Přelouskala jsem v srpnu 2017

Srpen je za námi a moje čtecí krize díkybohu spolu s ním. Řeknu vám, že takhle blbej měsíc jsem letos asi ještě neměla. Nevím, jestli to bylo tím tlakem, abych stihla přečíst všechno z to read listu na prázdniny, nebo neměla čas na čtení, nebo prostě jenom narazila na blbou knížku, ale dopadlo to tak, že první týden v srpnu jsem nečetla vůbec a pak se přes 10 dní crcala s jednou knihou.
No naštěstí jsem pak chytila druhý dech a nakonec za srpen přečetla krásných 5 knih. Samozřejmě se to ale nedá srovnávat s ostatními měsíci, protože 2 knížky z nich byly hodně uzounké, ale i tak mám ze sebe radost. To read list jsem nakonec nedočetla, ale co už, můžu se na to přece vrhnout i v září :).

Čenda model :D

Poklad pana Isakowitze
Poklad bylo moje prokletí měsíce srpna. Popravdě ani teď moc nevím, co si o knížce mám myslet, ale crcala jsem se s ní celých 14 dní a i když se četla v podstatě snadno, tak mě její zpracování tak strašně otrávilo, že jsem fakt myslela, že to nedočtu. Podle anotace jsem čekala, že půjde o vyprávění o cestě 3 generací chlapů, kteří se vydají do Polska hledat poklad dědečka. Místo toho šlo o jakousi kroniku rodiny Wattinů, kde autor vzpomínal, jak se kde kdo dostal před nacisty z Německa. Určitě by šlo o zajímavý příběh, kdyby ale postav v knize nebylo tolik. Člověk se už po prvních stránkách naprosto ztrácel a nevěděl, kdo je vlastně kdo.

Další velký problém byl se samotnými cestovali. Dědeček a otec byli tak strašně nesympatičtí, že jsem myslela, že tyhle pasáže z cesty (na který jsem se ale nejvíc těšila) začnu přeskakovat. Furt se akorát handrkovali, hádali, něco se jim nelíbilo atd. Nakonec jsem to teda vydržela a ke konci knihy už se trochu uklidnili.

Celkově se kniha tak v poslední třetině hodně zlepšila, konečně se tam začalo něco dít a díky tomu jsem ji tak trochu vzala na milost. Jinak ale příběh moc nedoporučuju, pro mě to bylo opravdu velké zklamání. Aspoň, že kniha má tak pěknou obálku, že v knihovně vypadá hodně dobře.

Danteho holka
Po náročném Pokladu jsem si musela dát nějakou naprostou letní oddechovku a nemohla jsem si vybrat líp. Tohle je přesně ten typ knížky, u který nemusíte absolutně přemýšlet, čte se sama, občas se tam něco stane a hlavně to všechno dobře dopadne. Danteho holku jsem sehnala u nás v LK za 49 Kč a kolikrát jsem se při čtení musela fakt tlemit nahlas, takže za ty peníze naprosto splnila svůj účel.

Sice mě docela často vytáčelo to, jak hlavní hrdinka stále mlela o tom, jak je Dante úžasnej a nejlepší a nejkrásnější a nevimcovšechnoještě, ale prostě to nějak k tomu princeznovskému příběhu patřilo. Jako třešnička na dortu byl samozřejmě velkej hepyend, takže to mělo fakt naprosto všechno, co od takové knihy očekáváte :)

Lizucha
Lizucha byla a stále v mých vzpomínkách je doslova něco jako pohlazení po duši. Bylo to retro jako blázen a bylo mi strašně líto, že kniha nemá aspoň o 200 stránek víc. Autorka rozhodně měla na to příběh pořádně rozvinout, jelikož celý její sloh, styl psaní a krásný poetický jazyk byl prostě famózní. Během čtení jsem si pořád říkala, že to nechci dočíst a knížku si doslova šetřila.

Hlavní hrdinkou je 82letá Lída s Alzheimerem, což mě ze začátku od čtení hodně odrazovalo. No díkybohu mě nakonec ke koupi přesvědčila cena a to závratných 9 Kč. Ještěže tak! Vůbec jsem nečekala za tu cenu tak pěkný poetický příběh, odehrávající se ve dvou časových rovinách, plný krásy, pochopení a toho, jak já bych si tak moc přála, aby svět vypadal. Lizucha je jedna z těch knih, na které ještě dlouho budu vzpomínat....

Létající jaguár
A to, co načala Lizucha, tak v tom dokonale pokračoval Létající jaguár. Josefa Formánka mám hrozně ráda, teda spíš jeho Prsatého muže :D. No, to jsem moc nevylepšila, možná to zní ještě hůř :D. Prostě a jednoduše... to, co jsem zatím od něho četla, opravdu stálo za to. Létající jaguár mě lákal o to víc, že drží světový rekord a to takový, že jde o nejrychleji napsanou, vytištěnou a vydistribuovanou knihu napsanou na náhodně vybraná témata.

Knihu autor stihl napsat do 12 hodin a do té samé doby stihl vydavatel udělat to, aby se dostala ke svým čtenářům. Nečekejte proto žádnou brutální bichli, ale pěknou jednohubku na jedno odpoledne. Nic to však neubírá její kráse a musím přiznat, že i v této útlé knížce jsem si dokázala několik moc pěkných myšlenek podtrhat. Jednu jedinou si ale zapamatuju už asi na věky, protože mě naprosto vystihuje:

"Cesta je láska"

Etta a Otto a Russell a James
Boha mýho, dvě úžasný knížky, kde se příběh hlavní postavy odehrává ve dvou různých časových rovinách v jednom měsíci??? ANO! Prosím a ať je to tak i nadále! :) Etta stejně jako Lizucha postupně přichází sama o sebe, ale i tak se jednoho dne rozhodne dojít k oceánu. No má to sice pár tisíc mil daleko, ale vůbec ji to neodradí, zvlášť kdy ji společnost dělá úžasný James.

Etta a Otto a Russell a James je dalším pohlazením na duši a to nejen tím, jak krásným jazykem je kniha napsaná, ale taky tím úžasným prvkem v knize použitým s názvem magický realismus. Já jsem se s ním poprvé setkala v Mistrovi a Markétce a vím, že jsem z knihy byla dost unešená, takže v Ettě jsem se už doslova rozpouštěla.

Kniha rozhodně není pro každého, což jsem zjistila už při čtení recenzí na cbdb.cz, kde to někdo sjel jenom proto, že to prostě nepochopil. Myslel si, že je špatný překlad nebo redakci proklouzly záměny jmen, ale v tom případě ten dotyčný knihu asi nečetl (nebo fakt nepochopil), protože důvod záměny je tam jasný jako facka. Takže se určitě nenechte odradit špatnejma recenzema, protože ty jsou doslova mimo mísu. Já sama jsem se do příběhu naprosto zamilovala. Je tak praštěný, milý, dojemný, naprosto okouzlující a magický, že to snad ani nijak nejde. Prosím, přečtěte si ho někdo taky, ať si o něm můžeme hodiny a hodiny vyprávět :)

Nakonec mám v srpnu přečteno 1117 stran, což bych ještě tak v půlce měsíce fakt nečekala. Každopádně jsem se nevzdala, zatnula zuby a tu svoji děsnou krizi překonala. Snad mě už letos žádná nečeká, protože se vážně těším na další příběhy, které mám v plánu. Teďka mám zrovna rozečteno Dám ti slunce a tak za 2 dny se chystám na Ve stínu černých ptáků. To je opět kniha od nás z LK a má teda nádherný hodnocení ode všech :). Už se nemůžu dočkat!

Vypadá to, že dneska je poslední opravdu letní den, tak si ho pořádně užijte a já se budu opět těšit na čtenou v podzimním upršeném září (boha, já se snad nedočkám :)))

Váš Andreják