neděle 13. září 2020

Prázdninový červenec 2020

29. června jsem tady na blogu odstartovala prázdniny a do 25. srpna jsem se tu neukázala, což o něčem svědčí. Letošní prázdniny byly prostě pecka a i když jsem si udělala takovou svoji fotogalerii na IG, stejně to potřebuji mít sepsané i tady na blogu. Kdo mě čtete už delsí dobu, tak víte, že každoročně je pro mě léto většinou hodně náročné na čas, ale vždycky jsem si našla čas sepsat aspoň 2 až 3 články měsíčně. Letos to byly 2 články za celé prázdniny. Člověk prostě stále zjišťuje, že i když si myslí, že ví, co od sebe a okolí očekávat, objeví se něco, s čím nepočítal. 

 



A tak vítejte u shrnutí prvního prázdninového měsíce roku 2020. Jaký byl? Plný výletů, milých setkávání, slunečných i propršených dní, ale na druhou stranu i práce. Pohodlně se usaďte, jdeme se mrknut na můj červenec!




 

- Hned začátkem měsíce jsem měla první dovolenou a kromě cestování jsem ji využila i k setkání s přáteli, s kterými jsem se kvůli koronavirovým opatřením dlouho neviděla. Setkala jsem se tak s bývalou kolegyní z LK Denčou a dostala od ní dárky k narozeninám, které jsem měla začátkem března. Bylo to super překvapení a vůbec by mi nevadilo to takhle praktikovat i do budoucna :D 

 

Sešly jsme se na Náplavce a já si zavzpomínala na Vietnam

Dárky byly krásně zabalené

A co jsem dostala? :) Sirup a sypaný čaj už je spotřebovaný.

- Užila jsem si skvělý výlet s Petrem a Lenkou na Trosky. S Petrem jsem se viděla po dvou letech a i tak jsem měla pocit, že to byl třeba jen měsíc, co jsme spolu mluvili naposledy. Článek o této výpravě si můžete přečíst zde

 





- S Kubou jsme se vypravili na pár dní do Orlických hor a bylo to tak boží, že už teďka vybírám podzimní termín, abychom se mohli vrátit!

 




- V práci jsme se vydali na několik exkurzí nejenom do jiných muzeí (např. Regionální muzeum Kolín, zámek Kačina), ale i po okolí Náchoda nebo třeba do náchodského pivovaru Primátor. Bylo to hrozně fajn a klidně bych brala víc takových akcí!

 




 

- Jednu červencovou sobotu jsme vyjeli do Nového Města nad Metují, kde se konaly řemeslné trhy. Kuba si tam vybral knihu k svátku, nakoupili jsme něco málo do domácnosti, naobědvali se a vypravili se se na Juránkovu vyhlídku, kam jsem se chtěla podívat od doby, co jsme se přetěhovali.

 


 



- Párkrát jsem se ukázala i v Hradci, třeba když jsme kamarádce uspořádaly předsvatební večeři. Bylo moc fajn sejít se s bývalýma spolužačkama se základky, s kterými jsem se neviděla několik let! Teď v září zase naopak jezdí všichni za mnou na vesnici. Stihla jsem u nás za těch pár dní tolik návštěv, kolik jsem jich nestihla snad za celý půlrok.

 





U babičky


Nějak jsem si myslela, že po dopsání tohoto článku už bude léto za námi a já se s vámi budu loučit z vyhřáté postele, protože venku bude sychravo a pravý podzim. A ono prdlajs! Venku léto v nejlepší formě :D. Takže hurá ven, užívejte teplé počasí, dokud to jde a těším se s vámi brzy zase na čtenou.

Váš Andreják 

PS: Bojuju s nastavením nového bloggeru, tak snad to nebude boj na dlouhé lokte a článek je jakž takž čitelný.

 









pátek 28. srpna 2020

Přečteno v dubnu 2020 📚

Dlouho, předlouho jsem přemýšlela, jestli shrnutí přečtených knih za duben nespojit rovnou s tím květnovým. Za duben jsem totiž přečetla jen jednu knihu, jednalo by se proto pouze o jakousi "recenzi". Kniha to byla ale pořádná, vlastně šlo o 2v1, takže jsem se nakonec rozhodla, že toto shrnutí sepíšu. Takhle pořádnou bichli jsem totiž už dlouho nepřečetla (pravděpodobně dlouho ani nepřečtu) a počtem stran jsem dokonce překonala několik měsíců předchozích. Asi by mi bylo později líto, kdybych si to tu pro sebe nezaznamenala.

 

Vítejte u dubnového shrnutí přečtených knih. Tento měsíc jsem zvládla přelouskat speciální vydání k výročí vydání své milované ságy Stmívání - Život a smrt/Stmívání. Celkem jsem přečetla 816 stran. Díky tomu, že v podstatě šlo o dva příběhy (dvě knihy) v jedné, povedl se mi po dlouhé době rereading. Na ten za normálních okolností nemám čas, takže jsem moc ráda, že to bylo zrovna u Stmívání.


Stmívání
Kdo by neznal tento v dnešní době možná už kultovní příběh 17leté Belly, která se přestěhuje ke svému otci doslova na konec světa a zamiluje se tu do upíra. Asi by bylo zbytečné tu nějak obšírněji popisovat děj, přesunu se proto rovnou ke svým pocitům a poznatkům ze čtení. Jestli tu mám ale někoho, kdo opravdu tento příběh nezná, tak klik na anotaci zde.

 

Stmívání jsem v době své největší slávy docela slušně ignorovala. Mám to tak s většinou populárních příběhů od Harryho Pottera počínaje, přes právě zmiňované Stmívání, až po Nikdyuš konče. Většinou mě opravdu hodně odradí ten všudypřítomný hype, takže tyto příběhy nechám nejdříve odstát a pak jim teprve dávám šanci. U Stmívání to nebylo jinak, knihy jsem nečetla, ale se spolužačkou jsme se domluvily, že spolu zajdeme na filmové zpracování. Bylo to na vejšce a mám pocit, že jsme spolu byly opravdu snad na všech dílech.


Po zhlédnutí prvního dílu jsem nakonec k jedněm Vánocům dostala i knižní vydání, takové to krásné v boxu v pevné vazbě. Knihy si přečela a do příběhu se zamilovala. Nikdy jsem nebyla ta fanynka, co by měla všude výstřižky z časopisů, nad postelí plakát Edwarda a veškerý Twilight merch, ale miluju celé to prostředí, hlavní hrdiny, i ty filmové, miluju i vzhled knih samotných, protože jsou naprosto překrásné! Když jsem v LK objevila nějaký doprovodný materiál, musela jsem ho mít. První díl Stmívání jsem viděla snad stokrát, takže když jsem si v dubnu na IG všimla, že hodně holek dává rereading, rozhodla jsem se sáhnout právě po této speciální edici, kterou jsem ještě nečetla.


A jo, i podruhé to bylo boží. Vrátila jsem se o těch asi 10 let zpět a opět prožívala tu bezmoc a předem odsouzený vztah. V mnoha místech knihy, zvláště u dialogů mezi Bellou a Edwardem, jsem ale zjistila, že číst tu knihu poprvé v mém současném věku, tak ji asi zaklapnu a nedočtu. Teďka napíšu strašný klišé, ale já jsem na to už asi fakt stará. Film zbožňuju pořád, tam nějaký svůj posun nepozoruju, ale u té knihy jsem se přistihla u toho, že jsem kolikrát protočila oči a řekla si, že tohle už je fakt moc :D.


I tak jsem si ale čtení užila a rereadingu nelituju. Bylo fajn si zavzpomínat a když jsem zjistila, že v AJ vyšlo Půlnoční slunce neboli Stmívání z pohledu Edwarda, vůbec jsem nepochybovala o tom, že si ji v překladu pořídím. Je to prostě součást mého knižního vývoje.

Život a smrt
Tak tohle byl ale teda mega úlet! Abych vás uvedla do obrazu, tak Život a smrt je Stmívání s prohozenými pohlavími hlavních hrdinů. Z Belly je tak Beau, z Edwarda Edythe a jediný, kdo zůstal stejný, jsou rodiče Belly. Proč to tak je, autorka vysvětluje hned v úvodu, takže o nic nepřijdete. Vyměnit pohlaví u hlavních hrdinů ze začátku znělo dobře, moc jsem se na ten příběh těšila, ale....pfff.... Bella jako kluk byl fakt průser. Pardon za ta slova, ale vhodnější jsem prostě nenašla. 

 

Asi víte, jaká je Bella v originále nešika, jak je tichá, uzavřená, nijaká. U holky vám to ale ještě může připadat roztomilé a vlastně nějak ta jemnost a přecitlivělost prostě k dívkám patří. Edward jí skvěle doplňuje, ochraňuje ji a prostě je to páreček k sežrání. Když ale tyhle vlastnosti získá kluk, je to takové... hmmm, jak to jenom říct....

Beau vám prostě přijde jako naprostý blb.


Co jsem tak pochopila, Stephenie Meyer se tím snažila ukázat, že i kdyby byly role prohozené, příběh by se i tak stal úspěšným a měl své kouzlo. Jako jo, asi by si svou část čtenářů získal, ale mě by to pravděpodobně tolik nezaujalo. Tohle je prostě bizár!

Pokud byste si to rádi přečetli sami, ale bojíte se, abyste zbytečně nevyhodili peníze, tak knihu jsem za 149 Kč sehnala v Levných knihách


Když jsem tenhle článek sepisovala, netušila jsem, že se zasekám na celé tři měsíce, kdy nepřečtu ani stránku... V nejbližších dnech čekejte shrnutí přečtených knih za květen a pak už ticho, pusto, prázdno. Najela jsem na prázdninový režim. Většinou každoročně přes léto přečtu jen pár knih, ale že bych nepřečetla vážně vůbec nic, to se mi už několik let nepovedlo. Letos tedy premiéra.

Doufám, že si léto užíváte a snad jste přečetli za poslední čtvrt rok více než já. Pokud jste na tom někdo stejně, dejte vědět, ať vím, že v tom nejsem sama. 

Užívejte zbytek prázdnin a zase brzy na čtenou!

Váš Andreják



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...