pondělí 29. června 2020

Upršený červen 2020 🌧

Je pondělí odpoledne, venku slejvák jako prase a já vzpomínám na loňský prázdninový červen. V tu dobu jsme byli čerstvě přestěhovaní a já si užívala po dlouhé době prázdniny jak mají být. Venku panovaly třicítky, já se pustila do obstarávání domácnosti, stihla jsem číst i chodit na zmrzlinu a jezdit na výlety. Letos bylo všechno naprosto naruby. Výletů jsem stihla pár, pořád pršelo, ale na druhou stranu jsem díky dešti měla o dost zkrácenou alergii :D.

Stará škola Dřevěnka v Polici nad Metují - jedna z poboček Muzea Náchodska

Klášter v Polici nad Metují, který také spravujeme



Do konce června zbývá ještě jeden den, ale jelikož by se nic zásadního dít nemělo, oficiálně ukončuji červen a ohlašuji, že prázdniny 2020 začínají!

Prší, prší, jen se leje - tak vypadal červen








- Na začátku června mě čekala vernisáž výstavy Knihovny benediktinských klášterů. Byla to první vernisáž uspořádaná po rozvolnění koronavirových opatření, takže jsme se pro ni rozhodli celkem narychlo. I tak si myslím, že se povedla a přišlo opravdu hodně lidí. Výstava se koná až do 28. října v nově vymalovaném klášteře v Polici nad Metují. Jsou to naprosto překrásné prostory, kterých je úplně škoda, že se o nich víc neví! Snažím se je trochu víc protlačit do podvědomí lidí a vypadá to, že se to snad i daří. Až někdy budete v Polici nad Metují, určitě se stavte v klášteře nebo Dřevěnce! :)

Klášter


Opatova soukromá kaple - prostor, který je součástí prohlídky



Výstava Knihovny benediktinských klášterů


A malá ukázka ze Staré školy Dřevěnky
- Ihned poté jsem odjížděla na dámský víkend v Hradci, který byl naprosto boží. Konečně jsem strávila čas s partou z mládí, přičemž s některými z holek jsem se neviděla už několik let. Přijela jsem sice až v sobotu, a v neděli ráno hnedka odjížděla, ale i za tak krátký čas jsem byla moc vděčná.

- Do kláštera v Polici jsem se pracovně dostala ještě jednou, kdy jsem si s Kubou jela poslechnout přednášku o představení vize kláštera do budoucnosti přímo od našeho ředitele. Stavili jsme se tam jen na skok, protože pak jsme hned pokračovali na výlet dál na Broumovsko. Dojeli jsme autobusem na Hvězdu a pěšky sešli do Broumova. Škoda, že jsem zrovna měla šílenou alergii, ale zvládla jsem si to užít i tak. 




- Konečně jsme využili poukaz na let balónem, který jsem Kubovi dala loni v létě ke čtyřicetinám. Tentokrát jsme startovali od zámku Ratibořice, který máme asi kilometr a půl od domu. Byl to opět naprosto úžasný zážitek a vlastně i takové příjemné shledání se známými tvářemi. Letěli jsme opět s panem Komárkem z balony-hradec.cz a zavzpomínali si tak na náš první let loni na jaře. Tentokrát celkem slušně fučelo, takže jsme nakonec doletěli až do Všestar, což je kousek od Hradce Králové.


Fotka před odletem a Kubovo vrabčí hnízdo :D


Malá Skalice







- Po více než čtvrt roce přijela na návštěvu mamka. Přivezla mi pár mých dětských knížek, což byl pro mě naprostý návrat do dětství.

Jídelní vložka je tu! :D

A taky zmrzlinová :)



Bistro Pecka v Náchodě je vážně pecka - skvělé jídlo z kvalitních surovin

- Pracovně byl červen naprostý masakr. Připravovali jsme naši letošní největší výstavu, takže jsem trávila opravdu celé dny v práci. Moc mi tak ani nevadilo, že skoro celý červen propršel, stejně bych z něj nic neměla. Toto celoměsíční snažení vyvrcholilo v sobotu 27. června, kdy jsme s kolegy připravili celodenní doprovodný program k zahájení výstavy Ztracená podkova zimního krále. Ujala jsem se role uvaděčky, což bylo pro mě něco úplně nového. Nervózní jsem byla jako blázen, ale nakonec jsme to všichni zvládli a výstava se úspěšně otevřela s účastí minimálně 200 návštěvníků.

Foto z generálky


K výstavě jsme vydali i speciální číslo muzejních novin, kde jsem byla jednou z editorek

Za červen jsem nepřečetla ani jednu knihu a nenapsala ani jeden článek. Byl to měsíc plný stresu a nervů a jsem vlastně ráda, že už je za námi. Začátkem července nás čeká dovolená, kterou už potřebuji jako sůl. Těžko říct, jestli si vůbec odpočinu, ale program mám nabitý aktivitami, které miluji, takže to bude apíš aktivní odpočinek. Trochu mě začíná děsit denní nárůst nemocných. Včera to najednou vyskočilo na 305 nových případů, tak se trochu obávám, aby zase nepřišla nějaká nová opatření a zákazy.

A jak si užíváte letošní léto vy? Taky cítíte, že je to nějak jiné než dřív?

Krásné léto!

Váš Andreják


Loučí se Čenda jako vždy!



neděle 31. května 2020

Květen 2020 - první měsíc svobody

Můj timemanagement se stále nelepší, což znamená, že už čtvrtý měsíc po sobě končím s třemi vydanými články. Rozepsaných jich mám asi tak šest, ale nemám sílu, čas a ani mozkovou kapacitu na to, abych je dotáhla do konce. V práci je to teďka každý den fakt masakr, což je na jednu stranu super - sbírám zkušenosti -, ale na druhou nevím, kde mi hlava stojí a opět si nestíhám užívat takové ty maličkosti všedních dní. Díky bohu za to celkem chladné počasí, protože být do toho ještě slunečno, tak už se tu asi nepotkáme vůbec.




Od května mi skončil home office, což znamená každodenní dojíždění do kanceláře. Dohánějí se veškeré resty, které teď měsíc a půl spaly kvůli pandemii, a v Náchodě se život víceméně vrátil zpět do zajetých kolejí. V červenci mě čeká první dovolená a já tajně doufám, že díky tomu vydám všechny články, které mám v plánu. Držte mi palce! 

A teď šup zpět do května.

Moje cesty ráno do práce




- Květen odstartoval prodlouženým víkendem, který jsem strávila doma v posteli s knihou. Dost jsem si to užívala, protože čtení je jednou z těch maličkostí, které poslední dobou vůbec nestíhám.




- Druhý prodloužený víkend jsme v pátek odstartovali výletem na Broumovsko. Ze Rtyně jsme se vydali do Teplic nad Metují přes chaloupkovou vesničku Studnice. po dlouhé době jsem se viděla s naším společným kamarádem, který s námi byl třeba ve Vietnamu nebo Gruzii.






Po 100 letech jsem si upletla věneček


- Pokračovali jsme sobotou, kdy jsme se s Kubou po 2 měsících vydali do Hradce. Byl to hrozně divný pocit. Cítila jsem se jako doma, ale přitom mě uvnitř něco tak hrozně svíralo a těšila jsem se zpátky do přírody.




Lákačka do GMU


Hradecké muzeum fotím čím dál častěji :)


- 4. května mě také čekal návrat do práce, který byl krutý. Hodně jsem si na HO zvykla a opravdu mi ten klid na práci chybí. Zjistila jsem, že doma stihnu mnohem více práce, nikdo mě nerozptyluje a dokážu se lépe soustředit.

- Konečně za mnou přijela kamarádka Verča, s kterou jsem se měla sejít v březnu. Oslavily jsme její svátek a moje narozeniny. Dostala jsem hafo krásných dárků, z nichž ten hlavní byla nádherná dřevěná miska od wowodesign, na které byla vypálená naše chalupa. Ten den se taky přihnalo to šílené ochlazení, vichřice a šílený slejvák.


- Do práce jsem začala jezdit vlakem a je to naprosto boží. Po několika měsících dojíždění autobusem opět trávím každý den cca hodinu a půl v lese. Tohle mi tak strašně moc chybělo! Opět se vracím do kondice a denně nachodím cca 8 - 10 km.

Letos to jaro bylo zase tak strašně krátké, za chvilku už tu bude sklizeň třešní











- V práci se to neuvěřitelně rozjelo - mluvím anglicky víc než kdy dřív, natočila jsem video o návštěvě umělce, který si naše muzeum vybral k tvorbě obrazů, fotila jsem vernisáž výstavy obrazů malovaných kávou, píšu texty do zpravodajů, vytvářím edukační program k nově chystané výstavě, domlouvám reklamu v rádiu...

Nová tabule lákající na znovuotevření muzea

Můj oblíbený hřbitov, který vídám z okna vlaku

Výhled z Dobrošova na Náchod




Hesham Malik



- Během těch pár slunečních dní jsem také pokračovala v zmrzlinové zálibě.





- S Marge, s kterou pravidelně čteme, jsme měly naplánovaný výlet a dodatečnou oslavu narozenin a svátku. Jako naschvál celý víkend pršelo, takže jsme nakonec domluvily náhradní termín na červen a já díky tomu přečetla v květnu tři knihy. 

A výběr jídel nesmí chybět :D













- Při druhé návštěvě Hradce jsem se sešla i se svou bývalou vedoucí z LK, kterou jsem naposled viděla na začátku ledna v porodnici :) Zašly jsme na pizzu a i když to vypadalo, že začne každou chvílí pršet, nakonec jsme si užily super odpoledne. Moc se těším, až tyhle naše pizza dýchánky opět obnovíme v pravidelných intervalech.


- A na konci května jsme také s Kubou oslavili roční výročí bydlení v naší roubence. Uteklo to tak strašně rychle, přitom se za ten rok stalo tolik věcí! I tak mám ale pocit, že dosud nemám pořáně prozkoumané ani nejbližší okolí našeho bydliště :( S tím bych určitě měla něco udělat.





Tak takový byl květen 2020. Za normálních okolností bych už touhle dobou trávila většinu času s kapesníkem u nosu. Letos se díky deštivému počasí moje alergie hodně zmírnila, tak snad bude občas pršet i nadále. Na červen mám také hlavně hodně plánů, takže v to doufám i z tohoto důvodu. V práci se nezastavím a víkendy už mám veškeré obsazené až do července. Budu se teda asi modlit, že se tu nepotkáme opět až za měsíc!

Krásnou poslední květnovou neděli vám přeji a užijte si znovu nabytou svobodu.

Váš Andreják

Dnes se loučím výjimečně květinami z práce


A Náchodem :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...