Co se událo za 14 dní, kdy jsem nebyla doma?

Po nekonečných 14 dnech, které jsem v podstatě nonstop strávila v práci, jsem konečně doma! Ve staré chalupě, obklopené lesy a loukami, neuvěřitelným množstvím zvířat (hlavně zpěvných) a taky jednou krásnou starou kapličkou. Jsem tu poprvé sama a musím přiznat, že si to neuvěřitelně užívám. Všechno je na mně, nikdo mi neporadí ani nepomůže, nikdo mi nehlídá záda. A myslím, že jsem přesně tohle potřebovala ze všeho nejvíc. Mít za společnost jen sama sebe a právě již zmiňovaná zvířata, to je fakt k nezaplacení a ani nemusím jezdit na nějaký wellness :D.

Nejvíc jsem po těch dvou týdnech byla zvědavá na zahradu a podlahu ve světnici. Kuba s kamarádem Michalem ji minulý víkend pokládali a já jsem více než nadšená ♥. Velká škoda, že nejde pořádně zachytit na foťák, ale jedná se o ten samý odstín, který jsem vám už ukazovala v tomto článku.

Už jsem vrátila zpátky na své místo i porcelán :)

Taky jsem se musela jít mrknout na kompost, který Jakub vyrobil už před 14 dny. Kompost byla jedna z prvních věcí, u které jsme věděli, že ji stopro chceme. Kompostovali jsme i doteď v Hradci, takže bylo jasno, že budeme i v novém bydlení. Vyroben je nakonec ze starých okenních rámů a já jsem s Kubovou prací opravdu spokojená :)

A pak jsem se vrhla na zahradu. Původní paní majitelka si to tu asi dost piplala, jelikož na skalce u zápraží je všude položená taková ta textilní folie posypaná mulčovací kůrou. Jako jo, vypadá to na první pohled velice dobře, ale mě to docela dost děsí. Radši bych tu měla takovou menší džungli, která bude rájem pro hmyz a jiná zvířátka. Z tohoto důvodu ani nesekáme rozvnomerně trávu, někde to necháváme delší, někde kratší a rozhodně nesekáme každý víkend. Když jsem teďka po těch 14 dnech přijela a viděla, jak si příroda na té skalce dělá co chce, měla jsem z toho opravdu radost. Uvidíme, co vymyslí dál :)

A co teda vykvetlo a co odkvetlo?
Narcisky s hyacinty to už mají za sebou a tulipány skoro také. Pampelišky a pivoňky jsou v plném květu a hodně se nám zazelenala pnoucí růže. Plno květin, co nám tu rostou ani neznám, ale je to pastva pro oči. Nejvíc se těším, až vykvetou hortenzie a těch se už vážně nemůžu dočkat!

Letos mám z toho jara opravdu radost, protože konečně pravidelně prší. Kuba zapojil hnedka 3 sudy pod okap jako nádrž na vodu pro zalévání a zatím jsou pořád plné ♥. I ve čtvrtek, než jsem přijela, tak pršelo. Tráva byla ještě mokrá, ale už se skrz mraky draly odpolední sluneční paprsky. Celé odpoledne nakonec bylo tak krásně slunečné, že jsem až do večera seděla venku v zahradě a zkusila se projít bosky trávou. Ten pocit naprosto miluju!

Z interiéru vám kromě podlahy moc nemám co ukázat, jelikož hlavní stěhování vypukne až za dalších 14 dní. Už se nemůžu dočkat, až si to tu budu zabydlovat. Zatím tu máme jen v rohu světnice gramofon, na druhé straně postel a uprostřed poděděný skleník. Ten je ale naprosto nádherný a já ho nechávám v původním stavu s veškerým vybavením, jak byl. V kuchyni jsem akorát protřídila hrnky na poličce a nechala si dovézt už nějaké svoje. V Hradci už začalo balení ve velkém stylu, z čehož mám sice radost, ale na druhou stranu mě to docela děsí. Bojím se, že to všechno nestihnu, i když jsem se stěhovala už cca 5x, takže zkušenosti bych mít mohla, že? :D

Dneska jsem už zpátky v Hradci a furt mi nějak nedochází, že už mám před sebou jen 2 týdny ve svém rodném městě. Veškerý volný čas teďka pravděpodobně věnuji balení, takže na nějaký sentiment asi bohužel nezbyde moc času. Uvidíme, jak se nakonec s tou svou rodnou hroudou rozloučím :)

Užijte si krásný víkend a snad se tu potkáme dřív než za měsíc! :)

Váš Andreják