Jaro v jižních Čechách - Tábor

Je čtvrtek večer, já ležím v posteli a třídím fotky. Už jsou to dva dny, co jsme se s Kubou vrátili z naší jarní výpravy po jižních Čechách a já z toho furt čerpám. Když jsem si v lednu sepisovala travel wishlist na letošní rok, v životě by mě nenapadlo, že hned první místo z tohoto seznamu se mi tak moc dostane pod kůži. A to jsem si myslela, že v jižních Čechách už nic krásnějšího než Jindřichův Hradec neobjevím. No, zjevně chyba lávky....

Tábor mě doslova pohltil. Nejenom tím místem samotným, nádhernou architekturou, přírodou v podstatě hned ve městě, ale také lidma. Už se mi dlouho nestalo, že bych narazila na tak velkou koncentraci milých lidí na jednom místě. Já vím, že zní jako klišé, že o všech místech píšu, jak byly boží, ale říkám vám, že tohle jsem už dlouho nezažila.

Bydleli jsme v hotelu Tábor

Pokud byste objednávali ubytko přes booking, stačí se prokliknout přes tento odkaz a získáte slevu

Zaskočil mě hned výstup z vlaku, kdy se nedostanete na hnusnou oprejskanou ulici, která vede někam do centra, ale do parku. A v tom parku světe div se je strom, který slouží jako panelák pro vrány. Jako fakt, přísahám, nekecám, celá jedna bříza je plná hnízd. A všude okolo slyšíte kráááá, kráááá, kráááá. Úplně mě to dostalo, protože něco takovýho jsem viděla poprvý v životě.

Ten první den jsme přijeli pozdě večer, takže jsme se jenom běželi najíst a zalehli. Až druhý den nás čekalo velké objevování. První objev jsem učinila hned před hotelem, když jsem zjistila, že cca 20 metrů od vchodu jsou Levné knihy :D. Úplně jim to místo závidím. A tohle byl jen začátek, pak už jsem se ani divit nestíhala. Všechno mě doslova dostávalo do kolen. Krásná architektura, klid, čisto, dokonce i obchodní domy nebyly takový ty hnusy z ocele a skla, co máme u nás v HK, ale krásný starý budovy...

První půlku dne bylo v plánu strávit ve městě. Obejít si náměstí, pokochat se památkama, dobře se najíst a připravit se na odpolední výlet do přírody. A přesně tak to taky dopadlo. Prošli jsme si náměstí i postranní uličky, došli k hradní věži a pivovaru a najedli se v učňovské restauraci Beseda.

Sice je nakřivo, ale máme aspoň nějakou společnou!

Odpoledne jsme odstartovali na břehu Jordánu a kolem hradeb se vypravili na křížovou cestu do kláštera v Klokotech. Samotný klášter mě naprosto dostal, ale ten hřbitov? Docela jsem z něj byla v šoku, protože takhle betonový, nalajnovaný místo posledního odpočinku bez jediného stromu jsem teda ještě neviděla. Vypadalo to jako posmrtný sídliště plný paneláků, akorát místo těch baráků byly hroby. A to nepřeháním.

Z kláštera jsme se dali po zelené na vyhlídku na Chlumu, kde následoval šok číslo 2. Z vyhlídky byl totiž vidět úplnej prd :D. No neodradilo nás to a šlapali jsme si to vesele dál. Vůbec jsem nemohla pochopit, že takhle kousíček od centra může být takovej les a vůbec celkově tolik zeleně. Hradec je taky zelené město, ale tohle mě teda dostalo.

U řeky jsme to řízli po červené zpět do města a byli hlavně zvědaví, jak vypadá ta ferrata, která by měla být po cestě. Když jsme se k ní dostali, zjistili jsme, že tam bohužel nepůjčují vybavení, takže jsme šli zpět do Tábora. A těsně před městem Kuba pronesl tu památnou větu, na kterou asi nikdy nezapomenu. Procházeli jsme kolem zahrady, na které strašně vyváděl a štěkal Jack Russell. Chvíli jsme ho pozorovali a do toho Jakub ledově chladným hlasem pronesl: "To je Kurt?" :D:D:D
Šla jsem do kolen....

Taška na stromě? Tak aspoň, že byla papírová :D

Ferratu jsme našli, ale bohužel nevylezli...

Večer nás čekal hřeb celého dne, na který jsem skoro ani nedošla, protože 21 kiláků už na mě bylo nějak moc. Posilnili jsme se v naprosto úžasné italské restauraci Café la Torta a vyrazili na Žižkovo náměstí, kde se tramtadadáááááá konal koncert Melody Makers! Jako chápete to? Ondřej Havelka, můj dětský idol, živě s kapelou! A tak se mi poštěstilo je konečně poprvé v životě vidět naživo 💗
Byl to zážitek jako kráva, seděli jsme na zemi v první řadě, ale bylo to úžasný!!!!

💕💕💕💕💕

Další den ráno jsme už odjížděli a mně bylo moc líto, že jsme si na Tábor nenechali víc času. Stihli jsme ještě vystoupat na věž, kde se sice nedalo moc fotit, ale za to tam měl pán prodejní výstavu mincí, známek a dalších serepetiček. To mě docela zaujalo. Mimo jiné tam prodával třeba bárbíny, pravý od matela prej.

Na vlak už jsme skoro běželi, takže jsme ani nestihli poslední vyhlídku u nádraží. A ta by zrovna určitě stála za to, protože pohled na město odsud byl nádhernej. Tak snad příště. Díky Kate, kterou znám z IG, jsem totiž objevila město ležící celkem nedaleko od Tábora. Jde o Bechyni a z fotek mě naprosto ohromila. Doufám proto, že se snad brzy vrátíme!

Z Tábora jsme přejížděli do Písku, ale o tom zase až příště.

Užijte si víkend a doufám, že vyrazíte někam na výlet. Já budu sice v práci, ale vynahradím si to hnedka týden poté!

Mějte se nejlíp, jak můžete.

Váš Andreják