ČČČ aneb čtení v červnu a červenci

Dle přečtených knížek jsem si teprve dneska uvědomila, že už skoro máme první prázdninový měsíc za sebou. Nejenom díky tomu, že už zase píšu tradiční shrnutí, ale taky díky tomu, že ho musím napsat za 2 měsíce, protože nějak nestíhám číst. Nejde tomu odolat, počasí a příroda mě doslova volaj: Pojď ven a neválej se doma! :D Takže vyrážím každý den po práci do lesa, trhám rekordy na svém krokoměru a večer padám za vlast naprosto vyřízená. Ale je to takový to příjemný vyřízení, ne jako když přijdu naprosto vystreslá z práce a usnu během zouvání bot.

Tentokrát jsem teda shrnula dva měsíce najednou. Je to vážně docela bída, každý měsíc pouze 3 knížky a to mám navíc jednu teprve rozečtenou. Hrozně mi to čtení chybí, ale zas si říkám, že to od října asi pěkně rychle doženu - dlouhé zimní večery, znáte to :D. V červenci se rozjela moje záliba v románech pro ženy a to hlavně díky Levným knihám (nečekaně, že jo), kde to koupím za pár korun. Jdem se na to podívat:

Olga Hepnarová - Oprátka za 8 mrtvých
Po hodně dlouhé době jsem sáhla po knížce v elektronické verzi a rovnou říkám, že to byla hrozná chyba. Nechápu proč, ale prostě si kvůli tomu nedokážu vytvořit ten správný vztah ke knížce a ač mě téma Olgy Hepnarové opravdu zajímá, tak jsem si to čtení nedokázala tolik užít.
Příběh Olgy Hepnarové asi všichni znáte. Jedná se o poslední ženu, která byla popravena na území ČR a to za to, že v 70. letech v Praze najela náklaďákem na lidi čekající na zastávce na autobus. Zemřelo 8 lidí a jednalo se o náhodný výběr (většina byli důchodci, kteří nestihli před autem uskočit). Olga se tímto činem mstila společnosti, která ji celý její život odsuzovala a ubližovala. Jelikož v té době ještě nebyla psychiatrie na takové úrovni, Olga byla trestána jako normální zdravý člověk a v podstatě tak i vedla celou svoji obhajobu před soudem. Chtěla být odsouzena a chtěla, aby její čin byl brán jako varování pro společnost.

Podle této události byl nedávno natočen i film a naprosto ho doporučuju všemi deseti. Mě to zaujalo natolik, že s kamarádama vedeme diskuze a přemýšlíme, jak by to asi bylo, kdyby Olgu už před tímto činem hospitalizovali v Bohnicích, nebo jak by to bylo, kdyby se to stalo dneska atd. (což jsme v té době ale netušili, že se poté stane to, co se stalo ve Francii).

Šťastná kniha
Loni k Vánocům jsem tuhle knížku chtěla koupit babičce. Bohužel v Hradci byla vyprodaná a na objednání přes net už nebyl čas, tak jsem nakonec koupila "tu druhou", co napsala Bára Šťastná a to Jak jsem sebrala odvahu. Pak jsem to nějak vypustila z hlavy a letos na Světě knihy jsem konečně narazila na "tu první". Opět mám v plánu ji darovat babičce k Vánocům, ale samozřejmě jsem si ji nejdřív musela přečíst.

Vřele ji doporučuju všem, kteří si myslí, že jsou naprotý nestíhači, bordeláři, alkoholici, maj pocit, že jim děti přerůstaj přes hlavu atd. Já jsem si třeba o sobě celej život myslela, že jsem hroznej bordelář, pak jsem se potkala se svym Kubou, čímž jsem trochu obrátila a zjistila, že to se mnou není tak hrozný, a pak jsem si přečetla tuhle knížku a od tý doby mám pocit, že jsem samotný mistr Propper. Knížka je plná vtipných životních příběhů autorky a opravdu vás přesvědčí, že vždycky na tom někdo může být hůř než vy.

Dárek na rozloučenou
Další kniha z letošního knižního veletrhu v Praze. Nebudu to dlouho okecávat a rovnou napíšu, že je naprosto úžasná. Už jenom ten přebal s gumičkou proti otevírání, nádhera nádhera nádhera!
Začla jsem ji číst už v Krumlově, ale pak jsem se k ní celkem dlouho nedostala, abych ji pak asi 14 dní poté přečetla na jeden zátah :D. Jak by řekl Kuba, téma je dost psycho a morbidní, ale není tomu úplně tak. Jde o to, že hlavní postava Melissa ve svých 25 letech získá rodinnou kuchařku, kterou ji sepsala maminka během posledních pár měsíců, kdy umírala na rakovinu. Melisse v té době bylo nějakých 7 let myslím a smrt maminky ji natolik zasáhla, že plno vzpomínek na ní naprosto vytěsnila a díky sbírce receptů se jí teď pomalu objevují. Jde o nádherné vyprávění o vztahu matka-dcera a navíc doplněné o opravdové recepty.

Láska v Provenci
Nějak se mi ten styl knížka=kuchařka zalíbil, tak jsem hned poté sáhla po knížce podobné. A tím jsem tak nějak odstartovala i zálibu ve čtení "ženských románů". Začátek se popravdě dost táhnul, ale jakmile se děj dostal do Francie, četlo se to jak po másle a celá knížka najednou byla za mnou.

Téma bylo takové klasické - hlavní hrdince zemřel manžel, zůstala sama se synem a rozjetým podnikáním, kam se ale nějak nechce moc vracet. V Provenci má její rodina dům, který je potřeba zrenovovat, takže tam odjíždí, bere s sebou syna a ještě nevlastní neteř. Dům skrývá určité rodinné tajemství, které hlavní hrdinka pomalu rozplejtá a samozřejmě se tam potká s mužem, kterého vlastně znala od dětství a hádejte jak to dopadne, že jo :D
Knížka byla hrozně mile napsaná, plná zajímavých myšlenek. Hlavní hrdinka je vyloženě sympatická, takže za mě naprostá spokojenost. Přesně tohle očekávám u oddychovek :)

Smolný rok
Něco podobnýho jsem očekávala i od Smolnýho roku. Po prvních pár stránkách jsem jaksi zjistila, že to bude teda úplně něco jiného. Trochu jsem se ze začátku prala se stylem a mluvou, jakou je tahle knížka napsaná. Dalo by se říct, že je tam všechno řečený na plnou hubu :D. Každopádně si na to ale čtenář hodně rychle zvykne a pak už by mu i přišlo divný, kdyby to bylo napsaný jinak.
Smolný rok je vyprávěním 3 žen - babičky, matky a dcery, které každých 15 let postihne neštěstí v podobě otěhotnění. Když se najednou rok překlopí opět v osudný patnáctý, tak rodinu zasáhne jiná tragédie a to mrtvice matky. Babička se pro ni v rámci léčby rozhodne vykopat na zahradě bazén, kde však najdou zahrabané "cosi" a tím začne šílenej koloběh pátrání, vyšetřování a vyprávění. Bohužel víc vám k tomu napsat nemůžu, protože bych tím šíleně spoilerovala, takže si knížku budete muset přečíst.

Absolutně nechápu, jak tahle kniha mohla skončit v Levných knihách. Já jsem naprosto hltala každou stránku, těšila jsem se, jak se bude příběh dál vyvíjet a dalo by se říct, že jsem prožívala doslova souznění se všema třema ženskýma. Za mě prostě super knížka a co jsem tak koukala na hodnocení např. na cbdb.cz, tak si to nemyslím sama.

Pět dní
Poslední knihu mám teprve rozečtenou a momentálně jsem asi v půlce. Příběh se skládá z vyprávění ženy trpící Huntigtonovou chorobou a muže, který se musí rozloučit s chlapcem, kterého měl na rok v pěstounské péči. Oběma zbývá posledních 5 dní. Maře posledních 5 dní života, Scottovi posledních 5 dní s chlapcem. I když jsem "už" v půlce, tak se zatím nějak nemůžu skamarádit s Marou, zato Scott je super sympaťák. Nějak mi je asi proti srsti, že se chce Mara zabít a nechá tu malou dceru a manžela, nebo nevím čím to je. Možná si o tom ale na konci knihy udělám úplně jiný názor. Zatím je můj pohled na to takový, jaký je.

Doufám, že poslední jmenovanou knížku dočtu ještě do konce měsíce, ať to mám komplet :) Jinak se zítra chystáme splnit další bod z Travel Wishlistu a to Adršpach! Bude to zajímavý víkend, jelikož budeme bez vody a bez WC, tak snad to zvládnem :D.

Krásný začátek víkendu, já běžím do lesa :)

Váš Andreják