❤📕 Proč miluju práci v Levných knihách ❤📕

❤📕 Už jen pár dní mi zbývá do skončení zkušebky, tak jsem se rozhodla vám o práci prodavačky v LK opět něco málo sepsat. Pokud počítám i brigádu, tak jsem v LK už 7 měsíců a musím říct, že je to snad moje první práce, kde mě to hned po pár měsících nezačalo štvát. Joooo, asi jsem prostě bohém nebo typickej nespokojenej Čech, ale vždycky to časem přijde. Někde už za měsíc, někde za rok, důvody jsou různé, ale zatím pokaždý to dopadlo na chlup stejně. Doufám, že v LK se toho zlomu ani nedočkám, protože bych dál ráda dělala práci, co mě baví a neznechutila si ji. Přemýšlela jsem, proč tomu tak je, v čem je tahle práce tak jiná a pár bodů vám sem sepsala :)

1. Mám kolem sebe super kolektiv - Všechny holky jsou mladší než já, takže mám tak nějak pocit, že žiju studentskej život a hodně mi to pomáhá. I když ještě nejsem tak stará, tak mě dost nabíjej energií a obdivuju je, že zvládaj studovat i pracovat dohromady.

2. Směny si plánuju sama - Samozřejmě se tam musíme s vedoucí střídat na ranní a odpolední a jednou za čas vzít víkendovou směnu, ale jinak si to můžu rozvrhnout, jak sama potřebuju. Můžu strávit dva prodloužený víkendy v měsíci někde po výletech. Návštěvu doktora si naplánovat tak, abych ten den šla do práce třeba až od dvou odpoledne, stíhám úřady, pošťáky, cokoliv si zařídit... Naprosto mi to směnování vyhovuje.

3. Ráno nemusím vstávat v 5 a vstávám do světla - Tak tohle je věc, kterou nikdy nedocení nikdo, kdo může celý život vstávat třeba až kolem sedmé, osmé hodiny. Věřte, že vstávat v 5 je fakt peklo a je úplně jedno, v kolik jdete večer spát, protože se vám stejně NIKDY ráno nechce z postele. A většinu roku vstávat do tmy? Ne, to fakt nechcete. Teď jsem se konečně dočkala a třeba včera a dneska jsem se probudila i bez budíku :)

4. Jsem mezi knížkama - Myslím, že je sen každého, dělat práci, která je i jeho koníčkem. Mým největším koníčkem je cestování a knihy, takže se mi to v podstatě momentálně z poloviny plní :). Když si vzpomenu, jakou náhodou jsem se k týhle práci dostala, tak to musel být snad osud. No, né nadarmo se říká, že nejlepší kšefty se vždycky domluví v hospodě :D To můžu naprosto potvrdit. Abych o knihách, které prodáváme, věděla co nejvíc, tak je samozřejmě čtu. Pokud je mrtvé období a lidi moc nechoděj, tak si čteme i v práci. Někdy jsme do toho ta zažraný, že si nevšimneme, že už přišel zákazník. Rychle pak knížku zaklapneme, ale většinou se setkáme s milou reakcí, že ať klidně pokračujeme, že je to moc pěkný a vlastně i stylový, že si prodavačky v knihkupectví čtou. Je fakt, že si tím i získáváme jejich důvěru, protože vidí, že nejsme jenom ty znuděný ksichty vytažeý někde z ulice, který vlastně knihy ani nezajímaj. Popravdě tady prostě nemůže pracovat člověk, kterej nečte. 

5. Nemám pocit, že chodím do práce - I když i u práce prodavačky jsou samozřejmě povinnosti, hlavně hmotka za peníze, zboží, snažím se být pořád milá, i když jsou lidi občas dost exoti atd., tak to vůbec není takový jako v jiných pracech, které jsem dřív dělala. Atmosféra je tu úplně odlišná, nebojím se sem chodit, nemám staženej žaludek v neděli večer a neříkám si, že sem už nechci. Vlastně i díky tomu rozvolněnějšímu režimu kvůli směnování mám furt pocit, že jdu jenom na brigádu. Už jsem to říkala i naší manažerce, že si vůbec nepřijdu, jak kdybych chodila do práce :D Je to vážně super pocit a moc bych to přála zažít i vám.

6. Mám pocit, že moje práce má smysl - Řeknu vám, že není nic lepšího, než když se vrátí nadšený zákazník a poděkuje za úžasnou knížku. V LK se mi to stalo už několikrát a člověka to tak nakopne! Konečně nedělám jenom nějaký zbytečný tabulky, který nikdo neocení, konečně dělám lidem radost a kolikrát jim fakt i pomůžu. A pak se taky párkrát stane, že zákazník pochválí přímo vás - jako člověka. Je to fakt pocit k nezaplacení.

7. Směna hodně rychle uteče - Takhle rychle mi čas v práci neutíkal snad nikdy nikde. Je to prostě paráda, když vám připadá, že sotva přijdete a najednou zas jdete domů. Když přiverou zboží, tak to uteče lusknutím prstu. A před Vánocema? To je teprve jízda! :D Myslím, že mi to potvrdí každej, že je peklo, když se vám to v práci táhne a nedejbůh, když musíte dělat, že něco děláte. Tady se to prostě jen tak nestane.

8. Mám normální vedoucí - Tenhle bod si myslím je spolu s kolektivem hodně důležitý. Přece jenom se svýma kolegama trávíte většinu svého času, takže mít tam někoho, s kým se nesnesete, je to peklo. Peklo taky je, když je vaše vedoucí hysterická, panovačná, neschopná, ..... (doplň, co potřebuješ). Naše vedoucí je člověk, který se nijak nepovyšuje, dělá všechny povinnosti s náma + ty navíc, které musí jako zástupce prodejny zvládat taky. Doufám, že nám tam vydrží dlouho :).

Včera jsme si hodně mákly a domů jsem šla naprosto vyřízená, ale mně to za to prostě stojí. Vidím, jak se ten krám mění, kolik knih jsme zvládly prodat, kolika lidem udělat radost a i když je to náročné, tak to je momentálně to, co chci dělat. Domů chodím s čistou hlavou, netáhám si s sebou práci mimo obchod.  
Já už bych neměnila.

A co vy? Máte taky práci snů? Prodáváte v knihkupectví? Mám tu nějakého kolegu/kolegyni? :)

Dejte mi vědět!

Krásný srpnový čtvrtek vám všem.

Váš Andreják