Vánoční čtení 2018 - listopad

Listopad se nám překulil v prosinec ani nevím jak a to znamená jediné: Listopadové shrnutí vánočního čtení. Tento měsíc jsem vlastně četla jen jednu knihu mimo vánoční seznam a to hnedka tu první. Byla jí Jako zabít ptáčka a zanechala ve mně tolik, že ji rozhodně zařadím mezi to nejlepší, co jsem letos přečetla. Nebudu ale předbíhat a dostanu se k tomu až níže.

Za listopad jsem nakonec zvládla přečíst 6 knih a ač se knihy snažily, bohužel mě na vánoční atmosféru moc nenaladily. To ale není vina knih, ale mého zaměstnání. Lepší to asi už nebude :D. 6 knih dalo dohromady 952 stran a já se furt nevzdávám myšlenky na to, že bych letos zvládla překonat hranici 90 knih. Tak uvidíme, jak budu na konci prosince úspěšná.

Jako zabít ptáčka
Tato klasika všech klasik patřila mezi mé další obrovské resty. Měla jsem pocit, že ji četli už všichni kolem mě a já jsem ten poslední člověk na planetě, co ji ještě ani nedržel v ruce. A pak nám ji naskladnili v LK a já už si ji aspoň mohla otevřít a nakouknout do ni.

Nebudu vám lhát, že jsem se trochu bála toho těžkého tématu. Přece jenom zpracování rasismu z doby, kdy to bylo opravdu hodně ošemetné téma, určitě nemůže být lehké k přečtení. Harper Lee si s tím ale poradila tak bravurně, že ačkoliv si člověk uvědomoval tu obrovskou tragédii, tak dětský pohled na věc ho držel tak nějak nad vodou.

Slzám jsem se ale neubránila a narovinu přiznávám, že jsem řvala už na konci první části. V příběhu se totiž probíráte osudy mnoha obyvatel městečka, které jsou stejně nelehké jako osud neprávem obviněného černocha. Kniha je plná výstižných a trefných myšlenek, že si ji budu muset přečíst ještě minimálně jednou, abych je vůbec zvládla všechny zpracovat.

Vánoce jednoho kluka z Walesu
A po psychickém vyčerpání jsem se vrhla na první knihu z vánočního čtení. Knihu jsem si pořídila teprve nedávno v nějakém výprodeji za nádherných 50 Kč. Má překrásnou obálku s holografickým vyobrazením vločky, které jsem si všimla, až když jsem knihu držela v ruce.

Na příběh samotný jsem se neuvěřitelně těšila. Přece jenom vyprávění o Vánocích z dob minulých ve Walesu? To je snad sen! A musím říct, že se mi opravdu hodně vryla pod kůži. Vyprávění bylo krásně hořkosladké, navíc doplněné těmi úžasnými ilustracemi, které věrohodně vykreslily celkovou atmosféru příběhu. Myslím si, že to rozhodně není kniha pro děti, ale spíš pro dospělé, kteří si chtějí právě zavzpomínat na své dětské Vánoce.

Ztracené koťátko
Po dočtení dospělácké vánoční knížky jsem se rozhodla sáhnout po dětské vánoční knížce. Během přečtení pár stránek jsem ale zjistila, že půjde spíše o knihu pro trošku starší, možná i dospívající děti. To ale vůbec nevadilo, protože mě bavila hodně. I když to bych se asi vyjádřila nepřesně, spíš jsem byla napnutá jak kšandy a musím říct, že ze ztraceného koťátka se vyklubala celkem slušná detektivka.

Některé pasáže možná byly i pro mě jako milovníka zvířat trošku drsnější, ale nebojte, žádné mordovačky ani krev tam nebyla :D. Jedná se o klasický "příběh se šťastným koncem" s vánočním pozadím a celkem povedenými realistickými kresbami. Příběh je navíc plný poučení, takže opravdu doporučuji jako čtení pro starší děti, které sice už nevěří na Ježíška (nebo spíše Santu), ale nějakému tomu vánočnímu zázraku se nebrání :).

Vánoční koleda
A máme tu další rest všech restů a to Vánoční koledu. Mám pocit, že jsem byla opět poslední člověk na planetě, který tuto knihu nečetl. Navíc já jako největší milovník Vánoc a tuhle klasiku nemám přečtenou? Samozřejmě se ke mně dostalo filmové zpracování, komiksová verze, převyprávěná verze atd. atd., ale originál od Charlese Dickense jsem opravdu četla poprvé.

A byla jsem nadmíru spokojená. Charles Dickens dokázal tak mistrně vystihnout tu vánoční atmosféru, že mě samotné čtení úplně dojímalo. Překlad si myslím byl povedený, i když se mi teda moc nelíbí překlad jména Scrooge na Skruž, ale s tím jsem se už tak nějak smířila. Kniha opět obsahuje krásné ilustrace, které vás prostě musí vtáhnout do děje a naplnit vás vánoční atmosférou, i když nechcete.

Zachrání doktor Proktor Vánoce?
Nemohla jsem si vybrat lepší příběh pro první seznámení s mistrem severským detektivek :D. Tohle byla naprostá pecka! Znáte někdo sérii s Doktorem Proktorem? Já jsem začala sice pátým dílem, ale vůbec to nevadí. Knížka je extrémně vtipná a to nejen pro malé děti, ale i pro dospělé, protože každý si v tom najde to svoje. Ke konci už mi příběh přišel trochu překombinovaný, ale děcka asi potřebují mít tu akci až do poslední stránky, aby je vyprávění bavilo.

Nebála bych se ani tvrdit, že pokud vám dítě nechce číst, tak mu zkuste dát pod nos tohle a ono začne. A bude chtít víc a víc. Nedoporučuji ale číst před spaním, jelikož po čtení pravděpodobně žádné spaní nehrozí :D. A pokud děcka neodradí dost šílené ilustrace, možná se série s doktorem Proktorem stane jejich oblíbenou.
P.S. docela by mě zajímalo, jestli knihu četl norský král a co na ni říkal :D.

Moje nejkrásnější vánoční knížka
Tuhle novinku z Levných knih jsem si původně chtěla šetřit až těsně před Štědrý den, ale nakonec jsem nemohla odolat a slupla ji skoro na jeden zátah. Moje nejkrásnější vánoční knížka se stala pravděpodobně opravdu mojí nejkrásnější vánoční knížkou :D. Je v ní totiž všechno, co potřebujete o Vánocích vědět, když je chcete vysvětlit těm úplně nejmenším.

Dozvíte se, kdy začíná advent a co tento krásný čas vůbec znamená, kdy se peče cukroví, kdy a proč chodí Mikuláš nebo sv. Lucie, co se přesně dělá na Barborku a tohle všechno vrcholí samotným Štědrým dnem a Silvestrem. To vše se dozvídáme z vyprávění jedné rodiny a právě to se mi na tom moc líbí. Jelikož se jedná o českou knihu, tak všechny zvyky a tradice jsou právě z českého prostředí. Text je navíc doplněn opravdu překrásnými ilustracemi, takže jenom než si prohlídnete obrázky, máte rozhodně co dělat :). Knihu jsem koupila za 99 Kč a myslím si, že za tu cenu určitě udělá spoustu radosti.

Na prosinec jsem měla tradičně v plánu napsat spoustu tématických článků. Popíjet si u toho v klidu čaj, koukat z okna, tvořit, těšit se... místo toho jsem ale opět v plném zápřahu v práci, takže jsem byla vůbec ráda, že jsem stihla sehnat aspoň adventní věnec. Normálně mám výzdobu připravenou už od půlky listopadu, ale letos se to prostě všechno nějak vymyká kontrole. Kéž by bylo víc času na to si v klidu sednout a uspořádat si myšlenky.

Když už to nestíhám já, tak snad máte čas aspoň vy. Dejte vědět, jak se připravujete na Vánoce :)

Krásný i když upršený start nového týdne vám přeji.

Váš Andreják