Skorovánoční čtení v listopadu 2019 🕮

Zařekla jsem se, že už nebudu články začínat takovými těmi klišé frázemi. To jsem ale ještě netušila, jak je sakra těžký začít je nějak jinak a nejlépe ještě originálně! Úplně mě láká napsat tu klasiku o tom, jak ten čas zase rychle utekl a máme tu další shrnutí mého čtecího snažení, ale co jiného mám napsat, když je to pravda? :D Asi jsem si měla jako céčkový předmět na VŠ zapsat hodiny tvůrčího psaní, protože na mě jde nějaká vyjadřovací krize středního věku.

Dneska venku začalo pořádně mrznout a sněžit, tak jsem se rozhodla, že se vyprdnu na nějaká slova úvodem a vrhnu se rovnou na psaní. Vánoční atmosféra už propukla naplno a já si ji chci co nejvíc užít. V listopadu jsem přečetla 1018 stran v pěti knihách, což by na úvod si myslím stačilo. Jdeme rovnou na to!

Vánoce a Vánoční zvyky a obyčeje naší babičky

Jako velký milovník Vánoc jsem nemohla listopadové čtení začít ničím jiným než čtením právě o tomto krásném období. To, že venku bylo zrovna počasí jak na jaře, je věc druhá, já se odradit nenechala :D. Vánoce je malá knížečka do kapsy, plná nádherných ilustrací a trochou textu o základních adventních i vánočních událostech. Sestavila ji Klára Trnková a já jsem si ji pořídila právě hlavně kvůli tomu. Doplňuji si svoji sbírku knih z nakladatelství Studio Trnka.

Pokud byste chtěli informací o Vánocích z dob našich předků více, doporučuji spíše Vánoční zvyky a obyčeje naší babičky. Text je v podstatě stejný, ale v této publikaci nezvyklých rozměrů přeci jen trochu obsáhlejší. Obě knihy rozhodně můžu doporučit jako milý dárek pro milovníky starých časů, obrázků z dob našich babiček a Vánoc.

Nikdyuš

A pak konečně dozrál čas na Nikdyuš. Tuto dnes už opravdu hodně profláklou knihu jsem dostala od kamarádky k svátku a jelikož nejsem moc člověk, co by propadal trendům, rozhodla jsem se se čtením ještě chvilku počkat. Ten nadešel teď v předvánočním čase a musím uznat, že díky tomu sychravému počasí jsem si čtení fakt užila!

Snažila jsem se nemyslet na to, že je tato série srovnávána s Harry Potterem a myslím, že mi to i dost pomohlo. Dokázala jsem si ve své hlavě utvořit úplně nový svět, který mě natolik pohltil, že se mi o knize i zdálo. To se mi už taky nějakou dobu nestalo. Všechno bylo tak skvěle promyšlené, propojené, originální a úžasné, že se skoro modlím, abych od někoho dostala k Vánocům druhý díl. A potom samozřejmě i všechny ty další, ale to nevím, jak vydržím, než vyjdou :D Rozhodně bych snesla i mnohem více stran, takže doufám, že další díly budou ještě více obsáhlejší a nadupanější :).

Anna, Max a Upíří dýka

Abych se přiznala hned na začátku, moc jsem od této knihy pro děti nečekala. Co se týče dětské četby, vyhledávám spíše YA nebo něco na způsob již zmiňované Nikdyuše. Takže jo, občas něco přečtu, ale dobrodružnou, možná až hororovou knihu pro mladší čtenáře se skoro detektivní zápletkou jsem nečetla ani nepamatuji. Napínavé děje nevyhledávám ani v dospělácké četbě, takže by se dalo říct, že toto bylo opravdu úplně mimo můj čtenářský záběr.

První díl ze série Čarodějná hodina mě ale naprosto okouzlil. Možná to bylo způsobené právě tím, že jsem od četby nic nečekala, ale také za to mohly krásné ilustrace, které teda byly fakt děsivé a skvěle doplňovaly text, a vyspělá jazyková stránka knihy. Klobouk dolů před českým překladem, protože ten ukázal, že jde udělat knihu pro děti, aniž by se tam stokrát opakovala stejná slovesa. Přitom je text srozumitelný, napínavý a děcka si při čtení určitě obohatí svoji slovní zásobu, což je jeden z důvodů, proč vůbec čteme :). 

Já jsem se kolikrát dost bála a radši jsem knihu četla jen přes den. Hlavní upír byl totiž znázorněn jako Slenderman (jestli neznáte Slendermana, doporučuji vygůglit!) a z něj já mám takovej vítr, že i čtení této knihy pro děti mě fakt děsilo. Moc jsem si to užívala, děj rychle odsejpal, takže čtenář neměl šanci se nudit a rozhodně bych si ráda přečetla i zbytek této série. Bohužel není jisté, jestli vůbec nějaké další díly v českém překladu vyjdou. Kniha totiž nemá skoro žádnou reklamu, v podstatě je téměř nesehnatelná, skoro pouze jen na e-shopech, a tak logicky nemá takové prodeje, aby se pokračování vyplatilo. Je to zvláštní, protože třeba u nás v LK se zákazníci po takových příbězích hodně ptali. A tak se přimlouvám za tuto knihu! Pokud sháníte přesně tento žánr pro své děti, dejte ji šanci!

Postav hlídku

A na závěr měsíce jsem si dala společné čtení s Marge, o kterém jsme si ještě ani nestihly popovídat. Aspoň ale nebudu svým hodnocením nijak ovlivněna a můžu napsat, jaký názor na toto "pokračování" Jako zabít ptáčka mám. Jako zabít ptáčka miluju. Vím, že mě čtení hodně zasáhlo a vůbec jsem netušila, že se kniha stane jednou z mých nejoblíbenějších. Vysoké očekávání jsem proto měla i od Postav hlídku a musím říct, že jsem dostala přesně to, co jsem očekávala!

Stejně jako u Jako zabít ptáčka jsem měla trochu problém se začátkem, který je spíše plný popisů, geografie a historie. Chvilku trvá, než se člověk prokouše k tomu podstatnému, ale to čekání za to stojí. Musím říct, že tento druhý díl byl co se týče tématu ještě drsnější než díl první. Opět se autorka zabývala rasismem a teda musím říct, že kolikrát jsem fakt valila oči, co vše je v knize napsáno. Opět mě to hodně zasáhlo a opět o knize hodně přemýšlím i teď po dočtení. 

Pokud chcete nějaký dobrý společenský román, jehož čtení je intelektuálně náročnější, tak Postav hlídku musím doporučit. Rozhodně si ale nejdřív přečtěte Jako zabít ptáčka, protože na hodně věcí se v druhém díle odkazuje, a byla by škoda nechat si prozradit děj. 

V prosinci mám přečtenou zatím jednu vánoční knihu a to mě čekají teďka tři dny na cestě, kdy vím, že opět nepřečtu vůbec nic. Myslím si ale, že letos budu hodně aktivní těsně před Vánocemi a mezi svátky. Chci celé Vánoce pojmout jinak než loni a vyhradila jsem si na vše dostatek času. Tak uvidíme, jestli dosáhnu těch 60 přečtených knih za rok 2019 :) Zatím jich mám 58, tak by to mohlo klapnout!

A jak jste na tom s přečtenými knihami letos vy?

Dejte vědět a užijte si třetí adventní víkend!

Váš Andreják