Můj nostalgický srpen 2019 🌞

Jako každý rok mám sto chutí napsat, že jsme se ani nenadáli a je po prázdninách. Ono to k tomu totiž tak moc svádí! Ale letos na to kašlu a tohle klišé si nechám pro sebe. Letos to totiž vůbec nebylo jako každý rok, prázdniny 2019 pro mě byly úplně jiné. Vlastně by se dalo říct, že staronové. Po dlouhé době jsem totiž nenadávala na ta strašná vedra, ale užívala si je. Užívala jsem si i déšť, kterého bylo díkybohu požehnaně, a celkově mi léto 2019 připomínalo krásné prázdninové měsíce z dětství. Zažívala jsem dny, kdy jsem prostě jen byla a všímala si maličkostí.

Jako malá jsem v létě nikdy ve velkém necestovala a prázdniny pro mě znamenaly buď tábory, soustředění, nebo vesnice a lesy na chalupě či u prababičky. A jelikož jsem letošní léto opravdu skoro nikde nebyla a většinu času jsem trávila na zahradě nebo v lese, označuji je právě za staronové. Prostě se mi letos nějakým způsobem podařilo vrátit v čase a připomenout si, jak je vlastně léto fajn roční období.

Ale dost povídání okolo, jdeme se rovnou kouknout na to, jak jsem teda letos strávila druhý prázdninový měsíc.

- Díky práci mám denně nachozených 20 km a je to teda opravdu hodně znát. Řeknu vám, že takovou fyzičku jako teď jsem snad neměla ani v 18, kdy jsem závodně tancovala. Většina oblečení je mi velká a celkově se cítím hodně dobře. Pomalu se na pohybu začínám stávat závislá, takže se mi občas stane, že když o víkendu náhodou nemám co dělat, začínám být nervózní.

A i když Kuba i v srpnu výborně vařil, stejně mi je všechno oblečení hodně volné :D

Tohle měla být bábovka... No... :D

Moje jediná srpnová přečtená kniha... Přemýšlím, že asi nebudu dělat ani shrnutí měsíce, protože to moc nemá cenu

- První srpnový víkend byl úžasný! V sobotu jsme oslavili Kubovy narozeniny v Hradci. Měl kulatiny (40) a dostal samé krásné zážitkové dárky. Já jsem mu dala letenky do horkovzdušného balónu, jelikož jsme si ten let nad Hradcem letos na konci března hrozně užili a rádi bychom letěli i tady u nás nad Ratibořicemi. Taky jsem mu hooodně dlouho slibovala Lucky Cat - mávající kočičku, kterou si oblíbil ve Vietnamu, takže se konečně dočkal. Od rodiny dostal tandemový seskok, což bude asi moje smrt :D, ale vrchol a naprosto nečekaný dárek byla letenka do Nepálu, kterou dostal od našeho spolucestovatele Michala. Kuba mi proto v říjnu odletí do Asie a já si snad užiju (a přežiju) tři týdny sama na chalupě. Jsem na sebe teda zvědavá (hrdinka jako prase :D).

Západ slunce cestou domů

- v neděli přímo na jeho narozeniny jsme se vypravili do Broumova, kde jsem sice nebyla poprvé, ale poprvé jsme si zašli na prohlídku kláštera. A panebože! To byl naprosto neuvěřitelný zážitek! Pokud se chcete taky mrknout, tak tady se prokliknete na můj článek právě o této výpravě.

- Hned další víkend jsme odstartovali několikadenní dovolenou. Letos jsme neplánovali nic vícedenního, takže na každý den bylo v plánu něco jiného. V pátek jsme vyrazili na zmrzku, v sobotu byl odpočinkový den doma, jelikož pršelo, v neděli jsme se vrátili zpět na Broumovsko, v pondělí si díky dešti udělali opět odpočinkový den a v úterý se vypravili do Polska. V Polsku jsme nakonec byli jen na skok, protože mi od rána nebylo vůbec dobře, ale na Broumovsku jsme se zdrželi trochu dýl a kdyby vás zajímalo, co jsme tam dělali, můžete se mrknout sem.

Zmrzka s Rumcajsem :D

Polsko

Tady mi bylo už fakt hodně bídně

Ani pizzu jsem nedojedla...

- V srpnu jsem si taky stihla dojít na jeden pohovor, který naštěstí nedopadl, protože z celé té nabídky práce se vyklubala jedna velká šílenost. V minulém shrnutí z měsíce července jsem psala, že mám ze své současné práce rozporuplné pocity a jelikož i nadále přetrvávaly, tak jsme s Kubou zasedli ke stolu a probrali, co s tím. Nakonec jsme usoudili, že pro zachování mého i jeho duševního zdraví bude lepší, když se na to vyprdnu, dokud je čas. A tak jsem dala výpověď a dva dny poté dostala v rámci firmy zajímavější nabídku :D. No, asi to tak mělo být a já se příští týden po inventuře začnu zaučovat na novou pozici. Jsem hodně moc zvědavá a doufám, že tentokrát si to sedne a nebudu už mít potřebu nikam utíkat.

A za to, že jsem pohovor přežila, jsem si koupila novou knihu :D

Cestou na pohovor

- I tak jsem ale momentálně ve fázi, kdy mi absolutně nedává smysl nic, než být tady na vsi, v souladu s přírodou, lesem a zvířaty... Já jsem tušila, že ta změna prostředí na mě bude mít velký vliv, ale že bude až takto vyhrocený, to jsem teda netušila. Miluju, když si tu udělám ty své každodenní rituály a poté se ponořím do psaní. Poslední dobou to ze mě padá jak na běžícím páse a myslím si, že je to hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé jsem poslední dva měsíce neměla čas skoro vůbec psát, takže jsem toho samozřejmě plná až po okraj a všechny ty myšlenky chtějí ven. Zadruhé přichází podzim, moje nejoblíbenější období, takže cítím klid a harmonii a dokážu se soustředit, mám čas psát a užít si to.

- Zvládli jsme ještě jednu návštěvu Hradce a opět se konala oslava narozenin. Tentokrát slavil náš tříletý synovec a jelikož vyšlo i počasí, mohli jsme strávit celé odpoledne venku na zahradě. V části Hradce, kde máme dům, zrovna předělávají silnici, takže všude bylo neuvěřitelné ticho a klid. Jooo, kéž by to tam takto vypadalo stále, to by člověk neměl ani potřebu se někam stěhovat ❤

Měli jsme i balónky

A po delší době jsem se byla mrknout na naši zahradu v Hradci... koukala jsem, jak všechno strašně vyrostlo...

- Jednu neděli se u nás stavila moje mamka a skoro celý den jsme strávili společně. Byla to hodně zvláštní situace, protože v Hradci na takové návštěvy nebyl moc čas ani prostor. Já jsem občas přijela k ní nebo ona za mnou do práce, ale to bylo tak všechno. Teďka s náma čistila houby, které jsme stihli nasbírat ještě před jejím příjezdem, a Kuba k tomu ještě zvládnul dojet do Náchoda pro sušičku, zašli si do naší hospůdky na oběd, seděli na zahradě... Byl to fakt moc pěkný letní den.

Kuba pokračoval v houbaření i později :D

A celkem se mu dařilo

- 24. srpna to bylo čtvrt roku, co jsme přestěhovaní. Docela mě to vyděsilo, protože v tu chvíli jsem měla pocit, že léto jsem si tu vůbec nestihla užít. Pamatovala si pár večerů, kdy jsem seděla na zápraží, a svoje minivýlety do lesa, ale to bylo bohužel tak všechno. Ten zbytek byl zahalen jen v hávu práce, práce, práce... a to jsem přesně nechtěla... Teďka už se i z těch maličkostí dokážu radovat, ale v tu chvíli jsem fakt měla pocit, že je to celé špatně.

- Jedno srpnové odpoledne jsem strávila u kolegyně. Byl to vlastně můj první společenský kontakt, který jsem tu po nastěhování navázala, a i když to bylo fajn, tak jsem si díky tomu připomněla, proč jsme se vůbec z toho města stěhovali na venkov.

Ano, kolegyně se jmenuje stejně jako já :D

Dneska mám celkově nějakou nostalgickou náladu, protože se naprosto dojímám nad počasím venku. Ve vzduchu už je cítit babí léto, hloh se zabarvil rudě a šípek ho pomalu dohání, listy na stromech začínají žloutnout a když zafouká, máte pocit, že nebude dlouho trvat a přiženou se deštivé dny. V Hradci jsem neměla tolik možností přírodu vyslyšet, ale tady je to tak dobře čitelné, že to prostě nelze přehlédnout. A já už se nemůžu dočkat našeho prvního podzimu v chalupě!

Krásné babí léto vám přeji!

Váš Andreják

A loučí se Čenda jako vždy