Přečteno v dubnu 2020 📚

Dlouho, předlouho jsem přemýšlela, jestli shrnutí přečtených knih za duben nespojit rovnou s tím květnovým. Za duben jsem totiž přečetla jen jednu knihu, jednalo by se proto pouze o jakousi "recenzi". Kniha to byla ale pořádná, vlastně šlo o 2v1, takže jsem se nakonec rozhodla, že toto shrnutí sepíšu. Takhle pořádnou bichli jsem totiž už dlouho nepřečetla (pravděpodobně dlouho ani nepřečtu) a počtem stran jsem dokonce překonala několik měsíců předchozích. Asi by mi bylo později líto, kdybych si to tu pro sebe nezaznamenala.

 

Vítejte u dubnového shrnutí přečtených knih. Tento měsíc jsem zvládla přelouskat speciální vydání k výročí vydání své milované ságy Stmívání - Život a smrt/Stmívání. Celkem jsem přečetla 816 stran. Díky tomu, že v podstatě šlo o dva příběhy (dvě knihy) v jedné, povedl se mi po dlouhé době rereading. Na ten za normálních okolností nemám čas, takže jsem moc ráda, že to bylo zrovna u Stmívání.

Stmívání
Kdo by neznal tento v dnešní době možná už kultovní příběh 17leté Belly, která se přestěhuje ke svému otci doslova na konec světa a zamiluje se tu do upíra. Asi by bylo zbytečné tu nějak obšírněji popisovat děj, přesunu se proto rovnou ke svým pocitům a poznatkům ze čtení. Jestli tu mám ale někoho, kdo opravdu tento příběh nezná, tak klik na anotaci zde.

 

Stmívání jsem v době své největší slávy docela slušně ignorovala. Mám to tak s většinou populárních příběhů od Harryho Pottera počínaje, přes právě zmiňované Stmívání, až po Nikdyuš konče. Většinou mě opravdu hodně odradí ten všudypřítomný hype, takže tyto příběhy nechám nejdříve odstát a pak jim teprve dávám šanci. U Stmívání to nebylo jinak, knihy jsem nečetla, ale se spolužačkou jsme se domluvily, že spolu zajdeme na filmové zpracování. Bylo to na vejšce a mám pocit, že jsme spolu byly opravdu snad na všech dílech.

Po zhlédnutí prvního dílu jsem nakonec k jedněm Vánocům dostala i knižní vydání, takové to krásné v boxu v pevné vazbě. Knihy si přečela a do příběhu se zamilovala. Nikdy jsem nebyla ta fanynka, co by měla všude výstřižky z časopisů, nad postelí plakát Edwarda a veškerý Twilight merch, ale miluju celé to prostředí, hlavní hrdiny, i ty filmové, miluju i vzhled knih samotných, protože jsou naprosto překrásné! Když jsem v LK objevila nějaký doprovodný materiál, musela jsem ho mít. První díl Stmívání jsem viděla snad stokrát, takže když jsem si v dubnu na IG všimla, že hodně holek dává rereading, rozhodla jsem se sáhnout právě po této speciální edici, kterou jsem ještě nečetla.

A jo, i podruhé to bylo boží. Vrátila jsem se o těch asi 10 let zpět a opět prožívala tu bezmoc a předem odsouzený vztah. V mnoha místech knihy, zvláště u dialogů mezi Bellou a Edwardem, jsem ale zjistila, že číst tu knihu poprvé v mém současném věku, tak ji asi zaklapnu a nedočtu. Teďka napíšu strašný klišé, ale já jsem na to už asi fakt stará. Film zbožňuju pořád, tam nějaký svůj posun nepozoruju, ale u té knihy jsem se přistihla u toho, že jsem kolikrát protočila oči a řekla si, že tohle už je fakt moc :D.

I tak jsem si ale čtení užila a rereadingu nelituju. Bylo fajn si zavzpomínat a když jsem zjistila, že v AJ vyšlo Půlnoční slunce neboli Stmívání z pohledu Edwarda, vůbec jsem nepochybovala o tom, že si ji v překladu pořídím. Je to prostě součást mého knižního vývoje.

Život a smrt
Tak tohle byl ale teda mega úlet! Abych vás uvedla do obrazu, tak Život a smrt je Stmívání s prohozenými pohlavími hlavních hrdinů. Z Belly je tak Beau, z Edwarda Edythe a jediný, kdo zůstal stejný, jsou rodiče Belly. Proč to tak je, autorka vysvětluje hned v úvodu, takže o nic nepřijdete. Vyměnit pohlaví u hlavních hrdinů ze začátku znělo dobře, moc jsem se na ten příběh těšila, ale....pfff.... Bella jako kluk byl fakt průser. Pardon za ta slova, ale vhodnější jsem prostě nenašla. 

 

Asi víte, jaká je Bella v originále nešika, jak je tichá, uzavřená, nijaká. U holky vám to ale ještě může připadat roztomilé a vlastně nějak ta jemnost a přecitlivělost prostě k dívkám patří. Edward jí skvěle doplňuje, ochraňuje ji a prostě je to páreček k sežrání. Když ale tyhle vlastnosti získá kluk, je to takové... hmmm, jak to jenom říct....

Beau vám prostě přijde jako naprostý blb.

Co jsem tak pochopila, Stephenie Meyer se tím snažila ukázat, že i kdyby byly role prohozené, příběh by se i tak stal úspěšným a měl své kouzlo. Jako jo, asi by si svou část čtenářů získal, ale mě by to pravděpodobně tolik nezaujalo. Tohle je prostě bizár!

Pokud byste si to rádi přečetli sami, ale bojíte se, abyste zbytečně nevyhodili peníze, tak knihu jsem za 149 Kč sehnala v Levných knihách. 

Když jsem tenhle článek sepisovala, netušila jsem, že se zasekám na celé tři měsíce, kdy nepřečtu ani stránku... V nejbližších dnech čekejte shrnutí přečtených knih za květen a pak už ticho, pusto, prázdno. Najela jsem na prázdninový režim. Většinou každoročně přes léto přečtu jen pár knih, ale že bych nepřečetla vážně vůbec nic, to se mi už několik let nepovedlo. Letos tedy premiéra.

Doufám, že si léto užíváte a snad jste přečetli za poslední čtvrt rok více než já. Pokud jste na tom někdo stejně, dejte vědět, ať vím, že v tom nejsem sama. 

Užívejte zbytek prázdnin a zase brzy na čtenou!

Váš Andreják

První dovolená roku 2020 - hory, příroda a dvakrát CHKO 🌲

První červencový týden patřil mojí první letošní dovolené. Už dlouho se mi nestalo, abych si říkala, že ji opravdu potřebuji, ale teď ten okamžik nastal a myslím, že jsem si to své první volno dokázala pořádně užít. Strávila jsem hodně času v Hradci u kamarádů a rodiny, na které jsem poslední půlrok v podstatě neměla vůbec čas, odpočinula jsem si i doma v naší roubence, uklidila a vyrazila na dva skvělé výlety. A přesně o nich vám dnes budu vyprávět.

Český ráj s Léňou a Petrem 

Před více než dvěma lety mě Marge seznámila s Petrem, který pochází z krásné krajiny Českého ráje, a všichni tři jsme tenkrát vyjeli na výlet. Bylo to naprosto úžasný a moc ráda na tu jarní výpravu po Drábských světničkách, kdy mi nos spálilo první sluníčko, vzpomínám. Sepsala jsem o tom i článek, takže mé dojmy si můžete přečíst zde.

Tenkrát v tom dubnu 2018 jsme si říkali, že bychom mohli podobný výlet podniknout znovu, ale od té doby jsme se takhle společně nesešli. Až teď... A to čekání za to stálo!

Tentokrát jsme se rozhodli vydat na Trosky, což byl sice super nápad, ale měla ho i půlka ČR a hafo turistů z ciziny. Na Trosky jsme se proto nakonec vyprdli, v místním občerstvení si dali polívku a hranolky a vyrazili dál. Společnost dalších turistů jsme měli celou dobu naší trasy, ale myslím, že i tak byl náš výlet opravdu super.

Ke konci trasy jsme se chtěli vykoupat, což nakonec taky padlo. I tam byla totiž hlava na hlavě... Místo toho jsme si sedli do altánku u rybníka a povídali si. Stihli jsme mimo jiné probrat i cíl našeho dalšího výletu a vypadá to, že tentokrát se sejdeme u nás na Broumovsku. Těším se!

Orlické hory s Kubou

Orlické hory - místo mého dětství. Jezdívali jsme sem na chalupu nejdřív k jedné babičce, pak k druhé a jednu dobu jsme tu trávili hodně času i s Kubou. Popravdě když jsme hledali chaloupku k přestěhování, myslela jsem si, že ji seženeme právě tady. Do Orlických hor a podhůří mě to prostě vždycky táhlo. Nakonec bydlíme kousek vedle, ale když jsem se díky práci seznámila se Sabčou a zjistila jsem, že má v Bartošovicích - Nové Vsi chaloupku, v které pronajímá pokoje, věděla jsem, že se sem určitě vydáme. A na začátku července to vážně klaplo.

Většina z vás asi ví, že nemáme auto a všude jezdíme vlakem. Do Nové Vsi bylo původně v plánu vyrazit na kole, protože ono to od nás opravdu není až tak hrozně moc daleko, ale nakonec se celkem dost pokazilo počasí, takže jsme vyrazili vlakem. Dojeli jsme do Rokytnice, kde jsme se naobědvali a pak vyrazili směr naše ubytko.

Cesta byla celkem náročná, vzali jsme to Jiráskovou cestou po červené kolem pár pěchotních srubů a poté prudce klesali k našemu ubytování. A teda panejo! Sami bydlíme v roubence, takže to pro nás nebyla moc změna, ale ta Sabčina chaloupka má fakt svoje kouzlo. Pokud vás také zaujala, mrkněte na její webovky. Na podzim má ještě volné termíny.

Tramtadadáááá, no není to pecka?

Druhý den jsme se vypravili do Neratova. Jak už jsem psala, dřív jsem sem jezdila s Kubou, který měl na starosti konstrukci nových schodů v kostele se skleněnou střechou. Dřív se do věží kostela nedalo jít a já vlastně teprve teď po takové době mohla vidět Kubovu práci na vlastní oči. Vždycky je to takový zvláštní pocit.

Celou cestu do Neratova jsme šli v podstatě sami a já si opravdu užívala tu nádhernou přírodu. Neratov už je spíš velkou turistickou atrakcí, ale to ticho v lese okolo, to je naprostá slast pro mou duši. Orlické hory jsou tak nějak výjimečné a úplně odlišné od jiných míst. Já to tady prostě miluju!

Cestou zpět do chaloupky jsme se ještě stavili v tvrzi Hanička. Bylo to takový pracovní must see, když už dělám v tom muzeu a spravujeme tvrz Dobrošov. Tohle pro mě ale bylo tak obrovské zklamání! Na prohlídku jsme nakonec nešli, tak aspoň pár fotek z venkovní expozice.

Jelikož začalo poprchávat, sbalili jsme saky paky a vyrazili zpět do Nové Vsi. Večer už se rozpršelo pořádně a my si tak užili atmosféru podzimních hor začátkem léta :D

 

No, když už jsme u toho podzimu, jak já se nemůžu dočkat! Abych ale nekřivdila letošnímu létu, musím uznat, že je opravdu super. Není totiž tak strašné horko a my celkem dost cestujeme do přírody. O tom vám zase něco sepíšu příště. Teďka mi běží druhý týden dovolené, a tak sbírám dostatek materiálů na nový článek :)

Zatím se mějte krásně a pořádně užívejte zbytek prázdnin!

Váš Andreják

Gastro koutek nesmí chybět!