2. narozeninový výlet - Dětenice 🕯

Hrozně dlouho jsem přemýšlela, jak uvést dnešní článek. Jestli hnedka napsat, jaká to byla bomba nebo radši přiznat, jak jsem se předem obávala, co mě čeká. Jestli vám prozradit, jak jsem se o tomto překvapení dozvěděla a co všechno se nám stalo, než jsme se stihly ubytovat nebo vás napínat do poslední chvíle. Nakonec jsem se ale rozhodla to vzít z úplně jiné strany.

Předminulý týden jsem oslavila své 31. narozeniny.

Pro plno lidí jsem zrovna teď už hodně za zenitem. Nejlepší roky mám už za sebou a bude to čím dál horší. Začnou zdravotní problémy, už si nebudu moct dělat co chci a kdy chci. Musím být zodpovědná a dospělá. Prostě to nejlepší ze života už je nenávratně pryč.

Ano, věřím, že by přesně tohle pro mě platilo pokud bych byla extravert. Pravděpodobně bych své narozeniny ani neoslavila a celý den strávila někde v rohu místnosti se skleničkou vína (a řvala bych :D).

Díky bohu tenhle myšlenkový pochod pro nás introverty moc neplatí. Okolo třicítky u nás totiž nastává pomyslný zlom a my pociťujeme radost ze života. Teďka teprve začíná dávat smysl to nekonečné plahočení se za něčím, přetváření se, jak nás strašně ty párty a haldy lidí baví a že přesně to chceme! Pařmeni extraverti totiž taky začínají zakládat rodiny, našli jsme si povahově podobné partnery, už nebydlíme s rodiči a nikdo nás po těch letech odříkání do ničeho nenutí.
Konečně nemáme pocit, jako bychom celou dobu žili na jiné planetě.

Nikdy dřív by mě asi ani nenapadlo, že budu vůbec někdy vděčná za svoji povahu. Ta mi většinou v mém dosavadním působení na tomhle světě byla spíš ke škodě než k užitku. A hle, najednou je to tady. Ne, že by to do té třicítky bylo až takové utrpení, ale když můžu srovnat roky na střední a vejšce s tím, co mě potkalo posledních cca 5 let, tak je to skoro nesrovnatelné.

Já žiju! A raduju se ze života! 

Snídaně na hřbitově? Může být :D

A největší mojí momentální radostí (kromě čtení) je poznávání světa. Nejenom toho obrovskýho zahraničního, ale i toho našeho malýho českýho. A moje kamarádka Verča to moc dobře ví, takže nikoho nepřekvapí, že mi jako dárek dala výlet. Jen tak ledajaký výlet to ale nebyl. Podívaly jsme se totiž někam, kde se zastavil čas o několik stovek let dříve.

Vydaly jsme se do středověkých Dětenic.

Péřový peřiny mě málem zabily :D

Sprcha

Tohle jsou dveře oddělující wc s koupelnou od pokoje aneb středověk hadr

Myslím, že tohle místo asi nemusím nikomu představovat. Je totiž profláknutý nejenom po celý ČR, ale dle hojnosti zahraničních návštěvníků také v Německu a okolních přilehlých státech. Škoda jen, že v němčině to jejich "nečum a žer" tolik nevynikne :D Verča to tady miluje. Doslova. Jezdí sem každý rok pravidelně už po dobu aspoň 5 let a letos se rozhodla, že jsem už asi dostatečně psychicky odolná, aby to kouzelné místo ukázala i mně.

Hotel byl extrémně fotogenický

Všude byla hrozná tma, takže fotky bohužel nic moc :(

Celý výlet byl plánovaný jako překvapení. Do poslední chvíle jsem neměla tušit, kam jedeme, stejně jako minulý rok. To bychom ale nesměly ještě těsně před odjezdem vézt domů Verčinu tchyni, která celý překvápko provařila během pár minut jízdy v autě. V tu chvíli jsem myslela, že to bude její smrt :D. Večer jsme se tomu už smály, zvlášť poté, co se ještě na parkovišti Verče rozervala dárková taška s mýma materiálníma dárkama a co mi pak omylem do těch dárků přimíchala svoje pyžamo :D.

Ještěže k celému dětenickému areálu patří kromě krčmy a zámku i pivovar, takže stačilo si dát pár černých piv a všechno zlé jsme hodily za hlavu. Pivovar jsme si prošly ještě v den příjezdu, pak to zakempily v krčmě s programem a druhý den před odjezdem nás čekala prohlídka zámku. Vím, že pro většinu návštěvníků je vrcholem právě posezení v krčmě, kdy si můžete pohladit hada, kouknete se na umění vrhačů nožů a polykačů ohně a jste spoluúčastníky skoroupálení čarodějnice, ale pro mě byla pomyslným vrcholem prohlídka zámku. Ta totiž nebyla jen tak ledajaká, ale speciálně čarodějnická.

Jediná naše společná fotka a ještě taková na prd!

Kdopak to tu loupe perníček

A přiznávám narovinu, že tak moc jsem se nebála a nenasmála najednou ani nepamatuju. Kéž by v podobném duchu probíhaly prohlídky všude. Věřím tomu, že by to mělo mnohem větší úspěch nejenom u dospělých, ale hlavně u dětí, které díky tomu udržely pozornost až do konce a nestalo se, že by začaly odmlouvat a kňourat, že je to už nebaví. Prohlídka pivovaru a zámku s tímto speciálním programem vyšla na cca 240 Kč za dospělého, což mi přijde jako super cena.

Z prohlídky pivovaru

Zpátky do Hradce jsme se vrátily okolo oběda a mě čekala ještě oslava s rodinou a večerní bowling. Každopádně na tenhle výlet asi jen tak nezapomenu, což je asi vidět i na tomto shrnutí, protože jsem se konečně po několika posledních celkem krátkých článcích víc rozepsala a trochu provětrala svoje mozkové závity při hledání těch správných slov. Snad jste udrželi pozornost až do konce a třeba se rozhodli, že se do Dětenic taky pojedete mrknout. Rozhodně to stojí zato.

Krásný čtvrteční večer vám přeji a pomalu se těším na další výlet.

Váš Andreják