💜 #100 prožitých dní - je to za mnou! Co jsem všechno prožila a co si uvědomila? 💜

💜 Když jsem loni na konci března startovala projekt 100 prožitých dní, vůbec jsem netušila, co od něho čekat. Dala jsem si celý rok na to, abych v něm zvládla prožít aspoň právě těch 100 dní, které by opravdu stály za to a právě 24.3. se tento odpočet naplnil. Cílem tohoto mého soukromého projektu bylo hlavně ukázat na to, že prožitý den znamená pro každého něco jiného. Někdo ho stráví s knihou, někdo vyjede na výlet, někdo uklízí... Nevěděla jsem, za jak dlouhou dobu té stovky dosáhnu zrovna já, nebo jestli jí vůbec zvládnu splnit, ale koloběh událostí se nakonec rozeběhl takovým tempem, že se mi té své vysněné stovky povedlo dosáhnout už na konci loňského roku. A musím říct, že každý ten prožitý den byl opravdu naplněný něčím jiným.

Za fotky moc děkuji svému Jakubovi :)

Původně taky bylo v plánu vám sem ukazovat průběh mého plnění. Jelikož ale píšu každý měsíc souhrn toho, co jsem stihla a dělala, přišlo mi to pak trochu jako nošení dříví do lesa. Taky jsem si myslela, jak vám budu sepisovat články nabouchané fotkami z výletů a dlouhatánskými deníkovými zápisy, ale celkem brzy mi došlo, že o tomhle to vlastně vůbec není. Proto jsem se nakonec rozhodla sepsat až tento konečný sumírovací článek po roce, kde sice neuvidíte mé prožité okamžiky den po dni, ale zato se s vámi podělím o své pocity z celé této akce.

Bylo opravdu zvláštní sledovat, že na prožitý den nemělo vůbec vliv to, jestli jsem zrovna v práci nebo na dovolené, jestli je venku pěkně nebo ošklivo. Bylo období, kdy jsem třeba 14 dní nezařadila ani jeden den na svůj seznam, což bylo třeba před Vánocemi. V té době jsem byla fakt ve stresu, ale o to víc jsem si pak vážila dne, kdy jsme s Kubou vyjeli mimo Hradec na trhy. Na druhou stranu skoro celý podzim bych byla schopná na svůj seznam 100% zařadit. Přitom jsem taky chodila normálně do práce, nic extra se nedělo, bloumala jsem podzimní přírodou, hodně četla... Někdy mi udělalo radost dobré jídlo, někdy to, že jsem celý den nemusela nic dělat, někdy jsem celý den strávila venku.

Nevím, jestli jste se mnou někdo tuto výzvu plnil, ale já jsem se svým výsledkem více než spokojená. Uvědomila jsem si o to víc, jak můžu být vděčná za život, který mám. Že jsem zdravá, spokojená, netrápí mě žádné opravdové problémy a že když se nějaké objeví, jedná se spíš o povrchní pseudoproblémy dnešní moderní doby. Rozhodně mám ještě na čem pracovat, abych si opravdu každý den dokázala užít a viděla v něm i to dobré. Nedokážu třeba pracovat pod stresem, ale místo, abych se tomu učila, raději se stresu vyvaruji. Když se ale nějaká ta krizová situace objeví, jsem z ní hrozně rozhozená a mám pocit, že celý den se najednou hroutí. Jak mám pak na tom dni hledat něco dobrého? Proto se raději stresovým situacím vyhýbám, co to jde, i když vím, že se to do dnešní doby moc nehodí. Já se ale už poučila - zdraví máme každý jen jedno. Je to šíleně trapný klišé, ale taky šíleně pravdivý klišé.

Vím, že aby můj prožitý den byl opravdu prožitý, neznamená to pro mě nacpat do něho co nejvíc aktivit. Naopak. Právě tenhle nešvar dnešní doby na mě vytváří neuvěřitelný tlak a já jsem zbytečně vystresovaná. Potřebuji klid, rozvahu a hlavně své vlastní tempo, a proto mám pocit, že by třeba můj klasický prožitý den vlastně nebyl pro většinu moc zajímavý. Už dávno mi taky došlo, že život ve městě prostě není pro mě. Potřebuji právě tu rozvahu a koloběh venkova, abych byla šťastná a jsem ráda, že jsem se letos své vnitřní já rozhodla přijmout a na vesnici se s Kubou stěhujeme.

Kuba celkově vládnul ve většině mých prožitých dní. Přináší mi do života klid a oporu, a takhle si myslím, že by to v lásce mělo být. Máte někoho, o koho se můžete opřít, v jehož přítomnosti prožíváte klid a radost. Jsem nesmírně vděčná, že toho svého strůjce rovnováhy už mám vedle sebe. Další důležitou "položkou" v mých prožitých dnech byli lidé na stejné vlně. Po Novém roce jsem měla pocit, že dělám málo, naběhla na starý režim, stýkala se více s lidmi, s kterými si moc nerozumím, a hnedka jsem to pocítila. Chyběl mi ten můj klid a převažoval pocit, že vlastně nic nestíhám, nic nedělám pořádně a nic nedotáhnu do konce. Rozhodla jsem se to omezit.

Opravdu jsem velice vděčná, že jsem si sama na sebe tento projekt vymyslela. Za ten rok mi došlo spoustu věcí. Vím, co už ve svém životě nechci, co naopak chci, čeho se vyvarovat, co si dopřávat. A vám stejně laděným duším jako jsem já, bych moc ráda vyjádřila tímto shrnujícím článkem podporu. Nenechte se strhnout tempem extrovertů a celkového ladění světa kolem vás. Prožitý den můžete klidně strávit doma pečením dortu, nebo procházkou do přírody, nebo klidně i prací na zahradě! Nenechte nikoho, aby vám do toho kecal, abyste získali pocit, že toho neděláte dost a zbytečně se kvůli jiným strhali. Je to váš život!

Ať máte ve svém životě co nejvíc prožitých dní a hlavně buďte šťastní!

Váš Andreják