Jak jsem si myslela, že v únoru 2019 nic nepřečtu 📚

Můj knižní únor byl opravdu velice zvláštní měsíc.
Do 10.2. jsem totiž nepřečetla nic, ale jakože fakt ani čárku, a pak se s tím čtením najednou nějak roztrhl pytel a já tam švihala jednu knížku za druhou. A tak se stalo to, že ačkoliv jsem si myslela, že přečtu třeba max. 5 knih, naskákal konečný počet na 8. To znamená stejně jako v lednu a i na počet stran to bylo podobné. V únoru těch stran nakonec bylo 1821. No mám z toho radost, né že né, a doufám, že ještě chvilku toto vysoce nasazené tempo vydržím.

V únoru jsem rozhodně měla šťastnou ruku při výběru dobrých knih. Hodně jsem kombinovala žánry a až na jeden přešlap jsem byla opravdu nadmíru spokojená. Taky jsem se striktně nedržela jen jednoho nakladatelství, ale pěkně protočila všechno možné. Od CooBoo počínaje, přes Práh, Československého spisovatele, Odeon, Synergie a Argo, až po Levné knihy konče.

Jak se vám líbí
📚 Únor jsem odstartovala společným čtením s Marge, ke kterému jsem se dostala právě až nějak kolem 8.2. Vůbec jsem neměla sílu a začít zrovna klasikou? Byla jsem trochu skeptická, ale nakonec se ukázalo, že to byla skvělá volba. Komedie od Shakespeara se mi prostě a jednoduše čtou velmi dobře. Není to lehké čtení, to přiznávám, ale vůbec mi nevadí se proplétat všemi těmi kudrlinkami v textu a mluvou, kterou se dnes už nikdo nevyjadřuje.

Za mě proto hodnotím opět velice kladně. Člověk se zasměje, dozví se i něco z té doby, co nám třeba v 21. století připadá už naprosto nepředstavitelné, ale mě to na tom hrozně baví. Těším se na další díla tohoto klasika.

Z rodinné kroniky Lady Fuckingham
📚 Ha, naivně jsem si myslela, že "pokračování" Lady Fuckingham pro mě bude odpočinkové, nenáročné čtení na jedno odpoledne. Ale TOHLE se prostě nedá číst delší dobu v kuse. Vše se totiž opakuje stále dokola, popisování furt těch samých prasáren a to po čase holt začne nudit.

Tentokrát jde o dva různé příběhy, jeden vyprávěn 19letým klukem, co si užívá se svými sestřenkami a druhý je deník z mládí nějaké babičky. Aspoň že tak - na sex nahlíženo jak z mužského, tak ženského pohledu, jinak by se člověk unudil. Hodně je zde opakovaný lesbický sex, což už tenkrát frčelo asi jako dneska :D

Hypersenzitivní děti
📚 Hned poté jsem si dala nějakou vzdělávací literaturu o lidech jako jsem já. O lidech přecitlivělých, které rozhodí každý prd. Těší mě. Jsem moc ráda, že knihy s touto tématikou vycházejí čím dál víc a že jim hlavně dělají reklamu influenceři, takže se dostanou do podvědomí více lidem. Holt prostě nejsme všichni extroverti a díkybohu za to :). 

V knize najdete rady, jak se k hypersenzitivním dětem chovat a jak jim pomoc, aby dokázaly vést smysluplný život. K těmto radám je připojeno i mnoho případových studií a já se teda nestačila divit, co všechno může poznamenat duši přecitlivělého dítěte. Opravdu je obrovská škoda, že se o tomto tématu nemluvilo už dříve, jelikož mohlo být pomoženo mnoha dalším dnes již dospělým lidem, kteří si třeba sami se sebou stále nevědí rady.

Za sebe mám ke knize asi jedinou výtku a to byla přemíra andělů a duchovna. Já na tu esoteriku bohužel moc nejsem, nebo jen v určité míře a tady toho bylo na mě až moc. Jinak je to ale úžasná kniha, která mi pomohla a určitě doporučuji!

Den co den
📚 Den co den byl film, který mě loni v kině úplně dostal. Strašně se mi líbila hlavní myšlenka a když jsem zjistila, že je natočen dle knižní předlohy, kterou napsal David Levithan (můj oblíbenec), rozhodla jsem se, že si ji musím přečíst. Konečně jsem se k tomu teda dostala a jsem trochu v rozpacích. Málokdy se mi stává, že film je lepší než kniha, ale bohužel zrovna Den co den do této kategorie spadá. Tím ale nechci říct, že kniha byla špatná, jenom ten film byl prostě úžasnej!

Příběh jsem dočetla během dvou dnů a to má přitom kolem 350 stran. Hrozně mě to bavilo a za mě by klidně mohla být i delší. Myslím, že by mě bavilo číst o různých situacích hlavního hrdiny, který se každé ráno probudí do jiného těla, i kdyby měla kniha třeba 1000 stran. A opět musím pochválit současnou YA literaturu, která má co předat a není jen a pouze popisováním vztahu mezi dvěma mladými lidmi.

Stejně jako u Hypersenzitivních děti jsem měla docela problém s náboženstvím. V textu bylo až moc bohů a ďáblů a pro českého čtenáře je to prostě kolikrát až moc. Chápu ale, že v USA hraje náboženství opravdu obrovskou roli, proto se ho autor snažil do textu zakomponovat.

Dům v ulici Naděje
📚 A když už jsem byla v únoru naladěná do módu osobního rozvoje, rozhodla jsem se v něm pokračovat. To, že je kniha Dům v ulici naděje knihou motivační jsem vůbec netušila. Myslela jsem si, že se jedná o společenský román pro ženy a o ženách, ale zařazením opravdu spadá do jiného žánru. V samotném textu to ale nijak nepocítíte. Přijde mi totiž, že tu opravdu není nijak tlačeno na pilu.

Moc se mi líbila propracovanost příběhu s různými kličkami a velkým množství postav. To já mám ráda, protože ráda rozuzluji příběh postupně, plácám se u toho do čela a zvolávám "ajooooooo!" Navíc se v tomto příběhu objevují prvky mého magiského realismu, jako je právě hlavní "postava" a to kouzelný dům. To mi úplně vzalo dech a získalo si mě to hnedka ze začátku. Příběh krásně plynul, různě se zamotával a zase rozplejtal, byl plný ponaučení a skvělých zvratů. Do poslední chvíle jsem netušila, jak to dopadne, co se tam ještě stane a co bude vlastně hlavní pointou, takže pro mě opravdu naprostá pecka. Za 49 Kč z LK to překonalo naprosto všechno, co mohlo!

Navždy Provence!
📚 Po propleteném příběhu jsem si potřebovala dát trochu oddych a rozhodla se sáhnout po druhém dílu z humorné trilogie o Provence. Loni jsem četla díl první a musím říct, že tento druhý se mi snad líbil ještě o něco víc.

Autor v něm popisuje situace, které jako přistěhovalý Angličan ve Francii zažívá. Dozvíte se jak zajímavé informace, tak se neuvěřitelně pobavíte. Třeba u příběhu popisujícím nečekané pořízení nového psa jsem se prostě musela smát nahlas, to jinak nešlo. Úplně jsem to všechno viděla před očima. Na zlepšení nálady je to prostě nejlepší možná varianta a já už se nemůžu dočkat, až se vrhnu na poslední díl!

Do tmy
📚 A po velké legraci jsem se rozhodla pro naprostý opak - hlubokou depresi. A ano, nepřeháním, tahle kniha je tak černá, že si ji musíte dávkovat postupně. Já jsem si třeba nedokázala číst v kuse moc dlouho a vyloženě jsem mezi částmi musela odpočívat. A bylo to naprosto geniální!

Jestli se vám třeba Houbařka zdála dost temná, tak nevím, co budete říkat na tohle, ale ty popisy, atmosféra a všechno v příběhu je prostě... já ani nemám slov, jak bych to popsala. Slovo depresivní na to nestačí. Celou dobu se v příběhu hlavní hrdinky Anny v podstatě nic moc neděje. Prožíváte s ní její léto a hlavní náplní jejích dní sběrem bylin. Některé dny jsou lepší, některé horší, ale někde uvnitř sebe cítíte, že se blíží nějaká osobní tragédie, něco špatného. Nechápu, jak to autorka udělala, ale na tu psychiku její styl psaní působí opravdu přesvědčivě. Naprosto chápu, proč zrovna Do tmy získala ocenění Magnesia Litera. Tenhle příběh si to zaslouží.

Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje
📚 A když už jsem byla v tom módu beznaděje, rozhodla jsem se vrhnout na Vlak dětství a naděje. Přiznám se hned na začátku, že seriál, který je asi mnohem známější než kniha, jsem nikdy neviděla úplně celý. Vždy jsem zahlédla jen pár dílů, ale i tak jsem si dokázala sesumírovat, o čem ten příběh vlastně je. Hodně mě ale překvapilo, že existuje i kniha a jelikož jsem celkem dost skeptická ke knižnímu zpracování válečné tématiky, rozhodla jsem se knize dát šanci.

A musím říct, že to byla trefa! Ten příběh byl tak zvláštně vyrovnaný. Byl plný surovosti a beznaděje a přitom tak krásných melancholických popisů přírody, života, dospívání a lásky... Ze začátku máte pocit, že čtete milý příběh o dospívající dívce z pohraničí, ale jak stárne, tím příběh získává na syrovosti, drsných popisech, tragédii a bezmoci. Celou dobu jsem cítila takové mrazení v zádech a probíhal mnou nepříjemný pocit, protože jsem věděla, že tohle všechno se přece doopravdy dělo... Opravdu je to výborná kniha, která velice dobře zpracovává válečnou tématiku.

Březen jsem odstartovala mnohem líp než únor a už mám 2 knihy dočtené a jednu rozečtenou. Snad se dostanu opět k nějakému pěknému konečnému číslu, ale vzhledem k tomu, co vidím, že se děje venku, tak tomu docela i věřím. Holt to vypadá, že jaro je stále v nedohlednu, takže nezbývá nic jiného, než číst, číst a číst. A kdo by se tomu chtěl bránit? :D

Dejte mi vědět, jak dopadnul váš únor, co třeba čtete teďka v březnu a já se zas brzy ozvu s dalším knižním článkem! Na výlety to bohužel moc nevypadá.

Krásnou sobotu!

Váš Andreják