úterý 31. října 2017

Čtení v říjnu 2017

Listopade, měsíci nekonečného čtení, vítej! ❤
Ani nevíš, jak já se na tebe celej rok těšila. Konečně se zachumlám do tvé náruče plné dlouhých podzimních večerů, obejme mě tvé sychravé počasí a já zapadnu až po uši do knih plných úžasných příběhů. V říjnu jsem to totiž ještě pěkně flákala. Jezdila jsem si po dovolených, lítala po venku a na čtení celkem kašlala. Ale s tím je teď konec!



Za říjen jsem se zvládla prokousat 4 knihami a přečíst 880 stran. Je to teda vážně málo oproti jiným měsícům, ale i tak jsem spokojená :) Nejvíc jsem na sebe hrdá za tu jednu sbírku básní, i když jsem ji teda louskala celý měsíc. Taky jsme s Marge stihly 2 knihy z naší společné čtenářské výzvy a já už pomalu chystám roční shrnutí. Ano, je to neuvěřitelný, ale už rok spolu s Lenkou čteme knihy z LK.

Ano, i tentokrát mi pózoval náš model Čenda


Stébla trávy
Dobře, že jsem s poezií začala hned na začátku měsíce, protože jak jsem už psala, dělala mi společnost celých 31 dní. Přiznávám, že do Stébel jsem se vrhla jen proto, že jsem četla Papírová města, kde se o této sbírce opravdu hodně mluví. Při pár pasážích jsem si vzpomněla právě na Johna Greena, člověk by ani neřekl, že se mu to tak vryje do paměti.


Každopádně.... jednalo se o celkem čitelnou poezii, rozhodně ne nesrozumitelnou, i když je použitý volný verš. Sbírku bych rozdělila na dvě části - část o Waltu Whitmanovi a přírodě a část vlastenecká a politická. Ta první byla super, na tu jsem se těšila, bavila mě a některé verše mě opravdu zaujaly. Ta druhá pro mě byla cesta do pekel. Chápu, že to bylo hlavní téma jeho doby, ale pro mě to momentálně zajímavé nebylo. I tak ale tuto sbírku básní hodnotím spíše kladně, jelikož pro mě byla čitelná a srozumitelná.



Panenka z kostí
Panenka z kostí se stala další knihou do čtenářské výzvy s Marge. A i teď, když si na ni vzpomenu, tak se musím usmívat, protože to teda vůbec nebylo šlápnutí vedle. Jedná se o dětskou knihu, plnou dobrodružství, tajemna a strašidelna. Na druhou stranu ale zpracovává i důležité téma dospívání a jak se vyrovnat s přechodem mezi dětstvím a dospělostí. A to opravdu moc pěkně.



Musím říct, že mi kniha v jednu chvíli hodně připomínala jiný příběh o dospívání, kterou jsem letos četla, a to Sundej mi měsíc. Opět šlo o bandu dětí, které se vydávají na cestu a zažívají při tom plno zajímavých věcí. Samy bez pomoci dospělých si musí poradit, vyřešit plno komplikovaných situací a občas se dostat do pěkné bryndy. Celý příběh měl spád, utíkal rychle, nenudila jsem se a rozhodně je velká škoda, že knihu už nemáme na prodejně, protože bych ji doporučovala nerozhodným rodičům. Za 39 Kč spousta zábavy :)



Probuzení Simona Spiera
Tak, kde začít? Asi tím, jak úžasná knížka to byla! A to myslím vážně a nepřeháním.
Než jsem kniha začala číst, trochu jsem se bála, že budu zklamaná. Na příběh gaye Simona jsem totiž slyšela tolik chvály, že máte automaticky opravdu obrovské očekávání a tak trochu se děsíte, co se z toho nakonec vyklube. A z tohodle se vyklubalo přesně to, v co jsem doufala.
Kniha je extrémně čtivá, Simon je totálně mega sympaťáka a fakt škoda, že je gay, protože toho bych chtěla mít doma :D


Ne, teď vážně. Je znát, že autorka se ve svém civilním povolání věnuje psychologií dětí, protože takhle citlivě napsanou knihu o dospívání a coming outu jsem ještě nečetla. Hlavně teda tak optimisticky! Je to naprosto perfektní a kéž by se všichni mladí lidi s dospívání vyrovnávali tak, jako ti v příběhu Simona! Probuzení Simona Spiera je rozhodně jedna z těch knih, díky kterým se teenageři ke čtení dostanou a čtení si zamilujou. Věřím tomu :)


Mauglí
Během října jsme se s Marge zvládly prokousat ještě jednou knihou a to Mauglím. Docela se stydím, že jsem se k němu dostala až teď v dospělosti, protože teďka po přečtení si říkám, že jde o celkem základní kousek v dětské knihovně. Znalost Knihy džunglí celkově dle mého patří mezi všeobecný přehled. Vemte si kolik otázek na hlavní hrdiny bývá třeba v křížovkách a já jediný, na co jsem dokázala odpovědět, bylo, jak se jmenuje medvěd a had. Ostuda! Fakt nechápu, že jsem se k této krásné knize nikdy jako malá nedostala.



Příběh Mauglího se od Knih džunglí liší tím, že obsahuje opravdu jen to, co se týká přímo Mauglího. Musím říct, že to bylo velice pěkně převyprávěno do dnešního moderního jazyka, aby příběh nenudil. Četlo se to snadno, rychle a jediné, na čem jsem se já zasekávala, byly překrásné ilustrace. Těch jsem se doslova nemohla nabažit, takže jsem vám jich tu pár nafotila :) Moc se mi líbila propracovanost celého džunglího světa, jména zvířat, vymyšlené příběhy a pověsti. Pan Kipling musel mít prostě naprosto neuvěřitelnou fantazii.



Výběr knih na měsíc říjen se opravdu povedl. Nejslabší knihou pro mě byly Stébla trávy, ale to je jasné, protože prostě nejsem čtenář poezie. Nejlepší asi Probuzení Simona Spiera, ale tady je to porovnávání hrozně těžké, protože všechny knihy byly úžasné. Teďka už je ale čas koukat dopředu a já se upřímně hodně těším, co si pro mě přichystá právě listopad.

Užijte si Halloween! Já ho strávím opět mezi knihami :)

Váš Andreják

sobota 28. října 2017

Tour de jižní Čechy - Jindřichův Hradec a okolí

Nějak jsem se na ten letošní podzim rozcestovala, takže jsem uznala za vhodné s sebou při psaní článků z dovolené trochu mrsknout. Po Jindřichově Hradci mi totiž stojí ve frontě ještě Mikulov a Třebíč, takže opravdu nejvyšší čas to sepsat. V Jindřichově Hradci jsme v rámci zářijové dovolené strávili nejvíc času (4 dny) a jsem za to opravdu vděčná. Je to prostě moje srdcovka a konečně jsem si ji mohla pořádně užít.

Ještě, než se ale rozepíšu o městě samotném, tak bych tu ráda zmínila, že tento článek věnuji své instagramové spolufollowerce Zuzce, se kterou nás naprosto náhodně spojila láska k (Jindřichově) Hradci a Hradci (Králové), a se kterou se znám zatím jen virtuálně. Zuzi, snad tě fotky opět zavedou domů 💙



Do Hradce jsme dorazili ještě před obědem a hned po příjezdu jsem se vrátila o několik let zpět. Netrvalo ani dlouho a hned jsem se zorientovala a byla jsem ta, která nás vedla k hotelu. Hnedka na začátku mě trochu překvapilo předělané Masarykovo náměstí, ale jinak jsem si okamžitě přišla, jako kdybych se vrátila domů.

Dřív tu bývalo takové jezírko, dneska jen pár trysek



Jelikož jsme byli v Hradci fakt brzo, hodili jsme si jenom bágl a bundy do hotelu a vyrazili do města. V tu dobu bylo asi 25 °C, takže ihned po obědě (kde si mě jeden host spletl s obsluhou :D) jsme oběhali skoro většinu památek, které jsem měla v plánu na celý jeden den :D. Přitom si Kuba stihnul vyzvednout na poště košili a mikinu, kterou si sem nechal poslat, já si koupila knížku a šli jsme hledat podzimní boty (který jsem si nakonec nevybrala a kupovali jsme je až doma :)).



Stavili jsme se například na 15. poledníku, kde normálně projíždějí auta, takže něco málo nafotit bylo doslova o život :D


A konečně jsme si taky udělali společnou fotku :D

PODZIM všude!


Stavili jsme se na kafe a dortík v kavárně FABIA Caffe u Bašatů

Kavárnu najdete na hlavní spojnici mezi horní a dolním naměstí - v ulici Panská :)

A pak jsem Kubovi musela ukázat TOHLETO!

Jedná se o Aquashow u sv. Floriána - za hudby Vltavy se tu pouští voda s efekty :)

Sv. Florián je úžasná pasáž a obchodně-medicínské centrum

Celé je to hrozně stylově udělané, ale zjistila jsem, že nemám bohužel víc fotek

Ubytovaní jsme byli v hotelu Bílá paní, který je hnedka u zámku. Měli jsme doslova královský pokoj, který mě nejdřív rozesmál, protože jsem něco podobného ještě nikdy nezažila. Pak jsem zjistila, že každý pokoj byl zařízen do různých stylů, takže v celém hotelu nejsou dva stejné pokoje. Tak třeba příště budeme bydlet v nějakém jiném :).

Hotel zvenku




Po večeři jsme se rozhodli vyrazit nafotit západ slunce. Nápad super, provedení horší :D Já jsem samozřejmě chtěla fotit přesně z toho místa, kde fotěj všichni a fotky vypadaj luxusně. Bohužel jsem ani za boha netušila, kde to místo je! :D Tak jsme vyrazili, pomalu fotili a pak utíkali a utíkali a na poslední chvíli naprosto vyřízení to místo našli! :D HALELUJA! Díky bohu! Byla jsem úplně vyflusaná, ale podívejte na ty fotky.

Vzali jsme to přes park

A pak nahoru ke kostelu


Svatého Jakuba, který by si zasloužil opravdu více pozornosti a péče

Dolů jsme šli přes vyhlídku Karlov



Huráááá a máme to místo :D





A spokojení jsme si ještě nafotili město :)




Nikde ani noha, neuvěřitelný!

A maj tady krásný kanály! :D

Druhý den jsme se rozhodli strávit mimo město a zkusit se projet jindřichohradeckou úzkokolejkou. Směrem Malý Ratmírov, kam jsme se rozhodli vydat, bohužel nejela parní mašinka, tak jsme si ji aspoň vyfotili na nádraží. Jízda stála 16 Kš/os. a jízdenky se prodávaly až v mašině (která byla totál narvaná, že jsme se báli, že ani nevystoupíme :D). Rozhodně si je nekoupíte na nádraží, kde jsem opravdu obdivovala paní za přepážkou, když odpovídala asi posté na stejnou otázku, jestli lidem prodá jízdenku na úzkokolejku :D.



Na nádraží jsem si musela vyfotit tyhle peckový jízdní řády


ššššš hůůůůů :D



A tahle byla naše :D

Byla to taková zvláštní jízda a popravě mi uvnitř vlaku vůbec nepřišlo, že jedeme užším vagónem. Bylo to hrozně stylový, včetně vybavení a pana průvodčího. Bohužel jsme si to moc neužili, protože jsme celkem brzo vystupovali, ale i následující pěší výlet opravdu stál za to (což jsme ještě netušili :D).

Cesta byla náročnější


Potkali jsme hafo zvířátek

a taky hub, který jsme nemoli sbírat :D

Kuba riskoval! :D

Já se kochala

A pak jsme došli do krásné vesničky s názem Jindřiš :)

A já dostala šílenej hlad

ale nikde ani ň


Až na jednu farmu

kde jsem si nakonec dala brutálně mastnej smažák a bylo mi tak hrozně špatně, že ze zbytku výletu už nemám ani jednu fotku

Opravdu hodně jsem byla ráda, že jsme došli zpět do Jindřichova Hradce. Ta cesta, kterou jsme šli, se jmenovala Jindrova stezka a my jsme ji tradičně šli opačným směrem :D. Každopádně určitě doporučuju (ale rozhodně si sbalte jídlo s sebou! :D). Večer jsme se pak šli podívat opět do pasáže sv. Floriana a stavili se tam na palačinky a kafe v místní kavárně. Je to naprosto kouzelná stylovka, dalo by se říct instagramerů ráj :D No však jen se podívejte sami :)





Palačinky byly luxusní!


Cestou zpět na hotel jsme zrovna chytili zlatou hodinku a byla by rozhodně škoda ji nevyužít, takže jsme se aspoň mrkli na hrobku Landfrasů a kostel Nejsvětější trojice. Součástí je i hřbitov, takže jsem byla ve svém živlu. Jen škoda, že až teď jsem zjistila, že je v JH dokonce i židovský hřbitov. No holt se tam budeme muset vrátit :)

Kostel Nejsvětější trojice


Hrobka





Pózování u hrobky



Nejbarevnější strom v Hradci :D



Další den byl celý věnovaný kultuře. Měla jsem vypsaná veškerá muzea a zámek, který jsem chtěla vidět a světe div se, my jsme to všechno stihli :). Začali jsme v Muzeu, kde jsou ty slavné Krýzovy jesličky, což jsem já jako milovník Vánoc musela vidět na 100000 % a rozhodně jsem nelitovala. Celkově ty výstavy byly moc pěkně udělané a propracované. Hodně se mi líbila třeba výstava věnovaná Emě Destinnové nebo jihočeským betlémům. Kuba byl zase nadšený z válečných expozicí, takže opravdu si každý najde to své. Za tu směšnou cenu 60 Kč/os. fakt doporučuju.

Dvůr muzea


Venkovní expozice


Expozice nebeklíčů


holky jedny jihočeský




Lékárenská expozice






Kuba si zahrál na archeologa

a toto je výsledek jeho práce :D

Toto samé stojí na nádvoří zámku :)

Ema Destinnová :)










betlémy!



Tenhle byl úplně boží :)


Šicí stroje





Následovalo Muzeum fotografie, kde už vstupné bylo trochu vyšší (90 Kč/os.), ale i tak super pecka. Mě nejvíc zaujala výstava skla, u kterýho bych mohla stát asi celej den. Naprosto mi to učarovalo. Největším lákadlem zde je asi nejstarší nástěnná malba zobrazující pitvu na území Evropy. Všude bylo povoleno fotit, což taky považuji za velké plus.

Čekáme, až otevřou :)


Pitva





Den jsme zakončili na zámku, kde jsme si vybrali trasu A a zaplatili 100 Kč/os. Nejvíc se mi asi vyryla do paměti pověst o Bílé paní, což bylo samozřejmě důležitý, když jsme bydleli ve stejnojmenném hotelu :D.
Celkově to v Jindřichově Hradci dost kulturně žije, jak jsme se poté později večer dozvěděli od jedné místní paní. Teďka se třeba rozhoduje o tom, co se stane s bývalým pivovarem. Je vidět, že se pánové radní o město opravdu starají a já z toho mám neuvěřitelnou radost.












Jindřichův Hradec se nakonec líbil i Kubovi a v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že teďka v říjnu místo do Třebíče a do Mikulova pojedem opět do jižních Čech :) Nakonec to ale vyhrál můj nesplněný wishlist, takže jsme se už na Jindřichohradecko letos nevydali. Já zatím nelituju, protože příští rok už to určitě klapne a když ne s Kubou, tak aspoň s mamkou bychom se sem mohly vydat na nějaký pěkný wellness pobyt.








Tady to prostě nejde nemilovat :)

Tak co? Nalákala jsem někoho z vás? Znáte Jindřichův Hradec?
Dejte mi vědět!

Já už se jdu probudit ze snění a vrhám se rovnou na zařizování vánočních dárků. No jo, je to tak, Ježíšek nepočká :D

Krásný sváteční den vám všem!

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...