Březen se už dávno přehoupl v duben, a tak je nejvyšší čas tento zvláštní měsíc shrnout. Má vůbec smysl o něčem psát? Vždyť jsme půlku měsíce strávili všichni doma... Úvod tohoto článku jsem psala už na konci března, kdy jsem opravdu neměla chuť na cokoliv z tohoto měsíce vzpomínat, natož o tom ještě sepisovat memoáry. Pravděpodobně jsem musela nechat vzpomínky uzrát, pořádně si ten měsíc projít a zjistit, co se to vůbec stalo. Momentálně jsem šestý týden doma na home office a teprve teď nějak pociťuji chuť i sílu něco tvořit. Svoje období depky ze současný situace mám tedy snad za sebou, přišla fáze smíření a já začínám opět normálně, v rámci možností fungovat.
- na začátku března mám narozeniny, které jsem stihla oslavit zatím jen s Kubou, jeho rodinou a mojí mamkou a babičkou. Všechno jsem zvládla v jeden den a byl to také poslední den, kdy jsem se se všemi viděla. Ráno jsem jela s mamkou na nákupy - k narozkám jsem si vybrala dva nové zimní kabáty, které jsem už potřebovala jako sůl, poprvé si dala kafe ve Starbucks a zjistila tak, že to je kavárna přesně pro mě, protože to s kafem nemá nic společného :D, pak jsme jeli ke Kubovým rodičům na oběd, kde mi také poblahopřáli a nakonec se vydali k babičce.
 |
| Kuba mi upekl Míša dort |
 |
| Od Kuby jsem dostala hlavně knihy a také vstupenky do divadla. Poprvé jsme se měli jít podívat na hereckou scínu do Náchoda... Tak snad na podzim :) |
 |
| První kafe ve Starbucks |
 |
| A oslava u Kubových rodičů |
 |
| Pája opět na scéně! |
 |
| Moje poslední fotka z HK |
- těsně před vyhlášením karantény jsme se s Kubou rozhodli vyrazit na výlet na Ostaš. Ve vlaku jsme se dozvěděli právě čerstvě vydanou zprávu o karanténě a asi 2 minuty nato nám pod kola skočil sebevrah. Museli nás evakuovat z vlaku a jelikož doprava byla obnovena až po několika hodinách, došli jsme do Hronova a jeli zase domů. Na tento výlet jsme se nakonec dostali až teď po měsíci a půl a snad vám o něm stihnu sepsat článek.
 |
| Tak aspoň pár fotek z Hronova |
 |
| Škoda, že to nevyšlo, bylo zrovna krásné počasí |
- začala jsem se učit s aplikací Adobe Spark a Unfold. Vytvořila jsem i nějakou svoji šablonu, z které mám teda neskutečnou radost! Kéž by bylo více času a mohla se tomu věnovat ve větší míře.
 |
| Klidně si šablonu stáhněte a používejte :) |
- teprve po týdnu jsem si začínala karanténu "užívat" - pořádně jsem uklidila, odstrojila konečně stromeček (jo, já vim! :D) a přečetla jednu knihu (!!!)
 |
| taky jsem občas vyrazila ven |
 |
| vločky jsou už pryč! |
- i tak se mi ale dennodenně střídaly stavy naprostého zoufalství se stavy úplné pohody.
- co to šlo, snažila jsem se trávit čas venku na zahradě a opět se mi potvrdilo, že bydlet na vesnici bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Dalo by se říct, že jsem dál žila svůj život jen s tou změnou, že do práce jsem nedojížděla, ale pracovala z domu. Na vesnici prostě jede vše dál ve svých kolejích a člověk tu má pocit, že to, co se děje tam venku, se ho netýká.
- zjistila jsem, že mi absolutně vyhovuje pracovat z domu. Home office byl asi vymyšlen přímo pro mě, mám klid na kreativní práci, a i když mám teď práce více než obvykle, nelituju toho, že ta možnost tu je!
 |
| Připravovala jsem edukační program o židech na Náchodsku |
 |
| Můj nový kancl |
-
pořádně jsem začala pracovat na IG Broumovska a dělá mi to hroznou radost. Mrknout na to, jak mi to jde, se můžete
tady. Paradoxně mám teď opačný problém než většina lidí, sešlo se mi té práce tolik, že nevím kam dřív.
Jediné, o co jsem v březnu byla ochuzena, byla právě oslava narozenin s kamarádkami a celkově tyhle naše schůzky a moje občasné výpravy do Hradce. Nečekala jsem to, ale Hradec mi v tuhle dobu chyběl hodně, občas jsem měla stavy, kdy jsem se prostě zničehonic rozbrečela a propadla absolutní panice, že už se nikdy do HK nepodívám. Přeci jen jsme v tomto ohledu byli opravdu poctiví, Kuba má sníženou imunitu a starší rodiče, takže jsme nic neriskovali, zdržovali se hlavně doma a na procházkách v nejbližším okolí. Teď už to snáším mnohem líp a v půlce května se konečně s Kubou do našeho rodného města chystáme. Také se postupně domlouvám s kamarádkami na schůzkách a začínám se těšit.
A jaký byl váš březen? Jak jste zvládali tu náhlou změnu?
Krásný začátek nového týdne!
Váš Andreják
 |
| Ukázka z velikonoční dílničky, která neproběhla |
 |
| A z pozvánky na edukační program k výročí úmrtí A. Jiráska, který také neproběhl :/ |
 |
| A na závěr tradiční kočička |
Tak to jste to dozvědění se o nouzovém stavu měli hodně dramatický ... Teda ta tvoje práce zní jako práce snů, jak se člověk k takovým věcem dostává, musí mít dobrý životopis :D? Ten Míša dort vypadá opravdu chutně, taky jej musím nějaký den udělat...
OdpovědětVymazatJo, řeknu ti, bylo to jako z nějakého filmu...
VymazatCo se týče té práce, tak životopisem to není :D Tím si jsem stoprocentně jistá, protože já jsem žádné pracovní zkušenosti z tohoto oboru neměla. Napsala jsem si do něj ale to, že se věnuju blogu a s ním i spojeným sociálním sítím. Hodně taky pomohl motivační dopis, kde se ukázalo, že jsem schopná smysluplně a snad i stylisticky správně sepsat delší text. Jelikož hlavní náplň mojí práce je právě PR a edukaci mám jako doplňkovou, učím se vlastně všechno za pochodu :) Asi jde o to to prostě zkusit, já jsem taky nečekala, že mě nakonec přijmou a teď už mám za sebou zkušebku!
Je mi líto všech, pro které karanténa znamenala převrácení života na ruby. Já jsem se v izolaci a depresi ocitla už mnohem dřív, v lednu, když jsem pomalu odcházela z práv, a nikoho to tehdy nezajímalo, protože všichni slavili na plesech, lyžovali na horách a úspěšně skládali zkoušky apod. Od března se však pojmy jako "existenční krize" nebo "deprese" používat smí a všichni by se tak měli cítit a je to v pořádku a jsme tu pro vás apod...jako já to chápu, tohle je mnohem závažnější situace, ale člověku se život může vzhůru nohama obrátit kdykoliv a je trošku od společnosti pokrytecké, že jen někdy má právo ten mental breakdown skutenčně prožívat.
OdpovědětVymazat(Ale to vůbec není nějaký útok na tebe, naopak, chápu všechny, kteří se ted cítí pod psa, protože to prostě je změna života a životního stylu a to je stresující dost. Já mám štěstí, že se mi do života i díky tomuhle vnesla spousta pozitivních věcí a uvědomění, ale možná jsem spíš jedna z mála.)
Přeji ti spoustu good vibes a určitě se najdou příležitosti, jak objevovat blízké okolí. :) Nebo můžete být na zahradě, to je něco, co třeba já letos poprvé nezažiju... :D
Naprosto rozumím! Já jsem v podstatě v izolaci minimálně ten rok od přestěhování a to dobrovolně, vyhovuje mi to tak. Vždycky se může něco stát, na mě většinou přijdou tyhle stavy v době, kdy si myslím, že jsem vlastně nejvíc spokojená a kéž bych si mohla nechodit do práce vždycky, když mě přepadnou úzkosti! Teď zas zažívám úplnou nechuť mezi lidi chodit, když vidím ty fotky z obchodů, jak se na sebe lidi mačkaj, hlava nehlava, nedodržují odstupy atd. A co mě teda hodně překvapilo, bylo, kolik pracujících nemá nějakou finanční rezervu minimálně na půl roku. Já si žiju asi v nějaké své sociální bublině a teď díky tomu nouzovému stavu jenom koukám jak blázen.
VymazatTak práci doma vám závidím a přeju.Klidně bych dělala něco z domu,také by mi to úplně vyhovovalo.Karanténa v paneláku je šílená,člověk je izolovaný,čtyři stěny,balkon,aspoň,že ten je.Taky mám hroznou nechuť chodit mezi lidi,do obchodu,kde se všichni cpou,snaží se urvat,jako kdyby byl konec světa,netolerance,nechápu.Díky tomu si vždy uvědomím,že se opravdu lidi ukážou,projeví,v těchto pro nás nevšedních chvílích,při změnách,které nyní jsou.Přeju vám vše dobré,užívejte si,že bydlíte na vesnici,blízko přírody,můžete si sednout na zahrádku,věřte,že je to stokrát lepší,než na sídlišti v paneláku.Marťa.
OdpovědětVymazat