To abych se nenudila I.

Tak dej mi tu pusu! :D

Přesně tuhle větu mi říká má drahá polovička v infarktových siuacích, kdy si pak já říkám, jestli ho mám zabít, brečet nebo smát se. Abyste to pochopili...můj muž je pro ostatní nemluvný, tichý, nezajímavý a velice zaměstnaný člověk (teďka si tak říkám, že kdyby se tenhle článek dostal ke kolegům....), jenže nikdo neví, jak se chová normálně a pokud zrovna nepracuje, tak se opravdu HODNĚ snaží, abych se nenudila. Jak jinak by bylo možné, že zrovna jeho si vždycky vyberou na letišti na náhodnou kontrolu, že se vždycky stane něco naprosto nepředvítalenýho a v té situaci opravdu nevhodného, že zrovna on svým kolem shodí tři různé lidi na jiných kolech a to při různých příležitostech, že zrovna jemu jedinýmu nefunguje v pařížském metru zakoupená jízdenka?! (ano a to je teprve začátek :). Na druhou stranu je to od něj hrozně pěkný, že si to všechno připravuje, abych s ním měla nezapomenutelné zážitky a taky mě přece zoceluje do života (to jsou jeho slova - fakt dík! :).
Podle označení I. asi chápete, že to bude na delší vyprávění. Dokonce jsem přemýšlela, jestli kvůli tomu nezaložit zbrusunový blog zaměřený jen na výstřelky mého drahého, ale pak jsem tu myšlenku zase rychle zavrhla. K dnešnímu článku však samozřejmě předcházelo schválení pulikování našich dennodenních životních situací, protože jsem přece jenom majitel pouze poloviny autorských práv, naštěstí spolumajitel neprotestoval (ještě aby jo!). A třeba díky tomu zjistím, že je to vlastně úplně normální, že jsme naprosto průměrní a tohle zažívá většina obyvatelstva.

Poprvé ve 4D kině!

Příběh č. 1: Nákup v IKEA
Loni před Vánocemi se Kuba rozhodl, že předělá obývák a koupí do něj úplně nový nábytek. Vše se vybralo v IKEA, tak jsem vyrazili na výlet do Prahy. Samozřejmě jsme si vybrali naprosto geniální dobu na nákupy, všude haldy lidí (nasraných lidí), my nacpaný v kabátech, nemohli jsme najít to, co jsme chtěli, ale po několika hodinách utrpení jsme se konečně dobrali k pokladně. Hurááááá! Velice mě překvapil, že si předem zvýšil limit na kartě, aby na kase nedošlo k nějakým zdržovačkám, takže by se přece nemělo už nic podělat, že? Jenže to by nebyl on, aby něco nevymyslel. Velký šok nastal, když po něm paní prodavačka chtěla průkaz totožnosti kvůli částce, kterou platil... Následoval vyděšený pohled na mě, já na něj s otázkou v očích: ty u sebe sakra nemáš občanku?!? Dámy a pánové, můj muž si vyjede 100 km daleko od domova bez jakýhokoliv průkazu totožnosti!!! Kartička pojišťovny mu v tu chvíli opravdu nepomohla. Já už v mdlobách šla do kolen, když v tu chvíli má drahá polovička chladným hlasem pronesla: "Tak ten nákup rozdělíme na dva ne? To by šlo?" šibalsky se na mě podíval a vypadal, že snad čekal na pochválení, jak šikovně to vymyslel. Jo vymyslel to šikovně, ale od té doby když někam jedeme, tak se pro jistotu pětkrát ujistím, jestli s sebou má minimálně občanku nebo pas.

Jedna z našich normálních fotek

Příběh č. 2: Služební cesta v Etiopii
Když jsem se na jaře dozvěděla, že Kuba poletí na 14 dní na služebku do Etiopie, tak jsem to regulérně obrečela. Už jenom ten fakt, že ho pošlou zrovna do takovýhle prdele světa není náhoda! To určitě vymyslel zas on! No bohužel jeho nápad to nebyl, nebyl to ani vtip, a tak teda nakonec odletěl. Naštěstí tam byl vyslán ještě s jedním kolegou, kterému jsem kladla před odletem na srdce, ať se mi tam o něj postará a ať se mu hlavně nic nestane. Marná snaha. Hned druhý den mi přišla sms, že kolega má vymknutej kotník. No co, blb neumí chodit, hlavně, že Kuba je ok. Za pár dní další sms, že i můj drahý si vymknul kotník (ten samý!) a že se mu to stalo na tom samém místě! Tak jako je tohle normální?! Navíc to bylo v době, kdy v ČR zrovna probíhal konec světa, počasí se měnilo, chvíli sněžilo, pršelo, svítilo sluníčko, hrozně foukal vítr a stále vypadával proud, takže já sama ve starém baráku se zmrzačeným mužem na druhé straně světa, kde ještě hrozilo, že mi ho tam rovnou odstřelej?! Opravdu děkuji za cenou zkušenost do života.

Myslím, že pro nastínění situace to zatím stačí. Někdy vám třeba povyprávím, jak dopadla oslava jeho narozenin, ze které si pamatuju akorát to, jak jsem přišla a po několika hodinách odešla... On tvrdí, že to nedělá schválně a já už si začínám zvykat. Musím ale říct, že tak pestrý a rozmanitý vztah jsem ještě nikdy neměla a opravdu celý život mám na co vzpomínat. A dámy, pokud na někoho takového narazíte, nebo dokonce takový skvost máte už doma, tak doporučuji nechat si ho, čeká vás veselý život plný překvapení :)

Váš Andreják.