pátek 31. března 2017

Březen - měsíc knihy ... anebo taky ne

Plán na začátku měsíce zněl jasně. Chci pokračovat v tom svém čtenářském maratonu a užívat si to úplně maximálně. Víc času na čtení než teď už určitě v budoucnu mít nebudu (no... možná jednou v důchodu). A tak jsem začla jezdit na výlety, žeano! :D Veškerý moje snahy o čtení šly tím pádem pěkně do kopru a já se hned s první knihou crcala 12 dní! 12 DNÍ!!!

Chápete to?



Pak jsem trochu nabrala druhý dech (pár dní pršelo :D) a já se uklidnila. Taky jsem se sešla s kamarádkou, která absolutně nechápala, že mám přečteno od začátku roku už 18 knih a ona nemá ani jednu. To jsem se uklidnila ještě o něco víc a najednou to šlo nějak samo. Nakonec jsem se za březen dočetla na krásných 5 knih a 1507 stran. A jelikož je na to stále čas, opět jsem se o nich rozepsala trochu víc :)




Vejce a já
Tuhle úžasnou knihu bezkonkurenčně zařazuju do kategorie "když se cejtíš pod psa a máš pocit, že tvůj život stojí za prd, přečti si mě" hned vedle Šťastné knihy. Než jsem začla knihu číst, moc jsem o ní nevěděla a anotace stylu "autorka popisuje svůj život na slepičí farmě v horách" mi taky moc neřekla. Naopak jsem si ještě říkala, o čem těch 200 stran jako bude? O tom, jak ráno vstává k slepicím, nosí jim vodu, stará se o domácnost?


Před Vejce a já jsem bohužel od Betty nic nečetla (kromě paní Láryfáry, ale to je pohádka :). A to byla asi chyba, protože jinak bych se tak blbě neptala. Hned po prvních pár stránkách jsem zjistila, že autorka má úžasný styl vyprávění. Je to vtipné, svižné, nenudí. Samotný příběh je ale na druhou stranu tak tragický, že ani vtipné zaobalení prostě nepomáhá. Knihu jsem si musela dávkovat. Závěr mě "rozsekal" natolik, že nechápu, jak mohla Betty zvládnout dál žít v horách, prakticky bez sousedů, eletřiny, s malým dítětem a bláznivou ženskou v okolních lesích. Fakt jako všechny klobouky dolů. Já bych se zbláznila už dávno.


Samotné historky (pokud si je nedáváte moc do kontextu celého vyprávění) ale rozhodně stojí za to. Člověk se dozví, jaké to je mít opravdu echt vesnický sousedy, jací jsou vlastně doopravdy indiáni (tahle kapitola mi hodně otevřela oči), jak se na horách zavařuje a co to vlastně obnáší žít v divoké přírodě.


Od Betty MacDonald mám v knihovně ještě pár dalších knih a velkou radost mi udělalo taky zjištění, že v LK mají teďka jako novinku pokračování tohoto románu. Má hoooodně podobnou obálku, takže je asi jasné, co vám ukážu v příští várce z LK :D.


Posedlost
Posedlost byla hned od začátku taková ruská ruleta. Absolutně vůbec jsem nevěděla, co z příběhu vyleze, protože recenze na něj byly naprosto tragický. Když jsem se do něj ale začetla, tak mi to zas tak strašný nepřišlo. Tak co si o tom má sakra člověk teda myslet? Knihu jsme četly spolu s Marge v rámci naší čtecí výzvy, jenže ona začala až pár dní po mně, takže jsem se ani neměla s kým poradit. Dilema bylo na světě :D


Bohužel přibližně prvních 120 stránek jsem stejně nakonec dávala za pravdu těm zlověstným recenzím. Strašně ukrutně se to táhlo a děj nikde. Naštěstí ale nepatřím mezi ty, kteří by knihu po prvních nezdarech odložili, takže jsem zatla zuby a pokračovala ve čtení. Nakonec to dopadlo tak, že jsem za jeden den přečetla přes půlku knížky :D.


Moc se mi líbilo prolínaní dvou příběhů z různých časových rovin. Část příběhu vždycky končila v místě, kdy měla gradovat, což parádně stupňovalo napětí. A když se příběhy začnaly protínat, pak to teprve začalo stát za to. Bohužel se tak stalo až někde kolem 280. strany, takže plno čtenářů se k tomuto místu ani nedostalo a předem to vzdalo. Velká škoda!


Miluju knihy, ve kterých se dozvím něco nového, nečekaného, poučím se. Přesně taková je i Posedlost. Upřímně jsem během posledních stran doslova čuměla, co se to zrovna přede mnou odehrává. Abych vám toho neprozradila moc, tak napíšu jen to, že nakonec čtete úplně jinou knihu, než kterou jste číst začali. A to se mi hodně líbilo :)


Na závěr mám jenom jednu radu: Nevzdávejte to předem, protože můžete přijít o úžasný příběh plný zvratů. A to je přesně i případ Posedlosti. Ta kniha stojí za to ji dát šanci a dočíst ji.

Espressologie
Nenáročná jednohubka na jedno až dvě odpoledne s celkem slušným tématem, to byla moje první myšlenka po začtení se do týhle útlý knížky z mýho oblíbenýho CooBoo. Přibližně v první třetině se k první myšlence přitoulala druhá a to ta, že hlavní hrdinka Jane je šíleně sebevědomá, arogantní a nesympatická. Na to, že chodila do posledního ročníku střední, se chovala tak na poslední ročník základky. Naprosto jsem rostla z toho, jak se snažila všechny oblafnout, totálně kašlala na školu ale vlastě i na povinnosti, které měla v práci a co mě vytáčelo snad do největší otáček bylo, jak šíleně často byl používanej Caps Lock na zdůraznění většinou jednoho asi důležitého slova. Občas to bylo i dvakrát na stránku a to mi fakt už drásalo nervy.


Abych ale knihu jen nehanila, tak musím pochválit krásnou obálku a začátky kapitol, na kterých je otisk od hrnečku :). Fakt to vypadá parádně a zaujme to. Taky jsem celou dobu čtení přemejšlela, jestli fakt někde existuje taková kavárna, kde nabízej tolik kafí. Nemyslím si ani, že by samotný příběh byl nějak špatný. Jenže je to takový nemastný, neslaný, neurazí, ale ani nenadchne. Tím, že YA žánr čtu celkem hodně, jsem už zvyklá na "vyšší úroveň". Prostě nejde srovnávat Espressologii s Malými zázraky, takže tohle je asi spíš můj problém.


Příběh jsem měla nakonec dočtený za dvě odpoledne a musím uznat, že i děj začal být ke konci zajímavý. Jenže pak najednou střih a byl konec. Je to fakt škoda, protože když už mě to začalo bavit, tak jsem neměla co číst :D. Knížku bych asi doporučila mladším ročníkům, už jsem na to asi moc stará no :D.



Láska jako z filmu
Za to od Lásky jako z filmu jsem nečekala nic, ale absolutně vůbec nic. Paradoxně jsem se od ní nemohla od začátku odtrhnout a celou dobu jsem si říkala "to je geniální, to je fakt geniální!" Jako prožívat si scény z romantických filmů na vlastní kůži? To jako doopravdy? Úžasné téma, přitom jednoduché, se zápletkou a sympatickou hlavní postavou s originálním jménem. Sorry jako, ale knihu, kde hraje prim Kensington, jsem ještě asi nečetla :D.



Je taky fakt, že hlavní hrdince je skoro 30, takže věkově je mi mnohem blíž než Jane z Espressologie. Asi v půlce knížky jsem měla vážně chuť pustit si všechny ty romanťárny, o kterých se v příběhu furt mluví. Úplně nejlepší na tom bylo, že ty repliky byly naprosto totožné s těmi filmovými. Fakt jsem se u toho skvěle bavila.


Jo, přiznávám, že celkově to bylo až moc sladký, ale to jsem tak nějak čekala, že bude. Ona už samotná obálka je taková hodně "růžová" :D, takže člověk tušil, co to bude zač. Vůbec mi to ale nevadilo. Fakt jsem si četbu hodně užívala a těšila se stránku od stránky na další úryvky z romantických filmů :).


Taky jsem celou dobu přemýšlela, jaktože takováhle knížka skončila v LK. Jo jasně, bylo tam pár překlepů, ale úplné minimum proti tomu, co bejvá normálně, takže tohle rozhodně nemohl být hlavní důvod. Docvaklo mi to až ve chvíli, kdy mi knížku lajkla přímo autorka na IG. Koukám na to a říkám se, že má blbě přezdívku, vždyť na knížce je přece Victoria van TieN a tady mi to osrdíčkovala nějaká van TieM. No světe div se, má to správně, že jo :D. Nějak u nás došlo k omylu a na české verzi knihy je místo M prostě a jednoduše N ve jméně spisovatelky. Docela ostuda, i pro mě, protože jsem všude to její jméno psala blbě :(



Obraz Doriana Graye a Cantervillské strašidlo
Na závěr měsíce jsem si nechala klasiku všech klasik :). A říkám k tomu jenom jedno: Jakože cože?! :D Nechápu absolutně vůbec, jak mi tahle krásná kniha mohla celou dobu unikat. Vyprávění je plné naprosto geniálních dialogů, které jsou zas naprosto plné úžasných myšlenek. Wilde je fakt neuvěřitelnej. Dokáže vyjádřit tolik emocí v přesně trefených slovech, že mi celou dobu akorát tak padala čelist.



Do příběhu Doriana Graye jsem se začetla takovým způsobem, že jsem prostě četla a četla a četla a hltala stránku za stránkou, aniž bych se nudila. Vůbec jsem neměla potřebu přeskakovat stránky a radovala se z dalších a dalších dialogů.


Celou dobu čtení jsem měla fakt nepříjemnej pocit a občas v ději docházelo k takovým zvratům, že jsem sotva popadala dech. Nakonec jsem si musela dávat od čtení pauzy, protože za prvý jsem byla fakt vyděšená a za druhý jsem nechtěla ten úžasný příběh Doriana Graye dočíst.


Nakonec možná líp, že jsem se k této krásné knize dostala až teďka, protože se obávám, že v době puberty, kdy jsem ji jako doporučenou četbu asi číst měla, bych ji absolutně vůbec nedokázala ocenit. Takže doporučuji všem, ale pouze pokud se na to cejtíte. Kdyžtak koukněte na nějaké recenze a třeba si přečtěte úryvek, než do toho skočíte po hlavě a pak zjistíte, že to zatím pro vás není. Tahle kniha si rozhodně nezaslouží špatné hodnocení.


Ke konci března jsem rozečetla další knihu a tentokrát jsem si vybrala YA Dreamologie, tak jsem zvědavá, co na to nakonec řeknu a napíšu :)). V půlce dubna odlétáme do Vietnamu, takže těch knih už rozhodně nebude přečtených tolik, ale i tak se těším, až vám o nich na začátku května něco málo sepíšu. Teďka ale vyrážím ven, když je to jaro konečně v plném proudu :D.

Užijte si víkend!

Váš Andreják

úterý 28. března 2017

Co jsem vlastně dostala k narozeninám? 🎁

🎁
Letos jsem k těm krásným třicetinám dostala plno zážitkových dárků, za což jsem nesmírně vděčná. Jednalo se hlavně o dva výlety a články o nich si můžete přečíst tady a tady. Ještě mě čeká moje první running sushi s mamkou tento týden, na který jsem fakt moc zvědavá, a pak vystoupení Lord of the Dance v květnu.

🎁
Kromě těchhle úžasných dárků, na který určitě budu hodně dlouho vzpomínat, jsem dostala i pár těch materiálních a ty bych vám dneska ráda ukázala. Je to takovej pořádnej mišmaš, takže si snad každý přijde na svý :)


🎁 Pastelky od Kubíka
Vím, že bych si to nejlepší měla nechat na konec, ale já to prostě nevydržím a musím se pochlubit :). Tyhle úžasný pastelky od Coloursoft jsou krásně měkký, takže jsou ideální na vybarvování. Dostala jsem k nim ještě skicář a co myslíte? Ještě jsem nenakreslila ani čárku a je mi úplně líto se do nich pustit (klasika) :D. Tak snad ten blok brzo překonám a něco pěknýho si vymaluju.




🎁 Kosmetika od babičky
Babička mi občas dá nějakou šílenost, ale tentokrát ji musim pochválit, protože tahle sada vypadá fakt parádně. Ještě jsem ji samozřejmě nevyzkoušela, protože dojíždím výrobky z DM, ale už se těším, až se do toho pustím.


🎁 Kosmetika, čaje a svíčka od Kubovy mamky
Miluju tyhle balíčky! Člověk tam vždycky objeví něco zajímavýho. Nejvíc se mi opět líbí ta kosmetika a jsem na ní fakt zvědavá, protože vím, že Kubova mamka rozhodně nekupuje žádný šunty :D Jo a ten krém na ruce božsky voní.




🎁 Tričko, mikina a dóza od Verči
Jak už víte, tak jsem od svý nej kámošky dostala pobyt v pohádce a pekle :D. Tam jsem si ale rozbalila ještě tři balíčky a v nich byla tahle úžasná ptáčková mikina, mickeymousový tričko a ručně namalovaná sklenice (v který byly původně oříšky v čokoládě, ale ty jsem už snědla :D). Moc se mi líbí, že mi taky jeden dárek takhle vyrobila a už má své čestné místo v poličce :).



🎁 Kabelka a peněženka od táty
Tenhle dárek mi udělal úplně mega radost. Od táty pravidelně dostávám peníze, ale od tý doby, co mu s výběrem dárků pomáhá jeho přítelkyně, tak dostávám jednu pecku za druhou. Tuhle kabelku bych si asi sama nikdy nekoupila, ale doma jsem zjistila, že se mi perfektně hodí k jedněm kozačkám a od tý doby jsem v podstatě nesundala jak kozačky, tak kabelku :D.


Další dárky, které jsem dostala, jsem vám už ukazovala v únorovém shrnutí, takže si myslím, že je zbytečný se opakovat. V čem se ale opakovat budu je poděkování. Fakt mi to udělalo ohromnou radost a myslím, že třicítka na krku byla oslavena důstojně a s velkou slávou :D.

K narozeninám jsem nakonec dostala minulý týden ještě jeden nemateriální dárek, ale o tom se vám zmíním třeba v nějakém dalším článku. Je to ještě takové malé tajemství :D

Klidný konec března vám přeji!

Váš Andreják

sobota 25. března 2017

A je mi 30!

Dokonce už jsou to tři týdny, co se sžívám s trojkou na začátku. Hlášení o tom, jaký to je, ale píšu až teďka. Musela jsem si to totiž chvilku zkusit a zjistit, jestli vlastně vůbec nastane nějaká změna :).

Uklidním vás hned na začátku: je to furt a pořád stejný :D.

Bohužel....


Od teď by mělo prý začít to nejlepší období mého života. Nejenom proto, že trojka je moje nejoblíbenější číslo (jsem narozena 3.3., takže je mi to prostě souzeno), ale taky proto, že pro introverty platí prý pravidlo "čím vyšší věk, tím vyšší prožitek ze života". Asi na tom něco bude. Akorát nevím, jestli je to věkem nebo momentální životní situací, ale rozhodně je mi teďka nejlíp.



Narozdíl od svých vrstevnic ten věk moc neřeším. Ostatní jsou skoro v depresi, že je to strašný, jak jsou starý, já jsem za to naopak ráda. Už ode mě konečně nikdo neočekává, že se budu do němoty opíjet, že budu chodit na ty "super" párty, který mě nikdy nebavily, řešit drby a dělat všechny tyhle hovadiny mladšího věku :D. Neříkám, že to nebylo fajn, občas někam zajít, pokecat, dozvědět se něco novýho, ale narozdíl od ostatních holek mě to prostě nebavilo dělat každej den. Paradoxně se o to víc se mnou chtěly scházet a řešit svoje "problémy". Asi proto, že jsem je vždycky vyslechla. Nebo jsem se o to minimálně snažila.



Teďka teda konečně začíná ten život, ta svoboda :). Opět narozdíl od holek v mým věku řeším úplně jiný věci než ony. Pomalu se usazujou, začínaj budovat hnízda a množit se. Já řeším, kam pojedeme příště na výlet a dovolenou, jestli zajít do divadla na tohle nebo tamto, jakou knihu si přečíst, jak si užít den. Neříkám, že styl buduju domov je špatný. Jenom jsem ráda, že nejdu s proudem a až to přijde, tak to přijde. Člověk by předpokládal, že v tomhle věku už vás nikdo odsuzovat nebude, že nebude puberťácky pomlouvat, ale světe div se, není tomu tak :D. Řeknu vám, že nátlak okolí je tak vysokej, že má člověk kolikrát chuť vůbec dětí nemít a odjet na druhou stranu zeměkoule.




Tak trochu doufám, že tou trojkou na začátku se všechno uklidní. Že mě okolí nechá žít můj vlastní život a začne se pomalu starat o ten svůj. Už by taky bylo na čase! :) Přece jenom jsme už dospělí.

A jak vnímáte věk vy? Taky vám do života furt někdo kecá? :D

Krásný start víkendu!

Váš Andreják

středa 22. března 2017

Malá nebo Velká? Vysoká nebo Nízká? Horní nebo Prostřední? DOLNÍ MORAVA!

Vy, kdo mě už nějakou dobu znáte a čtete, víte, že mám na svém loňském wishlistu ještě pár nesplněných bodů. Jedním z nich jsou Králíky.

Vy, kdo znáte aspoň trochu zeměpis ČR, víte, že Dolní Morava je co by kamenem dohodil (no možná by stačil i kamínek, je to fakt kousek).

Vy, co Dolní Moravu a okolí neznáte, pozorně čtěte. Je to totiž úžasně krásné místo. Vím to na stopro, protože jsem tam už několikrát byla (a to má velkou váhu!). I když bych teda jako Hradečačka ocenila, kdyby neleželo v Pardubickém kraji :D. No nevadí, na kráse mu to vůbec nic neubírá a vydat se tam můžete jak v létě na plno outdoorových aktivit, tak v zimě na lyžovačku.

Zdroj

Zdroj

Po tomhle chvalozpěvném úvodu proto asi nikoho nepřekvapí, že když jsem na blogerky.cz objevila novou výzvu, kde hlavní výhrou je pobyt v této úžasné části naší republiky, neváhala jsem ani minutu.

Jenom jsem prostě musela chvíli přemýšlet, co bych si tam přála nejvíc zažít (jo, jsem ženská a prostě nevim, co chci :D), a po několikadenním přemýšlení a bezesných nocích jsem došla k tomuto závěru:

1) Stezka v oblacích
- bezkonkurenčně jako první místo bych strašně moc chtěla navštívit právě stezku. Při mým štěstí bude zrovna strašně pršet, nebude vidět na krok a do toho bude šíleně fučet, ale ten POCIT! Pořád o tom někde čtu, jak je to boží a super, a já co? Já o tom stále jenom čtu ... smutné.

Zdroj

2) Koloběžky
- absolutně vůbec nevím, jestli ještě umím jezdit na koloběžce. Předpokládám, že to bude ale podobný princip jako kolo nebo sex. Prostě se to nezapomíná, že ne?

Zdroj

3) Mamutíkův vodní park
- jsem narozená ve znamení ryb, takže já a voda jsme nejlepší kámoši. Tahle atrakce mě fakt zaujala a pak jsem si všimla popisku: "Mamutíkův vodní park je jedno velké vodní hřiště, kde si se svými dětmi užijete mnoho zábavy s vodou."
Hm, aha, tak dík. Já jsem ale velké dítě, takže bych si to tam taky užila a basta!

Zdroj

4) Králický Sněžník
- aspoň ještě jednou bych se tam chtěla podívat (a pohladit slůně :)). Když jsem tam nahoru vylezla poprvé, přišla jsem si minimálně jako Reinhold Messner (minimálně!!!!), což bylo v dobách mého největšího sportovního útlumu (myslela jsem, že cestou opravdu někde umřu). Věřím, že teďka už bych si to dokázala užít víc a snad bych tam i došla rychlejc než za jeden celý den.

Zdroj

Hlavně z posledního bodu asi chápete, že nejlepším parťákem by pro tenhle výlet byl můj Kuba. Samozřejmě by to bylo proto, že miluje hory a treky (a taky trochu proto, aby mě kdyžtak vynesl nahoru a já tam opravdu někde neumřela :D).

Zdroj

Absolutně nevím, jak bych všechny tyhle aktivity nacpala do jednoho víkendu, protože bych se ještě chtěla pořádně vywellnessovat, projet se na bobové dráze a dát si piknik. Ale nejsem žádný troškař, žejo! Když už, tak už!

Zdroj

A kdybych náhodou tu výzvu vyhrála a opravdu se tam podívala, můžete čekat velice napínavou reportáž o tom, jak si Andreják uhnal úpal a minimálně kýlu, když se snažil splnit veškeré závazky, o kterých psal. A to by přece stálo za to, no ne? :D

Krásný prostředek týdne vám přeju a já jdu dál snít :)

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...