Jana

„Jojo,“ odpovídá nepřítomně Jana a už se vidí venku. Má pořádnou chuť dát si práska z cigarety. Je naprosto mimo duchem, protože ví, že dneska večer bude moct svou chuť konečně ukonejšit. Na její základní škole právě probíhá sportovní den, který ukončuje táborák a možnost přespání v budově školy. Jakmile se setmí, nemají učitelé přehled, dětí je moc a ty si dělají, co chtějí. Hlavně proto je asi tahle každoroční akce na pardubické základce tak oblíbená.

„Jak jojo? Ptám se v kolik to začíná,“ pokládá matka znovu svou otázku, už si zvykla, že jí dcera nevnímá.

„Já nevim, asi jako vždycky,“ znuděně odbývá Jana svou matku a najednou se ozývá zvonek. Holky ze třídy ji konečně vysvobozují z tohohle pekla přeplněného matčinými otázkami.

„Tak čau, přijdu asi zejtra někdy,“ loučí se Jana.

„Dobře Jani, ahoj a dávej na sebe pozor,“ křičí ještě matka za dcerou do výtahu, ale ten je už někde o dvě patra níž.

KONEČNĚ! Říká si Jana, když vylejzá na kamennou zídku krytou keři, která odděluje školu od největšího sídliště ve městě. V kapse nahmatává krabičku červených Peter a zapalovač, když v tu chvíli si všimne, že její místo je již obsazené jiným kuřákem. Jelikož se už setmělo, nedokáže rozpoznat, jestli je to někdo z jejích spolužáků, ale radši zůstává stát a dotyčnou osobu zkoumá z dálky. Je to nějaký muž, rozhodně ne 14letý spolužák, nezná ho, a tak se rozhodne, že si teda dneska zakouří trošku dál od svého místa, sedne si a zapálí si. Neznámý muž vypadá, jak když hledí na hvězdy, ale v tom by mu bránil panelák, který se tyčí kousek před nimi. Jana se snaží zaměřit, kam asi ten divnej chlap kouká. V tom, aniž by se muž jakkoliv ohlédnul na Janu, řekne:

„V osmém patře, v tom okně vlevo mě právě v mém vlastním bytě podvádí manželka s mým dobrým kamarádem.“

Jana se lekne, v první okamžik neví, jestli to vůbec bylo na ni, ale když zjistí, že nikdo jiný kolem není, tak se odváží a poposedne si k podváděnému muži.

„To je mi líto“, vypadne z ní nakonec a už odspoda odpočítává patra až nakonec narazí na osmičku. A opravdu, v bytě je rozsvíceno a právě si tam připíjejí dva lidé, poté se objímají a líbají… Pak už Jana odvrací zrak.

„A proč vy jste tady a nic s tím neděláte?“ ptá se Jana, i když jí po tom vlastně vůbec nic není, ale popravdě jí to zajímá.

„No, touhle dobou jsem jakože na služební cestě, už třetí den“, odpovídá muž, „měl jsem delší dobu podezření, tak jsem si vymyslel služebku, bydlím tady v hotelu kousek odsud a už třetí den po sobě se sem chodím dívat na to představení.“

Jana jenom nevěřícně kouká, přijde jí to jako z nějakého filmu.

„Nevím, co bych vlastně měl dělat. Co myslíš?“ ptá se Jany muž.

Jana je zaražená, opravdu neví, jak se řeší případy nevěry, vždyť je jí teprve čtrnáct, má za sebou první líbání a její nejdelší vztah trval asi týden v létě na táboře.

„Víte, já vůbec nevím, jak se tohle řeší,“ přiznává Jana a popotáhne si z cigarety, „ale asi byste měl něco udělat a nenechat to jen tak. To se na ně budete chodit koukat do konce života?“

Muž si taky potáhne a pokývá souhlasně hlavou:

„Máš pravdu, musím něco udělat, asi je oba zabiju.“ Odpoví ironicky muž a Jana vidí, že se i trochu pousměje.

V tom se ozvou hlasy Janiných spolužaček, jak ji volají:

„Janooooo, seš na kouřový?“

„Joo, jsem, už jdu, počkejte na mě,“ odpovídá jim Jana a začne se loučit s neznámým mužem:

„Musim jít, díky za společnost u cigára a přeju hodně štěstí, ať to nějak vyřešíte.“

„Děkuju děvče, měj se pěkně,“ loučí se i muž a ještě se na Janu usměje.

Jana se druhý den vrací domů až po obědě. Matka jí čeká ve dveřích:

„No Jani, kde seš? To nemůžeš napsat aspoň smsku? Jídlo máš na stole už hodinu.“

Jana si sedne ke stolu a než jí matka ohřeje už vychladlé jídlo v mikrovlnce, kouká nepřítomně z okna na domy v okolí. Na hodinách odbíjí druhá hodina odpolední a v rádiu začínají pravidelné zprávy:

„Včera v nočních hodinách došlo v blízkosti polabinské základní školy, která byla zrovna plná přespávajících dětí, k brutální vraždě dvou lidí, muže a ženy, a jedné sebevraždě. Podle předběžných informací šlo o milenecký pár, který načapal manžel. Ten oba mladé lidi pobodal nožem a poté se sám oběsil….“

Hlasatelka ještě pokračovala dál, ale to už Jany matka akorát sotva popadala dech, aby nakonec tichým hlasem řekla:

„Ježíšíkriste….“

Jana se jenom otočila na židli směrem k matce, objala ji kolem pasu a vyděšeně vykřikla: „Mami!“ a přitom, jak ji objímala, si pomyslela: tak přece jenom….
__________________________________________________________________________________

Váš Andreják