Bože můj! Říjen je skoro za námi a já můžu s radostí oznámit, že jsem zpět v plné čtecí síle! Dala jsem si předsevzetí, že tento měsíc přečtu aspoň 5 knih a jak to dopadlo? Mám jich 6 (1181 stran) a to jsem si na začátku října až tak moc nefandila. Díky tomu krásnému počasí, co tento měsíc panovalo, jsem totiž většinu času lítala po venku, zazimovávala zahradu, skládala dříví a jezdila na výlety. Díkybohu je ale znát, že podzim je tu v plné síle, sluníčko už zapadá celkem brzy a díky tomu jsem se i já mohla dostat k tomu svému čtení. Jakub navíc 3 týdny z října strávil mimo republiku, tudíž jsem měla opravdu času dost. Podzimní večery proto skoro všechny patřily knihám.
 |
| Tentokrát mi pózoval spící Čenda :) |
A jaké knihy to byly? Jdem se na to mrknout.
Začátek měsíce jsem moc nepřeháněla a vrhla se na něco, na co jsem se stejně těšila úplně nejvíc. Podzimní říkadla byla poslední knížečka z této edice podle ročních období, kterou jsem ještě neměla přečtenou. Těšila jsem se na ni asi úplně nejvíc ze všech, ale musím přiznat, že co se týče ilustrací, tak se mi líbila asi nejmíň. I tak je ale naprosto nadprůměrná a celkově jsou pro mě ilustrace pana Trnky tak velkou srdeční záležitostí, že jsem stejně na cbdb.cz hodnotila 5 hvězdičkami.
Na megaknihách jsem ještě objevila Říkadla na celý rok, takže teďka přemýšlím, jestli je pořídit. Trochu se bojím, že to budou jenom všechny tyto čtyři miniknížečky poskládané do jedné. Nemáte někdo zkušenost?
Dcery strážce majáku jsem si celkem nedávno pořídila v Levných knihách a to hlavně díky své sběratelské vášni co se týče knih z nakladatelství Fortuna libri. Nakonec jsme ji s Marge zařadily do našeho společného čtení a jsem za to moc ráda! Nejenom za to, že mám na společné čtení čas, ale i za to, jakou knihu jsme vybraly. Tohle bylo totiž přesně to, co jsem si naprosto zamilovala v červnu a celý tento letní měsíc strávila v podstatě pouze s knihami tohoto žánru. Spletitý rodinný román pro ženy, kde se rozbíhá více časových i dějových linek, byla pro mě opět trefa do černého.
Ano, musím přiznat, že v tomto případě byl příběh možná až příliš překombinovaný a kvůli tomu i méně uvěřitelný, já jsem si ale čtení užívala moc. Bavilo mě odhalovat další a další spletitosti, dozvěděla se plno informací o tom, jak to vůbec dřív chodilo na majácích a dostala i tu svou tradiční dávku romantiky. Co mi tedy vadilo mnohem víc, byla náctiletá hrdinka, která sice na jednu stranu mluvila hrozně sprostě, což se do knihy vůbec nehodilo, ale na druhou byla jak stará mladá. Bylo poznat, že se autorka opravdu hodně snažila přiblížit prostředí teenagerů, ale asi o něm věděla velký kulový, protože to působilo šíleně uměle.
Příběh se ale četl skoro sám a opravdu mě během čtení zajímalo, co bude dál a moje zvědavost mě poháněla dopředu. Díky tomu jsem měla dočteno během pár dní a rozhodně nelituji, že je tato kniha s překrásnou obálkou součástí mé knihovny.
A pak přišel můj svátek a s ním i příchod nových knih. Chtěla jsem o nich původně sepsat článek a propojit ho s knihami, které jsem si nadělila sama, ale nakonec jsem se rozhodla, že to vynechám. Tento typ článků totiž většinou není nijak záživný, nemá žádnou vypovídající hodnotu a to hlavně kvůli tomu, že do něj stejně jen kopíruji anotaci. Proto jsem se rozhodla do knih co nejdříve pustit a začít hnedka jednou z těch, které jsem obdržela od Kubíka.
Chtěla jsem pokračovat na nenáročné a oddechové vlně, což kocour Bob nakonec splnil na 100 %. O něm a jeho majiteli Jamesovi vyšlo už několik knih a dokonce byl o jejich příběhu natočen i film. Já jsem žádnou z těch předchozích nečetla, ale tak nějak vím, o co se jedná. K přečtení životních moudrostí kocoura Boba ale v podstatě ty předchozí knihy ani číst nemusíte. Nejedná se totiž o další příběh románového zpracování, nýbrž o literaturu motivační.
Veškeré klasické motivační fráze typu od "v nouzi poznáš přítele" až po "raduj se z každého dne" je tu demonstrováno právě na kočičím světě a soužití Boba s jeho člověčím majitelem. Kapitolky jsou krátké, čtení velice nenáročné, čtenář se musí kolikrát usmívat a pokud navíc sám vlastní kočku, celkem dost se v různých situacích vidí. Vánoce se pomalu blíží, takže pro milovníky koček ideální dárek.
A tím, jak se začalo ochlazovat, přišel najednou čas na Zeměklíč. Tuhle knihu původně pro děti jsem si opravdu dlouho šetřila. Nechtěla jsem ji dát na jeden zátah a to se mi nakonec i povedlo, protože jsem si čtení dávkovala. A vůbec toho nelituji, zážitek ze čtení byl opravdu překrásný.
Počin z pera Karla Kovala je vlastně takové autorovo vzpomínání na dětství na vsi, hold vzdaný naší krásné zemi, historii a přírodě. Povídání je doplněno říkankami a např. pověstmi o svatých a je rozděleno dle ročních období. Ilustrace přímo k této knize opatřil Josef Lada, čímž se kniha stala naprostým must have nejenom pro mě.
A na to, jakou náhodou jsem se ke knize dostala, tomu zážitku snad ani nemůžu uvěřit. Zeměklíč jsem zakoupila za cca 40 Kč a doteď se za tuhle krásnou cenu dá sehnat. Na mém IG už mi psalo asi 10 čtenářek, že si na mé doporučení tuto knihu objednalo, z čehož mám opravdu velkou radost. A pokud zaujala i vás, tak neváhejte a kupujte. Tohle milé povídání vám tu investici svým obsahem více než vrátí.
Hanu Marii Körnerovou jsem měla ve svém čtenářském hledáčku už delší dobu. Na začátku října jsem se konečně odhodlala k objednání pár jejích knih a na konci října se k první z nich i dostala. A panebože! Tohle bylo něco!
Nebudu lhát, že jsem se nebála, aby autorčin styl nebyl podobný Mornštajnové, jelikož tématicky jsou si podobné hodně (těžké osudy žen a jejich boj s nimi). Tohle byl ale úplně jiný level než právě třeba Hana nebo Tiché roky. Tohle bylo něco, co mě vnitřně natolik zasáhlo, že jsem to vůbec nečekala. A to, že jsem to nečekala, mě asi rozhodilo úplně nejvíc.
Několikrát jsem si pobrečela a ačkoliv vlastně vyprávění nebylo nijak akční a plné nečekaných zvratů, tak to bylo tak lidsky sepsané, že to může nechat chladného pouze nějakého nelidu. Já si teďka od p. Körnerové musím nechat chvilku oddych, jelikož jsem naprosto emočně rozložená, ale už se těším, až si během listopadu přečtu i Hlas kukačky.
 |
| Příběh je dle skutečných událostí |
Naprosto emočně vysátá jsem si musela naordinovat opět něco nenáročného a oddychového. Do ruky mi padla Mise Hygge, kterou jsem dostala od kamarádky letos k svátku. Kniha nemá na databázi moc kladné hodnocení, hodně lidem byla velmi silně nesympatická hlavní hrdinka a vadil jim i naprosto prvoplánový děj. Trochu jsem se proto bála, co mě vlastně čeká.
A musím říct, že jsem byla více než mile překvapena. Nevím, jestli mi kniha sedla do mého psychického rozpoložení, ale já jsem si u tohoto feelgood románu neuvěřitelně odpočinula. Přečteno jsem měla během dvou odpolední a neuvěřitelně si užívala tu hygge atmosféru. Děj se odehrává v Dánsku a navíc během pozdního podzimu, adventu a Vánoc, takže moje duše byla více než potěšena.
Pokud hledáte něco opravdu odpočinkového a milujete vánoční atmosféru, tak Mise Hygge bude určitě trefa do černého.
Díky říjnu jsem se trošku posunula ke splnění letošního cíle přečtených knih. Tušila jsem, že stěhováním a změnou práce nastane i změna v rytmu čtení, takže jsem si prozíravě nastavila cíl 60 knih. Momentálně jsem na 52 knihách a před mnou ještě dva měsíce včetně mého milovaného vánočního čtení 🎄 Troufám si tvrdit, že bych to i letos mohla splnit, i když to teda tentokrát bude asi jen tak tak.
Jak jste na tom s výzvou vy? Máte na letošek nastavený nějaký limit?
Dejte vědět a užívejte další krásné podzimní dny!
Váš Andreják
Nečetla jsem žádnou z knih, ale sledovala jsem tě, jak je čteš, na instagramu. :D Některé vypadají opravdu krásně. :) Mou říjnovou statistiku zachránily dvě audioknihy. :)
OdpovědětVymazatI audioknihy se počítají! :) Já jsem fakt šťastná, že zase můžu číst. Nevím, jak dlouho bych to bez knih vydržela a obdivuji tvoji silnou vůli, že to nečtení dokážeš vydržet.
Vymazat