Letní čtení 2018 - červen

Prázdniny jsou tady! Taky z toho máte takovou radost? Já už dávno student nejsem a přitom poslední dva roky to letní prázdninové období prožívám opravdu intenzivně. Asi to bude tím, že si moc nepřiznávám, že chodím do práce. Odstranila jsem pravidelný nedělní blok a najednou si dokážu užít celý víkend nebo i jeden den volna. A teď, když jsou ty dny tak dlouhé, tak to snad ani jinak nejde :).

Červen byl úžasný měsíc. Nechápu to, ale zvládla jsem si jak užívat počasí, lítat po venku, jezdit na výlety, dát si týdenní oddych na dovolené, tak i hodně číst. Opravdu jsem byla hodně překvapená, když jsem včera napočítala celkem 9 přečtených knih a 2164 stran. Teď už mám dokonce překonaný počet knih, které jsem loni zvládla přelouskat za celý rok. A jelikož na letošek jsem si nastavila cíl 60 knih, tak ten už po dočtení současné knihy také splním. První půlrok 2018 se prostě povedl na jedničku.

Tak se pojďme společně podívat, co jsem to vlastně v tom červnu všechno přečetla.

Devatero pohádek - kniha třetí
Měsíc jsem odstartovala závěrečným dílem Devatera pohádek, který jsme spolu s Marge četly v rámci naší výzvy. A ač by člověk čekal, že ty poslední pohádky už nebudou tak dobré jako ty v knize první nebo druhé, musím říct, že závěrečná část absolutně vůbec nezklamala. Konečně jsem se dočkala pokračování Lotranda a Zubejdy a jsem ráda, že se ty dvě pohádky byly nakonec na filmovém plátně spojeny v jednu. Takhle knižně mi obě zvlášť přišly takové nedomrlé :D.

Popravdě nechápu, jak jsem se k takové klasice všech klasik mohla dostat až teďka v dospělosti, a upřímně se těším, až zrovna devatero pohádek budu snad jednou předčítat svým dětem. Ty příběhy jsou totiž úžasné a jelikož jsou takhle boží už tolik let, tak budou stopro i v budoucnosti. Třeba se jejich předčítání dočkají i moje vnoučata :).

Sladké nic
Hned po pohádkách jsem se rozhodla začít číst něco ze seznamu letošního letního čtení, abych s tím moc neotálela. Přemýšlela jsem dlouho, která kniha bude mít to privilegium, až jsem nakonec vybrala Sladké nic. Červený vrch od Jamie Mcguire se mi dobře četl, takže jsem si říkala, že když v tomto případě ještě spojila síly s další autorkou, tak určitě ani tady nemůžu šlápnout vedle. A řeknu vám, že to byla opět pecka!

Tohle byla tak krásná letní romanťárna, že jsem si ani lepší období na čtení vybrat nemohla. Je to sladký, jak už název napovídá, ale není to nic nesnesitelného. Prožíváte prostě krásný romantický příběh, u kterého si ocháte a dojímáte se.

Pak se začne blížit konec, to už opravdu držíte slzy na krajíčku a pak najednou střih. Samotný konec vás natolik rozemele, že jenom čumíte. Já jsem teda málem prodělala infarkt a tahle kniha asi už bude patřit mezi moje srdcovky.

Máš mě vůbec rád?
Když už jsem byla v módu brečení, rozhodla jsem se v něm pokračovat i nadále, a tak jsem sáhla po Máš mě vůbec rád? Tato kniha je od stejného autora jako 100 dní štěstí a musím říct, že je to opravdu hodně znát. Mně se 100 dní štěstí líbilo moc, i když mám kolem sebe lidi, kteří se se způsobem psaní i tématem této knihy absolutně nemohli vyrovnat. Pokud patříte do této skupiny, tuhle knihu asi ani neotevírejte.

Já jsem opět moc nevěděla, o čem kniha bude (jako je to u mě už skoro tradicí, holt se ráda nechávám překvapovat a nemám tak vysoká očekávání), a velice mile mě překvapilo, že se v této knize začaly objevovat postavy ze 100 dní štěstí. I když Máš mě vůbec rád? vůbec není pokračováním. Udělalo mi to opravdu radost, když jsem se najednou vrátila zpět do obchůdku Klábosení a setkala se s jeho majitelem. V celém příběhu se navíc objevují i narážky přímo na knihu 100 dní štěstí, což člověk asi dokáže ocenit pouze v případě, pokud tu knihu četl :) A hodně zmiňovaný byl i Snoopy, což je pro mě po měsíci květnu taky tak trochu srdcovka.

Příběh samotný je opět takový tragikomický. Hlavní téma je v podstatě deprese a hodně se tu zmiňuje sebevražda, pesimismus. Na druhou stranu vám ale tato kniha ukazuje, že v tom nejste sami a rozhodně existuje způsob, jak z toho všeho ven. Škoda, že plno lidí knihy tohoto autora odradí právě kvůli těmto tématům a nedokáží se prokousat až k rozuzlení. Na konci by totiž zjistili, že celá ta kniha má vlastně hodně pozitivní náboj a poselství. Já už pro ně budu mít ve svém knižním srdci místo navždy.

Bílá nemoc
Aby těch depresí v červnu nebylo málo, rozhodla jsem se na ně navázat svoji 1. divadelní hrou, kterou jsem od Čapka četla. Musím říct, že na jeho styl si prostě budu muset ještě zvyknout, protože i Bílá nemoc ve mně opět vyvolala zvláštní emoce stejně jako Válka s mloky. Jelikož mám v plánu od něj přečíst vše, co vychází v LK, jsem zvědavá, jestli to budu stejně cítit u všeho, co napsal. Momentálně ale přemýšlím o tom, jaké to musí být vidět právě Bílou nemoc hranou opravdu někde v divadle. Pokud jste viděli, dejte mi vědět :)

Ty obálky jsou naprosto boží! Pomalu doplňuji tuto edici o další kousky :)

Letní dny a noci
A když už těch depresí bylo fakt hodně, rozhodla jsem se to trochu rozseknout oddychovou romanťárnou. Což jsem ale asi dělat neměla, protože s touhle knihou jsem se crcala neuvěřitelně dlouho. Nejenom, že je úplně šíleně graficky zpracovaná, ta sluníčka na každé stránce jsou při čtení fakt nepříjemná, ale velikost písma taky nestojí za nic, a u některých těch povídek jsem si říkala akorát tak WTF?!? Přitom ta zimní verze se mi líbila tak moc! Holt jsem asi na tahle témata už moc stará nebo prostě nejsem jenom povídkový typ. Je fakt, že mi bylo vždycky líto, že když už jsem se s nějakou postavou sžila, najednou jsem se s ní musela loučit.

Kdybych měla vybrat povídky, které se mi líbily, tak to bude rozhodně Za devadesát minut zabočte na sever nebo Setrvačnost. Naprosto děsná zase byla povídka Milostný labyrint. U té jsem si říkala, že to musí být asi nějaký omyl :D. Každopádně kniha má nádherný obal, takže v knihovně se hodně vyjímá, i když uvnitř to není žádný zázrak.

Tajemství porodních bab
Jelikož jsme v červnu odjížděli na dovolenou a nechtěla jsem s sebou tahat právě Letní dny a noci, rozhodla jsem se sbalit si knihu, kterou jsme měl číst s Marge opět v rámci výzvy. A tak se mnou do Bechyně jely porodní báby :D. No musím říct, že to byla trefa do černého, protože jenom za cestu tam jsem přečetla snad třetinu knihy. Moc se mi líbilo, že se v příběhu prolínaly tři dějové linky, každá vyprávěna jednou z porodních bab. Tyto tři dámy navíc byly pokrevně propojeny, jelikož se jednalo o babičku, matku a dceru.

Nejsem moc zvyklá číst horory, thrillery a celkově krvavý detektivky, takže i samotný popis trošku krvavějšího porodu mě málem zabil. Teda spíš jsem měla co dělat, abych se nepozvracela. Jednu tuhle scénu jsem musela celou přeskočit, protože to můj žaludek prostě nedával. Mám asi moc bujnou představivost a tím, že jsem sama žena, mě naprosto děsilo, že by se něco takovýho dělo uvnitř mě.

Celkově knihu hodnotím hodně pozitivně. Původně jsem si myslela, že půjde o román z jiného století, ale tím, že se to vše odehrávalo v současnosti, moje hodnocení nakonec čím dál víc stoupalo. Celkové téma domácích porodů je navíc momentálně hodně ožehavé téma a v příběhu si můžete přečíst pár argumentů pro i proti.

Samson a Roberto - Dědictví po strýčkovi
Po krváku jsem potřebovala něco opravdu hodně nenáročného a nejlíp také ze seznamu knih na léto. Na nějakou romanťárnu jsem ale zrovna neměla chuť, takže slovo dalo slovo a na řadu se dostal Samson s Robertem. A bylo to úplně to nejlepší, co jsem si v tu chvíli mohla přečíst.

Zrovna to vyšlo tak, že jsem knihu četla cestou vlakem a normálně jsem se nemohla ovládnout a smála se nahlas. Hodně nahlas. A často :D. No však se můžete přesvědčit sami a uvidíte, že to jinak ani nejde. Týhle partičce zvířat, která dává dokupy starý hotel po strýčkovi, prostě nejde odolat.

Rozhodně bych tuhle knihu doporučila dětem v rámci četby do čtenářského deníku. Je to krátké, svižné, vtipné, takže pro děcka opravdu ideálka. Možná slabší povahy nepřekousnou trošku děsivější ilustrace, ale těm odvážným rozhodně v četbě nic nebrání.

Černooká
Černooká, Černooká... pořádně nevím, jak vyjádřit pocity, které jsem během četby prožívala, natož jak vůbec samotný příběh uvést. Tenhle psychologický rozbor nemocného člověka pro mě bude už asi navždy součástí mě samotné. Celá ta kniha je ke mně tak silně připoutána, nejenom tím příběhem samotným, ale vůbec i tématem, všemi okolnostmi, autorkou... Černooká je prostě část mě.

Jak se to vůbec stalo, že mě příběh o 18leté holce v depresi doslova spolknul? Těch důvodů asi bude několik. Začala bych tím, že ze začátku absolutně vůbec nemáte tušení, jak se tohle celý zvrhne. Prožíváte si takovou tu klasickou puberťáckou romanťárnu, ťuťuťu, ňuňuňu, ani se nenadějete a najednou se až po krk topíte v nicotě. V naprosto totálním temnu, do kterýho se propadáte čím dál víc, protože nemůžete přestat. Oči máte vykulený až na vrch hlavy a doprovází vás nutkavý pocit prokousávat se dál a dál. A pak je najednou konec. A v tý nicotě jste zůstali úplně sami! Žádný happy end, žádná pomocná ruka od autorky, nic.

Já jsem po dočtení seděla u té knížky, čuměla a šrotovala. Nebyla jsem schopná slova a jelikož se mi to samé stalo naposledy po zhlédnutí filmu Já, Olga Hepnarová, znamenalo to, že to bylo kurva hodně dobrý. Všechny ty popisy depresivního stavu, co se v hlavě člověka odehrává, na co myslí, proč si to myslí, co dělá, nebo spíš nedělá. Naprosto přesně vystižené situace a hlavně naprosto přesně vykreslené do posledního detailu. Bože, už aby Anička napsala další stejně temnej příběh.

Důvěrný deník stromu
Říkala jsem si, že by bylo fajn, kdybych nekončila měsíc moc depresivně, tak jsem si naivně myslela, že Důvěrným deníkem do vylepším. No, nevylepšila ani omylem. Kdybych to měla vyjádřit přesněji, tak příběh o 300 let starém stromu byl prostě zvláštní. Zvláštní, divný, ale přitom v dobrém slova smyslu. Bylo to sprostý, zvrhlý, ale i milý, srdečný, krásný. Současní francouzští autoři mají asi nějaký speciální dar vyvolávat ve čtenářích opravdu smíšené pocity. Podobně jsem to totiž cítila naposledy loni, když jsem tak nějak ve stejnou dobu četla To je Život!

Veskrze ale musím vyprávění Tristana hodnotit pozitivně. Je třeba fakt, že od té doby koukám na stromy ve svém okolí už jinak. Říkám si, co který z nich zažil, co všechno za pocity musí vstřebávat a nějak se s tím sám poprat, jestli některý není "prokletý" právě jako hrušeň v příběhu... Za těch pár korun, za které jsem Důvěrný deník koupila v LK, to bylo opravdu obohacující čtení.

Abych měla to shrnutí opravdu komplet, přísluší se napsat, že v červnu se mi podařilo přečíst 4 knihy z letního seznamu. Doufala jsem, že toho přečtu víc, ale nakonec se objevilo tolik jiných a zajímavých titulů, že nešlo odolat. Červenec jsem taky odstartovala něčím úplně jiným, než jsem chtěla, ale hned po Dej mi své jméno jsem opět navázala na ty svoje letní resty.

Přeji vám krásný prodloužený víkend, strávený třeba právě s knihou. Já za chvilku vyrážím na druhý den Rock for People :)

Váš Andreják