Pročtený březen 2018

Měsíc knihy je za námi a já můžu konečně s klidným svědomím říct, že letos byl březen opravdu měsícem knihy. Každoročně se peru s tím, že právě v březnu přestávám stíhat zběsilé čtecí tempo nastavené na začátku roku a pomalu polevuji. Tentokrát se mi ale podařilo prokletí překonat a zvládla jsem přečíst krásných 10 knih, což dává 2811 stran. Fakt mám ze sebe obrovskou radost. Stíhám totiž vše, co mám ráda. Hodně čtu, hodně cestuju, chodím do práce a žiju si tak nějak poklidně ten svůj život :).

I počasí mi vychází vstříc, takže když jsem se rozhodla sepsat tento článek, tak venku začalo lejt jak z konve. Ideální podmínky! Zapaluju svíčku, ulehám do postele a jdu se na to vrhnout.

Takže jaké knihy mi v březnu dělaly společnost?

Chlapec na dřevěné bedně
Měsíc jsem odstartovala tradičně společným čtením s Marge a tentokrát jsme se rozhodly pro válečnou literaturu. Z tohoto žánru už jsme spolu četly Loutkáře z ghetta, Kufr paní Sinclairové a v lednu Pekařovu dceru, ale žádná z těchto knih nebyla vyloženě vyprávěním přeživšího. Pro mě to taky bylo první bližší seznámení s tzv. Schindlerovým seznamem, takže jsem byla opravdu zvědavá, i když člověk do takového čtení nejde vyloženě s radostí. Tím, že už jsem od 2. sv. války narozená tak daleko, tak si ani nedokážu představit, jak hrozné to muselo být. Proto, i kdybych moc ráda napsala, že to byla krásná kniha, moje svědomí mi to nedovolí. Superlativy k tomuto vyprávění budu prostě muset vyjádřit nějak nijak.

Celý příběh byl opravdu hodně čtivý. Ihned vás vtáhnul do děje a měli jste potřebu stále číst dál a dál, abyste se dozvěděli o tom, jak to s hlavními hrdiny dopadne. Stránky utíkaly neuvěřitelnou rychlostí a to i díky velikosti písma a velkému řádkování. Moc se mi líbilo, že nešlo jen o holý text, ale během čtení jste narazili na dobové fotografie, díky kterým jste s hlavními postavami prostě museli soucítit.

Jsem moc ráda, že jsem si tento příběh nejenom přečetla, ale i za to, že vůbec tato kniha samotná vznikla. I když pan Leyson je už po smrti, tak jeho odkaz tu zůstává dál a snad se dostane k co nejvíce lidem. Takové příběhy by vzhledem k současnému životnímu pohodlí neměly upadnout v zapomnění.

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
ACH MŮJ BOŽE! Vážení čtenáři, právě vám představuji svoji novou oblíbenou knihu. A musím říct, že to byla doslova láska na první pohled. Nejenom, že kniha má naprosto překrásnou obálku, ale stačilo přečíst pár vět a byla jsem jasná. Když jsem pak v poděkování zjistila, že tahle kniha skoro ani nevznikla, tak jsem se dost vyděsila. Jako o takový skvost přijít? NEEXISTUJE!

Pár knížek s gay tématikou jsem už přečetla, takže mám s čím srovnávat, ale u této jsem během čtení zažívala úplně něco jiného. Nic podobného jsem už dlouho nečetla a myslím, že tak dobrou knihu s touto tématikou jsem ještě asi nečetla nikdy. Skoro totožný pocit mi někde v hloubi duše vyskočil, když jsem byla v kině na filmu Dej mi své jméno. Nečekaně šlo opět o příběh dvou gayů, takže už na to asi začínám být vyloženě zatížená :D.

Já tu knihu prostě miluju a doporučuji ji, kudy chodím. Každopádně ale chápu, že to asi není příběh pro každého. Pokud máte rádi příběh plný zvratů, akce a napětí, tak tohle pro vás nebude. Jde o příběh poetický, o dospívání, o přátelství, o lásce a odehrává se před 30 lety. 

Podivuhodný život osamělého pošťáka
Tak a tohle? To bylo taky něco!
V případě pošťáka jsem se ale k příběhu samotnému musela hodně dlouho prokousávat. Kdybych to měla říct na plnou hubu, tak jsem absolutně nemohla pochopit, co na tý knížce vlastně všichni maj. Obálka byla jasná, to je opravdu skvost, ale ten příběh? Postupně se ale začaly objevovat haiku a s nimi i moje chuť pořádně se začíst. Kola děje se začala roztáčet a já tomu začínala rozumět. Ani snad nemusím psát, že závěr mě už rozsekal totálně.

Moc se mi líbilo, že na obálce knihy bylo uvedeno i jméno překladatelky, protože ta nejenom v případě haiku odvedla opravdu obrovský kus práce a zaslouží si to. Kniha vás doslova zatáhne do tajů forem asijské poezie a samotné haiku vás zaujme natolik, že máte chuť zkusit něco napsat sami. Dostanete k tomu v podstatě návod a kniha vás skoro nabádá, ať se do toho pustíte. Kdo by odolal, že? :D

100 dní štěstí
Vysoce nastavená laťka ale stoupala výš a výš. Když to teďka zpětně vidím, tak jsem šla z jedný lepší knížky do druhý. A ani 100 dní štěstí nebylo výjimkou. Je mi docela líto, že tato kniha skončila v LK (a to nejenom proto, že já jsem si ji samozřejmě těsně předtím koupila za plnou cenu! :D), protože jde o úžasný příběh plný lásky a hlavně odpuštění.

Hned na začátku knihy se dozvíte, jak celý příběh dopadne. Postupně se vyprávěním vracíte v čase zpět a prožíváte s hlavním hrdinou právě těch jeho osudných 100 dní štěstí. Ten s vámi během vyprávění udržuje jakýsi dialog, do jeho příběhu můžete psát, vyloženě vás k tomu vyzývá. Věřím, že i díky tomu tato kniha může být pro některé čtenáře přelomovou v jejich náhledu na svůj život, svět, priority. 

Jediné mínus knihy může být pro někoho nesympatický hlavní hrdina a samotná hlavní témata, která asi budou pro čtenáře dost kontroverzní. Celý příběh se totiž točí okolo nevěry a asistované sebevraždy.

Fangirl
Tak tahle kniha byla pro mě definitivním potvrzením toho, že Rainbow Rowell se narodila proto, aby psala přelomové YA knihy. Ačkoliv se může zdát, že dějově toho v knize moc není, že vlastně píše o ničem, tak přitom ale vystihuje naprosto všechno. Všechny ty strasti a problémy spojené s dospíváním a osamostňováním se (kterými jsme si všichni prošli).

Reálný svět navíc propojuje se světem fanfikcí a knih obecně, takže pro knihomily (a HarryPotterfily :D) naprosto ideální četba. Autorka vás dokáže opravdu vtáhnout do děje, čímž máte knihu o stovkách stránek najednou přečtenou za chvilku a ještě se divíte, že je už konec. Já se teďka už těším, až si od ní přečtu Nedej se a skoro se modlím, aby od ní vyšlo něco dalšího v češtině.

Karolína
Ach můj bože, toto byl úžasný flashback do mého dětství a dospívání. Jelikož za dob mé puberty neexistoval žádný John Green nebo Rainbow Rowell, nezbylo nám nic jiného, než číst české autory. A Iva Procházková byla právě jednou z těch, od kterých už něco málo přečteno mám. Karolína mi ale na mém seznamu chyběla.

Podtitul této knihy "Stručný životopis 16leté" je opravdu vše vystihující. Kniha nemá nijak extra složitý sloh ani jazyk, dokonce ani ta hlavní zápletka není nijak závažná. Prostě jde o milý příběh dospívající dívky, která se zamiluje, prožije si své první zklamání, objeví se nějaký problém, který vyřeší a to je v podstatě vše. Díky tomu bych knihu doporučila hlavně začínajícím čtenářkám.

Anna ze Zeleného domu
Příběh o sirotkovi, který se omylem dostane ke dvěma sourozencům, se stal další knihou v naší čtenářské vývě s Marge. Tato kniha se mi navíc hodila i to výzvy na databázi knih, protože jsem ji zařadila pod bod Kniha, podle které byl natočen seriál. A ačkoliv po dočtení jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala, cesta skrz ní byla docela peklo.

Hlavní hrdinka vám ze začátku nedá vůbec spát, vede neustále nekonečné monology a po pár stránkách jí máte plné zuby. Dalo by se říct, že fakt nezavře zobák :D. Naštěstí je ale kniha čtivě napsaná, takže děj pěkně ubíhá a vy tak nemáte potřebu knihu odložit nedočtenou.

Časem, jak Anna sama dospívá, se její nekonečně drnčení zeslabuje, až nakonec zmizí úplně. Sympatie pomalu rostou a já teď přemýšlím, že si pořídím i další díly, jelikož mě zajímá, jak se bude dál vyvíjet vztah mezi Annou a Gilbertem. A taky teda přiznávám, že miluju ten popis kanadské krajiny, venkova, přírody... Vzhledem k letošní nekonečně zimě jsem přesně něco takového potřebovala číst.

Paradoxně vám ke konci je nesympatická spíše osvojitelka Anny Marie, která byla až moc chladná. Chápu, že byla jiná doba, jiné zvyky, jiná výchova, ale tohle bylo fakt moc. Annu hrozně srážela a její sebevědomí muselo dost trpět. Naštěstí z ní vyroste normální člověk, což se docela divím.

Drobný poklesek
Jediný krok vedle v měsící březnu byl Drobný poklesek. Doteď ve mně tahle kniha vyvolává pocit beznaděje a smutku. Hlavní hrdinka Annie je v podstatě alkoholička, která se s tím sice snaží něco dělat, ale bohužel i přesto si vaše sympatie moc nezíská. Přitom kniha má hodně zajímavou zápletku (jedná se o jakési přiznání matky synovi s odhalením minulosti), která ale probíhá ve 3 časových rovinách, takže se často ztrácíte. Dlouho trvá, než se čtenář zorientuje, i když autorka stále připomíná kdy a kde zrovna teďka jsme.

Kniha má i spoustu zajímavých myšlenek a i když se koná happy end, člověk z toho celkového příběhu prostě nemá dobrý pocit.

Poppy
Podtitulek knihy "Příběh lásky a pdpuštění" je v tomto případě více něž výstižný. Jedná se takovou malou jednohubku na jedno odpoledne, která má ale v sobě spoustu poselství. Pokud jste někdo četl třeba Vánoční skříňku, tak se vám i Poppy musí líbit. Mně právě celým svým vyzněním tuto knihu hodně připomínala.

Na mě se v příběhu objevuje až moc částé promlouvání k Bohu, neobejde se to ani bez zázraků a nadpřirozených sil, ale holt nejsem cílovka, takže toto nelze soudit a odsuzovat. Kniha je ale velice čtivě napsaná a momentálně se dá sehnat za 29 Kč v Levných knihách, no neber to :D.

Sonjin deník
Sonjin deník je nečekaně opravdu deník jedné holky, která se během střední školy a poté i po maturitě rozhodně cestovat po světě. Jelikož se příběh odehrává těsně po revoluci, člověk docela kouká, jak to dřív kde chodilo. V té době se hodně vyplatilo vyjet za prací do zahraničí, ale v knize je popsaný nejenom proces toho samotného zaměstnání, ale hlavně i noční život mladé holčiny a samozřejmě cestování a objevování neznámých zemí.

Kniha má hodně jednoduchý styl i jazyk a díky tomu působí hodně autenticky. Některé popisované situace mi hodně připomínaly moje vlastní výpravy za pouznáváním světa :D. A i když Sonja necestuje zrovna na Nový Zéland (vydala se třeba do Švýcarska, Velké Británie, Egypta, Tuniska, Řecka...), tak se dozvíte i docela zajímavé věci. Rozhodně ale nečekejte klasický cestopis.

Než jsem tento článek dopsala, tak přestalo pršet, noc se překulila v nádherný den a já si ho opět běžím pořádně užít. Knihu beru samosebou do batůžku a těším se, až ji konečně otevřu někde venku v přírodě.

Vám přeji krásný prosluněný víkend a doufám, že máte v plánu aspoň nějaký malý výlet.

Váš Andreják