Jak jsme konečně dorazili na Ostaš

Volejte sláva a tři dny se radujte! Několik let plánovaný výlet na Ostaš se konečně vydařil! Teda "vydařil", nějak nám toto místo není přáno, ale o tom až později. Teď je sobota poledne, konečně je povoleno pohybovat se dál než jen do práce, na nákup, k doktorovi a domů a my jsme po obědě, sbalenou svačinu v batohu a vyrážíme do Starkoče na vlak směr Broumovsko.

Už ve vlaku nám došlo, že se této nenadále nabyté svobody rozhodlo využít více cestovatelů. Ale v České Metuji jsme stejně nakonec vystupovali sami. Vydali jsme se po modré a trošku nás rozhodila zima a vítr. Dny před výpravou totiž bylo slunečno a kolem 20 °C a v sobotu? Zataženo a teplota maximálně kolem nuly. Člověk čekal, kdy začne chumelit.

Lesy pod Ostašem jsou napadeny kůrovcem a v brzké době dojde k jeho vykácení. Teď se to trochu posunulo kvůli hnízdění sokolů, kterým se letos extrémně daří, takže to ochránci nechtějí riskovat. I tak byl ale porost už dost prořídlý. Několikrát jsme se museli doslova brodit pokácenými stromy a jediné, co nás tak nějak udržovalo v klidu byla ta krásná vůně dřeva. Za celou dobu jsme ale nikoho nepotkali, u studánky si mohli v klidu dát svačinu a pokračovat dál na vrchol.

Překvapení nás čekalo na parkovišti, kde bylo doslova natřískáno a od té doby jsme sami už nebyli ani na okamžik. Chvilku jsme stoupali, než jsme dorazili ke skalnímu bludišti, které naprosto doporučuji rodinám s dětmi. My jako dospělí jsme si tam docela užili legrace připroplejtání se mezi skalami, hledáním cest, peskakováním ze skály na skálu atd. a být dítě, tak si to užiju ještě tak stokrát víc.

Pár vyhlídek přímo na vrcholu Ostaše je kvůli hnízdění sokolů uzavřeno, ale to nic neměnilo na celkovém dojmu. Vidět daleko do krajiny je i z jiných míst. Bohužel ve chvíli, kdy jsme se kochali,  začalo celkem fučet, a tak jsme trochu přidali do kroku, abychom stihli ještě Kočičí hrad.

Nakonec nás při sestupu zastihlo poprchávání, a tak jsme se pro jistotu koukli, v kolik nám jede vlak, abychom se kdyžtak radši vydali na cestu na nádraží do Teplic nad Metují. Překvapení trochu bylo, že to mělo jet buď za 45 minut, nebo až za 2 hodiny a 45 minut. Byli jsme 4 kilometry od nádraží. OK, Kočičí hrad počká na příště, my běžíme :D.

Z té doby už nemám žádné fotky, což jistě chápete. Doběhli jsme nakonec ještě s 5 minutovou rezervou, ale kotníky a kolena jsem cejtila ještě v úterý! A to je přesně ten důvod, proč jsem v úvodu tohoto článku dala slovo vydařil do uvozovek. Tohle místo je pro nás prostě prokleté. Musíme se ale vrátit, ty Kočičí skály prostě potřebuju vidět.

Teď už plánujeme výlet nový a nevíme, kam dřív. Těch variant na Broumovsku je totiž tolik, že to snad nemůžeme stihnout všechno projít za celý život. Rozhodně ale neplánujeme návštěvu Adršpašsko-Teplických skal, které se na začátku května znovu otevřely. Minulý víkend jsme se vypravili ze Rtyně do Teplic a bylo to tak boží, že nemám ani moc fotek, takže článek nebude :) Na malý souhrn se ale můžete těšit v klasickém měsíčním shrnutí.

Příští týden plánuji Broumovsko navštívit pracovně a už se nemůžu dočkat!

Co vy a Broumovsko? Už jste do těchto končin zavítali? :)

Mějte se krásně a výletům zdar!

Váš Andreják