Jak se četlo v dubnu 2018?

Ač to nebylo v plánu, duben byl takovým mým soukromým měsícem české a oddechové literatury. 7 z 11 přečtených knih bylo z pera českých autorů a většina se pohybovala obsahově kolem 200 stran. Holt na mě přišlo jaro, což znamená, že nejsem schopná se dlouhodobě soustředit na delší a složitější příběhy. Až uvidíte moje TBR na léto, tak pochopíte, o čem mluvím. Nemám tam snad ani jednu knihu s nějakou složitější zápletkou :D. Zato románků a prvních pus tam mám opravdu hodně.

V dubnu jsem tedy nakonec zvládla přelouskat 11 knih, což je 2546 stran. Co se týče počtu přečtených knih, je to moje dosavadní letošní maximum. Uvidíme, co nám přinesou další měsíce, ale myslím, že víc než 10 už jich asi letos nepřečtu. Ale kdo ví, třeba se ještě urvu ze řetězu :D

Magický průvodce městem pod pahorkem
Celý měsíc jsem začala svoji láskou - finským podivnem a magickým realismem - a musím říct, že naprosto nelituji. Hodně lidí Magického průvodce srovnáví s Laurou Sněžnou, což je docela logické, ale asi je to škoda, protože jde o úplně odlišné příběhy, které podle mě snad ani srovnat nejde. Každý je svým způsobem specifický a krásný. Z Magického průvodce jsem byla stejně nadšená jako z Laury, možná dokonce o trochu víc, protože tahle kniha byla naprosto jiná a svým řešením pro mě zcela nová. Největší překvapení bylo rozhodně v podobě dvou různých konců. Ten můj knižní se mi teda líbil o hodně víc a možná jsem si neměla číst ten druhý a zůstat při tom, že to dopadlo, jak to dopadlo. Z těchto příběhů nejde napsat nikdy nic moc víc, protože nechcete prozradit ani kousek, takže koukněte na anotaci a pokud jste připravení na nálož pořádně divných věcí, s chutí se pusťte do čtení :) Tohle je prostě TOP!

Devatero pohádek - kniha první a druhá
Stydím se, že čtu všechny tyhle krásné české pohádky až jako dospělá, nebo si minimálně nepamatuji, že by mi je rodiče kdy předčítali. Pohádky jsou to totiž docela originální, krásně promyšlené a nesly v sobě i klasicky nějaké ponaučení. Hrozně jsem se u čtení smála, představovala jsem si paní kosovou (což je opravdu manželka od kosa), jak každé ráno větrá peřiny :D nebo jak psí rusalky tančí o půlnoci na paloučku. A jako vysvětlení, proč psi vrtěj ocasem? Z toho jsem šla do kolen. Opravdu nádhera a těším se, až jednou budu tyhle pohádky číst svým dětem. Teďka si jen dočíst poslední třetí část a budu spokojená :)

Život, na který metr nestačí
Tuhle knihu jsem dostala k narozeninám od Kuby. Přiznávám bez mučení, že jsem moc netušila, co od ní očekávat, jelikož je to další knižní počin ze zástupu blogerek, kterých se teďka vyrojilo opravdu hodně. Díky pár kamarádkám jsem ale aspoň věděla, kdo je autorka. Na facebooku mi totiž občas od Karolíny, na jejíž život metr nestačí, vyskočí nějaký ten vtipný status. Je to jeden z těch blogů, který musí být za každou cenu vtipný, cynický a ironický, což vám ze začátku přijde super a řežete se smíchy i nahlas, ale je to prostě celou dobu to samý až do konce. Díky tomu máte knihu přelouskanou za chvilku a pokud vám to nestačilo, doporučuji sledovat již zmiňovaný FB profil. Rozhodně kladně hodnotím zaměření příhod, jelikož jde o popisování takového normálního rodinného vesnického života mezi zvířaty. A jak jde o zvířátka, o zábavu je postaráno vždycky. Bez debaty!

Magonie
Stejně jako většina čtenářů jsem si tuhle knihu pořídila kvůli překrásnému přebalu. Peříčko na obalu měla i Ava Lavender a z té jsem nakonec byla nadšená, takže i Magonii jsem po dlouhém rozmýšlení dala zelenou a v Třebíči si ji koupila jako památku na tuhle krásnou podzimní dovolenou. Pak jsem teda zjistila, že Magonie je teprve první díl ze série, tak jsem začala být zvědavá, jestli vůbec bude stát za to. A po půl roce jsem se tedy konečně dostala k jejímu přečtení. Abych to rovnou shrnula, já jsem byla nadšená. Ze začátku mi to sice přišlo jako taková obyčejná youngadultovka, ale poté, co se děj přesunul přímo do Magonie, jsem byla fakt nadšená. Přitom zrovna tenhle přechod z reality do nadpřirozena je pro plno čtenářů zlomový v tom, že kniha se jim najednou přestane líbit. Podle nich je to už moc přehnané, moc nereálné, moc fantasy, ale mně se právě to, jak je to nereálné, opravdu hodně líbilo. Moje fantazie začala pracovat na plné obrátky a plno detailů si pamatuju doteď. Třeba když jsou večer červánky, tak si říkám, že teda zrovna probíhá pohřeb :D Je to dost prdlý, ale já si nemůžu pomoct a hrozně moc se těším na pokračování. Tenhle svět plný ptáčků a peří mi prostě hodně přirostl k srdci.

Klapzubova jedenáctka
Skoro u každý přečtený klasiky se divím, proč jsem se k ní dostala až teď a nepřečetla jsem si ji už jako povinnou četbu na střední. Jako opravdu tomu nerozumím, protože ve většině případů jde o útlé knihy, které jsem zvládla extrémně vlažným tempem přečíst maximálně za 2 dny. A ani Klapzubova jedenáctka není výjimkou. Příběh o 11 bratrech, kteří se rozhodnou spolu s otcem založit fotbalový klub a všechny světové týmy drtit, jak jen to jde, se navíc četl opravdu snadno. Jo, je to spíš taková pohádka s ponaučením, která má samozřejmě happy end, ale mně to nijak nevadilo. U čtení jsem si odpočinula, pobavila se a ještě se toho hodně dozvěděla. Pokud budete třeba příští rok maturovat a potřebujete rychle dohnat povinnou četbu, tak tuhle knihu rozhodně doporučuji!

Divné hlášky z knihkupectví
Je libo knihu ze života na jedno odpoledne, u které se na jednu stranu fakt nase*ete a na druhou hodně pobavíte? Tramtadadáááá tady je! Takhle protichůdné pocity jsem při čtení čehokoliv už dlouho neměla. Tím, že jsem z "oboru", tak jsem se dokázala do popisovaných situací vcítit a i když se u nich zběžný čtenář náramně pobaví, já jsem trpěla :D. Každopádně mě až mrazilo, jak mi plno hlášek bylo povědomých z vlastní praxe, očividně jsou zákazníci všude stejní a je jedno, jestli jste v ČR nebo v Británii.

Andělská hra
Pamatujete si, jak jsem v lednu doslova propadla Zafónománii? Tak v dubnu jsem prosím pěkně v této mánii pokračovala. A musím říct, že už teď se nemůžu dočkat třetího dílu, kterej ještě nemám ani koupenej :D. Ale nejde jinak. Naprosto jsem se do magického realismu zamilovala. Miluju taky ten promyšlený propletený děj s miliardama postav, který se mi nakonec motaj dokupy, ale prostě si nemůžu pomoct. Andělskou hru jsem dostala od kolegyně Denči, protože ví, že se mi moc líbil právě první díl Stín větru. A když jsem se konečně položila do čtení, popisovala jsem jí ten stav jako setkání s dobrým kamarádem po dlouhé době. Prostě jsme plynule navázali tam, kde jsme v lednu skončili, i když se v románu objevovaly nové postavy a s prvním dílem byly propojeny jen okrajově. Celý ten sloh a styl, jakým je ale kniha napsaná, mě vrátila zpět do doby, kdy jsem se poprvé začetla do Stínu větru a ten pocit byl úplně neuvěřitelnej!

Muffin a čaj
Občas u knih brečím a jsem za to ráda, protože miluju silné příběhy, ale toto???? Panebože! Mám pocit, že mi někdo vyrval srdce, totálně ho rozcupoval na milion kousíčku a pak mi ho narval zase zpátky. A přitom to byl vlastně moc krásný příběh, milý, zamilovaný, s happy endem, ale ten průběh mě prostě hodně zasáhnul. Jsem strašně ráda, že česká YA literatura má opět někoho, kdo se dá srovnat se světem. A popravdě lituju, že příběh Daniela a Kita nemá minimálně jednou tolik stránek. Kdyby tuhle knihu napsala Rainbow Rowell, tak to tak stopro dopadne :D. Ale vlastně to vůbec nevadí, i tak to byl zážitek, za který jsem opravdu moc vděčná a děkuji nejenom autorovi Theovi, ale taky kamarádce Marge, kterou napadla ta super myšlenka a tuhle knihu mi dala k narozeninám. Opravdu děkuju moc! Na tohle čtení budu ještě dlouho vzpomínat.

Losos v kaluži
Losos bude pro mě asi už navždy srdcovkou, ale asi ne ani příběhem samotným, jako tím, jak se ke mně dostal s krásným věnováním. Když už jsem se konečně dostala ke čtení, tak hlavně ze začátku jsem se hrozně chlámala, jak je to vtipný. Jenže co je moc.... najednou po pár stránkách mi došlo, že něco tak zlýho jsem už teda dlouho nečetla. Pokud bude mít Losos pokračování, tak doporučuji, aby Bára (hlavní postava) co nejdřív navštívila psychologa, protože to její chování fakt není normální. Asi v půlce knihy jsem se už nestíhala ani divit a byla vycuclá jak pitíčko. Naštěstí díkybohu přišel zlom v podobě smrti babičky a Barbora tak nějak začala logicky přemýšlet a aspoň trochu se uklidnila. Za to z babičky se přechodem do nebe stal doslova puberťák. Až jsem si říkala, jestli si holky nevyměnily role. Jak už jste asi pochopili, kniha je vyprávěna ze dvou pohledů. Pohledu babičky Milady a její vnučky Báry. Každá postava vyprávěla příběh svým vlastním fontem, což vypadalo fakt super a mně nakonec asi opravdu sedl víc příbeh Milady. Co bych chtěla vyzdvihnout nejvíc je představa nebe a pekla, ta se mi líbila fakt hodně a kdyby to takhle fungovalo doopravdy, tak bych se fakt vůbec nezlobila. Další bezvýznamné plus je za výběr jména babičky, ta moje se totiž jmenuje stejně :D

Justýnka a asistenční jednorožec
PANEBOŽE! Uf, tak jo, klid. Začneme pěkně popořádku. Taky to u hodně proklamovaných knížek máte tak, že do nich jdete s naprosto mega velkým očekáváním a nasazením a pak se strašně zklamete? Tak tohle přesně není ten případ! :D Justýnka a její asistenční jednorožec vás nejdřív zaujme nádhernými kresbami, to je rozhodně bez diskuzí, ale tak trochu se bojíte, aby příběh samotný nestál za starou bačkoru. Já se teda bála hodně, i přes ta všechna kladná hodnocení. Dokud si to člověk nezkusí na vlastní kůži (oči), tak nikdy neví. Pustila jsem se proto do čtení dost skepticky (i když na druhou stranu s velkým nadšením :D) a přišlo něco, co jsem opravdu nečekala. Originální, příjemný a milý příběh pro holky v jakémkoliv věku. A co se mi líbilo nejvíc? To snad ani nejde vybrat. To, že jednorožec musí každý den sníst jídlo v barvě duhy? To, že existuje nějaký Básničkystán? To, že je někde místo, kde ožívají naše nakreslené obrázky? Celá knížka od první až po poslední stránku byla prostě boží!

Dneska máme 3.5. a já mám dočtenou už druhou květnovou knihu. Vypadá to tedy i tento měsíc aspoň trochu nadějně. Zítra odjíždíme na prodloužený víkend do jižních Čech a tentokrát si s sebou beru Dveře do prázdnoty, které čteme s Marge v rámci naší společné výzvy. Tak uvidím, kolik tomu nakonec dám :).

Krásný skorovíkend vám přeji a pokud ho budete mít jako já prodloužený, tak si ho pořádně užijte, má být super počasí :)

Váš Andreják