čtvrtek 28. června 2018

New In červen 2018 - knihy

Venku leje už asi týden jako z konve a já z toho mám upřímnou radost. Všechno se konečně zase začíná zelenat, dají se podnikat výlety i po městech a neupeču se u toho, člověk na chvilku vypne a třeba stihne i uklidit (což je můj případ). Konečně nemám výčitky, když si jen tak sednu s kafem, nic nedělám a poslouchám, jak prší. A taky samozřejmě stíhám uzdravovat svoji duši čtením.



Červen je měsíc, kdy už většinou moje skóre přečtených knih vyložené skomírá, protože výlety a pobyt venku je mi tak nějak v tomhle období přednější. Letos je to ale všechno nějak převrácený, a tak to vypadá, že tenhle měsíc zvládnu přečíst 9 knih. A když už tak hodně čtu, tak samozřejmě musím i poctivě doplňovat zásoby, takže vítejte u přírůstků měsíce června.



Knedlíček
A začneme super úlovkem, který jsem objevila díky penny and books. Na stories mluvila o tom, že tuto knihu sehnala za pár korun v nějakém výprodeji. Tak jsme s kolegyní v práci mrkly na stránky KK a hle, Knedlíček tu byl k sehnání za cca 25 Kč. To by šlo :D. Ve světě je tento příběh prý hodně ceněný, tak jsem opravdu zvědavá, jak se to bude líbit mně.


Anotace:
Nový román Julie Murphyové, autorky Side Effects May Vary, osloví fanoušky Johna Greena nebo Rainbow Rowellové. Nebojácná dívka Willowdean Dickson - „Knedlíček", hvězdné texaské noci, cukroví a písně Dolly Parton si získají vaše srdce.

"Knedlíček" má nadváhu a nejbezpečněji se cítí doma, i když je přemlouvána svou matkou, bývalou královnou krásy, aby začala žít. Její myšlenky se ubírají jediným směrem, obléct si na sebe bikiny, tak jako její nejlepší kamarádka, krásná Ellen. Will začne pracoval v Harpy’s, místním fast foodu. Zde potká studenta Boa, bývalého skvělého atleta. Není žádným překvapením, že jí Bo přitahuje. Ale je velmi překvapena, když zjistí, že je to vzájemné.
Ale namísto, aby si užívala vztahu s Boem, Will začne o sobě pochybovat. Podnikne nejděsivější věc, kterou si můžete představit: přihlásí se do soutěže Miss Blue Bonnet Pageant a spolu s několika podobnými dívkami touží dokázat světu, že i děvčata se silnější postavou mají právo být vidět, stejně jako každá hubená holka. Tím šokuje celé Clover City – a možná nejvíc sebe sama.


Dej mi své jméno
Hned jak jsem viděla v kině trailer na Call me by your name, veděla jsem, že se tenhle film stane mým milovaným. A taky že jo. Od té doby jsem ho viděla několikrát, soundtrack mi jede furt dokola a když jsem zjistila, že vyjde i český překlad, neváhala jsem ani minutu! Nemůžu se dočkat, až se začtu, a doufám, že to bude co nejdřív.


Anotace:
Příběh nečekané a silné lásky mezi dospívajícím Eliem a o pár let starším Oliverem, odehrávající se ve vile na jednom útesu italské Riviéry. Ani jeden z nich není na následky vzájemné přitažlivosti připraven, oba proto nejdřív předstírají lhostejnost. Jenže v průběhu následujících neklidných letních dnů jejich vášeň nesená neúprosnými proudy posedlosti, strachu, fascinace a touhy vzrůstá a oba mladíci začínají opatrně prozkoumávat své pocity. V hloubi jejich duší se zrodí láska trvající šest týdnů a přinese jim zkušenost, která je poznamená na zbytek života. Ti dva totiž na Riviéře a během jednoho dusného večera v Římě objeví něco, co možná už nikdy znovu nenajdou: naprostou důvěrnost. André Aciman zachycuje ve své upřímné, nesentimentální a srdcervoucí elegii na lidskou vášeň psychologické manévry doprovázející přitažlivost tak bravurně jako málokdo.
Román Dej mi své jméno se čtenářem nezachází v rukavičkách, nedělá si žádné iluze a je zcela nezapomenutelný.



Černooká
Když jsem se v březnu sešla s Aničkou - autorkou knížky - ještě jsem ani netušila, že se vůbec chystá vydat tuhle pecku. Zmínila se sice o tom, že píše příběh o holce, propadající se čím dál víc do deprese, ale ta samotná realizace vydání mi přišla jako daleká budoucnost. A hele, najednou tu byl červen a kniha je na světě. A jelikož jsem ji stihla přečíst dřív, než vám ji tady ukázat jako novinku v mé knihovně, můžu říct, že je to opravdu něco jedinečného. Jak už jsem hned po dočtení psala Aničce, měla jsem z toho stejné pocity jako po zhlédnutí filmu Já, Olga Hepnarová. A pokud jste někdo ten film viděl, tak přesně víte, o čem mluvím.



Anotace:
Temný thriller o pozvolném propadu do deprese vyvolané dávným traumatem.
Viktorie je zdánlivě normální, i když trochu asociální, sedmnáctiletá studentka, která právě prožívá první lásku, řeší rozpory s kamarádkou a věnuje se čtení klasické literatury. Ta největší dramata se ale odehrávají za těmito povrchními starostmi. Viktorie totiž bojuje s nezlomnými vnitřními démony. Když byla malá, zemřela jí matka, a ona ani zbylí členové rodiny se z toho nikdy úplně nevzpamatovali. Viktorie na své dětské trauma reaguje pozvolným propadem do stále hlubší deprese, ve které už není sto rozeznat realitu od výplodů své zmatené mysli. Navíc se v jejím životě začíná objevovat záhadná dívka, která jí nedá spát. Kdo je tahle nevypočitatelná Černooká? Kde se tady vzala? A proč má Viktorie dojem, že ji vidí, kam se podívá?


Jedna želva za druhou 
Od Johna Greena mám přečtené snad všechny jeho knihy a moc se mi líbí jeho filosofující styl psaní. Když vyšly želvy, věděla jsem, že je taky nutně potřebuju, ale znáte to... mezitím se objevilo milion dalších úžasných knih, které si chcete taky přečíst a vaše bankovní konto není bezedné. A tak jsem Greenovu novinku stále odkládala a odkládala, až už z ní nakonec novinka ani nebyla. Hrozně mě proto potěšilo, když jsem tuhle knihu dostala jako odměnu za korekturu bakalářské práce. Už se nemůžu dočkat, až se do ní začtu a doufám, že autor pracuje na další knize, protože je mi úplně jasné, že tohle mi stačit nebude :)



Anotace:
Šestnáctiletá Aza neměla vůbec v plánu pídit se po tajemstvích uprchlého miliardáře Rusella Picketta, ale v sázce je sto tisíc dolarů a její nejlepší a nejstatečnější kamarádka Daisy, se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování.
Aza se opravdu snaží. Snaží se být dobrou dcerou, skvělou kamarádkou, vzornou studentkou, a taky schopnou vyšetřovatelkou. Zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit…
Dlouho očekávaný návrat úspěšného autora bestsellerů Johna Greena, v němž se inspiroval svými vlastními zkušenostmi s mentální poruchou.



Jak tak na to shrnutí červnových novinek koukám, mám ze sebe radost. Neutratila jsem za ně totiž až tak moc peněz. Knedlíček byl skoro zadarmo, Želvy byly úplně zadarmo a Černookou s Dej mi své jméno jsem taky kupovala v akci. Trochu mě štve, že jsem si nepřivezla žádnou knihu z dovolené, ale za měsíc vyrážíme na další, tak snad budu úspěšnější. Teďka se jdu zavrtat do postele a pokračovat ve čtení.

Přeji vám krásný upršený závěr června a hlavně super prázdniny! :)

Váš Andreják

neděle 24. června 2018

Zbytek dovolené po výletech - křest, Orlické hory, Litomyšl

Máme tu neděli, konec mé dovolené, tak je asi nejvyšší čas si shrnout, co jsem vlastně po návratu z Bechyně ještě dělala, dokud to mám v čerstvé paměti. Za ten týden jsme toho stihli celkem dost a nebýt toho, že se ségře rozbila myčka, tak jsme byli i dneska celý den pryč. Osud tomu ale chtěl jinak a já jsem na jednu stranu docela ráda, že si aspoň jeden den odfrknu. Konečně jsem se první den v celém týdnu pořádně vyspala, dopíšu články, uklidím, budu si číst a pravděpodobně plánovat další dovolenou, což je ten nejlepší bod dnešního dne :)

A titul fotka týdne vyhrává... :D

Ve středu v největších vedrech jsem se vypravila do Prahy na křest knihy Černooká. Možná si vzpomínáte na fotky ze článku 100 prožitých dní, tak ty přesně fotila právě autorka této knihy. Ano, je nejenom spisovatelkou, ale taky fotografkou, plus ještě novinářkou (tady máte odkaz na její články), studentkou, blogerkou (její blog zde) a určitě stíhá ještě další triliardu věcí, což já prostě nechápu a hrozně to obdivuju.

Kmotrem knihy byl Kovy

Anička spolu s Dorotou a Theem

Křest se konal v Luxoru na Václaváku, kam jsme se vydaly s Marge, a pro mě to byl hrozně emotivní zážitek. Brečela jsem, seznámila se s novýma lidma, poslouchala, dojímala se a teďka už konečně i čtu Černookou. Anička při psaní vycházela z vlastních zkušeností s depresí a úmrtím v rodině, takže popisy mnoha situací působí opravdu autenticky. I když je kniha řazena žánrově do YA, tak si myslím, že přesah má mnohem větší.

A to jsou všechny moje fotky, spíš jsem si to užívala, než fotila :)

Jelikož den strávený v Praze mě hodně vysál a to teda hlavně psychicky, rozhodli jsme se druhý den strávit celý v přírodě. Vzhledem k předpovědi počasí to navíc bylo asi to nejlepší, co jsme mohli udělat. Kuba musel pracovně do Neratova, takže jsem jela opět s ním, a při cestě zpět jsme se nechali vyhodit v Bartošovicích.












Naivně jsem si myslela, že na horách bude trochu chladněji, ale i tady jsme se dost pekli. Posnídali jsme domácí koláče a po zelený jsme se vydali do Rokytnice, která je odsud vzdálená jen pár kilometrů.










Za celou cestu jsme nepotkali ani nohu a výlet si opravdu hodně užili. Na konci nás čekala odměna v podobě obědu a úžasný minizoo, kde bychom asi byli ještě teď, kdyby nám nejel vlak.








V pátek se krásně ochladilo, čímž nastaly ideální podmínky na výlet do města. A já jsem se tím konečně dočkala zkompletování svého travel wishlistu z roku 2016, vypravili jsme se totiž do Litomyšle. Jelikož tohle město znám jenom z projíždění hlavní autotepnou, tak mě nikdy nijak nezaujalo. Trochu víc jsem se o něj začala zajímat, když jsem se tam tenkrát vydala jako doprovod ségry na tetování. Vím, že to studio bylo na náměstí a byla jsem tam z toho celá paf. Článek o tomto výletu najdete kdyžtak tady.









Začala jsem na netu projíždět pár fotek a koukala jako blázen, že to město je fakt moc pěkný. Navíc tam mají zámek, který je v Unescu? Bylo jasno. Akorát jsem netušila, jak je docela složité se do tohoto cca 55 km vzdáleného města z Hradce dostat, pokud nechcete jet autem. O víkendu je to úplně marný, jelikož to máte na několikahodinovou cestu se 4 přestupy. Ve všední dny je to trochu lepší, jelikož se dá chytit i přímý autobus. Ten my jsme chytili a pak asi 40 minut stáli v koloně :D










Trochu jsme zmokli, ale na druhou stranu jsme si hodili minci do kašny, udělali boží fotky, u kterých jsem se málem počůrala smíchy, Kuba si vylezl na umělou "stěnu", kde lozil společně s dětma :D, a nechali jsme si vzít dech naprosto megamonumentálním zámkem...











Jo, myslím, že první týden letošní dovolené se fakt povedl. Pokračování nás čeká už za necelý měsíc, kdy máme naplánovaný dalších asi 10 dní volna. Parádně se mi ale sešly směny i příští týden, kdy jdu do práce jen zítra a pak až v pátek, takže se určitě vydám na další výlety. Letošní rok je prostě neuvěřitelnej! Konečně stíhám jak práci, tak osobní život a nemůžu se toho nabažit.

Krásný zbytek neděle vám přeji a začátek příštího týdne, ať je ještě lepší!

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...