Jaký byl leden - první měsíc roku 2020?

Když píšu tenhle tradiční, každoměsíční článek, kalendář na zdi hlásí 1. února a venku vládne jaro. Absolutně nechápu, co se tomu počasí stalo, ale venku svítí sluníčko a teploměr ukazuje 12 °C. Místo toho, abychom s Kubou toho slunečného počasí využili, jsme zvládli maximálně oběd u rodičů. Loni jsme touhle dobou měli za sebou 2 výlety a plánovali další. Proč je to letos tak, jak to je, vám prozradím už za chvilku. Rok 2020 bude prostě úplně odlišný a to v mnoha ohledech. Tak se pěkně usaďte, jdeme na shrnutí prvního měsíce nového roku!

- Rok 2020 začal nádherně! Celý den svítilo sluníčko, my s Kubou jeli už na tradiční slavnostní oběd k jeho rodičům a dokonce jsme i stihli trochu projít Hradec. Pro mě je teďka každá návštěva mého rodného města jako takový malý výlet a neuvěřitelně si to užívám :)

Naše východočeské muzeum

- 2. ledna jsem po svých čtvrtletních prázdninách opět nastoupila do práce. Musím říct, že jsem opravdu šťastná, když mi vyšli vstříc a začátek pracovní doby mi posunuli až na 7:45. Tady na Náchodsku to totiž není moc zvykem. Většinou se tu drží ještě ten starý socialistický zvyk, kdy se maká od 6 od rána a obchody zavírají třeba v 16:30. To mi přijde fakt šílený a celkem dlouho jsem si na tenhle režim zvykala. A i když konečně můžu vstávat "až" v 6:30 (narozdíl od minulé práce, kdy jsem vstávala v 5:10!!!), tak jsem byla celý měsíc jak praštěná palicí. Byly dny, kdy jsem odpadla vyčerpáním už v devět večer. Pracovat mozkem prostě taky není žádná prča :D.

- A jak jsem si tak plná dojmů po prvním dni v práci jela autobusem domů, volá mi Kuba, že jede opačným směrem rovnou do nemocnice. Při štípání dříví si useknul kus palce! A tak už měsíc leží doma, skoro si neutře ani zadek a já soucitně zůstávám doma po víkendech s ním. No, řeknu vám, když jsem přišla domů, měla jsem málem smrt. Kocour čekal venku a díkybohu, že tak, protože doma všude po zemi krev, všechny místnosti rozsvícený, zamknuto a nikde nikdo. Bylo to jak z hororu. Tak to jen ve zkratce vysvětlení, proč letos začne výletní sezóna asi o hodně později...

Omlouvám se slabším povahám, ale tohle je už dobrý, to už se léčí :D

- Den po akci useknutý palec jsem si ještě oslavila poslední Vánoce roku 2019, tentokrát s Verčou. Přijela ke mně, takže Kubu jsme zavřely v obýváku a užily si v rámci možností super den.

- První lednovou neděli vyšlo naprosto překrásné zimní počasí se sněhem a já se vydala na návštěvu do náchodské porodnice. Moje bývalá vedoucí z Levných knih, ač Hradečačka, se rozhodla rodit zrovna v Náchodě, takže jsem ji i její dcerku mohla navštívit. Byl to naprosto výjimečný den! Nejvíc jsme se ale zasmály tomu, že se s mým Kubou v podstatě v té nemocnici minuli. Zatímco on už odjížděl se zavázaným palcem, ona v kontrakcích dorazila :D

- A pak už se rozeběhl můj koloběh všedních dní aneb práce - kocour - Kuba. Zvykala jsem si na novou práci, doma se starala o kočku a muže, dospávala, odpočívala a četla.

Stromeček stále na svém místě i s dárky! :D

Maskoti našich poboček :)

Moje první tabule

A tady sedím - na Staré radnici

Model Náchoda v expozici

- Jelikož Kuba dostal vycházky, zkusili jsme si jedno nedělní dopoledne zajít na sváteční oběd. Jakub pak doma po příchodu prospal 3 hodiny v kuse, čímž jsme pochopili, že tohle asi nebude sranda a bude to ještě běh na dlouhou trať.

Ale hlavně, že si dal pivo! :D

- I v lednu jsem měla domluvené rande se svojí zubařkou. Teďka v úterý se za ní chystám ještě jednou a řeknu vám, že jsem opravdu ráda, že si každý měsíc "spořím na zuby". Pravidelně si odkládám cca 300 Kč do obálky z názvem zuby a teď, když na ty úspory došlo, nejsem finančně vycucnutá na několik výplat dopředu. Dělá to taky někdo z vás? Nebo jsem jediná, kdo si šetří na nové zuby? :D

- Mimo jiné jsem zvládla zajet zaplatit popelnice. Poprvé jsem se tak aspoň byla ukázat na našem obecním úřadě!

- Na tradiční oběd ke Kubovým rodičům jsem jela sama, ale užila jsem si aspoň sníh! Rovnou jsem se stavila i u mamky a celkově na tu sobotu hrozně ráda vzpomínám.

- Dost jsem četla!

- A jak už jsem psala v úvodu, těšila jsem se na start naší turistické sezóny. Osud tomu chtěl jinak, takže jsme si užívali dny doma v posteli s knížkou a dobrým jídlem. Kuba za ten měsíc přečetl tolik, kolik už dlouho ne, což je asi jediná výhoda toho jeho úrazu.

A načala jsem nový deník na rok 2020... úplně je mi líto do něho psát, jako vždy :D

Tuto jsem rozečetla do práce a bylo to velké překvapení! Skvělá kniha.

Tak jak jste viděli sami, celý leden se točil okolo Kubova úrazu. Skoro obden chodil na převazy a ke konci ledna už jsme to zvládali i spolu doma. Já mám pocit, že jsem vůbec nic nestihla a i tak měla na konci měsíce jazyk na vestě. Kromě toho všeho, čím by to mohlo být, to asi bylo způsobeno i nedostatkem vitamínu D. Nevím, jak u vás, ale tady na Náchodsku svítilo sluníčko jen chvilku na začátku měsíce a pak už utrum. Únor zatím vypadá na sluníčko nadějněji a snad se Kubovi uleví a budou i nějaké výlety.

Tak krásný zbytek neděle a dejte vědět, jak jste přežili leden vy :)

Váš Andreják

A loučí se Čenda jako vždy!