Už jste někdy byli v Pekle?

Já teď o víkendu poprvé a navíc ještě za odměnu.
Původní plán bylo strávit sobotu v Praze na výstavách, ale jednu výstavu nám vyprodali a nakonec vypadala slibně i předpověď počasí, takže jsme se rozhodli pro výlet v přírodě. No ještě že tak! Mám pocit, že něco takovýho jsem už dlouho potřebovala. Pěkně se vyvětrat a hlavně vyčistit hlavu, znáte to. Počasí sice nakonec tak super nebylo, bylo zataženo a dost zima, ale účel vyčištění hlavy to splnilo, takže já jsem spokojená. A díky tomu mám pro vás i tip na výlet, takže jdeme na to.
Hurá do Pekla!

Highway to Hell!

Když jsem se v sobotu ráno vzbudila a koukla z okna, měla jsem šílenou radost. Venku bylo všechno krásně namrzlý a svítilo sluníčko. No co vám budu povídat, měla jsem před sebou vidinu super fotek. Hm, jen co jsme vyjeli, tak sluníčko samozřejmě zalezlo, začlo fučet a byla docela kosa (bolí mě z toho ucho!). Z HK do Nového Města nad Metují jsme jeli autobusem, kde jsme byli fakt za chvilku, což mě dost zaskočilo. Cena mě překvapila asi ještě víc - 50 Kč za jednoho. Měli jsme připravenou sváču i pití a mohli jsme teda vyrazit:

Nové Město nad Metují -> Peklo -> Jizbice -> Dobrošov (Jiráskova chata) -> Běloves -> Náchod

Nové Město

Cesta byla fakt peklo :D

Sníh nikde nebyl, maximálně nějaký poprašek. Rampouchů jsme pár potkali :)

Po žluté jsme radši nešli

Hned kousek od zastávky jsme se napojili na "červenou" a šli v podstatě po rovině kolem řeky Metuje 5,5 km až do Pekla. Jediná překážka na cestě byl tenhle spadlej strom hned na začátku :). Musím říct, že tam celou dobu byl neuvěřitelný klid a kromě pár pejskařů jsme nepotkali živou duši. V létě to ale musí bejt maso.

Čerti a čarodějnice byli všude

Interiér hospody v Pekle

Po hodně pohodový cestě jsme se v klidu a sami v Pekle i najedli. Dali jsme si ale jenom polívku a já čaj, jelikož mě Kuba upozorňoval, že teďka půjdeme chvilku do kopečka. Ano, pravé peklo nastalo až teď, když jsme se opět vydali po "červené".
Když jsem ten kopeček viděla a stále nebral konce, tak jsem myslela, že ho už zabiju. Na začátku tohodle výletu jsem si představovala, jak píšu tenhle článek a doporučuju tuhle trasu i maminkám s kočárkama. PRDLAJS! Kočár bych tam netáhla ani za nic. Po úžasně pohodovým začátku vás totiž čeká pekelných 2,5 km do prudkýho kopce. Funim ještě teď, když si na to jenom vzpomenu.

no jo, už jdu

Hohohoooo, tohle mě hodně bavilo

Dobrošov

Tohle byla prosim fenečka, co se jmenovala nějak na B, ale ani zaboha si teďka nevzpomenu, jak to bylo

Neskákejte ze skály po hlavě

Jiráskova chata

Polívka z Pekla, dančí z Dobrošova

Díkybohu jsme v půlce 2,5kilometrového utrpení došli do Jizbice. Mám pocit, že to dětské hřiště hned na začátku vesnice je hlavně pro vyřízené rodiče, kteří tam odevzdaj děti a mezitím se snaží nevyplivnout plíce. Popřípadě pro přerostlé dospělé bez dětí, kteří tam aspoň popadnou dech mezitím, co se vozí na pomě :D.

Po zdolání tohohle pekla už máte fakt hlad a těšíte se do Dobrošova na Jiráskovu chatu, kde si dáte úžasnej oběd. Pokud očekáváte klidné místo, kde si po obědě dáte i nějaký zákusek a kafe, tak to nečekejte. Připomínám, že my jsme tam byli 27.2., takže ještě asi tak 365489 dní do zahájení sezóny a i tak se na naše místo stála fronta! Takže bych to shrnula takhle: Přijdete do skleníku, urvete nějaký poslední místo, rychle objednat, rychle se najíst, nechat do sebe šťouchat nervózníma děckama, co už maj taky pekelnej hlad, rychle zaplatit a oblíknout se až na chodbě. Ještě jsme si teda milostivě mohli koupit pamětní minci do sbírky a s plnejma pupkama vyrazili na dalších cca 7 km (aspoň, že to bylo z kopce).

Lom

Březinka

No řekněte sami...

A tam je ten osudnej řopík

A Kuba už tam míří .... ajajajajajaj

A právě teď začíná něco pro chlapy. Pokud se vydáte po naučné zelené, tak si projdete všechny vojenské pevnosti z první republiky, co tu zbyly. My jsme prošli kolem pěchotních srubů Lomu, Březinky, pak jsme si skočili k řopíku, z kterého už nic moc nezbylo, a pak jsme zabloudili. Původní plán bylo dojít do Bělovsi k pramenu Idy. Místo toho jsme to řízli prudkou strání, místo zelený jsme najednou šli po modrý a vylezli u mlýna s kozama. Tak jsme aspoň hodně fotili :D.

Kozy, čááááu

Zámek v Náchodě jsme nestihli, tak třeba příště

Na nádraží jsme nakonec dorazili o hodně dřív, než co jsme původně plánovali, tak jsme se rozhodli jít kouknout ještě na náměstí v Náchodě. Na to, jak se mi jinak Náchod jako celek nelíbí, tak z náměstí jsem byla unešená. Hlavně v porovnání s Hradcem se mi líbilo, jak všude fungovaly malé krámky. A když jsem tam pak objevila sochu pana Škvoreckého, tak jsem už Náchod vzala celej na milost :D.

Ten pohled :D

Díky svý úžasný aplikaci na měření kroků jsem zjistila, že jsme ten den nachodili 25 528 kroků, což dalo krásný 17,28 km – hohohooooo (je v tom teda započítanej ještě nákup v Lidlu v Hradci, ale to se taky počítá, ne?). Urvala jsem tim veškerý svý dosavadní rekordy a teďka zase už přemejšlíme, kam zase příště vyrazíme.

Letošní výletová sezóna v přírodě budiž zahájena!

Váš Andreják

Takový byl únor 2016

Nejkratší měsíc roku, i když letos obohacený o jeden den navíc, máme skoro za sebou. Bohužel jsme se už nedočkali sněhu (pokud nepočítám těch pár dní decentního sněžení), zato jsme se v první půlce měsíce dočkali teplého, slunečného počasí a díky tomu taky epidemie chřipky. To jsem pocítila hlavně v práci, kde nám odpadla půlka kolegyň a s těma, co tam zbyly, jsme to nějak pytlíkovaly 14 dní. Díky tomu jsem si opět zkusila, jaké to je být recepční. V jednu chvíli jsem už měla nervy tak na pochodu, že jsem se rozhodla objednat si ten svůj slibovaný wellness pobyt. V Kutné hoře jsem nikdy nebyla, takže bych to spojila i s výletem po památkách, už jsem se začla těšit a pak mi přišel e-mail, že nemaj ani jedno volný místo do konce dubna :D. Když se daří, tak se daří. Aby mi to nebylo líto, tak jsem si aspoň objednala čtvery letní boty. Nakonec jsem teda místo válení se ve vířivce půlku měsíce pročetla, což taky není k zahození. To jsem ještě netušila, že se mi nakonec podaří objednat jiný wellness pobyt kousek od Seče, takže vyrážíme s mamkou koncem března tam :).
Opět jsem se snažila sejít s kamarády, takže jsme zašly s kolegyní na oslavu jejích narozenin, stavila se u ségry na pizzu a taky jsme šli na večeři s přáteli. Nakonec se z toho vyvinula pěkná hurá akce, kdy jsme v noci skončili na Bílé věži. Úžasný večer! Nesmím taky zapomenout na sv. Valentýna, o kterém jsem vám psala spešl článek, výlet do Pekla (o kterém teprve článek bude) a úžasný hokejový zápas s Libercem, který byl snad ten nejlepší, co jsem vůbec za ty 2 roky zažila.
Co se týče blogu, tak i tentokrát jsem napsala mnohem víc článků, než jsem si vůbec dokázala představit, a blogování mě baví čím dál víc. Už teď mám zveřejněno víc článků, než co jsem napsala za celý minulý rok, což o něčem vypovídá :). Bohužel jsem ale při psaní tohoto článku zjistila, že jsem si všechno užívala natolik, že jsem nic nevyfotila :D, takže přináším dnes jen pár fotek.

Krásný vstup do března vám přeji.

Váš Andreják

Začínáme klasickým pohledem z okna z práce - tady je vidět nakolik postoupila stavba Auparku :)



To jsem takhle jednou přišla dom a Kuba měl radost, že dodělal dlažbu na chodbě, tak jsem se podívala.... a myslela jsem, že ho zabiju :D

Mlsání v práci

Než vylezeme na Bílou věž, musíme se najíst že jo

Bílá věž, nejdřív originál, pak model :D

Valentýnské překvapení :)

Už jsem vám ukazovala svoji peněženku s ptáčkem?

V práci jsem dostala úplatek :D

Tady máme jedno to decentní sněžení

Malý náznak jara. Už se nemůžu dočkat :)

Moje první insta foto :)

Pizza jede!

A to je ona! :D

Po dlouhé době jsme si udělali pěkný večer s Majklíčkem :D

Pózoval velice ochotně