🙑 Podzimní čtení 2018 - říjen 🙗

Dalších 14 dní krásného podzimu je za námi a já zase našla trochu času, abych vám ukázala, co jsem za poslední měsíc přečetla. Jelikož jsem prvních 10 dní října strávila na dovolené a zbytek měsíce po návštěvách, tak mi nakonec 4 knihy nepřijdou až tak málo. I tak ale doufám, že se od ledna zase trochu rozjedu. Přece jenom jsem byla zvyklá na úplně jiná čísla a čtení mi opravdu chybí. Jenom najít ten čas...

V říjnu jsem prokládala klasickou četbu četbou oddychovou a s výběrem jsem byla naprosto spokojená. Přečetla jsem 2 knihy ze svého podzimního čtení, čímž jsem se dostala přesně na půlku, ale hlavně jsem KONEČNĚ PŘEČETLA VĚTRNOU HŮRKU! Kdo mě znáte, tak víte, že tuhle klasiku všech klasik se snažím přečíst už tak 15 let minimálně :D

Celkem jsem tedy přečetla 4 knihy, což dělá krásných 1184 stran. Tak jdeme rovnou na to, ať vám můžu sepsat i článek o vánočním čtení a co nejdřív ho publikovat :).

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete
Ihned po dočtení Othella jsem se vrhla na dalšího Shakespeara a opět přiznávám, že NELITUJI! Teďka už jsem si naprosto jistá, že do některých autorů prostě musíte dorůst. A pro mě je to právě Shakespeare. Tahle komedie mě znovu bavila, četla se sama, zajímalo mě, jak celý příběh dopadne a vůbec jsem neměla problém s porozuměním textu.

Díky tomuto "prozření" jsem na IG rozjela debatu o tom, jestli by se z povinné četby neměla stát spíš jen doporučená. Některé knihy podle mě mladší čtenáři nedokážou nejen ocenit, ale hlavně pochopit. Já jsem třeba naprosto nedokázala pochopit to haló okolo Babičky. Tu knihu jsem četla naprosto s nechutí a nepochopením, přitom teďka začínám přemýšlet o tom, že bych si ji přečetla znovu, protože si myslím, že už by se mi mohla líbit.

Felix z nástupiště č.1
Po klasice jsem se rozhodla přečíst si něco vyloženě oddychového a nemohla jsem si vybrat líp. Tuhle knihu o nádražní kočce naprosto všemi deseti doporučuji všem majitelům a milovníkům těchto čtyřnohých chlupáčů. V plno situacích se uvidíte, v plno situacích se budete smát nahlas (jako třeba já u kapitoly Santa Mňaus :D). Je to neuvěřitelně milé pohlazení po duši, po jehož dočtení máte chuť se sbalit a vydat se na huddersfieldké nádraží Felix navštívit.

Největší pecka je ale to, že tato kočička je tak oblíbená, že má i svoji stránku na FB - Felix the Huddersfield Station Cat. A má tedy opravdu obrovské množství fanoušků. Lidé za ní jezdí z různých koutů světa a právě i o vzniku této fanpage si v knize můžete přečíst. Rozhodně to stojí za to.

Na Větrné hůrce
A pak přišel ten památný okamžik - první otevření Větrné hůrky. A jako od první stránky jsem se nestačila divit a v jednu chvíli jsem si nebyla jistá, jestli čtu opravdu tu správnou Hůrku :D. Kolegyně mě sice připravovala na to, že je to nechutný, zlý, negativní a masakrální, ale toto jsem teda nečekala.

Snad nebudu moc spoilerovat, když prozradím, že v knize pořád někdo umírá, pořád někdo někoho týrá, hlavní hrdinové si mezi sebou nadávají, chystají na sebe intriky a když si myslíte, že nic horšího už přijít nemůže, tak přijde! Nečekejte žádnou velkou romanťárnu, jelikož tahle kniha je spíš o tom, jak to může dopadnout, když se někdo mstí za své prošikanované dětství. Každopádně je ale celý příběh opravdu fascinující, zvlášť když víte, jak svůj život prožila sama autorka. Já jsem se nemohla od čtení odtrhnout a plánuji rozhodně re-reading, jelikož mám pocit, že mi plno věcí uniklo.

Kdo se směje naposled
Po naprostém psychickém vypětí během čtení Hůrky jsem si musela dám něco aspoň trochu nenáročného. Sáhla jsem proto po další knize z podzimní seznamu a to motivační Kdo se směje naposled.

Jedná se o klasickou motivaci, kdy je vám hned na začátku jasné, jak to dopadne. Příběh se ale čte snadno a i když se dozvíte spíš věci, které už vlastně znáte, tak to nijak nevadí. Celé vyprávění se točí okolo Vánoc, což byl další plusový bod pro mé kladné hodnocení. Nevím, jestli může mít tato motivační kniha nějaký opravdový účinek ala "po dočtení se mi změnil celý život", jelikož tuto literaturu normálně nečtu a nedokážu tím pádem rozlišit její kvalitu a účinky, ale já jsem spokojená. Účel odpočinku totiž tato kniha splnila.

Od zítřka jsem už chtěla číst vánoční knihy, ale nakonec jsme se s Marge rozhodly, že si v rámci společného čtení dáme Jako zabít ptáčka. Letos jsme se celkem dost vrhly na tu klasiku a já jsem za to fakt ráda.

A jakou knihou jste se rozhodli odstartovat listopad vy?

Krásnou slunečnou neděli vám přeji.

Váš Andreják