Jaký byl leden - první měsíc roku 2020?

Když píšu tenhle tradiční, každoměsíční článek, kalendář na zdi hlásí 1. února a venku vládne jaro. Absolutně nechápu, co se tomu počasí stalo, ale venku svítí sluníčko a teploměr ukazuje 12 °C. Místo toho, abychom s Kubou toho slunečného počasí využili, jsme zvládli maximálně oběd u rodičů. Loni jsme touhle dobou měli za sebou 2 výlety a plánovali další. Proč je to letos tak, jak to je, vám prozradím už za chvilku. Rok 2020 bude prostě úplně odlišný a to v mnoha ohledech. Tak se pěkně usaďte, jdeme na shrnutí prvního měsíce nového roku!

- Rok 2020 začal nádherně! Celý den svítilo sluníčko, my s Kubou jeli už na tradiční slavnostní oběd k jeho rodičům a dokonce jsme i stihli trochu projít Hradec. Pro mě je teďka každá návštěva mého rodného města jako takový malý výlet a neuvěřitelně si to užívám :)

Naše východočeské muzeum

- 2. ledna jsem po svých čtvrtletních prázdninách opět nastoupila do práce. Musím říct, že jsem opravdu šťastná, když mi vyšli vstříc a začátek pracovní doby mi posunuli až na 7:45. Tady na Náchodsku to totiž není moc zvykem. Většinou se tu drží ještě ten starý socialistický zvyk, kdy se maká od 6 od rána a obchody zavírají třeba v 16:30. To mi přijde fakt šílený a celkem dlouho jsem si na tenhle režim zvykala. A i když konečně můžu vstávat "až" v 6:30 (narozdíl od minulé práce, kdy jsem vstávala v 5:10!!!), tak jsem byla celý měsíc jak praštěná palicí. Byly dny, kdy jsem odpadla vyčerpáním už v devět večer. Pracovat mozkem prostě taky není žádná prča :D.

- A jak jsem si tak plná dojmů po prvním dni v práci jela autobusem domů, volá mi Kuba, že jede opačným směrem rovnou do nemocnice. Při štípání dříví si useknul kus palce! A tak už měsíc leží doma, skoro si neutře ani zadek a já soucitně zůstávám doma po víkendech s ním. No, řeknu vám, když jsem přišla domů, měla jsem málem smrt. Kocour čekal venku a díkybohu, že tak, protože doma všude po zemi krev, všechny místnosti rozsvícený, zamknuto a nikde nikdo. Bylo to jak z hororu. Tak to jen ve zkratce vysvětlení, proč letos začne výletní sezóna asi o hodně později...

Omlouvám se slabším povahám, ale tohle je už dobrý, to už se léčí :D

- Den po akci useknutý palec jsem si ještě oslavila poslední Vánoce roku 2019, tentokrát s Verčou. Přijela ke mně, takže Kubu jsme zavřely v obýváku a užily si v rámci možností super den.

- První lednovou neděli vyšlo naprosto překrásné zimní počasí se sněhem a já se vydala na návštěvu do náchodské porodnice. Moje bývalá vedoucí z Levných knih, ač Hradečačka, se rozhodla rodit zrovna v Náchodě, takže jsem ji i její dcerku mohla navštívit. Byl to naprosto výjimečný den! Nejvíc jsme se ale zasmály tomu, že se s mým Kubou v podstatě v té nemocnici minuli. Zatímco on už odjížděl se zavázaným palcem, ona v kontrakcích dorazila :D

- A pak už se rozeběhl můj koloběh všedních dní aneb práce - kocour - Kuba. Zvykala jsem si na novou práci, doma se starala o kočku a muže, dospávala, odpočívala a četla.

Stromeček stále na svém místě i s dárky! :D

Maskoti našich poboček :)

Moje první tabule

A tady sedím - na Staré radnici

Model Náchoda v expozici

- Jelikož Kuba dostal vycházky, zkusili jsme si jedno nedělní dopoledne zajít na sváteční oběd. Jakub pak doma po příchodu prospal 3 hodiny v kuse, čímž jsme pochopili, že tohle asi nebude sranda a bude to ještě běh na dlouhou trať.

Ale hlavně, že si dal pivo! :D

- I v lednu jsem měla domluvené rande se svojí zubařkou. Teďka v úterý se za ní chystám ještě jednou a řeknu vám, že jsem opravdu ráda, že si každý měsíc "spořím na zuby". Pravidelně si odkládám cca 300 Kč do obálky z názvem zuby a teď, když na ty úspory došlo, nejsem finančně vycucnutá na několik výplat dopředu. Dělá to taky někdo z vás? Nebo jsem jediná, kdo si šetří na nové zuby? :D

- Mimo jiné jsem zvládla zajet zaplatit popelnice. Poprvé jsem se tak aspoň byla ukázat na našem obecním úřadě!

- Na tradiční oběd ke Kubovým rodičům jsem jela sama, ale užila jsem si aspoň sníh! Rovnou jsem se stavila i u mamky a celkově na tu sobotu hrozně ráda vzpomínám.

- Dost jsem četla!

- A jak už jsem psala v úvodu, těšila jsem se na start naší turistické sezóny. Osud tomu chtěl jinak, takže jsme si užívali dny doma v posteli s knížkou a dobrým jídlem. Kuba za ten měsíc přečetl tolik, kolik už dlouho ne, což je asi jediná výhoda toho jeho úrazu.

A načala jsem nový deník na rok 2020... úplně je mi líto do něho psát, jako vždy :D

Tuto jsem rozečetla do práce a bylo to velké překvapení! Skvělá kniha.

Tak jak jste viděli sami, celý leden se točil okolo Kubova úrazu. Skoro obden chodil na převazy a ke konci ledna už jsme to zvládali i spolu doma. Já mám pocit, že jsem vůbec nic nestihla a i tak měla na konci měsíce jazyk na vestě. Kromě toho všeho, čím by to mohlo být, to asi bylo způsobeno i nedostatkem vitamínu D. Nevím, jak u vás, ale tady na Náchodsku svítilo sluníčko jen chvilku na začátku měsíce a pak už utrum. Únor zatím vypadá na sluníčko nadějněji a snad se Kubovi uleví a budou i nějaké výlety.

Tak krásný zbytek neděle a dejte vědět, jak jste přežili leden vy :)

Váš Andreják

A loučí se Čenda jako vždy!

První čtení roku 2020 📚🔖

Letošní rok bude čtenářsky úplně jiný než roky předchozí. Nejenom, že mi to předpověděl martinusácký horoskop :D, ale cítila jsem to i sama v sobě. A hnedka leden mi to naprosto 100% potvrdil. Asi se ptáte jak a v čem. Leden vždycky býval jedním z nejúspěšnějších měsíců na počet přečtených knih. Hltala jsem je na kvanta, stránky mi utíkaly mezi prsty a na konci měsíce jsem mívala na kontě přibližně 10 knih. Letos jich mám 5.

Od té doby, co bydlíme na vesnici prostě nestíhám číst tolik, kolik jsem bývala zvyklá. Už jsem se o tom zmiňovala i ve shrnujícím knižním článku za loňský rok, takže se v tom nebudu dál patlat. Jsem ráda za těch krásných 5 knih a 992 stránek a těším se, co mi v mém čtecím životě přinesou další měsíce. Za leden jsem zvládla knihu pro děti, dvě klasiky v rámci společného čtení s Marge, jedno zklamání a jednu jistotku z Fortuna Libri.

🔖 Český rok Josefa Lady

Jako většina českého národa miluji cokoliv od Josefa Lady. Český rok jsem měla na svém knižním wishlistu snad už roky, takže když se mamka před Vánocemi ptala, co bych ráda k Ježíšku, napsala jsem si mimo jiné o tuhle. A nelituji toho!

Samozřejmě jsem se čtením dlouho neotálela a kniha se stala mojí první letošní přečtenou. Uvnitř najdete kromě ilustrací pana Lady i pár jeho vzpomínek na dětství a to vše je doplněno verši od Michala Černíka. Ten napsal i překrásný úvod knihy, který mě naprosto dostal. Tahle "spolupráce" se opravdu povedla a pozvedla knihu ještě na vyšší level.

🔖 Veselé windsorské paničky

Český rok byla sice moje první letošní přečtenou knihou, jako první jsem ale začala číst něco úplně jiného. Veselé windsorské paničky se staly v pořadí už cca pátou komedií, kterou jsem od Shakespeara četla. A to byl asi kámen úrazu. Nejenom, že v dnešní době mi to, co lidem tenkrát přišlo k popukání, přijde už úplně mimo, ale hlavně jsou všechny ty komedie na jedno brdo. Hodnotím proto pouze průměrně, ale jsem moc ráda, že jsem se k přečtení díky našemu společnému čtení s Marge dostala. Další jeho výtvory pro mě ale spíš budou už čtení vyloženě z povinnosti.

🔖 Zapomenutý klíč ke štěstí

Po klasice všech klasik jsem si musela dát nějakou sázku na jistotu. Sáhla jsem proto po dalším vánočním dárku, tentokrát od Kuby. Fortuna Libri je nakladatelství, které patří mezi moje srdcovky. V Levných knihách jsem si od nich pořídila skoro všechno, co jsme nabízeli, a málokdy jsem byla zklamaná. Zapomenutý klíč ke štěstí je však knihou novou, takže jsem se těšila o to víc.

Kuba mi tenhle příběh vybral díky anotaci. Dvě spisovatelky, každá naprosto jiná věková kategorie, spolu začnou bydlet a aniž by to jedna o druhé tušila, vzájemně si pomůžou. A myslím, že to ta anotace vystihla naprosto přesně. Líbila se mi nejen ta romantická linka příběhu, ale právě i ta spisovatelská, kdy člověk dostal možnost nahlédnout do postupu při tvorbě. I když je to samozřejmě fikce, tak se mi tohle ponoření se do jiného světa moc líbilo.

Co ale mám na knihách z Fortuna Libri nejraději úplně nejvíc, je to, že i když víte, že čtete milostný román, svou dávku romantiky dostanete, ale u čtení se i něco nového dozvíte. Knihy z FL mají prostě přesah i do jiných společenských témat, takže v tomto případě se třeba člověk zamyslel nad tím, jak moc dokáže člověka změnit nemoc. Nejen toho nemocného, ale i ty kolem něho...

🔖 Loutkář z Krakova

Leden se nakonec, aniž bych to plánovala, stal měsíce knih, které jsem našla pod stromečkem. Loutkář z Krakova byl také jednou z nich a já od ní měla celkem dost vysoká očekávání hlavně díky hodnocení na cbdb.cz a databázi knih. Vím, že měla zpracovávat téma 2.sv.války a holocaustu, na které jsem hodně náročná, ale také slibovala magický realismus, který já naprosto zbožňuju. Do čtení jsem se proro vrhla s radostí a těšila se na neuvěřitelný, skoro až pohádkový příběh.

A celkem brzy mě ta chuť přešla. Jelikož knih s tématem holocaustu jsem už pár přečetla, málokdy mi další a další nová dokáže nabídnout něco neotřelého. A to byl bohužel i případ Loutkáře. Objevilo se tu pro mě hned několik nepochopitelných překážek, které mi požitek z příběhu opravdu hodně znesnadňovaly. 

Hned ze začátku jsem si po pár stránkách říkala, jestli není toto zpracování tématu určeno pro děti/mládež. Zaprvé byly v příběhu použity hodně jednoduché věty. Zadruhé muselo být vše dopodrobna vysvětlováno i na místech, kdy mi přišlo, že není potřeba žádné bližší dovysvětlení, a naopak situace, které by potřebovaly víc prostoru - např. napínavé scény, kterých se v této literatuře objevuje mraky, byly hrozně rychle utnuty. Zatřetí hlavní postavy jednaly a mluvily jako děti. Dialogy byly šíleně šroubované, nepřirozené a opravdu, jak kdyby je vyslovily naivní děti. Celý text působil, jak kdyby byl určen do rukou někomu, kdo v životě o 2. světové válce natož holocaustu nic neslyšel... Proto bych Loutkáře radši doporučila čtenářům, kteří s románově zpracovanou válečnou literaturou teprve začínají. 

Trochu mě vyděsilo tvrzení na obálce, že je kniha určena pro milovníky Chlapce v pruhovaném pyžamu nebo Zlodějky knih. Já jsem ještě ani jednu z těchto knih nečetla, ale jestli mají být na stejné úrovni jako Loutkář, tak mě to spíš dost odradilo a ani nevím, jestli mám chuť se do nich ještě někdy pouštět.

Co se mi ale naopak moc líbilo, byla ta vykreslená atmosféra obsahující prvky magického realismu, popis Země panenek a kouzla, která provázejí příběh polských Židů. Díky tomu všemu je téma v knize zpracované aspoň o trochu snesitelnější.

🔖 Stín kapradiny 

A jelikož jsme s Marge nezahálely, vrhly jsme s v lednu ještě na jednu knihu z našeho seznamu na společné čtení. Stín kapradiny jsme sehnaly v LK, krásně nám doplňovala sbírku knih Karla Čapka a já se přiznávám, že do té doby jsem absolutně netušila, že jeho bratr píše taky beletrii pro dospělé. Než jsem tuhle knihu měla v ruce, znala jsem s názvem Stín kapradiny maximálně tak tu písničku. Anotace mě ale neuvěřitelně zaujala a já se začala těšit na silný poetický příběh. Ten jsem dostala hned od prvních stran, i když na pozadí detektivky. Páni, tohle byla teda jízda!

Na jednu stranu jsem si neuvěřitelně užívala tu poetičnost jazyka, na druhou psychologický rozbor mysli dvou vrahů. Bylo to tak intenzivní, že mám pocit, jestli z toho ještě nebudu mít noční můry. Kdyby takhle vypadala veškerá klasika, tak ji čtu od rána do večera. Tohle byl vážně skvost!

Po dočtení jsem si začala zjišťovat, co vše ještě Josef Čapek sepsal a asi nutně potřebuji Kulhavého poutníka. Shodou okolností se o něm jen tak lehce zmiňuje i autor knihy, kterou jsem už začala číst do února. To je prostě osud :)

A to je z ledna vše. Na únor mám v plánu tolik knih, že bych byla minimálně superman, kdybych to množství stihla. Čeká mě určitě opět společné čtení s Marge a jedna klasika, kterou si potřebuji přečíst do práce. Tak snad bude čas a zvládnu aspoň těch krásných 5 kusů jako teďka v lednu.

A jak jste rok 2020 začali vy? Kolik jste toho v lednu stihli?

Já jdu zalehnout s další knihou a vy mi zatím dejte vědět!

Váš Andreják