Letní čtení - červenec 2018

Krásný rozpálený letní čtvrtek vám všem!
Vítejte u shrnutí mého zatím nejhoršího čtenářského měsíce tohoto roku a to nejen, co se týče knih přečtených ze seznamu na léto, ale i knih přečtených celkově. Nijak mě to ale nepřekvapuje, protože červenec a srpen je každý rok hodně špatný. Bývaly roky, kdy jsem přes léto nepřečetla vůbec nic nebo třeba jen 3 knihy, takže těch 6 letošních knih a 1500 stránek jsou vlastně naprostá paráda.

Nebudu vám lhát, že mě trochu nevyděsilo to, že je už vlastně zase srpen. A ačkoliv se blíží moje oblíbená část roku - podzim - knihomolův ráj, tak mám pocit, že jsem si opět nestihla užít léto tak, jak jsem si představovala. Z letního čtení jsem zvládla v červenci přečíst pouze jednu jedinou knihu a to Na první pohled. Rozečetla jsem Chybějící díl, ale to byla tak velká dávka deprese, že jsem knihu musela odložit a snad ji dočtu právě na podzim. Celkově jsem si v červenci vybírala nenáročnou literaturu a to přímo úměrně s rostoucí teplotou.

A jaké knihy to tedy v horkém červenci vyhrály?

Dej mi své jméno
Na začátku měsíce jsem se ještě držela, když jsem se pustila do této nádhery. Už jsem to zmiňovala snad stokrát, že film naprosto miluji, takže přečtení knihy na sebe nemohlo nechat dlouho čekat. A teď po dočtení si vůbec nejsem jistá, co bylo lepší. Film byl úžasný, ale kniha byla snad ještě geniálnější.

Tu obálku miluju!

Byla to obrovská nálož plná emocí, která se nedala číst dlouho v kuse, protože mě doslova psychicky a emočně rozkládala. Každý, kdo byl někdy nešťastně zamilovaný, se v příběhu Elia musí najít. Já jsem skoro celou dobu sotva držela city na uzdě - chtělo se mi brečet, vztekat, nadávat, milovat, vzdychat, oddat se tomu všemu. Navíc bylo veškeré vyprávění tak autentické a přirozené, popisovalo hodně intimních okamžiků, že měl člověk pocit, že to opravdu prožívá sám na vlastní kůži.

Hodně mě překvapil závěr knihy, který byl jiný než ve filmu. To by ale film musel mít asi 5 hodin, takže chápu, že film skončil tam, kde skončil. Tahle kniha vám bude po dočtení ležet ještě dlouho v hlavě nebo jako mně už asi napořád. Přemýšlím o tom, kolik z toho je fikce, kolik realita....

Na první pohled
Po naprostém psychickém rozkladu jsem se rozhodla, že si už opravdu musím dát oddych od náročnějších knížek a šáhla po knize právě z mého seznamu letního čtení. Trochu mě vyděsil počet stránek, ale kolegyně mi říkala, že se mi určitě kniha bude líbit, tak jsem se na čtení s chutí vrhla.

A musím říct, že měla stoprocentní pravdu. Když jsem knihu rozečítala, očekávala jsem nějakou tu klasickou oddechovku. Vůbec by mě nenapadlo, že mě téma knihy tak osobně zasáhne. A čím to bylo? První část je totiž celá o rozchodu, dalo by se říct o rozchodu z rozumu, kdy ve třiceti zjistíte, že žijete s člověkem, s kterým vlastně nemáte vůbec nic společného, a dojde vám, že svatba nebude zrovna to nejlepší řešení. Panebože!

Takhle často a nahusto jsem v knize nepodškrtávala ani nepamatuju. Všechny ty myšlenky hlavní hrdinky byly tak přesné, že jsem měla v jednu chvíli pocit, že čtu o svém vlastním rozchodu, což bylo jen tak mimochodem docela děsivé. Jako opravdu bych nečekala, že klasická letní oddechovka mě tak sejme, ale prostě je to tak. Kdybych měla svoje pocity při čtení přirovnat k jiné knize, tak by to určitě bylo Jíst, meditovat, milovat. Tahle kniha mi tenkrát hodně pomohla a Na první pohled mi jenom potvrdila, že vše je tak, jak má být.

Když jsme byli velmi mladí
A po dalším emočním výlevu jsem už opravdu potřebovala něco odpočinkového. Kdo mě znáte, tak víte, že zrovna poezie pro mě lehké čtení není, ale v případě této knihy jsem doufala ve zvrat. Přece jenom je to kniha pro děti, básně nejsou zbytečně dlouhé, témata jsou pochopitelná. A třikrát sláva, povedlo se!

Nejvíc mě zaujaly nádherné ilustrace a fakt, že kniha je od stejného autora, který napsal Medvídka Pú. Hodně se toho dozvíte o dětství anglických dětí v minulém století a také o tom, že Pú byla původně labuť :D. Dobře, tohle je trochu spoiler, ale pro mě to byl tak překvapivý fakt, že jsem vám ho sem napsat musela. Na to, že jsem knihu koupila za 19 Kč u nás v Levných knihách, tak udělala spoustu radosti. A doufám, že udělá i do budoucnosti. 

Kniha líných radostí
A pak už jsem se vezla jen a pouze na odpočinkové literatuře. Začala jsem Knihou líných radostí, která má tak trošku děsivé ilustrace. Věřím tomu, že kdyby byla ilustrovaná jinak, tak třeba neskončí u nás v LK, protože tématem zapadá přesně do konceptu Hygge, který je momentálně dost populární.

Já jsem se v seznamu líných radostí hodně našla, ale docela mě zaskočilo, že mezi tyto tzv. líné radosti patří kromě klasickýho sledování deště, chytání padajícího listí nebo čtení taky třeba pomlouvání. A nebylo jediné z těch negativních aktivit. To mi trochu pokazilo dojem z jinak hodně milé knihy.

Líný cestovatel
Po dočtení Líných radostí jsem se rozhodla pokračovat v líném módu a vrhla se na Líného cestovatele. Dle recenzí na databázi knih nebo cbdb jsem se úplně děsila, jakou hovadinu jsem si to koupila, ale po dočtení můžu říct, že jsem byla spokojená. Jo jasně, autor působil v mnoha okamžicích celkem dost snobsky kvůli tomu, jak stále odsuzoval "dovolenkáře válející se na pláži", ale jinak se mi kniha četla pěkně a plno věcí jsem se dozvěděla.

Pozor, tahle kniha ale není návod na to, jak cestovat. Nedozvíte se tam vlastně zhola nic o tom, jak si cestování užít, jak se na něj připravit a podobné rady. Můžete se ale spolu s autorem rozplývat nad výhodami tzv. pomalého cestování. Pro mě, jako pro člověka, kterému se dělá hodně špatně v autě a autobuse a který v podstatě nemůže vzhledem ke zdravotním důvodům až tak moc lítat letadlem, to bylo opravdu milé čtení. Moc se mi líbily popisy přírody a plno zajímavostí z oblasti neurologie. Prostě nečekejte žádné návody a myslím, že budete s četbou také spokojeni.

Rok v Provenci
A aby toho relaxu nebylo málo, směle jsem navázala výletem do Francie. A teda musím říct, že nic lepšího jsem vybrat nemohla. Už dřív jsem četla knihu Rok v Římě a ta se mi natolik líbila, že když jsem v Levných knihách zahlídla Rok v Provenci, v podstatě jsem moc neváhala. Navíc taková krásná obálka? To nemůže být krok vedle. A taky že nebyl!

Tento první díl z celkově trilogie popisuje úvodní rok anglického manželského páru, který se rozhodl přestěhovat do nádherné Provence. Kniha je rozdělena do kapitol pojmenovaných podle kalendářních měsíců, a musím říct, že tohle dělení mi opravdu sedlo. Člověk se hodně dozvěděl, co se v jakém měsíci v Provenci zrovna dělá, kdy dozrává víno, že v lednu mohou přijít i třeskuté mrazy a že léto i zima přicházejí v podstatě ze dne na den. Celá kniha je zaměřena hodně na jídlo a to popisem tak dokonalým, že se mi doslova zbíhaly sliny. Když si k tomu přidáte pár vtipných historek, myslím, že opravdu nemůžete být nic jiného než spokojeni. Já už se teda těším na další díly :).

Tak to by bylo z července vše! Teď už jsem plná sil a chuti číst, takže doufám, že v srpnu přelouskám minimálně stejné množství knih jako právě v červenci. Zítra by se navíc mělo konečně ochladit, takže věřím tomu, že zase chytnu slinu :).

Mějte se krásně, já se jdu pomalu připravovat na zítřejší svatbu (nečekaně nestíhám jako vždy :D).

Váš Andreják