Objevuju okolí - výlety po Náchodsku 🏞

Když jsem se včera podívala po kalendáře, s hrůzou jsem zjistila, že jsem už měsíc a půl doma. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože si moc nepamatuji, co jsem vlastně za tu dobu dělala. Volné dny vždycky nějak proletěly okolo mě a já mám pocit, že jsem jen divák, co pozoruje svůj život někde z dálky. Vzhledem k tomu, že tohle píšu čím dál častěji a pravděpodobně trpím nějakou ztrátou paměti, tak si asi dojdu někam k doktorovi, protože tohle už není normální! :D

Když jsem se ale do toho kalendáře podívala pořádně, zjistila jsem, že minimálně měsíc byl plný povinností hlavně ve spojení s nástupem do nové práce a zabydlování nového domova. Někde mezi tím jsem se snažila chodit co nejvíc ven a to hlavně v nejbližším okolí. Hodně času jsem strávila i na zahradě, takže jsem díky tomu opálená, jak většinou nebývám ani za celé léto :D

🏞 Co se týče větších výletů, tak ty jsem stihla absolvovat dva. Jako majitel INkarty ČD jsem se rozhodla toho využít a vždycky někam dojet vlakem a zpátky domů dojít pěšky. Sváču a pití pěkně s sebou, užít si přírodu a odpočinout si. Vyrazila jsem hned brzy ráno, abych se na oběd stihla vrátit domů a myslím, že to bylo opravdu ideální řešení.

🏞 První z těchto výprav byla z Červeného Kostelce zpět k nám. Kostelec je od nás po turistické trase vzdálený asi 11 km, takže taková moje klasika. Nakonec jsem za ten den měla nachozeno přes 17 kiláků a rozhodně to stálo za to. Trasa vedla většinou přírodou, minula jsem rybník Špinku, prošla si pár vesniček a nebýt mé šílené alergie, tak jsem 100% spokojená.

🏞 Nejkrásnější část celé mé výpravy byla ta lesní. Nepotkala jsem za celou dobu ani nohu, bublal mi k tomu potůček a dokonce jsem našla i přírodní posezení na svačinu. Zážitek na hodně dlouho za necelých 20 kaček!

🏞 Druhý výlet byl trošku dražší, protože jsem se vlakem svezla do Hronova, pěšky došla do Náchoda a z Náchoda se opět svezla domů. Vyšel mě proto asi na 50 Kč :D. I tahle výprava byla naprosto úžasná, i když většinu trasy vedla po polích a loukách, takže vlastně na přímém sluníčku.

🏞 Hned za Hronovem mě čekal pořádný stoupák, který ale vedl lesem, takže jsem si mohla dávat pauzy ve stínu a nakonec zjistila, že to až tak tragické nebylo. Na konci mě totiž čekalo hned několik překvapení. To první bylo obrovské makové pole, které mi doslova vzalo dech. Několik minut jsem tam jen stála a s pusou otevřenou prostě čuměla. Něco tak krásného jsem už dlouho neviděla.

🏞 Kousek od pole mě čekalo další překvapení a to rozhledna Na signálu. Nejdřív jsem si dala sváču v altánku a poté vystoupala až na vrchol. Nahoře hodně fučelo, ale zážitek to byl opět na hodně dlouho. Nikde nikdo, všude ticho... V tu chvíli to byl tak tíživě dojemný okamžik.

Z rozhledny se dá při dobré viditelnosti zahlédnout i Sněžka. V ten den, kdy jsem tam byla já, bohužel nic moc vidět nebylo, ale asi mi to ani moc nevadilo. Hlavně, že jsem tam byla sama.

🏞 Celá cesta zpět do Náchoda byla už po rovině nebo mírně z kopečka a já si užívala krásné výhledy. Ten den celkově dost foukal vítr, což bylo nejen osvěžující, ale mohla jsem díky tomu po dlouhé době vidět "tančící pole". Vítr prohánějící se mezi klasy způsobil tak krásný efekt, že člověku při pohledu na něj připadalo, jak když celé pole tančí.

🏞 A přesně tyto okamžiky bych si chtěla pamatovat co nejdéle. Nepotřebuji ke svému životu uměle vymyšlenou a drahou zábavu. Vždyť příroda nás dokáže zabavit mnohem lépe a ještě k tomu úplně zadarmo. Teďka po tom měsíci na samotě můžu s klidným svědomím říct, že do města se vracím ráda, ale stačí mi to vždycky jen na tu návštěvu. Moc vjemů najednou mi nedělá dobře, můj mozek to nestíhá zpracovávat a já se vždycky těším zpět k nám do přírody.

🏞 Volno mi pomalu končí, mám před sebou posledních 5 dní prázdnin a přemýšlím, jak je ještě stihnu využít. Poslední týden jsem hlavně odpočívala a nabírala síly, tak je možná čas opět vyrazit někam ven a takové Nové Město nad Metují nevypadá vůbec špatně!

Ať to bude, jak to bude, užijte si léto a snad brzy se tu opět uvidíme :)

Váš Andreják