Červenci, červenci, ty divný měsíci! Nejenom, že jsem se během tebe v podstatě nikam nedostala, ale já ani nic nepřečetla? Takhle by to teda dál nešlo! Člověk by si řekl, že když už nikam nejezdí, tak přeci sedí doma na zadku a čte si... Hm, tak u mě to tak fakt nefungovalo :D. Absolutně nechápu, kam se ten celý měsíc poděl, co jsem teda jako dělala a proč jsem vůbec nečetla? Záhadu asi jen tak nevyřeším, takže přestanu plakat nad rozlitým mlékem a koukneme se aspoň na to něco málo, co jsem přečíst zvládla.
Po hodně dlouhé době jsem přemýšlela, jestli tohle shrnutí vůbec psát a spíš ho nenapsat souhrnně spolu se srpnem. Nejsem totiž moc velký optimista a myslím, že ani druhý prázdninový měsíc nebude žádné terno - zatím nemám přečteno lautr nic :D. Nakonec jsem se ale hecla a vrhla se na to.
Takže dámy a pánové! Za červenec tu máme
4 přečtené knihy, které celkem daly
878 stran. Vždycky si při tomhle sumírování vzpomenu na Vlastu (
Vysvobozená) a její připomenutí, že jsem stejně i tak za ten měsíc přečetla víc knih než průměrný Čech za celý rok. Jo, jsem na sebe vlastně i tak pyšná a moc děkuji za připomenutí mé výjimečnosti :)
Tak jo, jdeme už na to, ať se můžu začít těšit na to, co za nové příběhy přinese srpen.
📚 Noční škola 2 - Odkaz 📚
Červenec jsem odstartovala společným čtením s Marge a to knihou, na kterou jsem se doslova klepala. V červnu jsme totiž spolu četly první díl Noční školy, který se mi doslova zaryl pod kůži, takže jsem se nemohla dočkat pokračování. A musím říct, že jsem vůbec nebyla zklamaná, i když by se to vlastně dalo očekávat, jelikož celá série má pět dílů, tudíž by někdo mohl zrovna Odkaz považovat pouze za díl vycpávkový. Ale pozor, chyba lávky!
Kdybych měla tento díl shrnout v pár slovech, určitě by to byla beznaděj, smutek, zoufalství a osamělost. To, co musela hlavní hrdinka prožívat nejenom ve škole, ale i v soukromém životě, poradit si s mezilidskými vztahy, které nejsou jednoduché, s rodinou... Tenhle díl na mě zapůsobil opravdu hodně a možná na mě působí ještě víc teď s odstupem času. Škoda, že vám nemůžu napsat, jaká pasáž přesně se mě opravdu hodně dotkla, protože bych vám zbytečně spoilerovala děj a to vám opravdu udělat nechci.
Teďka se už jenom přemlouvám, abych si zbytek série pořídila v originále a dočetla ji, protože mě samozřejmě zajímá, co bude dál. Ani ne tolik, jak to dopadne, ale ten průběh, co se stane a s čím se budou muset studenti potýkat. Hlavně mi ale už teď moc chybí to samotné prostředí, v kterém se děj odehrává. Popisy přírody, starých budov, knihovny, celého systému "jako za starých časů", takže bez veškeré elektroniky... Ach, moc se mi stýská ♥
📚 Ten, kdo stojí v koutě 📚
A po skvělém úvodu přišlo naprosto dechberoucí pokračování. Málokdy se mi stane, abych se ke čtení čerstvě pořízené knihy dostala ihned po jejím zakoupení, jako to nakonec dopadlo v případě Charlieho a jeho tajemství. Jenže nešlo jinak a to z jednoho hlavního důvodu a tím je Áďa z instagramového účtu
adelina_cte.
Věc se má tak, že máme s Adélkou neuvěřitelně podobný vkus na knihy. Vlastně skoro všechny mé nejoblíbenější jsou i její nejoblíbenější, takže když mi napsala, že Ten, kdo stojí v koutě si musím stopro přečíst, věděla jsem, že určitě nešlápnu vedle. A panebože! Tohle byla teda jízda!
Skoro jsem nestíhala podtrhávat krásné myšlenky, které, co se týče významu slova krásné, vlastně ani krásné nebyly, ale pro mě byly v mnoha ohledech hodně důležité. Tohle je totiž kniha, která myšlenkově vycházela přímo ze mě. Mám pocit, jak kdyby se mi autor před napsáním dostal do hlavy a z toho, co tam našel, sepsal příběh. O člověku, kterému stále běží mozek na plné obrátky, i když si to vůbec nepřeje, ale nedokáže to nijak ovlivnit. Jedna myšlenka se dere přes druhou, rojí se stále nové a nové otázky, na které ale nejsou jasné odpovědi... Ve spojitosti s dospíváním to navíc nabírá o to větší grády. Ach, Charlie, já ti tak rozumím!
 |
| Tak tohle jsem přesně já... |
Ten, kdo stojí v koutě je úžasná kniha, která je takovou vyspělejší verzí
Frankieho otázek před spaním. Frankieho jsem si naprosto zamilovala od prvních stránek a už navždy se mi zaryl hluboko pod kůži. V případě Charlieho tomu nebylo jinak a já jsem opravdu šťastná, že jsou příběhy těchto dvou chlapců součástí mě samotné.
Po naprosto srdcervoucím rozebrání mého já jsem se rozhodla dát si něco oddychovějšího. Šáhla jsem proto do knihovny po malé knížečce od autora, který napsal To je Život! A jelikož tu jsem už četla a byla to celkem jízda, doufala jsem, že ani v případě profesora nebudu zklamaná. A nakonec to tak i dopadlo, i když cesta k cíli byla celkem trnitá.
Profesor sněhem zavátý vypráví příběh opravdového profesora, reálně existující osoby a to Richarda Dawkinse. Richard Dawkins je evoluční biolog, populizátor vědy, silně odmítající náboženskou víru a silně argumentující proti ní. Já osobně jsem od něho četla knihu Boží blud, která se zabývá právě problematikou náboženství, a doteď si pamatuji, že v době čtení na mě udělala celkem velký dojem. Nejsem věřící člověk, takže mě nijak nerozhodila v mém přesvědčení, ale spíš jsem koukala, kolik dokázal Dawkins najít argumentů proti víře v Boha.
A právě o tématice zlomení víry v Boha vypráví i Profesor sněhem zavátý. Měla bych asi ještě dodat, že sám Dawkins se k vydání této knihy nikdy nevyjádřil, i když ho autor kontaktoval, a veškerý děj je vyloženě fikcí. A i když jsem toto věděla, tak tím, že práci Dawkinse znám, působil na mě profesorův groteskní příběh příšerně přitažený za vlasy. To jsem ale netušila, co přijde na konci a je fakt, že jsem se kolikrát i celkem zasmála, takže proto je nakonec mé hodnocení takové jaké je. Trnitá cesta se skvělým koncem.
Pokud někdo znáte práci a dílo Richarda Dawkinse, tak vám knihu rozhodně doporučuji. A vzhledem k tomu, že je postava profesora celkem slušně v knize představena, můžete si ji vlastně přečíst i vy, kteří jste dnes toto jméno viděli poprvé. Naopak vás třeba tato tématika natolik zaujme, že si nakonec přečtete i něco přímo od Dawkinse :)
📚 Letní říkadla 📚
Na konec měsíce jsem si přece jen dala něco hodně oddychového, něco, co spíše pohladí po duši a nikdy nezklame. A to byl přesně případ říkadel, doplněných překrásnými ilustracemi Jiřího Trnky.
Jsem nesmírně ráda, že jsem se tenkrát rozhodla pořídit si skoro celou sérií říkadel naráz. Při čtení nebo spíše prohlížení těchto miniknížeček mě vždycky zaplavuje tak krásný pocit plný vzpomínek na dětství. Už teďka se těším, až si je všechny přečtu znovu, ale ještě mě čeká premiéra s říkadly z mého nejoblíbenějšího období - podzimními.
A když už jsme u toho podzimu, tak ani netušíte, jak moc se na ten čas barev těším. Poslední dobou se vůbec necítím dobře, nic nestíhám, jsem unavená a naprosto psychicky i fyzicky vyčerpaná. V souhrnném článku za srpen vám povím, co se vlastně děje, ať jste taky v obraze. Teďka ale můžu napsat aspoň to, že se blýská na lepší časy.
Tak jo, mějte se krásně a snad si druhý prázdninový měsíc užíváte líp než já :)
Váš Andreják
