Vánoční čtení v prosinci 2019

Krásný nový rok 2020!

Čím jiným bych mohla začít nový rok tady na blogu než článkem knižním. I když jsem toho moc v prosinci nepřečetla a věnovala se nakonec jiným věcem, jsem ráda, že jsem do svého čtení propašovala i nějaké vánoční příběhy. V plánu bylo samozřejmě číst více knih s adventní nebo vánoční tématikou, ale přemýšlím, že si to vynahradím možná až teďka v lednu. V lednu rozhodně mám v plánu také pokračovat ve čtecí výzvě s Marge, s kterou se letos chceme věnovat hlavně klasice. O tom si ale něco málo povíme zase až za měsíc, teď nás čeká shrnutí prosince.

Za prosinec jsem přečetla 4 knihy celkem o 532 stránkách. Dvě z nich byly opravdu hodně uzounké a šlo o knihy říkadel pro děti, proto je ten počet přečtených stran tak nízký. Celkově byl rok 2019 na počet stran chudší než roky předtím, ale pro mě je to stále hodně slušný výkon. Shrnující článek za uplynulý rok teprve chystám, tak uvidíme, jak ho nakonec budu hodnotit.

K Ježíšku

Miluji ilustrace Marie Fischerové-Kvěchové a tuto krásnou publikaci jsem měla už hodně dlouho na svém knižní wishlistu. Spojení malebných obrázků a vánoční tématiky pro mě je naprosto snová. Kniha samotná se skládá ze dvou částí - Vánočního příběhu a českých koled. Přečtenou jsem tuhle útlou knížečku měla samozřejmě během chvilky, ale moc ráda jsem si i po dočtení v knize listovala a prohlížela si detaily jednotlivých kreseb. Rozhodně doporučuji jako ideální dárek pro staromilce a milovníky Vánoc.

Veselou sebevraždu a šťastný nový rok

Na tuhle knihu, kterou jsem dostala loni k Vánocům od bývalé kolegyně, jsem se fakt hodně těšila. Už jenom proto, že mi ji předala přímo na Štědrý den v práci, kde zrovna kulminoval naprostý konec světa, takže název byl více než výstižný :D. Čekala jsem odlehčený příběh odehrávající se okolo Vánoc, který jsem vlastně na jednu stranu dostala, ale na druhou mi přišlo, jak kdyby se Vánoc ani netýkal. Hlavní hrdinka příběhu plánuje skoncovat se svým životem právě na Vánoce, ale samotný děj se odehrává už o hodně dřív. 

Musím říct, že ze začátku jsem byla z té knihy fakt znechucená. Hlavní postava mi přišla, jak kdyby se vrátila do puberty, dělala pro mě naprosto nepochopitelné věci a kolikrát mi to všechno přišlo až nechutný. Postupem času se ale uklidnila a já se těšila na to, jak se bude charakter hlavní hrdinky vyvíjet a děj postupovat. Než jsem se ale stihla s hrdinkou sžít, byl najednou konec knihy. Je to docela škoda, protože námět se mi líbil a i když hned ze začátku bylo jasné, jak to dopadne, mít příběh více děje a dialogů, tak bych hodnotila velmi pozitivně. Takhle bohužel jen průměrně.

Veselé obrázky Josefa Lady

Josef Lada je moje obrovská láska od dětství. Pod stromečkem jsem našla tři jeho knihy - Český rok, Veselé obrázky a Kroniku mého života - a kalendář s jeho ilustracemi. Jednou bych se ráda podívala i do Hrusic, kde je jeho památník, to je můj velký sen. Teď si ale musím vystačit jen s jeho knihami, a tak jsem v prosinci sáhla po tomto leporelu. 

Jeho obrázky spojené s říkankami jsou skoro nesmrtelné. Klidně se vsadím, že i za 100 let je budou děti milovat stejně, jako je milujeme my. Já jsem si četbou připomněla svoje dětství a tím, že je kniha opravdu retro - věnovala mi ji kamarádka, která ji prohlížela už jako malá - byl ten zážitek ze čtení o to silnější. Leporelo je plné obrázků i říkanek ze všech ročních období, takže tu najdete jak stavění sněhuláků, tak třeba česání jablek a myslím si, že obrázky jsou vhodné i na popisování, vyprávění vlastních příběhů a rozvíjení fantazie :)

Tamařino souhvězdí

Na vánoční čtení jsem si nakonec nechala re-reading Tamařina souhvězdí. Druhou knihu z pera Anny Musilové jsem měla tu čest číst ještě před vydáním jako betačtenář a už tenkrát jsem si ji zamilovala. Tématem to není čtení lehké a to hlavně díky Aničky skvělému umu reálně vyjádřit pocity hlavních postav. Při čtení se chtě nechtě cítíte tak, jak kdybyste děj prožívali vy sami a to včetně veškerých emocí. Chvíli se radujete, poté pláčete, jste apatičtí nebo plni naděje... Já si tak musela během čtení dělat povinné přestávky, abych z toho všeho neměla depku a knihu dočetla v jakž takž ucházejícím psychickém zdraví. 

Jak už psalo mnoho čtenářů přede mnou, příběh Liv a Tamary přesahuje o několik tříd rámec žánru YA. Nečekejte proto plytké a jednoduché věty a dialogy beze smyslu, naopak místo toho dostanete příběh plný pravdy, v kterém se najde každý. Pokud nejste vyloženě konzumenti LGBT+ tématiky, rozhodně knihu nezatracujte. Dovolím si říct, že téma vztahu mezi dvěma ženami je spíše na pozadí ostatních událostí, které se v knize odehrávají. Já se v knize našla několikrát, až mě to kolikrát i vyděsilo. Na druhou stranu má člověk aspoň trochu pocit, že v těch svých trablích není sám, že podobné situace, které prožíváte vy sami, prožívá i někdo jiný a věřím tomu, že stejně jako Aničky prvotina Černooká i Tamařino souhvězdí může mnoha lidem pomoci v jejich tápání životem.

A to by bylo z roku 2019 vše. Trochu jsem se bála, abych letos vůbec dokázala splnit svoje předsevzetí 60 přečtených knih. Nakonec se mi toto číslo podařilo o jednu knihu překonat, z čehož mám opravdu radost. V půlce prázdnin to totiž tak nadějně nevypadalo. Co se týče knižní výzvy z databáze knih, tam jsem tolik úspěšná nebyla. Témata se mi přitom líbila a byla jsem přesvědčená, že většinu rozhodně dokážu splnit... No nevadí, ta na tok 2020 vypadá taky skvěle :D

A co váš prosinec? 

Četli jste ve velkém knihy s vánoční tématikou? 

Pročetli jste celé vánoční svátky?

Mějte se krásně a užijte si klidnou první neděli roku 2020!

Váš Andreják