Pročtený únor 2018

📚 Poslední únorový den znamená jediné - shrnutí přečtených knih za uplynulý měsíc (a taky vyhlížení jara!). A jelikož jich opět nebylo málo, z čehož mám obrovskou radost, tak si i docela počtete. Nakonec jsem jich zvládla převratných 9. Přijde mi to naprosto neuvěřitelné, protože loni touhle dobou jsem už dost polevila. Letos se mi ale daří držet slušné tempo nastavené v lednu a vypadá to, že mě asi jen tak nepustí.

Celkem to dalo 2628 stran a až na jedno šlápnutí vedle jsem byla s výběrem nadmíru spokojená. Podařilo se mi zkombinovat jak knihy z LK, tak z normálních knihkupectví. Knihy různých žánrů i délky. Odborné, romány, YA, poezii...

Únor měl prostě všechno.

A jelikož je toho fakt hodně, tak už to nebudu zdržovat a jdeme se na ten zázrak podívat.

Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie, Epigramy

Hned jak jsem dočetla tuto knihu (což bylo jen tak mimochodem za jedno odpoledne :D) jsem se sama nad sebou divila, proč jsem si ji nevybrala jako povinnou četbu na střední. Jazyk, ač "starý", byl naprosto srozumitelný. Verše, hlavně u sv. Vladimíra, byly tak vtipný, že jsem je musela holkám předčítat v práci nahlas. Kniha plná trefných metafor a poznatků, které by bohužel šly zasadit i do dnešní doby. Opravdu nechápu, proč jsem si zrovna tohle nepřečetla už dávno. Jediný, co mě trochu zaskočilo, bylo to, že hned Křest byl nedokončený, takže já plná očekávání, jak to dopadne, jsem se to stejně nedozvěděla... no nic :D

Moje srdce a jiné černé díry

Milujete knížku Všechny malé zázraky? Přečtěte si i Moje srdce!

Samozřejmě, že příběhu Violet a Finche se nic nevyrovná a trochu se obávám, že se to ani v budoucnu jen tak někomu nepovede, ale i tak jim Moje srdce hodně šlape na paty. A jak to vlastně vypadá, když se potkají dva náctiletí, kteří chtějí společně spáchat sebevraždu? Ač se jedná o hodně vážné téma, musím říct, že kniha je protnuta spoustou vtipných komentářů. Dalo by se říct až černým humorem. Nenechte se ale zmást, jelikož celé vyprávění je opravdu hořkosladké. Hned od začátku knihy s vámi stránku po stránce postupně ukrajuje čas odpočet, takže vidíte, kolik dní života ještě dvěma mladým lidem zbývá. Působí to hodně depresivně a do poslední chvíle se modlíte, aby si to třeba rozmysleli... No uvidíte sami, jak to nakonec dopadne.
 
Co ale miluju ještě víc, než příběh samotný, je překrásná obálka. Ta mě popravdě zaujala hned od začátku a jsem moc ráda, že obsah knihy se jí 100% vyrovnal.

Golema a Džin v New Yorku

Och och och, moje srdce skoro puká jenom při vzpomínce na tuhle nádhernou knihu. Čím jsem starší, tím více oceňuji knihy se složitějším, propletenějším a propracovanějším dějem. Už asi fakt stárnu a brzo přelouskám celou bibli :D. A Golema s Džinem mi přesně tohle nabídli. Je celkem těžké napsat, o co vlastně v knize šlo, abych vám nic neprozradila. Příběh je navíc tak propletený a propracovaný, že jenom popisem bych tu strávila půl hodiny. Celkem pěkně to ale shrnula Katenýsek tady, takže pokud chcete opravdickou recenzi, tak se proklikněte k ní na blog. Mě ke čtení přilákal přebal knihy a také informace, že překlad zajistil Vladimír Medek. To je už skoro samo o sobě něco, co vás utvrdí v tom, že kniha bude dobrá. A tahle je.

Tajný deník Hendrika Groena

Do čtení této knihy jsem se, přiznávám, pouštěla s velkými obavami a předsudky. Jak už jsem psala na IG, bála jsem se, že to bude nějaká trapná napodobenina Oveho. Prvních 20 stránek jsem taky byla celkem otrávená a říkala jsem si, že to byl fakt krok vedle. A pak se to nějak zlomilo. Ani nevím, kdy přesně, ale najednou jsem se na čtení těšila. Nemohla jsem se dočkat dalších jízlivých, ale hlavně vtipných a trefných poznámek 83letého Hendrika na účet důchodců. Ačkoliv šlo kolikrát o hodně tragické příhody, tak člověk u nich brečet nemohl, leda tak smíchy. Škoda, že takový nadhled na chýlící se konec svého života nemá většina důchodců. Myslím, že by pak soužití různých generací probíhalo mnohem klidněji.

Jediné, co mi bylo hodně proti srsti byla naprostá fascinace autora v úmrtí zvířat. O tom se v deníku psalo hodně často, což mi dost kazilo radost ze čtení.

Čím víc jsem se ale blížila ke konci, tím víc jsem přemýšlela o tom, kdo je vlastně autorem tohoto deníku. Je to opravdu 83letý pán z nizozemského domova důchodců? Je to jenom chytrý marketingový tah? Ať je to tak nebo tak, já si rozhodně pořídím pokračování, které by prý brzy mělo vyjít.

Válka s mloky

Jakákoliv utopie nebo antiutopie na mě působí natolik silně, že většinou týden po dočtení skoro nespím. A bohužel (nebo vlastně bohudík) ani můj první Čapek nebyl výjimkou. Povídky z první a druhé kapsy nespadají do tohoto žánru, takže opravdu, přiznávám, toto byl můj první drsný Čapek.

Kniha se četla rychle a snadno, ale hodně protivný je ostravský hantec a motání češtiny s angličtinou kapitána van Tocha v úvodu knihy. Věřím, že to třeba hodně mladých lidí tak otráví, že si pak vztah ke klasické literatuře a povinné četbě opravdu nevytvoří. Já tohle číst na střední, tak s tím fláknu někam hodně daleko do kouta a už to do konce života nechci ani vidět. Po překonání prvotního odporu však následovala hodně zajímavá (dalo by se říct encyklopedická) část, která mě opravdu fascinovala. V téhle části jsem si říkala, že Čapek musel být vážně génius. Do příběhu jsem se natolik ponořila, že jsem doslova hltala stránku za stránkou. A pak následoval střih a šíleně nudná část o tom, jaký typ dynamitu který mlok v jaké části světa použil. Na mě to bylo moc odborné a zdlouhavé, doslova mi to utlo to napětí, které se pomalu stupňovalo. Závěr to však celé hodně zachránil a mám pocit, že na tuhle knihu ještě dlouho nezapomenu.

Umřel jsem v sobotu

Josef Formánek je prostě pan spisovatel a další jeho kniha mi to jenom potvrdila. Jsem nesmírně ráda, že jsem kdysi dávno narazila na jeho Prsatého muže a od té doby se příběhů z jeho pera nemůžu nabažit. Umřel jsem v sobotu má velice zvláštní přebal, ale uvnitř se skrývá vyprávění plné záhad, napětí, vlastních zkušeností, cestování a něčeho magického (co je jen tak mimochodem ve všech jeho knihách a já vůbec nechápu, jak to dělá!). Pokud jste ještě s knihami pana Formánka neměli tu čest, tak doporučuju! Asi to není četba pro každého, ale za zkoušku to stojí :)

Dopisy z ostrova Skye

Já vím, že to píšu u každý druhý knížky, ale.... TO BYLO TAK KRÁSNÝ!
Knihu psanou celou jenom v dopisech a navíc ve dvou časových rovinách, ne tolik vzdálených od sebe, jsem ještě nečetla. První dopisování se odehrává za 1. světové války mezi skotskou básnířkou Elspeth a jejím americkým obdivovatelem Davidem. Druhé vás zavede do Evropy okupované Hitlerem a hlavní slovo tu mají dopisy dcery Elspeth, která se snaží zjistit nejen to, kdo je vůbec její vlastní matka, ale kdo je i ona sama. Kniha plná tragických osudů je tak mile napsaná, že nakonec nebrečíte kvůli zlu, ale kvůli dojetí. Mně se příběh líbil natolik, že jsem ho nakonec koupila i babičce a jsem zvědavá, jak se jí bude líbit.

Lykke

Čte mě někdo, kdo vůbec nezná fenomén posledního roku Hygge?
Dost o tom pochybuju. A vy, co znáte Hygge, si nesmíte nechat ujít Lykke, aneb recept na štěstí. Kniha je plná nejenom krásných fotek a ilustrací, ale i spousty užitečných rad a povzbuzení. Já jsem si čtení užívala a myslím, že plno bodů si vezmu k srdci. Člověka podobné knihy vždycky tak nakopnou, že má pocit, že může skoro i změnit svět. A kdyby ne celý, tak aspoň ten svůj :)
Snad se kniha dostane i k lidem, kteří by ji nejvíc potřebovali..

Dobře mi tak

Jo, přesně, dobře mi tak. Člověk si tak moc chce přečíst něco, co poslední dobou tolik frčí, až je z toho zklamanej až na půdu. Musím asi přimhouřit oči nad tím, že tohle není Osm ani Bábovky, ale prvotina. Dá se proto předpokládat, že to nedosahuje takových kvalit, ale i tak... člověk prostě očekává nějakou úplnou bombu, když se to tolika lidem líbí. Jazykově se mi kniha celkem líbila. Doslova hýřila naprosto trefnýma metaforama, u kterých jsem se občas fakt zasmála nahlas, ale téma knihy bylo naprosto mimo mísu. Teda mimo moji mísu :D. Krize postaršího týpka mě prostě nezaujala a celkově na mě ten příběh působil hrozně zle a nenávistně. Další věc je, že děj byl opravdu hodně předvídatelný a dojemné momenty mě nedojaly. Jsem ráda, že kniha to byla útlá, četla se rychle a já tím pádem měla to trápení rychle za sebou.

Nový měsíc začínám společným čtením s Marge a tentokrát jsme si vybraly opět nelehké téma a to osud chlapce, který byl na tzv. Schindlerově seznamu. Samotný Schindlerův seznam bych si jednou taky ráda přečetla, ale asi ještě nepřišel jeho čas, takže zatím začínám tímto. Doufám, že v březnu nepolevím v nastaveném tempu a zvládnu opět těch cca 8-9 knih. Však za měsíc uvidíme :)

Krásnou dobrou (snad už poslední mrazivou) noc.

Váš Andreják