Prázdniny jsou v půlce aneb můj červenec 2019 🌞🌻

Tak a je to opět tady. Prázdniny 2019 jsou ve své půlce a ty letošní mi velice silně připomínají refrén písničky Léto od Ivety Bartošové. Jediný rozdíl tam je ten, že jsem letošní léto jen jednou netančila, nýbrž byla jen na jednom výletě. Je to pro mě úplně nová situace, protože jsem všechny ty roky byla zvyklá celkem dost cestovat. Když si ale vzpomenu na loňské prázdniny, tak je fakt, že i ty jsem z velké části strávila v práci a dokonce jsem je i částečně omarodila, takže možná si to všechno jen zbytečně idealizuji.

Hodně jsem fotila knihy, ale doopravdy jsem přečetla jen tři :D

Letošní léto je ale i tak celkem dost jiné než to loňské. Za prvé trávím většinu dne venku. Ať už je to přes den v lese nebo večer na zahradě, mám pocit, že víc času na čerstvém vzduchu jsem trávila snad jen jako malá. Za druhé docela často prší, takže si užívám takové ty letní bouřky a přeháňky, můžu volně dýchat a v noci se v klidu vyspím! A za třetí trávím minimum času mezi lidma, což znamená, že se konečně po x letech opět těším na takové maličkosti jako je návštěva Hradce nebo blížící se Kubovu oslavu narozenin. To se mi nestalo opravdu už několik let.

A kromě těchto maličkostí všedních dní jsem poslední měsíc i něco málo zažila, tak se pojďte spolu se mnou podívat, co všechno to bylo. 

Jeden božský západ

A jeden krásný východ

Pohled na Českou Skalici

a na Žernov

Starkoč

- Začátek měsíce byl komplet věnovaný zaučování se v práci a zvykání si na nový režim. Vstávám znovu po několika letech v pět a mám pocit, že mě to brzo zabije. Vím, že si nikdy nezvyknu, protože jsem takhle blbě (:D) už několik let pracovala, ale snažím se vydržet. Teďka mám za sebou tedy první měsíc a moc nedokážu říct, jestli a jak dlouho tam vydržím, protože zatím mám takové hodně smíšené pocity. Práce jako taková mi asi nevadí, i když je hodně intelektuálně nenáročná, což mi možná začíná tak trochu vadit, ale zas na druhou stranu odcházím s naprosto čistou hlavou, v podstatě to mám jako posilovnu zadarmo, protože denně nachodím cca 20 km (a udělám nespočet dřepů 😂), a nejsem vůbec v přímém kontaktu s lidma. Jsem vděčná za to, že tu práci mám, takže si vlastně není na co stěžovat, ale vím, že to určitě není práce, kterou bych mohla dělat dlouhodobě.

Firma sídlí v bývalé přádelně - nádherná budova!

Takhle vypadají chodby u nás :)

A naproti práci máme tenhle krásný hřbitov!

Odsud jezdím domů

A výhled na hřbitov a na práci mám i ze zastávky :D

- Prodloužený víkend na začátku července jsme využili k tomu našemu jedinému výletování - v pátek jsme se vypravili do Žacléře na jarmark, kde jsem se konečně seznámila s Péťou, s kterou se známe přes IG. A sobota byla věnovaná návštěvám v Hradci. Docela v šoku jsem byla z toho, jaké je tam sucho, už jsem si nějak moc navykla na ten život mimo město a ta žlutá tráva a nechutné dusno mě celkem zaskočilo. Každopádně já jsem se stavila taky u babičky, popřát jí k narozeninám a pak jsme s Kubou jeli zpět domů na kole. Dalo to necelých 46 km a večer jsem odpadla jak zabitá :D

Žacléř

Koupili jsme si frgál

Jedli jsme v restauraci Korálek

U babičky

A cestou domů jsme se stavili na hřbitově ve Chvalkovicích

- V Náchodě jsem objevila krásnou kavárnu Škvorecký Café. Naprosto mě to místo dostalo a pokud budete mít cestu do Náchoda, musíte se tam stavit. Já to mám po cestě z práce, takže se tam budu asi stavovat častěji 😁

K domácím limonádám dávají kovové brčko!

Horká čokoláda v překrásném hrnku

Interiér

Tahle cedule mě nalákala :D

Moje oblíbené affogato. Málokde ho umějí udělat, ale ve Škvoreckém je luxusní!

- Jeden den jsem se rozhodla jít po práci pěšky domů a dopadlo to tak, že se mi rozpadly moje milované sandále. Naštěstí má Kuba přímo v areálu práce opraváře obuvi, takže boty jsou teďka u něj, ale abych nemusela chodit s uzavřenou nohou, tak jsem se rozhodla pro koupi sandálů nových. Po dlouhém zvažování jsem si řekla, že letos už investuji do kvality a pořídila si značku Josef Seibel. Nemůžu uvěřit tomu, že zrovna tuhle značku měli v tom malém klasickém obuvnictví v Náchodě, ale je to tak a já se můžu radovat z nových bot na léto. Jsou boží!

Ale procházka to byla krásná

Moje chudinky z CCC

A moji noví oblíbenci

- Čenda má za sebou první vesnickou rvačku s rezatým kocourem. Mělo to velice drsný průběh, ale kocour pak utekl a Čenda naštěstí zůstal za plotem. Byl tak zřízenej, že jsme ho museli nakonec vykoupat, protože ten smrad bych doma fakt nesnesla. Asi se mu to ale zalíbilo, protože pár dní poté se serval znovu, tentokrát s jiným kocourem. Tyhle 2 bitky nás už definitivně donutily nechat ho vykastrovat, takže 22.7. s ním Kuba nastoupil k panu veterináři a od té doby máme doma eunucha.  Pár dní po kastraci to vypadalo, že mu naopak píchli nějaké povzbuzující hormony, protože kocour evidentně ožil :D. Teďka je ale už vše zpět v klidu, Čenda nemá potřebu vyvádět a máme relativně doma klid.

Po rvačce a po koupeli

Tady si spokojeně chrní poté, co nám označkoval půlku chalupy a já kvůli němu musela celý den prát

A tady je už po zákroku. Rovnou jsme ho nechali i oddredovat, proto je tak vyholenej

- Jak už jsem psala na začátku, tak každý den trávím v přírodě. Jenom cca 30 až 40 minut mi trvá každodenní cesta z práce, která vede lesem a já jsem z toho čím dál víc nadšenější. Vynahrazuju si tím aspoň propršené víkendy, kdy se bohužel nikam nedostaneme. Vypadá to, že letos nám holt není přáno o prázdninách cestovat, protože zatím skoro pokaždé, když jsme někam chtěli jet, tak začalo pršet. Jediné naše suché výlety jsou vždycky do Hradce za rodinou :D.

Sousedovic koník přišel na návštěvu :D

Po dešti

Podzim už se nezadržitelně blíží :)

- Kuba slavil svátek a povím vám, že je rok od roku těžší mu něco vymyslet. Je to kluk skromný, nic nepotřebuje, nic nechce... :D Letos jsem k tomu ale sedla a zavařila si mozkové buňky, aby nakonec dostal nádhernou tašku na houby od Mankai Paper. Jsem z ní asi nadšenější než Kuba. K tomu jsem mu ještě koupila domácí sirupy, které u nás celkem dost frčí a nějaké ty sladkosti, kterých není nikdy dost. Teďka zavařuji mozek nad dárkem ke čtyřicetinám. Ty slaví už v neděli!

Dárky jsem nafotit nestihla, tak aspoň fotka z večerního svátečního grilování :)

- Bohužel jak přišlo léto, nenašel se skoro vůbec čas na blog. Hrozně mě to mrzí, ale snad už to v srpnu bude lepší! Budiž mou omluvou aspoň to, že většinu volného času jsem opravdu trávila venku v přírodě, což je věc, kterou jsem si moc přála a nikdy ji nestíhala realizovat.

- Přijela za mnou na návštěvu ségra a udělaly jsme pár fotek. Byl to hrozně fajn den, přivezla mi cukety, zašly jsme do naší vesnické hospody a užili si to. Už plánujeme další akci!

Přijela až v autě! :D

Moje šaty, moje kolo, moje ségra :D

- A Kubovi přijela jeho první televize. Je to kráva obrovská, která se nám do chaloupky vůbec nehodí, ale jsem ráda, že má radost :) A já se na ni už taky párkrát dívala :D.

Fotka ještě se starou "televizí" :D

Na návštěvě u Kubových rodičů, kam zatím stále stíháme jezdit každých 14 dní :)

V červenci jsme moc nezmrzkovali, ale když měl Kuba ten svátek... :)

... tak si dal ty zmrzliny dvě :D

A toto je prosím můj budoucí stojan na gramodesky. Bohužel se stále suší po nátěru, ale až bude vše hotové, ukážu vám ho v interiéru :)

Uf, ani tomu nemůžu uvěřit, že jsem tenhle článek stihla dopsat a dokonce ještě den před koncem měsíce. Během psaní jsem si procházela články z loňských prázdnin a musela jsem se zasmát sama sobě, protože v červenci 2018 jsem vydala stejný počet článků jako v červenci letošním. A ano, jsou to závratné 3 články :D. No, je znát, že to léto mi prostě dává zabrat každoročně. Uvidíme, co přinese srpen, jelikož mě čeká taky týdenní dovolená a mám tolik plánů, že se obávám, že je ani do toho jednoho týdne nemůžu stihnout nacpat!

Mějte se krásně, užívejte si letní počasí včetně osvěžujících bouřek a snad se v srpnu uvidíme častěji!

Váš Andreják