New In březen 2019 - jaké knihy jsem dostala k narozeninám? 📖

Krásný poslední březnový týden vám všem!

📖 Kdybychom v sobotu nejeli na výlet, tak se vám hlásím opět až po více než týdnu naprostého nestíhání s tímto knižním článkem. Letošek letí takovým tempem, že jsem skoro pořád v jednom kole, ale na bědování není čas (:D), takže jdeme rovnou na to.
Tentokrát jsem se rozhodla sepsat New in, jelikož se mi tu za březen shromáždilo pár knih, které jsem dostala k narozeninám. Je super, když vaše okolí ví, co si přejete, a u mě jsou knihy jasná volba. Je to takový mišmaš různých žánrů, protože jak asi už víte, nejsem nějak extra založená na jeden jediný. Paradoxně se zatím všem daří mě obdarovávat knihami, které ještě nemám, což je vzhledem k tomu, kolik knih mám v knihovně (cca 600), celkem dost obdivuhodné :D. Samozřejmě jsem dostala i nějaké dárky neknižní, ale ty vám ukážu zvlášť v jiném článku.

Chceš-li rozesmát pánaboha je kniha od českého autora Michaela Třeštíka (manžela dokumentaristky Heleny Třeštíkové) a dostala jsem ji od Kuby. Ten má dar mi dávat knihy, o kterých jsem buď vůbec neslyšela, nebo by mě samotnou asi nenapadlo si je pořídit. Letos to byl zrovna ten druhý případ, takže i tentokrát nastal při rozbalování ten moment překvapení, který mám opravdu moc ráda. Na knihu jsem fakt moc zvědavá, protože na cbdb má hodně vysoké hodnocení.

Zato u Marge mám jistotu, že mi určitě pořídí nějaký bestseller. A ani tady jsem se nemýlila, protože jsem si rozbalila knihu, kterou jsem si chtěla i tak sama koupit. Kavárnu v Kodani jsem navíc stihla i rovnou přečíst, takže víc info se dozvíte na konci měsíce v tradičním shrnutí.

Trilogii Osudy předků od Heleny Šmahelové zpracovávající historii vlastního rodu jsem si vyhlídla u nás v LK a nakonec jsem si ji i vybrala jako dárek od Kubový ségry. Zákazníci ji totiž tak chválili, že si ji prostě musím přečíst taky.

Od bývalé kolegyně Denči jsem dostala druhý díl Sirotčince. Rozhodla se mi darovat celou sérii, takže teďka postupně dostávám k Vánocům, narozeninám, svátku... pokaždé po jednom díle. Číst ji asi začnu až ji budu mít kompletní, takže to vidím někdy na podzim :). Bojím se totiž, že se mi to tak zalíbí, že budu chtít číst dál a dál a nebudu mít co :D. 

A pak přišel vrchol knižních darů a to motivační literatura od Verči. Víte, že já na tuhle literaturu moc nejsem, ale když jsem si rozbalila Průvodce pro vysoce citlivé lidi, Introvertův rok a Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le, udělalo mi to fakt mega radost. O Introvertův rok jsem totiž soutěžila a nevyhrála jsem, o hypersenzitivních lidech jsem četla už jednu publikaci, která se mi líbila, a ráda bych si o tomto tématu načetla ještě víc. No a komu by ses nehodilo mít občas všechno u pr**le? :D

A aby toho nebylo málo, objednala jsem si nějaké knihy i sama a to Carol a Kam se schoval nůž.
Carol bych si sama od sebe asi nikdy nekoupila, kdyby mě na ni neupozornila Anička Musilová. Prý je to jedna z těch knih, která bohužel nemá tolik pozornosti, jakou by si zasloužila. Jelikož máme s Aničkou hodně podobný vkus, věřím tomu, že jí nakonec dám za pravdu.

Kam se schoval nůž je další kniha do mé sbírky leporel, které mi připomínají moje vlastní dětství. Toto leporelo není tolik známe jako jeho první díl O Jabloňce. Když jsem na svůj IG dávala anketu, tak jste ji skoro nikdo neznal. Je fakt, že je to kniha spíše pro pamětníky, jelikož letos vyšla poprvé po asi 25 letech od doby svého první vydání. Já jsem za to hrozně moc ráda, protože ilustrace Heleny Zmatlíkové prostě miluji a teďka mám už obě leporela vedle sebe v knihovně.

Moc bych chtěla všem za tyto nádherné dárky poděkovat, i když mi dneska tak nějak došlo, že už fakt nemám knihy kam dávat. Díky bohu, že se budeme brzo stěhovat a v novém domě jednou budeme mít jednu celou místnost pro knihy. Spolu s šatnou byla právě knihovna můj velký sen, takže to vypadá, že se toho snad i dočkám :).

Přeji vám klidný vstup do nového týdne a klidně mi dejte vědět, jestli jste nějakou z knih, které jsem dostala, už četli a co na ní říkáte.

Váš Andreják