sobota 28. dubna 2018

New In - duben 2018 - knihy

To máte takhle doma na lednici pod magnetkou připevněný slevový poukaz na e-shop Megaknih a najednou si všimnete, že už za chvilku propadá. Takže uděláte co? Takže kouknete do všech svých možných i nemožných knižních wishlistů a uděláte giga objednávku, samozřejmě. A když konečně balíček dorazí, tak si všimnete čeho? No přece toho, že jsme si opět objednali jen a pouze YA a dětskou literaturu. No, nedá se svítit, na klasiku mám Levné knihy :D. A víte co je úplně největší podpásovka? Že se zbožím přišel další slevový poukaz, koloběh se tudíž opakuje a já už pomalu vybírám další knihy, které si koupím v květnu. Doufám, že v tom nejsem sama. Prosím, napište, že ne :D





Teď se ale pojďte podívat se mnou, co přišlo v dubnu:

Rok v lese
A rovnou musím začít tím nejkrásnějším a nejroztomilejším a úplně nejbožejším! Rok v lese jsem měla na wishlistu už dlouho předtím, než měl vůbec vyjít. Chtěla jsem si ho koupit jako památku na Třebíč, ale když jsem se na něj ptala v místním knihkupectví, zjistila jsem, že se posunulo datum vydání, takže jsem odjela s prázdnou. A teďka na jaře jsem se tedy konečně dočkala :) A já tu knížku prostě miluju! Poslední dobou si docela na těchhle velkých obrázkových leporelech ujíždím a zrovna u Roku v lese jsem hnedka první večer strávila neskutečný množství času. No, co vám budu, už zas sjíždím e-shop a hledám další podobné knihy.


Dveře do prázdnoty
Četl jste někdo Archiv? Já jsem na něj za pár korun narazila v LK a moc se mi líbil. Zjistila jsem si samozřejmě, že má pokračování a furt doufala, že se u nás objeví taky. No, čekala jsem na něj asi dva roky, pak jsem to vzdala a objednala ho za plnou cenu, takže předpokládám, že během příštího měsíce se stopro dostane do LK :D.


Dash & Lily - Kniha přání
Vánoční tématiky není nikdy dost, proto jsem si pěkně na začátku jara objednala právě tuto knížku :D. Kniha je napsaná dvěma autory a jelikož jsem takhle už četla Willy Graysony a fakt se mi to líbilo, věřím, že nebudu zklamaná ani v tomto případě. Navíc jedním z autorů je David Levithan, který právě napsal i svojí verzi Willa Graysona. To už samo o sobě zklamat nemůže.


Smrtná zima
Přiznávám se hned na začátku, že tuhle knihu jsem si kupovala hlavně kvůli obálce. Ta je totiž prostě nepřekonatelná. Jedná se o první díl fantasy trilogie a jelikož tenhle žánr u mě poslední dobou celkem frčí, nebylo zbytí a knihu jsem musela mít.

 
Líbali jsme se
A úlovkem roku se stáváááááá. Jakože Líbali jsme se za 54 Kč? Jakože cože? No to jsem tam nemohla nechat ani za nic! Tato kniha s LGBT tématikou vznikla na základě skutečné události, kdy se dva kluci rozhodli společně překonat Guinnessův rekord v líbání a upozornit tím na předsudky panující ve společnosti. Je to jedna z mála knih, kterou jsem se rozhodla půjčit jedné kamarádce a dokonce ji bude číst dřív než já, tak jsem zvědavá, co mi na ní řekne :)


A to máme pro dnešek z "novinek" vše. Nikoho asi nepřekvapí, že než jsem stihla dopsat tenhle článek, využila jsem další slevový kupon a objednala další várku :D. Je to děs běs se mnou, ale nutně jsme potřebovali průvodce Gruzií kvůli letošní dovolený, tak když už budu platit poštovný, tak jsem k tomu něco přihodila, žejo :D.

Prosím napište mi někdo, že nejsem takový nákupní blázen jenom já!

Krásné skoro léto vám přeji a pořádně si užijte víkend ❤

Váš Andreják


pondělí 23. dubna 2018

Cestou necestou Šilinkovým Dolem

Každý z nás se pravděpodobně aspoň jednou za život nechal ovlivnit nějakou reklamou. Ať už šlo o nějaký zázračný čisticí prostředek, krém na vrásky nebo hubnoucí tabletky. Kamarádka si takhle jednou random objednala plavky na základě reklamy, která na ní vyskočila na nějakém webu. A lepší plavky prý nikdy neměla, takže ne vždy jde o úplné fiasko. Co se týče doporučení na výlet nedaleko Chrudimi z portálu iDnes.cz, zatím verdikt nemám. Pravda, výlet to byl opravdu prazvláštní, ale že by byl úplně špatný se taky říct nedá.


Původně jsme tento víkend nikam jet neměli, ale znáte to... Najednou vidíte tu krásnou předpověď počasí a říkáte si, že by byla fakt škoda den promarnit úklidem. Přesně ten jsme totiž na sobotu měli už dlouho naplánovaný :D. Ale pak Kuba objevil již zmiňovaný článek, slovo dalo slovo a my jsme vyrazili.

První zádrhel přišel už v Pardubicích, kdy se nám podařilo přejet zastávku. Naštěstí jsme stihli vlak zpět na Hradec, takže jsme se s ním tu jednu zastávku popovezli. I když jsme chvilku poté zjistili, že skoro zbytečně. Směrem na Poličku se totiž rozhodlo vydat i 25 německých důchodců, kteří zabrali většinu vlaku a my jsme si díky tomu užili jízdu hodnou konkurence Indické národní železnici. Pravda, Indové jsou na tom asi líp, ti aspoň ve vlaku nemají okna, takže můžou za jízdy dýchat (jak trefně poznamenala jedna spolucestující). No řeknu vám, že takhle nalepená na dveře, že jsem při jejich otevření doslova vypadla, jsem ještě nejela :D. Kuba mi při tom úžasném tulení ještě rozerval silonky, takže v tu chvíli pravděpodobně už kulminoval můj stupeň nasrání.

A to bylo teprve devět ráno.







V místě začátku trasy Krouna - Předhradí nás z vlaku vypadlo asi deset (a všichni samozřejmě šli tu samou trasu po červené), což pro nás milovníky davového šílenství bylo opravdu to pravé ořechové. Dav se ale naštěstí po chvíli rozptýlil a když mi to došlo a pořádně se rozhlédla kolem sebe, vzala jsem celý výlet na milost.

Protože ta příroda prostě dělá divy. A že v okolí řeky Krounky o ni opravdu nouze není.




Lamičky jsme teda úplně nečekali :D


A ta značka? :D


Šli jsme vesnicí, loukou, polem, lesem, brodili se přes potok, lezli po skalách, prošli několika dětskými tábory, nasvačili se v přírodě a já si na závěr zkusila svoji první alespoň nultou ferratu. Znamenalo to pouze to, že jsem vylezla pár žebříků a držela se řetězového lana :D, ale i to se počítá!


Kuba připravil výbornou svačinu




Najdi Kubíka

Závěr tohoto výletu plného adrenalinu byl taky trošku zklámání, protože z Předhradí v sobotu prostě žádný autobus nejede a na vlak musíte jít cca 3 km po silnici. A když vám na konci toho všeho řekne strojvedoucí, že dokonce ani vlak na týhle stanici nestaví, že si musíte počkat do neděle, tak chcete už jenom v klidu umřít :D. No naštěstí si z nás pán jenom pěkně vystřelil a my si totálně vyřízený hrcli na jedinou volnou čtyřsedačku a vesele vyrazili zpět směr Hradec.









A teď mi řekněte, vyplatilo se touto reklamou nechat inspirovat? :D

Já ani teď na konci tohoto článku prostě nevím. Velké plus určitě bylo to, že jsme neutratili za celý den ani korunu, protože při tom zběsilém tempu jsme neměli ani nárok se někde zastavit na pivo, nedejbože na oběd. Další plus bylo určitě krásné počasí. My jsme takhle do rozkvetlý přírody jeli asi poprvé (což vůbec nechápu, jak je možný) a taky jsme si to náležitě užili. Co taky musím zmínit je to, že jsme si původní trasu, o které se článek zmiňoval, docela zkrátili.
A tak jsme se rozhodli dát tomu ještě jednu šanci a během příštího měsíce pokračovat po červené z Předhradí do Košumberku.

No uvidíme, co za další srandy si pro nás tahle trasa přichystá.

Já vám přeji klidný start nového týdne a klidně dejte vědět, jestli jste si někdy taky zažili podobný "boží" výlet :D

Váš Andreják

sobota 21. dubna 2018

New In březen 2018 - knihy 📚

Volné jarní dopoledne znamená pouze jediné - jít ven na pořádnou procháku NAPSAT ČLÁNEK o nových knihách za březen, protože co si budem... už je půlka dubna, takže je potřeba s tím trochu pohnout. Várku z LK už máme tenhle měsíc za sebou, takže tentokrát vám ukážu knihy z normálních knihkupectví. Jedná se ale o dárky ještě z narozenin, takže mě hřeje na srdci, že jsem vlastně vůbec neutrácela (a proto jsem to pro jistotu dohnala minulý týden obrovskou objednávkou z Megaknih :D).
Tak žádný okecávačky, jdeme rovnou na to, ať můžu taky vyrazit ven za sluníčkem.

EDIT: Za sluníčkem jsem vyrazila rovnou a článek dopisovala 4 dny poté, toť malá vsuvka :D 



Co za krásné knihy jsem teda ještě dostala k narozeninám?

Losos v kaluži
Nemůžu začít ničím jiným než Lososem, protože i když jsem ji ještě ani neotevřela, tak už teďka je to srdcovka. Minimálně díky tomu, jak se ke mně vlastně dostala. Moje vlastní ségra se totiž přes IG seznámila s Markétou, sešly se, Markéta ségře podepsala pro mě knížku a já o tom vůbec nevěděla. Jako ani si nedokážete představit ty pocity, když mi tu knížku dala. NEUVĚŘITELNÝ! Rozhodně chci Lososa přečíst ještě teďka v dubnu.


Pan Theodor Mundstock
A tady máme jednu povinnou četbu, kterou jsem opět ještě nečetla. Každý určitě zná od Fukse Spalovače mrtvol, kterého jsem pro změnu taky nečetla, ale kdo zná Theodora? Hm? Víte, že o druhé světové válce si "ráda" přečtu cokoliv a věřím, že ani tato kniha mě rozhodně nezklame.


Muffin a čaj
Na Muffina jsem se zrovna dneska vrhla a musím říct, že zatím pohodové čtení. Stránky utíkají jako nic, ale největší radost mám z toho, že se jedná o knihu českého autora. Já teďka s napětím čekám na jinou knihu z českých luhů a hájů a to na na Černookou od Aničky, takže tohle je pro mě takový předvoj a příprava.


O kocourovi a bručounovi
V posledním shrnutí nákupů v LK jsem vám ukazovala jednu z knih z trilogie o kocourovi, který se jmenuje Lední medvěd. Jednalo se o poslední díl a tradáááá, tady máme ten prostřední. Už se těším, až se zase ponořím do vyprávění o úžasném kocourkovi, kterého si jeho páníček našel na Štědrý den.


V břiše draka
Tuto knihu jsem dostala od kamaráda, který ví, že moc ráda cestuji. On sám ji kdysi dávno taky dostal, ale narovinu přiznal, že to prostě není čtení pro něj a že by byla škoda, kdyby se mu válela v knihovně a zbytečně se na ni prášilo. A tak se V břiše draka dostala ke mně. Asi to nebude moc veselé čtení, jelikož jde o vyprávění o drogách a hlavně podmínkách v čínské věznici. Každopádně jsem dost zvědavá a doufám, že se i hodně dozvím.


Století Miroslava Zikmunda
A od toho samého kamaráda jsem dostala i Století Miroslava Zikmunda a musím říct, že mi tím teda naprosto vyrazil dech. Jako ale opravdu. Ta kniha je ÚŽASNÁ! Je to teda těžká bichle, ale kdo by se divil, když je celá tištěná na křídovém papíru. Ty fotky jsou naprosto peckový a já se už nemůžu dočkat, až se do knihy začtu!


A když už jsem ještě v tom ukazování dárků, tak samozřejmě nesmím opomenout nádherné záložky, zápisník a propisku, které jsem dostala od Marge. Záložky už procházejí prvními zkouškami! :D



Uf, tak než jsem dopsala tenhle článek, přišel mi balík z Megaknih. Jedna z objednaných knih byl i dětský Rok v lese a já mám teda pocit, že jsem se asi zamilovala. Ale o tom vám napíšu zase něco až příště. Teďka jdu hodit nohy nahoru, jelikož jsme se před chvílí vrátili z 18kilometrový túry a popravdě mám fakt dost :D

📚

Tak krásný víkend!

Váš Andreják

neděle 15. dubna 2018

Český ráj - Příhrazské skály, Drábské světničky, Mužský

Jaro je tady? Jako fakt? Po té dlouhatánské zimě jsem tomu ani nechtěla uvěřit. Ale jelikož mě minulou sobotu na nádraží uvítaly sluneční paprsky, začala jsem minimálně doufat. To, že se večer budu domu vracet se spáleným nosem jsem ještě netušila. Ani to, jak úžasný den budu mít za sebou. Že se seznámím s novým člověkem, s kterým si nakonec padnem do noty. Že objevím další část Českého ráje. Že, že, že....

Že tenhle den stoprocentně zařadím mezi svých 100 prožitých dní!


Ale tohle všechno jsem ráno ještě netušila ani omylem. Já jsem totiž ani nevěděla, kam to vlastně jedu. Pokyn zněl jasně: Kup si jízdenku do Turnova. A tak jsem si ji koupila, nasedla do vlaku a zatím zuřivě přemýšlela, kam to vlastně jedu, co tam budeme dělat a kdo bude ten záhadný průvodce.

My tři :)

Cesta trvala skoro dvě hodiny, takže jsem na to měla habaděj času, ale to, co nás všechno ten den čekalo, mě ani nenapadlo. Čekal nás totiž den plný sluníčka, přírody, smíchu a poznávání. Čekal nás den v Českém ráji - v Drábských světničkách, na vrcholu se super názvem Mužský, u statku s ještě lepším názvem (ten statek byl totiž Píčův) a hlavně s dvěma super lidma.

A vy se teďka můžete podívat spolu se mnou, co jsme všechno ten den vlastně zažili.





Výlet jsme tedy odstartovali v Turnově, kam každý z nás dojel z jiného směru. Já z Hradce, Marge z Prahy a Petr (náš záhadný průvodce :D) přímo z Turnova. Tady taky probíhal první běh na vlak, který jsme naštěstí stihli, ale pán, co běžel s námi, dostal pěkně vyhubováno od drsné průvodčí :D. Naštěstí jsme se vezli jen chvilku do Březiny nad Jizerou. Odtud je to už jenom co by kamenem dohodil do Příhrazských skal, které se staly naším celodenním útočištěm.



Potkali jsme i horolezce!


Jako první jsme navštívili právě Drábské světničky, kde ale i brzy ráno bylo už naprosto narváno. Dlouho jsme se proto nezdrželi a přesunuli se na Píčův statek a vrchol Mužský. Musím říct, že ten, kdo vymýšlel místní názvy, byl asi fakt vtipálek. Když jsme pak čekali na vlak, který měl nečekaně zpoždění (a pak jsme kvůli němu museli opět dobíhat na přípoj), tak jsme prohlíželi mapu okolí a hledali nejvtipnější název čehokoliv. Jako konkurence byla fakt veliká :D.

Drábské světničky

Výhled z Drábských světniček






Píčův statek byl celkem rozsáhlá stavba. Škoda, že se to nedochovalo.

Prohlídka s místním rodákem znamenala celkem velké výhody, protože nám o všem všechno řekl. Šli jsme třeba i kolem studny, kde prý mělo být utopeno novorozeně, a musím říct, že člověku z toho místa fakt běhal mráz po zádech (a to ještě i před tím, než se dozvěděl, co se tam stalo). V okolí to totiž vypadalo úplně přesně jak ve scéně o kolovrátku z filmu Kytice.


Tady jsme jenom čekali, že vyhrabeme nějakou tu rozřezanou mrtvolu

A tady jsme už na Mužským



Krkonošeee

Cestou zpět jsme si chtěli dát oběd na Krásné vyhlídce, ale když jsme viděli, co se tam děje, rychle jsme si to rozmysleli :D. Radši jsme šli dál a kafe s malinovkou si dali až dole ve vesnici. Léňa si ale aspoň nakoupila vizitky a pohledy.


Cestou na vlak jsme nečekaně narazili na další strašnou vyhlídku :D

Už jsme si z toho pak dělali srandu, že je to tady furt! :D


Táááámhle svítí v dáli Ještěd :)

A tohle překvapení jsem tam našla :D Ne, opravdu jsem to nevyryla já :)


Březina s dálnicí :)


V různých částech Českého ráje jsem už dřív s Kubou byla. Třeba na Kosti nebo Riegrově stezce. Příhrazské skály jsem ale navštívila poprvé a doufám, že rozhodně ne naposledy. Plno míst jsme totiž ani nestihli, takže určitě je důvod se ještě vrátit. Trochu se ale obávám, že v hlavní sezóně to tu musí být hlava na hlavě, takže to budeme muset stihnout buď co nejdřív, nebo si počkat na podzim.

A tahle chalupa byla pomyslnou třešničkou na dortu


Nádherné zakončení úžasného dne :)

Pokud patří Český ráj i mezi vaši srdcovku nebo jste se do něj zamilovali právě teď, musím vám doporučit IG účet našeho průvodce Petra (klik tady) nebo FB stránku Český ráj - klenot naší vlasti, kterou spravuje (klik klik). Fotky tam přibývají pravidelně, takže se můžete kochat a kochat.

Tento víkend jsem neměla žádný výlet naplánovaný a přijdu si z toho úplně nesvá. Včera se nám s Kubou ale povedlo odstartovat cyklistickou sezónu a dali si první točenou zmrzlinu letošního roku. Popojížděli jsme v podstatě jen u nás po Hradci a i tak dali necelých 16 km, takže já jsem spokojená.

Dnešek už pro jistotu trávím v práci, tak aspoň vám přeji krásnou neděli!

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...