuju mockrát, od tý doby si na ně dávám pořádnýho majzla.....Ale jinak jsou krásný no ne? :D

Tramtadadáááááá na konec to nejlepší :D. To jsou ony, ty krásné, drahé z IRON FISTU. Jsem z nich tak unešená, že jsem vám musela vyfotit i detail zlaté lebečky na boku (jsem zvědavá, kdy ji ztratim a budu hrozně nas.....). Začátek příběhu už znáte, byly výprodeje po Vánocích.... no a původně jsem je kupovala jako dárek pro kamarádku k svátku, znáte to, koukáte, co mají za velikosti a jako na potvoru mají i tu vaši, poslední pár...tak to je pak jasno. Dopadlo to dobře, obdarovala jsem nejen ji, ale i sebe :) (a žili šťastně až do smrti).

Máte taky nějaké svoje osudové boty?

Krásný prodloužený víkend!
Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...