Já teď o víkendu poprvé a navíc ještě za odměnu.
Původní plán bylo strávit sobotu
v Praze na výstavách, ale jednu výstavu nám vyprodali a nakonec vypadala slibně i předpověď počasí, takže jsme se rozhodli pro výlet v přírodě. No ještě že tak! Mám pocit, že něco takovýho jsem už dlouho potřebovala. Pěkně
se vyvětrat a hlavně vyčistit hlavu, znáte to. Počasí sice nakonec tak super nebylo, bylo zataženo a dost zima, ale účel vyčištění hlavy to splnilo, takže já jsem spokojená. A díky tomu mám pro vás i tip na výlet, takže jdeme na to.
Hurá do
Pekla!
|
Highway to Hell! |
Když jsem se v sobotu ráno vzbudila a koukla z okna, měla jsem
šílenou radost. Venku bylo všechno
krásně namrzlý a svítilo sluníčko. No co vám budu povídat, měla jsem před sebou vidinu super fotek. Hm, jen co jsme vyjeli, tak sluníčko samozřejmě zalezlo, začlo fučet a byla docela kosa (bolí mě z toho ucho!). Z HK do Nového Města nad Metují jsme jeli autobusem, kde jsme byli fakt za chvilku, což mě dost zaskočilo. Cena mě překvapila asi ještě víc - 50 Kč za jednoho. Měli jsme připravenou sváču i pití a mohli jsme teda vyrazit:
Nové Město nad Metují -> Peklo -> Jizbice -> Dobrošov (Jiráskova chata) -> Běloves -> Náchod
|
Nové Město |
|
Cesta byla fakt peklo :D |
|
Sníh nikde nebyl, maximálně nějaký poprašek. Rampouchů jsme pár potkali :) |
|
Po žluté jsme radši nešli |
Hned kousek od zastávky jsme se napojili na
"červenou" a šli v podstatě po rovině kolem řeky Metuje
5,5 km až do Pekla. Jediná překážka na cestě byl tenhle spadlej strom hned na začátku :). Musím říct, že tam celou dobu byl neuvěřitelný klid a kromě pár pejskařů jsme nepotkali živou duši. V létě to ale musí bejt
maso.
|
Čerti a čarodějnice byli všude |
|
Interiér hospody v Pekle |
Po hodně
pohodový cestě jsme se v klidu a sami v Pekle i najedli. Dali jsme si ale jenom polívku a já čaj, jelikož mě Kuba upozorňoval, že teďka půjdeme
chvilku do kopečka. Ano, pravé peklo nastalo až teď, když jsme se opět vydali po
"červené".
Když jsem ten kopeček viděla a stále nebral konce, tak jsem myslela,
že ho už zabiju. Na začátku tohodle výletu jsem si představovala, jak píšu tenhle článek a doporučuju tuhle trasu i
maminkám s kočárkama.
PRDLAJS! Kočár bych tam netáhla ani za nic. Po úžasně pohodovým začátku vás totiž čeká pekelných
2,5 km do prudkýho kopce. Funim ještě teď, když si na to jenom vzpomenu.
|
no jo, už jdu |
|
Hohohoooo, tohle mě hodně bavilo |
|
Dobrošov |
|
Tohle byla prosim fenečka, co se jmenovala nějak na B, ale ani zaboha si teďka nevzpomenu, jak to bylo |
|
Neskákejte ze skály po hlavě |
|
Jiráskova chata |
|
Polívka z Pekla, dančí z Dobrošova |
Díkybohu jsme v půlce 2,5kilometrového utrpení došli do
Jizbice. Mám pocit, že to dětské hřiště hned na začátku vesnice je hlavně pro
vyřízené rodiče, kteří tam odevzdaj děti a mezitím se snaží nevyplivnout plíce.
Popřípadě pro přerostlé dospělé bez dětí, kteří tam aspoň popadnou dech
mezitím, co se vozí na pomě :D.
Po zdolání tohohle pekla už máte fakt hlad a těšíte se do Dobrošova na
Jiráskovu chatu, kde si dáte úžasnej oběd. Pokud očekáváte klidné místo, kde si
po obědě dáte i nějaký zákusek a kafe, tak to nečekejte. Připomínám, že my jsme
tam byli 27.2., takže ještě asi tak 365489 dní do zahájení sezóny a i tak se na
naše místo stála fronta! Takže bych to shrnula takhle: Přijdete do skleníku, urvete nějaký poslední místo, rychle objednat, rychle
se najíst, nechat do sebe šťouchat nervózníma děckama, co už maj taky pekelnej hlad,
rychle zaplatit a oblíknout se až na chodbě. Ještě jsme si teda milostivě mohli
koupit pamětní minci do sbírky a s plnejma pupkama vyrazili na dalších cca 7 km
(aspoň, že to bylo z kopce).
|
Lom |
|
Březinka |
|
No řekněte sami... |
|
A tam je ten osudnej řopík |
|
A Kuba už tam míří .... ajajajajajaj |
A právě teď začíná
něco pro chlapy. Pokud se vydáte po
naučné zelené, tak si projdete všechny
vojenské pevnosti z první republiky,
co tu zbyly. My jsme prošli kolem
pěchotních srubů Lomu, Březinky, pak jsme si
skočili k
řopíku, z kterého už nic moc nezbylo, a pak jsme
zabloudili. Původní plán bylo dojít do
Bělovsi k pramenu Idy. Místo toho
jsme to řízli prudkou strání, místo zelený jsme najednou šli po modrý a vylezli
u mlýna s kozama. Tak jsme aspoň hodně fotili :D.
|
Kozy, čááááu |
|
Zámek v Náchodě jsme nestihli, tak třeba příště |
Na nádraží jsme nakonec dorazili o hodně dřív, než
co jsme původně plánovali, tak jsme se rozhodli jít kouknout ještě na náměstí v Náchodě.
Na to, jak se mi jinak Náchod jako celek nelíbí, tak z náměstí jsem byla
unešená. Hlavně v porovnání s Hradcem se mi líbilo, jak všude fungovaly
malé krámky. A když jsem tam pak objevila sochu pana Škvoreckého, tak jsem už
Náchod vzala celej na milost :D.
|
Ten pohled :D |
Díky svý úžasný aplikaci na měření kroků jsem zjistila, že
jsme ten den nachodili 25 528 kroků, což dalo krásný 17,28 km – hohohooooo (je
v tom teda započítanej ještě nákup v Lidlu v Hradci, ale to se
taky počítá, ne?). Urvala jsem tim veškerý svý dosavadní rekordy a teďka zase
už přemejšlíme, kam zase příště vyrazíme.
Letošní výletová sezóna v přírodě budiž zahájena!
Váš Andreják
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za vaše komentáře a zpětnou vazbu :)
Vždy se snažím na všechny odpovědět, ale kdyby to nebylo hned, tak prosím chvilku vydržte <3