Poslední výlet léta 2019

Za okny už to konečně vypadá na ten pravý podzim, takže jsem se rozhodla i tady na blogu nadobro rozloučit s létem a to vzpomínkou na poslední letní výpravu do přírody. 14. září jsme se s Kubou domluvili, že se pokusíme splnit aspoň jeden bod z mého letošního travel wishlistu, a tak jsme nasedli na výlukový autobus a dopravili se objevovat krásy okolí hradu Pecka. To, že jsme si na to vybrali snad ten nejhorší den v roce jsme zjistili hned po výjezdu :D

Na trase Česká Skalice - Borovnice, odkud jsme výlet startovali, totiž probíhaly (a stále probíhají) dvě výluky. O tom jsme sice věděli a tak nějak jsme se s tím smířili. Co jsme ale netušili, bylo to, že se ten den koná vyhlášené vinobraní na Kuksu a jako bonus ještě Dny Marianne. Něco jsme začali tušit v době, kdy jsme se skoro nevešli do prvního výlukového autobusu a v tom druhém jsme se už ani nesnažili hledat volné místo k sezení. Každopádně! Přežili jsme a s velkou slávou jsme sami vystoupili v Borovnici, kde nás čekal božský klid.

Nakonec jsme zvolili trasu po žluté z Borovnice do Pecky a po zelené z Pecky do Borovničky. A jsem za to teďka ráda, protože jsme nemuseli jít stejnou trasu tam i zpět, což je celkem velká výhoda u cestování vlakem nebo autobusem. Často na těchto výpravách nepotkáme ani nohu a musím říct, že i tentokrát jsme se dočkali. Téměř celou cestu nás obklopoval jen klid a ticho.

Samozřejmě jsme si nenechali ujít místní hřbitov. Nádhera!!!

Přímo v Pecce už jsme pár lidí potkali a jelikož na hradě zrovna probíhala svatba, rozhodli jsme se tam moc nezdržovat, občerstvit se a vypravit se dál do přírody. Vrcholem naší výpravy bylo nakonec právě to občerstvení, protože řeknu vám, že tak výbornou domácí zmrzlinu jako v cukrárně Zlatá Pecka, jsem už dlouho neměla. A cukrárna je pravděpodobně vyhlášená, protože hlásili full house :D.

Uvnitř to bylo opravdu krásné

Ochutnali jsme i burčák

Po vydatné svačince jsme si ještě prošli samotné město, obdivovali místní roubenky a říkali si, že tady musí být krásné žití. Fotek mám opět asi milion a musím říct, že tak krásné město se fotilo naprosto samo.

Pak už byl čas vydat se na cestu na vlak. To, že jsme odjížděli zrovna z Borovničky pro mě mělo celkem velký význam. Na základce jsme tu strávili týden na škole v přírodě a byla jsem v šoku, na jak krásném místě jsme tenkrát byli. Škoda, že jako dítě si plno těchto přírodních krás nedokážete užít, natož je obdivovat. Kuba celou cestu sbíral houby a já se kochala a vzpomínala.

Cesta výlukovými autobusy směr domů byla nakonec mnohem klidnější, i když jsme se museli vyhýbat lidem značně povzbuzeným vínem. Všechna čest řidičům z povolání, kteří tento výhybný manévr museli absolvovat, a díky kterým nakonec nebyly žádné ztráty na životech. V tu chvíli jsem si uvědomila, že tyhle masové akce opravdu nikdy nebudou pro mě a že jsem tak moc ráda, že ten můj Kuba mě radši vezme někam do klidu přírody.

Poslední letní výlet jsme si užili a ten první podzimní byl možná ještě lepší! O tom ale zase až příště. 

Krásný začátek podzimu vám přeji!

Váš Andreják