Knihy za pár babek z Poděbrad 📚

Asi za půl hodiny vyrážíme na nádraží, kde odstartujeme první letošní vícedenní výlet. Neuvěřitelně se těším, i když nám nebude dopřáno zrovna výletní počasí. Jedeme ale někam, kde jsem ještě nebyla, takže napětí stoupá... no, o tom ale stejně dnešní článek nebude, takže si nechám popisování svojí cestovní horečky na někdy jindy. Dneska to bude nečekaně opět o knížkách. V Poděbradech se mi totiž otevřela úplně nová knižní dimenze pod názvem Levné knihy. Objevila jsem Levné knihy - Beránek.

A to byla konečná :D. Jsem zvyklá na super ceny v těch našich LK, kde se objevují knihy za pár korun. Většinou se ale jedná o knihy v podstatě neznámé. A tady na mě najednou čumí Kosmonaut z Čech za 99,-? To jako really? A pak na mě vytasí paní u pokladny Bábovky za 40,-? A v dalších regálech objevím asi 10 knih za podobné ceny?

Abych to uvedla na správnou míru, Levné knihy - Beránek prodávají i knihy defektní. Taková Justýnka a asistenční jednorožec má, co se týče obálky, to nejlepší za sebou, ale kresby uvnitř jsou neporušené. Bábovky mají natržený jeden list, ale co se stalo Kosmonautovi nebo Hláškám z knihkupectví, to teda vážně netuším.

Na knihách jsem nechala cenovky, abyste viděli, že fakt nekecám

Trochu ohnutý růžek

Ale ty ilustrace!!!

Původně jsem v této prodejně koupila jenom dvě dětská leporela, nakonec jsem ale odcházela se šesti knihami a kdybych si nedala pomyslnou stopku, tak tam snad vybírám doteď. Na jejich stránkách jsem zjistila, že mají prodejny ještě v mnoha dalších městech, takže se obávám, že mě v nejbližší době čekají výlety právě do těchto míst :D.

Nádherné ilustrace Heleny Zmatlíkové

A tady je pudlík!

Celkem jsem si tedy koupila 6 knih za 302 Kč

- Justýnka a asistenční jednorožec - 80 Kč
- Kosmonaut z Čech - 99 Kč
- Divné hlášky z knihkupectví - 25 Kč
- Bábovky - 40 Kč
- Moje panenka - 19 Kč
- Nakreslím si dům - 39 Kč

Na jednu stranu jsem opravdu ráda, že tyto Levné knihy v Hradci nemáme, protože to bych domů z výplaty donesla jen pár korun. Bohatě stačí, že utrácím u nás.

Natržené bábovky

A ještě, než zveřejním tento článek a zaklapnu na pár dní počítač, bych vám chtěla vyjádřit pár díků k reakcím na poslední článek o 100 prožitých dnech. Moc mě potěšilo, kolik lidí tento projekt zaujal a i když se třeba sami nezapojí, tak mi vyjádřili podporu. Opravdu si toho vážím. Já snad první prožité dny zažiju právě teď o prodlouženém víkendu.

Krásné Velikonoce vám všem a zas brzy na čtenou.

Váš Andreják

Projekt 100 prožitých dní

Když jsem se v pátek 23. března vracela těsně před půlnocí domů z kina, musela jsem se skoro celou cestu usmívat. To kino byla totiž už jen pomyslná třešnička na dortu celého úžasného dne. Většinu pátku jsem strávila s kamarádkou v Poděbradech, od ségry dostala podepsanýho Lososa v kaluži a vydala se na nádherný film Dej mi své jméno. A celý tento den se mi dostal pod kůži natolik, že jsem se konečně rozhodla zveřejnit projekt, o kterém už delší dobu přemýšlím.

Takže dámy a pánové, ráda bych vám představila 100 PROŽITÝCH DNÍ!

A o co v nich vlastně půjde?

© Anna Musilová

Od zítřka po dobu jednoho roku bych ráda prožila minimálně 100 dní, kdy bych si na jejich konci řekla, že stálo za to je zažít. Dny, kdy jsem se opravdu bavila, kdy jsem byla šťastná, kdy si budu jistá, že na ně dlouho nezapomenu (a nebo třeba taky nikdy). A víte, co by bylo úplně super? Kdyby se mezi vámi našel někdo, kdo do toho půjde se mnou. Kdo bude mít svých vlastních 100 prožitých dní a třeba se o to stejně jako já podělí i s vámi.

Je jedno, jak vašich 100 dní bude vypadat. Jestli budete píct koláče, cestovat, číst nebo si hrát s dětmi. Stačí, když budete dělat něco, co vás dělá šťastnými. Já jsem těchhle dní už letos pár zažila. Byly to hlavně výlety s Kubou na Stezku korunami stromů nebo na Sněžku. Mrazivý den v Praze s Aničkou, díky které mám nádherné fotky (a vy je v tomhle článku můžete taky vidět). Dva dny strávené v Dětenicích, završené oslavou mých narozenin a bowlingem a právě i ten celý páteční den. Všechny tyhle dny byly hlavním důvodem rozjet tento projekt.

Jistě jste už někdy slyšeli i o projektu 100 šťastných dní, kdy ale ty své super dny musíte prožít v kuse. Tahle "podmínka" se mi zdála dost svazující, protože né každý den se povede, ať se snažíme, jak se snažíme. Zvlášť my ženy jsme hodně ovlivněny cyklem a některé dny bychom opravdu nejradši ani nevylezly z baráku, natož abychom prožívaly nějaké štěstí. Proto mi 100 prožitých dní přijde jako taková klidnější a nesvazující alternativa.

Tak trochu doufám, že 100 dní nám nakonec bude málo. Že zjistíme, že těch prožitých dní za rok je mnohem, mnohem víc, akorát jsme si to třeba dřív neuvědomovali. Pro někoho zase bude velký úspěch aspoň těch 100 dní. A i kdyby jich bylo jenom 50, tak je to super výsledek. Jde o to uchovat si vzpomínky i na těch pár dní, kdy jsme pociťovali ten úžasný pocit štěstí.

A kdybyste se o průběh svých 100 prožitých dní chtěli podělit na IG, použijte prostě hashtag #100prozitychdni a já se ráda podívám, co pro vás takový pořádně prožitý den znamená.

Tak co, jdete do toho někdo se mnou? Dejte mi vědět do komentářů.

Krásný zbytek večera vám přeji a zítra hurá vstříc 100 prožitým dnům.

Váš Andreják

Poděbrady v březnu 🎕

Včerejšek se zařadil mezi jeden z těch dní, na jehož konci si říkáte, že stálo zato ho prožít. Jeho hlavní část jsem strávila výletem s kamarádkou Marge. Letos jsme se rozhodly spolu víc cestovat a jako první destinaci jsme vybraly Poděbrady. Prý jsme tu jako malé byly se školou, což si bohužel vůbec nepamatuju, takže to pro mě bylo všechno nové a překvapující. A ačkoliv zrovna teď není asi to nejhezčí období, kdy uvidíte z Poděbrad jejich vrchol, tak jsme si to moc užily.

První šok (v dobrém) jsem zažila hnedka na nádraží. V podchodu mezi nástupišti jsou na stěnách nádherné malby, v hale barevné vitráže, všude čisto a vylezete hnedka na kolonádě. 

Zrovna včera byl snad jediný den, kdy nejenom že nesvítilo sluníčko, ale dokonce i pršelo. Kolonádu jsme proto skoro proběhly a vrhly se vyplenit místní infocentrum. Já si pořídila jen vizitku, ale Léňa to vzala i s pohledama, razítkama a nevím čím vším ještě :D. Poté jsme prošly náměstí, kde probíhaly trhy a zašly na nádvoří zámku. Zámek byl pro mě velké překvapení, protože jsem vůbec netušila, že v Poděbradech něco takového stojí.

Tyhle hodiny jsou prý na jaře nádherně osázené květy

Jiřík

A ještě větší překvapení byla instalace obrovských malovaných srdcí právě v areálu zámku 💜💙💚💛💝. Zaujalo nás to natolik, že jsme celkem dost dlouhou dobu blbly a poskakovaly okolo nich a přemýšlely, jak si uděláme jakou fotku :D. Hodně jsme se u toho nasmály a na výsledek se můžete podívat i vy.

Lenčina hybridní holubička

Ze zámku jsme se vydaly k Labi, kde by snad prý měla stát plastika kotvy, u které jsme se právě kdysi dávno měli jako děcka fotit. Plastiku jsme sice nenašly, ale zato jsme narazily na krásný kostelík a hlavně boží nabílo natřené kolo, kde jsme opět strávily docela dost času a smály se tak nahlas, že se divím, že na nás někdo nepřišel, ať se uklidníme.

A jsme tady!

Nejdřív jedu já...

...a potom Léňa! :D

Stihly jsme ještě pár fotek u řeky a pak opět začalo pršet. No nám to moc nevadilo, jelikož jsme aspoň měly důvod zapadnout do kavárny na dortík, kafe, čaj a čtení! Nakonec jsme vybraly kavárnu Adria, která stojí na náměstí hnedka u uličky vedoucí na kolonádu. Zákusky si vyrábějí přímo na místě a rozhodně stojí zato je ochutnat. Já si dala borůvkový a Marge banánový a ani jedna jsme si nemohla stěžovat. Navíc jsme tam i opožděně oslavily moje narozeniny a já dostala stylově knihu Muffin a čaj, kterou jsem chtěla koupit. K tomu mi Lenka přibalila ještě boží kočičkovo-ptáčkovou záložku, plameňákovou propisku a roztomilý zápisník 💗

Já se stále peru s Drobným pokleskem a Léňa s Annou ze Zeleného domů

A ta taštička, v které jsem to všechno dostala??? Skvost!

Aby to Marge nebylo líto, že já mám Muffina a čaj a ona prd, vydaly jsme se do knihkupectví. A to byl hlavní kámen úrazu. Od tý doby totiž nemám skoro žádné fotky! :D Narazily jsme na místní Levné knihy, které ale s klasickými LK spojuje jenom název a ceny zboží. V těch poděbradských totiž najdete i knihy novější s defektem. A tak se mi podařilo udělat nákup asi na 5 pokusů, kdy jsme se furt vracely a braly další a další knihy, až jsme musely odcházet skoro poslepu, protože jinak bychom odtamtud nikdy neodešly! Dámy a pánové, sehnala jsem třeba Kosmonauta z Čech za necelý kilčo nebo Justýnku a asistenčního jednorožce za osm pětek. O tomto nákupu mám v plánu napsat samostatný článek, protože to prostě musíte vidět.

Konečně oběd a jedeme domů!

Po tomto výkonu jsme se byly schopny už jen najíst, sbalit si saky paky a vydat se na vlak. Ještě na místě jsme ale rovnou domluvily termín dalšího výletu a ten proběhne 6.dubna. Místo bude zatím překvapením a to i pro nás :D. Uvidíme, kam nás tentokrát mašinka doveze.

Celý den jsem nakonec zakončila v kině s kolegy z práce na filmu Dej mi své jméno a řeknu vám, že to bylo to nejhezčí, co jsem zatím letos viděla. Pokud o tomto filmu někdo přemýšlíte, tak nepřemýšlejte a běžte na něj! 💕

A ať trávíte víkend jakkoliv, tak si ho hlavně pořádně užijte.

Váš Andreják 🎕