Králicko 💙

💙 Nedávno jsem se zúčastnila na blogerkách výzvy o pobyt na Dolní Moravě. Ten jsem nakonec nevyhrála, ale tahle oblast naší republiky je pro mě natolik srdcovou, že jsme se tam nakonec s Kubou vydali i tak :). Vyklubal se z toho totálně boží vesnickej víkend, kdy jsme zažili přesně ty okamžiky, které ve městě prostě nikdy zažít nemůžete, a u toho stihli navštívit několik překrásných míst. Některé poprvé a některé už poněkolikáté 💙

V pátek odpoledne jsme se vydali rovnou do naší ubytovací destinace a to do Červené Vody. Popravdě jsem od týhle vesničky nic moc neočekávala, prostě to mělo být jen místo, kde přespíme a výchozí bod na výlet do Králík. Už cestou z nádraží jsem ale nestíhala fotit a než jsme došli do apartmánu, tak si mě Červená Voda naprosto získala.

To jsem ale ještě netušila, jak peckový bude nakonec i to samotný ubytování. Připadala jsem si tam naprosto jak na vlastní chalupě včetně kočky :D. Určitě je ubytko vhodný i pro rodiny, takže mrkněte sem a už můžete bůkovat.

Rozárka :)

Po vydatný večeři jsme se vydali na další obhlídku okolí a jestli si vás nezískaj ani tyhle fotky, tak už nevim, co jinýho by to mělo být. 💙 Hlavně fotky s balíkama slámy byly vždycky můj sen, tak je konečně mám, hurááá :D.

hřbitovy, to je moje prostě :)

Druhý den ráno, hned poté, co jsme si nakoupili snídani v místní jednotě :D, jsme vyrazili do těch slibovaných Králík. Z Červené Vody to je cca 10 kiláků a výhodou je, že přijdete zezadu ke Klášteru na Hoře Matky Boží a tím pádem se nemusíte šplhat do toho šílenýho krpálu, pokud byste sem šli pěšky přímo z Králík.

Cesta byla fakt pěkná, plná krásných chaloupek a když jsme konečně došli mimo civilizaci na kraj lesa a rozbalili snídani, což byly rohlíky se šunkou a párkama, tak jsem se přenesla asi tak o 20 let zpátky a úplně mě to dojalo. Takhle přesně si představuju, že budeme jednou žít, chodit s dětma na výlety a užívat si českou přírodu. Naprosto jsem se do toho zamilovala. Poněkolikáté.

Do Kláštera jsme nakonec došli rychleji, než jsme si plánovali, ale to vůbec nevadilo. Koukli jsme se dovnitř, kde je vstup zdarma, pokud se teda nechystáte podívat na ambity. Konečně jsme si taky koupili Turistický deník, což nechápu, že jsme neudělali už dávno, a rovnou si do něj vrazili razítko. Dalším suvenýrem byl krásný zvoneček s motivem kytiček, čímž jsem odstartovala postupné vybavování naší budoucí chalupy :D. Udělali jsme taky plno fotek a vydali se álejí na oběd do města.

Už nahoře na Klášteře bylo plno turistů, hlavně polských, a dole na náměstí to pokračovalo. Nakonec jsme se najedli ve Zlaté Labuti, kde jsem si dala po strašně dlouhé době ovocné knedlíky a Kuba pavlišovskej řízek. Po obědě jsme se rozhodli jet už zpět do Červené Vody, kde jsem z hrůzou zjistila, že jsem si opět spálila dekolt a nos. Únavou jsme totálně odpadli, prospali se a večer se plni sil vydali do místní hospody.

A to teda byla pořádná pecka :D. Tímto bych chtěla doporučit hostinec U Valentů, protože jestli chcete zažít nefalšovanou atmosféru vesnické hospody, tak tady ji rozhodně najdete. Úplně mi bylo líto, že se už nesmí v restauracích kouřit, protože to bylo to jediný, co mi tady chybělo. Kuba nám šel koupit grilovanou makrelu za 40 Kč, pivo se čepovalo do klasickejch sklenic s kolečkama a vrcholem bylo rozpustný kafe ve skle za 15 kaček!
Do apartmánu jsme se vydali celkem brzo, abych ještě stihla nafotit západ slunce, ale docela by mě zajímalo, jak dopadli ostatní štamgasti :D.

Když jsem se v neděli ráno probudila, bylo mi upřímně smutno. Bylo to poslední ráno na tomhle úžasném místě a čekala nás už jen cesta domů. Přišla jsem si fakt, jak kdybych odjížděla z chalupy akorát s tím rozdílem, že my se sem bohužel příští víkend nevrátíme. S Červenou Vodou jsme se tedy s těžkým srdcem rozloučili a rozhodli se prodloužit si neděli ještě návštěvou Letohradu.

Nakonec se to ukázalo jako super nápad. Došli jsme si na oběd do Nového Dvoru, kde mě opět totálně okouzlil interiér, šli se mrknout na náměstí, dali si zmrzku a vydali se už definitivně směr Hradec.

Tenhle jeden jediný víkend mě natolik dobil pozitivní energií, že z něj budu čerpat ještě hodně dlouho. Do Králicka jsem se zamilovala ještě víc, což jsem si myslela, že snad ani už nejde a během těch dvou dnů dokonce padaly i návrhy, že bychom se sem klidně mohli přestěhovat :D.
No uvidíme, kam nás nakonec osud zavane.

Teďka už pro jistotu plánuju další výlet, protože letošní prázdniny si prostě užiju do posledního dne. A přesně tenhle víkend to odstartoval v takovym tempu, že líp jsme si fakt vybrat nemohli 💙

A co vy? Kam všude po ČR se letos v létě chystáte?

Krásné pondělí!
Váš Andreják

Jak se mi žije s hlubokou žilní trombózou

Ještě na jaře byla moje představa léta naprosto jasná. V plánu bylo koupit si konečně nový plavky, nějaký pěkný pantofle, nosit sukně a šaty, jezdit na kole a na bruslích, chodit na dlouhatánský procházky a celý si to pořádně užít. Teďka momentálně je mým jediným plánem neuvařit se v dlouhých kalhotech a uzavřených botách, pořádně si promyslet, jestli ten úsek, co mám jít pěšky, není až moc dlouhej a hlavně si ráno nezapomenout zapít prášek. 

Učím se žít s HŽT neboli hlubokou žilní trombózou. 

Asi si teďka říkáte: "Cože? Kolik že jí to vlastně je? Vždyť tohle snad mívaj jenom starší lidi, ne?" Popravdě tomu se diví každej, takže mě to už ani nepřekvapuje. U mě bylo na vině více faktorů. Už dřív jsem trpěla na záněty žil, k tomu si přidejte dlouhé lety, sedavé zaměstnání, několik let kouření a užívání hormonální antikoncepce a vyleze vám z toho trombóza jak vyšitá.

A co že to ta HŽT vlastně je?

Jedná se o onemocnění žil a cév, při kterém se vám srazí krev a vznikne tzv. tromb. Mně se sraženina udělala v levém lýtku a nakonec to došlo tak daleko, že jsem prodělala i plicní embolii. To znamená, že se mi sraženina urvala a doputovala až do plic. Celkem často bývá embolie konečná. Mně se to podařilo přežít a ještě s tím zvládnout tři lety. Stalo se mi to totiž ve Vietnamu.

Ve Vietnamu aspoň s nějakejma práškama, který jsem tam měla

Ve Vietnamu jsem samozřejmě byla v nemocnici, kde mi ale vůbec nic nezjistili. Nemohla jsem ujít ani 50 metrů, hned jsem byla zadýchaná a hrozně mi bušilo srdce. Na netu jsem si podle příznaků zjistila, že mám pravděpodobně právě plicní embolii, ale říkej to doktorům a navíc někde, kde nikdo neumí ani slovo anglicky.

Docestovala jsem s tím zpět do ČR, kde jsem myslela, že už nedojedu ani do Hradce, protože mě do toho začala šíleně bolet ta levá noha, kde jsem měla sraženinu (o který jsem ještě nevěděla). Do nemocnice jsem se nakonec dostala až po 3 týdnech a to ještě úplnou náhodou. Šla jsem si ke svýmu obvodnímu lékaři pouze pro výpis z karty pro závodního lékaře kvůli vstupní prohlídce do práce.

na kyslíku :)

Jen tak jsem se zmínila o tom, co se stalo ve Vietnamu a už jsem si to štrádovala do nemocnice. Doktor na emergency mě ale chtěl poslat domů, jelikož jsem už neměla v té době žádné příznaky. I tak jsem si prošla všema možnejma EKG, rentgenama a CTčkama, aby mi nakonec řekli, že "je to tam". Ihned jsem musela sednout na vozejk, dostala jsem flexu do ruky a začali mi hledat pokoj, kam bych si lehla. Paradoxem je, že ještě dva dny předtím jsem si vesele jezdila na bruslích a chodila normálně do práce. I do tý nemocnice jsem si došla po svejch.

Na pokoji jsem ležela ještě s jednou starší paní a mladší slečnou. Docela jsme se pobavily tím, že se jmenujeme stejně :D a musím říct, že díky ní byl ten pobyt mnohem snesitelnější. Sestry mě hned napojily na kyslík, oblíkly mi velice slušivé kompresní punčochy, píchly do břicha fraxiparin a tím začaly moje 4 dny v nemocnici.

punčošky

Jelikož u embolie jde hlavně o to ji odhalit a léčení je pak už celkem jednoduché, tak jsem prostě jen ležela a dostávala injekce. V nemocnici jsem už byla před cca 20 lety, kdy jsem skončila na dětském oddělení po epileptickém záchvatu. Musím říct, že co se týče stravy, tak se za těch 20 let absolutně vůbec nic nezměnilo. Brambory byly echt hnusný přesně jako tenkrát. Víc si toho teda nepamatuju, ale moc se mi tentokrát líbil přístup lékařů. Všichni se snaží být milí, i když vám jdou zrovna oznámit, že máte pravděpodobně krevní sraženinu v srdci :D.

Teďka jsem už přes měsíc doma. Po propouštění jsem ještě absolvovala kolotoč prohlídek. Musela jsem třeba na krev a ultrazvuk, kde vše dopadlo OK (kromě mírně zvýšeného cholesterolu pravděpodobně z těch oslav v bageterii a mekáči těsně po propuštění :D). Ještě mě čeká gynekologie.
Můj šatník se momentálně skládá z dvou kalhot, do kterých jediných se vejdu i s kompresníma punčocháčema, a asi tří páru bot. Každé ráno si musím zapít prášek, který ještě nějakou dobu budu muset užívat. Stejný je to s punčocháčema, se kterýma i spím, a pár měsíců se jich nezbavím. Ze dne na den jsem musela přestat užívat hormonální antikoncepci a přestat kouřit (což ale už několik měsíců stejně nedělám). Sportovat musím začít postupně, takže i když mám jít delší trasu pěšky, tak to pořádně rozmejšlím. V červenci mě čeká kontrola u specialisty, kam musím pravidelně docházet. Naštěstí se nemusím vzdávat svého milovaného cestování, jen si holt musím píchnout před dlouhou cestou injekci do břicha. Díkybohu!

punčošky - letní verze :D

Co jsem ale tímto článkem hlavně chtěla říct je to, abyste si hodně rozmyslely, jestli vážně ta hormonální antikonce a kouření za to stojí. Nechci tady nikoho poučovat, ale ono jde fakt o život. Pokud se na trombózu a embolii přijde včas, tak je vysoké procento úspěšného uzdravení. I tak ale v dnešní době na toto onemocnění hodně lidí umírá. Pokud cestujete a začne vás po dlouhé cestě bolet noha, oteče vám, případně máte problémy s dýcháním a šíleně vám buší srdce, tak okamžitě jeďte do nemocnice. Opravdu to není prdel.

Na závěr se rozloučím úžasnou větou, která vypadla z jednoho z lékařů, který mě ošetřoval a naprosto shrnuje celou tuhle patálii:

"Základem je plicní embolii přežít!" 

A já se už těším, až příští rok 27.4. oslavím svoje první narozeniny :)

Parádní start nového týdne vám všem.

Váš Andreják

Neděle s Marge v Praze 🌞

🌞 S Marge (Lenkou) se známe už přes 20 let. Chodily jsme totiž spolu do třídy na základce, takže to už nějakej ten pátek je... Zvláštní ale je, že jsme se spolu nikdy nijak extra moc nebavily. Začalo to až dlouho po opuštění 9leté povinné školní docházky v době, kdy jsme už měly i po vysokých a jiných školách. Tenkrát nás spojily neuvěřitelné pitky, které jsou naštěstí už taky za náma, a momentálně nás pojí jedna obrovská vášeň a láska... a to láska ke knihám (včetně těch Levných :D).

Výhled z Lenčinýho bytu :)

Obě máme stejnou práci, pořádáme ty naše společné čtecí výzvy, s nadšením si ukazujeme, co jsme kde ulovily za knížku a lajkujeme si fotky na instagramu :D. Ačkoliv jsme dřív bydlely pár set metrů od sebe, momentálně nás dělí pár set kilometrů. No dobře, je to jenom jedna stovka, ale i tak je to daleko. Lenka se mi totiž odstěhovala do Prahy, a tak jsem se rozhodla za ní z Hradce konečně vydat!

Takhle to vypadalo doma, když jsem odjížděla :D

Kaféééé :)

V první řadě musím pochválit, jaké nám vyšlo krásné počasí, protože nebylo zas tak děsný vedro, jaký jsme čekaly. Nesnášenlivost vysokých teplot a tíhnutí k podzimu a Vánocům jsou dalším naším společným rysem (jak tak mimochodem :D). Hned po příjezdu na Anděl jsme ale i tak zapadly do Levných knih (kde jsme si nakonec stejně nic nekoupily) a pak na ledový kafe do Crosscafé. Myslím, že lepší start našeho společně strávenýho dne jsme si ani přát nemohly.

Pouliční umění v Radlický :D

Po menším osvěžení jsme už ale vyrazily k Marge do bytu. Byl to stěžejní bod mého výletu, takže jsem se fakt nemohla dočkat a musím říct, že realita předčila veškeré mé očekávání. Lenka bydlí s přítelem v atypickém podkrovním bytě, odkud je nádherný výhled do okolí. Nafotila jsem i nějaké detaily přímo z bytu, abyste z toho taky něco měli :)

Žrádlooooo

"Bezlepkové" víno, které samozřejmě bylo bezpeckové :D

Knihovna nesměla chybět :D

Sbírka Fortuna Libri :)

Dalším bodem v programu bylo samozřejmě jídlo a kafe :D. Bez toho by výlet nebyl výletem, a tak jsme se po vydatném obědě přenesly do Kavárny, co hledá jméno.

KONEČNĚ! 

Pořád jsem o tomhle místě jenom četla na blozích nebo koukala na fotky na instagramu a najednou jsem se dočkala a mohla toho být taky součástí. Hned na úvod jsme musely udělat asi tak milion fotek, na což už je obsluha asi zvyklá, protože to naprosto přešla, i když jsem si asi desetkrát sedaly a znovu stoupaly a šoupaly hrníčkama a podobně :D.

Dala jsem si pizzu Milanese a byla vážně luxusní :)

... a k ní citronádu - letní atmosféra jak vyšitá :)

Chai latté :)

Bohužel jak to tak bývá, celý den utekl tak šíleně rychle, že jsem zas najednou seděla ve vlaku směr Hradec. Plno věcí jsme ani nestihly, takže už pomalu zase hledáme další společný termín, abych mohla opět dorazit. Doma jsem pak doslova padla za vlast a usnula naprosto vyřízená (a pak spala v kuse 11 hodin!). To je známkou toho, že jsem prožila úžasnej den a rozhodně se těším na ten další :)

Teďka už jsem zase najela na klasickej režim a užívám si na maximum letošní prázdniny! :)
A vám přeju to samý. Užijte si pořádně letošní léto, ať na podzim nelitujete a máte na co vzpomínat.

Váš Andreják

Várka z Levných knih XVI.

Od tý doby, co jsem v Levných knihách zaměstnaná, tak ten čas letí ještě ukrutnějším tempem než kdy dřív. Teďka jsem teda měla konečně volný víkend, což je prostě hrozně zvláštní, když ještě před měsícem jsem měla volný všechny dny :D, a rozhodla jsem si ho zpestřit nějakejma novýma knížkama. Mezitím jsme teda stihli ještě grilovačku, zajela jsem si do Prahy a na čtení nakonec nezbylo skoro nic, ale NEVADÍ! Radovat z knížek se můžu i tak, že jo :D

Tentokrát jsem opět nevěděla co dřív. Je to děs, ale jak jsem v tom každý den, tak vidím i tu nejprťavější novinku a všechno samozřejmě hrozně nutně potřebuju! A hned teď! Takže jsem plno knížek musela vrátit zpátky do šuplíku a vzít si jen těch pět. Klasiku jsem se rozhodla zastoupit současnou moderní prózou a to držitelkou Nobelovy ceny Hertou Müllerovou, znáte ji?
Splnila jsem i podmínku max. utracených peněz a celkový nákup mě stál 305 Kč.

Rozhoupaný dech

A začneme rovnou tou klasikou. Rozhoupaný dech byl vydaný v edici Současná moderní próza od Mladé fronty a narozdíl od ostatních knih z této edice je o dost obsáhlejší. Mně se hrozně tahle edice líbí, takže tohle je asi už 6. knížka do sbírky :). Zatím jsem přečetla jen jednu a rozhodně to nebylo lehké čtení, takže jsem zvědavá, jestli zvládnu dočíst i tuhle.

Cena: 49 Kč

 

Zajatec Londýna

Mám takový neblahý pocit, že každý měsíc si koupím jednu knihu na základě úžasný obálky :D. No a tak to bylo i se Zajatcem Londýna. Ten přebal je prostě boží. Samozřejmě jsem se mrkla i na anotaci a ta taky nezněla zle. Francouz žijící v Londýně popisuje, jak se ještě moc nesžil s britským přístupem k životu.

Cena: 39 Kč

 

Agnes

Ach má Agnes milovaná, konečně jsi u mě! 💙
Abyste věděli, tak Agnes mi kdysi dávno vyprodali. Hrozně dlouho jsem na ni čekala, než se v LK znovu objeví a už jsem tak trochu ztrácela naději, když najednou.... Hned jak nám dorazila na prodejnu, tak jsem si jeden kus dala bokem, protože mám pocit, že další odloučení bych už asi nepřežila :D. A proč jsem ji vlastně tak hrozně chtěla? Protože jde o příběh ženy z Islandu a já jsem jsem na ten sever, tak mě určitě chápete :) a ta obálka je jako bonus!

Cena: 69 Kč

Co mě naučil tučňák?

Tučňák mě zaujal už když vyšel a byla ho plná blogerská scéna. O to víc jsem byla překvapená, když se najednou zjevil u nás v LK. Tou dobou jsem byla zrovna ve Vietnamu a jenom jsem se modlila, aby mi ho u nás v Hradci nevyprodali. Pro jistotu jsem byla domluvená s Marge, která mi ho odložila u nich na prodejně v Praze :D. Všechno nakonec dobře dopadlo, já mám svýho Tučňáka a už čeká, až dočtu Zakletou Ellu, aby byl jako další v pořadí na čtení v naší výzvě :)

Cena: 79 Kč

Pekařova dcera

Stačí říct jen Fortuna Libri a sametová obálka a je jasno - tuhle knihu musím mít. Navíc jsem si poslednín dobou oblíbila prolínání příběhu z minulosti (nejlépe 2.sv.války) a přítomnosti. To příběh Pekařovy dcery taky splňuje, takže tady vážně nebylo o čem váhat :).

Cena: 69 Kč

Přiznávám se bez mučení, že tenhle článek dopisuju z posledních sil s čelem opřeným skoro o klávesnici a zalepeným jedním okem, jak jsem vyřízená :D. Tenhle víkend byl fakt vyčerpávající a já se těším, až se dneska pořádně vyspím.

Ale víte co?  
Fakt to stojí za to!

Mám pocit, že po nekonečně dlouhý době mám v létě opravdový prázdniny a užívám se ji, jak to jenom jde :) A vám o tom taky něco sepíšu.

Zatím se mějte parádně, odstartujte v klidu nový týden a brzy zase zde! :)

Váš Andreják