Můj nejoblíbenější měsíc roku 2019 - říjen 🍁

Nevím, jak je to možné, ale říjen se každoročně stává mým nejoblíbenějším měsícem roku. Ano, začíná v tu dobu ten pravý podzim, který tak miluji, ale jinak vlastně není ničím jiným výjimečný a odlišný od měsíců jiných. Každý rok v říjnu se ale shodou okolností vždycky stane něco, čím se mi tento měsíc vryje do paměti a letos tomu nebylo jinak.

🍂 Říjen 2019 jsem mohla strávit absolutně podle svých představ. 🍂

Nebyla jsem nikým ani ničím svázaná, nemusela jsem dodržovat žádná pravidla a mohla jsem si ho užít tak, jak jsem si vysnila.

A já jsem se rozhodla letošní říjen hlavně pročíst a procestovat. A jak to dopadlo? 

To už se za chvilku dozvíte i vy.

- Hned 1.10. jsem se rozhodla jet na výlet na kole a projet místa, která jsem objevila už na jaře a říkala si, že na podzim se sem musím vrátit. A tak se stalo - vylezla jsem na rozhlednu v Žernově a vypravila se do altánu na Rýzmburku. Bylo znát, že podzim už se v přírodě chopil vlády, takže jsem si jako památku odnesla krásné fotografie plné pomalu se zbarvujícího listí, nasbírala kaštany a nechala se vyvětrat chladným vzduchem. Domů se pak vrátila Babiččiným údolím a i když jsem z něj na jaře byla více než zklamaná, teď jsem měla pocit, že jsem objevila svoje nové oblíbené místo.

Výhled ze Žernova

Výhled z Rýzmburku

U splavu v Babiččině údolí

- Těsně po dojezdu z tohoto minivýletu začalo pršet a v podstatě skoro nepřestalo až do soboty. Užívala jsem si proto takového toho pěkně podzimního počasí, které většinou začíná převažovat až v listopadu.

Tak jsem aspoň vyráběla pudink

A dívala se na vánoční filmy

Přišel mi pohled od ségry

Hodně jsem četla

A tulila se s Čendou poté, co se nám málem oběsil na zahradě

A taky jsem pekla :)

- 5.10. jsem asi překonala veškeré své introvertní děsy a běsy a vydala se na svůj první presstrip. Řeknu vám, že to byl neuvěřitelný zážitek a jsem moc ráda, že jsem si to konečně mohla zkusit na vlastní kůži. Bylo to skvělé a šíleně vyčerpávající a už se nemůžu dočkat, až pojedu znova :D. Jeden článek z tohoto víkendu už je venku (klik sem) a další chystám během příštího týdne.

- Den po návratu mi odletěl Kuba do Nepálu. Už jsme jedno takové delší odloučení od sebe zažili a to na začátku našeho vztahu, kdy mi odletěl na 14 dní do Etiopie. Tentokrát to bylo na 3 týdny a přišlo mi to mnohem horší, jelikož jsem tak nějak byla stále v cizím prostředí. Ještě tu nejsem natolik ukotvená, takže jsem tu jeho cestu snášela o to hůř. První týden mi bylo děsně zle, skoro jsem nevycházela ven a nonstop pracovala.

Na tohle místo jsem šla hnedka po Kubově odletu

- Na víkend mi přivezli první várku dřeva na zimu, takže přijela mamka a pomohla mi to složit. Za odměnu jsme vyjely na výlet do Nového Města nad Metují, kam jsem se chystala už asi od té doby, co tu bydlíme :D. No a dříví jsem nakonec skládala skoro celý říjen, protože těch várek přijelo celkem asi pět.

Tohle byl teprve začátek, teďka už je dříví až k oknu :D

- A hned ten další týden jsem trávila skoro celý venku. Objevila jsem krásné místo u nás ve vesnici, odkud je boží výhled na všechny domečky i políčka a lesy ve vsi. Přijela mi kamarádka Verča, sama jsem se vypravila na výlet do Václavic, vyjela na kolo, poprvé se prošla starou zámeckou cestou k náchodskému zámku a celkově si mega užívala to nádherné podzimní počasí.

Starkoč - překvapilo mě, jak je to krásná vesnice

Cesta k náchodskému zámku

Téměř prázdný Náchod

- Taky se za mnou podívala bývalá kolegyně Denča, což mi udělalo ohromnou radost. Byla u mě poprvé a rovnou jsme se domluvily, že co nejdřív přijedu já za ní. Tohle je jedno z těch kamarádství, které mi tady na vesnici fakt chybí.

Máme v oknech novou výzdobu :)

- Po 4 letech jsem se dostala k zubařce. Zní to asi děsivě,  ale bývalý zaměstnavatel neuznával propustky k lékaři a zrovna zubař je jeden z těch doktorů, kdy si opravdu nemůžu vybírat termín. Moje zubařka navíc ordinuje pouze jednou v týdnu, takže jsem se sem opravdu dostala až teďka, když vím, že nebude problém s tím, že jsem místo práce u doktora.

- Den před zubařkou jsem přespávala v Hradci v našem starém domě a řeknu vám, že tak zvláštní pocit jsem neměla ani nepamatuji. Bylo to vlastně poprvé, co jsem tam po přestěhování spala, takže jsem měla takovou premiéru. Nejenom, že můj mozek byl plný krásných vzpomínek, které jsme tu s Kubou nastřádali, ale také jsem si nikdy dřív nevšimla, jak je ten dům oproti roubence hlučný! Zvenku i zevnitř se ozývaly stále nějaké zvuky, na které už nejsem absolutně zvyklá, takže jsem nakonec naspala možná tak 4 hodiny za celou noc :D

Návrat od zubařky byl už dušičkový :)

- A taky se mi na konci měsíce vrátil Kuba! Přivezl mi krásné dárky z Nepálu, zašli jsme si na oběd do hospody ve vedlejší vesnici a užili si poslední baboletní počasí u nás :)

Odvrácená strana návratů z dovolený :D

Pár suvenýrů, co Kuba dovezl

- A co se týče toho čtení? Přečetla jsem 6 knih! Jako pořád tomu nemůžu uvěřit. Po té šílené pauze jsem se konečně opět dostala do tempa a jsem sama ze sebe naprosto nadšená. Článek o přečtených knihách už vyšel a přečíst si ho můžete tady.

Tahle kniha byla obrovské překvapení :)

Zabalila jsem první dárky k Vánocům :)

Jak jsem při psaní tohohle článku viděla zas ty krásné barevné fotky, musím přiznat, že letošní podzim je vážně báječný. Musím uznat, že se mi říjen podařilo užít tak, jak jsem měla původně v plánu. Hodně jsem lítala po venku na výletech, jezdila i na kole a počet přečtených knih taky předčil moje očekávání. 

I když teďka v listopadu už dost fučí a počasí tolik nepřeje, i tak si to zatím docela dost užívám. Konečně hodně čtu, popíjím čaj, jsem zabalená v peřinách a tvořím doma. Tohle období mám opravdu moc ráda. Teď v listopadu mě čeká pár rozhodnutí, co sama se sebou do budoucnosti. Posledních pár dní mám sice nějaký hibernující režim, ale snad se zase brzy oklepu a zapnu mozek :D.

A jak jste na tom vy? Chce se vám teďka taky pořád spát nebo jste dokonce nemocní?

Krásný zbytek úterního odpoledne vám přeji!

Váš Andreják

A loučí se jako vždy kocourek :D