čtvrtek 31. srpna 2017

Přelouskala jsem v srpnu 2017

Srpen je za námi a moje čtecí krize díkybohu spolu s ním. Řeknu vám, že takhle blbej měsíc jsem letos asi ještě neměla. Nevím, jestli to bylo tím tlakem, abych stihla přečíst všechno z to read listu na prázdniny, nebo neměla čas na čtení, nebo prostě jenom narazila na blbou knížku, ale dopadlo to tak, že první týden v srpnu jsem nečetla vůbec a pak se přes 10 dní crcala s jednou knihou.
No naštěstí jsem pak chytila druhý dech a nakonec za srpen přečetla krásných 5 knih. Samozřejmě se to ale nedá srovnávat s ostatními měsíci, protože 2 knížky z nich byly hodně uzounké, ale i tak mám ze sebe radost. To read list jsem nakonec nedočetla, ale co už, můžu se na to přece vrhnout i v září :).


Čenda model :D

Poklad pana Isakowitze
Poklad bylo moje prokletí měsíce srpna. Popravdě ani teď moc nevím, co si o knížce mám myslet, ale crcala jsem se s ní celých 14 dní a i když se četla v podstatě snadno, tak mě její zpracování tak strašně otrávilo, že jsem fakt myslela, že to nedočtu. Podle anotace jsem čekala, že půjde o vyprávění o cestě 3 generací chlapů, kteří se vydají do Polska hledat poklad dědečka. Místo toho šlo o jakousi kroniku rodiny Wattinů, kde autor vzpomínal, jak se kde kdo dostal před nacisty z Německa. Určitě by šlo o zajímavý příběh, kdyby ale postav v knize nebylo tolik. Člověk se už po prvních stránkách naprosto ztrácel a nevěděl, kdo je vlastně kdo.



Další velký problém byl se samotnými cestovali. Dědeček a otec byli tak strašně nesympatičtí, že jsem myslela, že tyhle pasáže z cesty (na který jsem se ale nejvíc těšila) začnu přeskakovat. Furt se akorát handrkovali, hádali, něco se jim nelíbilo atd. Nakonec jsem to teda vydržela a ke konci knihy už se trochu uklidnili.



Celkově se kniha tak v poslední třetině hodně zlepšila, konečně se tam začalo něco dít a díky tomu jsem ji tak trochu vzala na milost. Jinak ale příběh moc nedoporučuju, pro mě to bylo opravdu velké zklamání. Aspoň, že kniha má tak pěknou obálku, že v knihovně vypadá hodně dobře.

Danteho holka
Po náročném Pokladu jsem si musela dát nějakou naprostou letní oddechovku a nemohla jsem si vybrat líp. Tohle je přesně ten typ knížky, u který nemusíte absolutně přemýšlet, čte se sama, občas se tam něco stane a hlavně to všechno dobře dopadne. Danteho holku jsem sehnala u nás v LK za 49 Kč a kolikrát jsem se při čtení musela fakt tlemit nahlas, takže za ty peníze naprosto splnila svůj účel.


Sice mě docela často vytáčelo to, jak hlavní hrdinka stále mlela o tom, jak je Dante úžasnej a nejlepší a nejkrásnější a nevimcovšechnoještě, ale prostě to nějak k tomu princeznovskému příběhu patřilo. Jako třešnička na dortu byl samozřejmě velkej hepyend, takže to mělo fakt naprosto všechno, co od takové knihy očekáváte :)

Lizucha
Lizucha byla a stále v mých vzpomínkách je doslova něco jako pohlazení po duši. Bylo to retro jako blázen a bylo mi strašně líto, že kniha nemá aspoň o 200 stránek víc. Autorka rozhodně měla na to příběh pořádně rozvinout, jelikož celý její sloh, styl psaní a krásný poetický jazyk byl prostě famózní. Během čtení jsem si pořád říkala, že to nechci dočíst a knížku si doslova šetřila.



Hlavní hrdinkou je 82letá Lída s Alzheimerem, což mě ze začátku od čtení hodně odrazovalo. No díkybohu mě nakonec ke koupi přesvědčila cena a to závratných 9 Kč. Ještěže tak! Vůbec jsem nečekala za tu cenu tak pěkný poetický příběh, odehrávající se ve dvou časových rovinách, plný krásy, pochopení a toho, jak já bych si tak moc přála, aby svět vypadal. Lizucha je jedna z těch knih, na které ještě dlouho budu vzpomínat....

Létající jaguár
A to, co načala Lizucha, tak v tom dokonale pokračoval Létající jaguár. Josefa Formánka mám hrozně ráda, teda spíš jeho Prsatého muže :D. No, to jsem moc nevylepšila, možná to zní ještě hůř :D. Prostě a jednoduše... to, co jsem zatím od něho četla, opravdu stálo za to. Létající jaguár mě lákal o to víc, že drží světový rekord a to takový, že jde o nejrychleji napsanou, vytištěnou a vydistribuovanou knihu napsanou na náhodně vybraná témata.


Knihu autor stihl napsat do 12 hodin a do té samé doby stihl vydavatel udělat to, aby se dostala ke svým čtenářům. Nečekejte proto žádnou brutální bichli, ale pěknou jednohubku na jedno odpoledne. Nic to však neubírá její kráse a musím přiznat, že i v této útlé knížce jsem si dokázala několik moc pěkných myšlenek podtrhat. Jednu jedinou si ale zapamatuju už asi na věky, protože mě naprosto vystihuje:

"Cesta je láska"

Etta a Otto a Russell a James
Boha mýho, dvě úžasný knížky, kde se příběh hlavní postavy odehrává ve dvou různých časových rovinách v jednom měsíci??? ANO! Prosím a ať je to tak i nadále! :) Etta stejně jako Lizucha postupně přichází sama o sebe, ale i tak se jednoho dne rozhodne dojít k oceánu. No má to sice pár tisíc mil daleko, ale vůbec ji to neodradí, zvlášť kdy ji společnost dělá úžasný James.


Etta a Otto a Russell a James je dalším pohlazením na duši a to nejen tím, jak krásným jazykem je kniha napsaná, ale taky tím úžasným prvkem v knize použitým s názvem magický realismus. Já jsem se s ním poprvé setkala v Mistrovi a Markétce a vím, že jsem z knihy byla dost unešená, takže v Ettě jsem se už doslova rozpouštěla.


Kniha rozhodně není pro každého, což jsem zjistila už při čtení recenzí na cbdb.cz, kde to někdo sjel jenom proto, že to prostě nepochopil. Myslel si, že je špatný překlad nebo redakci proklouzly záměny jmen, ale v tom případě ten dotyčný knihu asi nečetl (nebo fakt nepochopil), protože důvod záměny je tam jasný jako facka. Takže se určitě nenechte odradit špatnejma recenzema, protože ty jsou doslova mimo mísu. Já sama jsem se do příběhu naprosto zamilovala. Je tak praštěný, milý, dojemný, naprosto okouzlující a magický, že to snad ani nijak nejde. Prosím, přečtěte si ho někdo taky, ať si o něm můžeme hodiny a hodiny vyprávět :)



Nakonec mám v srpnu přečteno 1117 stran, což bych ještě tak v půlce měsíce fakt nečekala. Každopádně jsem se nevzdala, zatnula zuby a tu svoji děsnou krizi překonala. Snad mě už letos žádná nečeká, protože se vážně těším na další příběhy, které mám v plánu. Teďka mám zrovna rozečteno Dám ti slunce a tak za 2 dny se chystám na Ve stínu černých ptáků. To je opět kniha od nás z LK a má teda nádherný hodnocení ode všech :). Už se nemůžu dočkat!

Vypadá to, že dneska je poslední opravdu letní den, tak si ho pořádně užijte a já se budu opět těšit na čtenou v podzimním upršeném září (boha, já se snad nedočkám :)))

Váš Andreják

pondělí 28. srpna 2017

🕯 Svíčky - jedna z nejkrásnějších dekorací 🕯

Pokud jste na můj blog zabloudili omylem, musím vás předem upozornit, že jste narazili na mega maniaka do Vánoc. Vy ostatní už mě asi znáte, takže víte, že jakmile se blíží konec srpna, najíždím na předvánoční režim, pouštím koledy, plánuju Štědrý den a hlavně nakupuju dárky a svíčky! :) Protože podzim, zima a hlavně Vánoce bez svíček to je prostě jako léto bez dovolený! (Aby to pochopili i milovníci léta :D). 🕯



A tak se stalo, že jedné bouřlivé srpnové noci, kdy jsem zaboha nemohla usnout, jsem objevila na fler.cz úžasný obchod se svíčkami. Tramtadadááááá, představuji vám Světlo svíček. Výrobky paní Jarky mě totálně dostaly. Hlavně teda svíčky s tradičními motivy, takže květinové vzory, klasický cibulák a něco málo vánočního muselo být moje. Cibulák jste už mohli vidět na mém IG, tak teďka je nejvyšší čas vám ukázat i ten zbytek.




Jednotlivé svíčky stojí 69 Kč/ks, což mi popravdě nepřijde jako nijak závratná částka. Můžete si vybrat z hodně velkého množství motivů a pokud jste blázni do pálení svíček jako já, tak je prostě musíte mít. Jo a tohle BOHUŽEL není sponzorovaný článek, aby náhodou nedošlo k mýlce (ale pokud to čte nějaký výrobce, co by mě chtěl na zimu zásobovat, tak se tomu rozhodně nebráním! :D).





No, Vánoce klepou na dveře a pokud přemýšlíte, čím potěšit kamarádku, maminku nebo babičku, tak tohle by určitě nebylo šlápnutí vedle :). Já se těším, až se trochu ochladí a hnedka první ozkouším, akorát nějak nevím, která to vyhraje.

Příjemný pondělní podvečer vám přeju a dejte vědět, jestli tu mám taky nějakýho blázna do Vánoc :))

Váš Andreják

čtvrtek 24. srpna 2017

❤📕 Proč miluju práci v Levných knihách ❤📕

❤📕 Už jen pár dní mi zbývá do skončení zkušebky, tak jsem se rozhodla vám o práci prodavačky v LK opět něco málo sepsat. Pokud počítám i brigádu, tak jsem v LK už 7 měsíců a musím říct, že je to snad moje první práce, kde mě to hned po pár měsících nezačalo štvát. Joooo, asi jsem prostě bohém nebo typickej nespokojenej Čech, ale vždycky to časem přijde. Někde už za měsíc, někde za rok, důvody jsou různé, ale zatím pokaždý to dopadlo na chlup stejně. Doufám, že v LK se toho zlomu ani nedočkám, protože bych dál ráda dělala práci, co mě baví a neznechutila si ji. Přemýšlela jsem, proč tomu tak je, v čem je tahle práce tak jiná a pár bodů vám sem sepsala :)



1. Mám kolem sebe super kolektiv - Všechny holky jsou mladší než já, takže mám tak nějak pocit, že žiju studentskej život a hodně mi to pomáhá. I když ještě nejsem tak stará, tak mě dost nabíjej energií a obdivuju je, že zvládaj studovat i pracovat dohromady.

2. Směny si plánuju sama - Samozřejmě se tam musíme s vedoucí střídat na ranní a odpolední a jednou za čas vzít víkendovou směnu, ale jinak si to můžu rozvrhnout, jak sama potřebuju. Můžu strávit dva prodloužený víkendy v měsíci někde po výletech. Návštěvu doktora si naplánovat tak, abych ten den šla do práce třeba až od dvou odpoledne, stíhám úřady, pošťáky, cokoliv si zařídit... Naprosto mi to směnování vyhovuje.


3. Ráno nemusím vstávat v 5 a vstávám do světla - Tak tohle je věc, kterou nikdy nedocení nikdo, kdo může celý život vstávat třeba až kolem sedmé, osmé hodiny. Věřte, že vstávat v 5 je fakt peklo a je úplně jedno, v kolik jdete večer spát, protože se vám stejně NIKDY ráno nechce z postele. A většinu roku vstávat do tmy? Ne, to fakt nechcete. Teď jsem se konečně dočkala a třeba včera a dneska jsem se probudila i bez budíku :)

4. Jsem mezi knížkama - Myslím, že je sen každého, dělat práci, která je i jeho koníčkem. Mým největším koníčkem je cestování a knihy, takže se mi to v podstatě momentálně z poloviny plní :). Když si vzpomenu, jakou náhodou jsem se k týhle práci dostala, tak to musel být snad osud. No, né nadarmo se říká, že nejlepší kšefty se vždycky domluví v hospodě :D To můžu naprosto potvrdit. Abych o knihách, které prodáváme, věděla co nejvíc, tak je samozřejmě čtu. Pokud je mrtvé období a lidi moc nechoděj, tak si čteme i v práci. Někdy jsme do toho ta zažraný, že si nevšimneme, že už přišel zákazník. Rychle pak knížku zaklapneme, ale většinou se setkáme s milou reakcí, že ať klidně pokračujeme, že je to moc pěkný a vlastně i stylový, že si prodavačky v knihkupectví čtou. Je fakt, že si tím i získáváme jejich důvěru, protože vidí, že nejsme jenom ty znuděný ksichty vytažeý někde z ulice, který vlastně knihy ani nezajímaj. Popravdě tady prostě nemůže pracovat člověk, kterej nečte. 



5. Nemám pocit, že chodím do práce - I když i u práce prodavačky jsou samozřejmě povinnosti, hlavně hmotka za peníze, zboží, snažím se být pořád milá, i když jsou lidi občas dost exoti atd., tak to vůbec není takový jako v jiných pracech, které jsem dřív dělala. Atmosféra je tu úplně odlišná, nebojím se sem chodit, nemám staženej žaludek v neděli večer a neříkám si, že sem už nechci. Vlastně i díky tomu rozvolněnějšímu režimu kvůli směnování mám furt pocit, že jdu jenom na brigádu. Už jsem to říkala i naší manažerce, že si vůbec nepřijdu, jak kdybych chodila do práce :D Je to vážně super pocit a moc bych to přála zažít i vám.

6. Mám pocit, že moje práce má smysl - Řeknu vám, že není nic lepšího, než když se vrátí nadšený zákazník a poděkuje za úžasnou knížku. V LK se mi to stalo už několikrát a člověka to tak nakopne! Konečně nedělám jenom nějaký zbytečný tabulky, který nikdo neocení, konečně dělám lidem radost a kolikrát jim fakt i pomůžu. A pak se taky párkrát stane, že zákazník pochválí přímo vás - jako člověka. Je to fakt pocit k nezaplacení.




7. Směna hodně rychle uteče - Takhle rychle mi čas v práci neutíkal snad nikdy nikde. Je to prostě paráda, když vám připadá, že sotva přijdete a najednou zas jdete domů. Když přiverou zboží, tak to uteče lusknutím prstu. A před Vánocema? To je teprve jízda! :D Myslím, že mi to potvrdí každej, že je peklo, když se vám to v práci táhne a nedejbůh, když musíte dělat, že něco děláte. Tady se to prostě jen tak nestane.

8. Mám normální vedoucí - Tenhle bod si myslím je spolu s kolektivem hodně důležitý. Přece jenom se svýma kolegama trávíte většinu svého času, takže mít tam někoho, s kým se nesnesete, je to peklo. Peklo taky je, když je vaše vedoucí hysterická, panovačná, neschopná, ..... (doplň, co potřebuješ). Naše vedoucí je člověk, který se nijak nepovyšuje, dělá všechny povinnosti s náma + ty navíc, které musí jako zástupce prodejny zvládat taky. Doufám, že nám tam vydrží dlouho :).




Včera jsme si hodně mákly a domů jsem šla naprosto vyřízená, ale mně to za to prostě stojí. Vidím, jak se ten krám mění, kolik knih jsme zvládly prodat, kolika lidem udělat radost a i když je to náročné, tak to je momentálně to, co chci dělat. Domů chodím s čistou hlavou, netáhám si s sebou práci mimo obchod.  
Já už bych neměnila.

A co vy? Máte taky práci snů? Prodáváte v knihkupectví? Mám tu nějakého kolegu/kolegyni? :)

Dejte mi vědět!

Krásný srpnový čtvrtek vám všem.

Váš Andreják


pondělí 21. srpna 2017

🌞 Letošní léto ...

... je prostě peckový 🌞 🌤 🌥 🌦 🌄 🌅 🌇

I když dělám každoměsíční pravidelné shrnutí, tak pro léto nakonec musím udělat spešl vykecávací článek. A musím to stihnout ještě, než léto skončí - dokud jsem v tý eufórii :D. Hrozně se těším na podzim, to je taková moje klasika, ale i tak musím prostě přiznat, že ačkoliv léto fakt není moje oblíbený roční období, letos jsem si ho hodně užila (a ještě užívám :).




Každej má určitě ty svoje maličkosti, který pro něj dělaj léto létem. Pro mě to letos jsou hlavně následující:
  • Dlouhé a teplé večery - miluju, když vyrazím večer ven a nemusím s sebou táhnout dvě mikiny a bundu, miluju, když můžu celý večer sedět venku, koukat, jak zapadá slunce a být u toho jen v tričku, miluju ten letní večerní vánek, kterej nás sice trochu ochladí, ale nedrkotáme zubama :)
  • Procházky cestou domů po práci - miluju, když se město zpomalí, sluníčko už tolik nepere a já vypnu veškerý myšlenky, větrám hlavu a jdu tím letním městem, přírodou, kolem řeky a naprosto si to užívám. I když jsem kolikrát z práce fakt hodně unavená, tak tohle mě nabije víc jak tisíc redbullů.
  • Zmrzliny a ledové kafe - miluju zmrzlinu! Vždycky jsem hrozně ulítávala na točený, ale poslední dobou dávám šanci i kopečkový. Z výprav za ledovým kafem jsme si s kolegyní už udělaly tradici a já to fakt MILUJU. Tohle je věc, která mi po zbytek roku hodně chybí.
  • Žádný stresy v práci - každý rok mi léto většinou kazila práce. Když bylo pěkně, musela jsem trčet v kanclu přesčas, na dovolený jsme se museli domlouvat, pracovní týden byl prostě od pondělí do pátku a přes to nejel vlak. Letos mám konečně normální práci, kde se nemusím s ničím stresovat, směny si plánuju podle sebe, mám nepravidelnej režim a díky tomu si to fakt hodně užívám. Dneska jdu třeba do práce až ve 14:30 a večer mě čeká jedna z těch procházek, o který jsem psala o pár řádků výš! :)
  • Víkendové výlety - a právě díky práci si můžu plánovat prodloužené víkendy. Letos si je fakt užívám. Ve dvě v pátek letím z práce a vracím se tam až v pondělí zase ve dvě. Díky tomu jsme už byli třeba v Moravském krasu nebo na Králicku. I RfP jsem si užila naprosto v klidu bez řešení dovolené.
  • Hodně strávenýho času v přírodě - tenhle bod asi nejvíc vystihuje moje letošní prázdniny. Snažím se být venku co nejvíc to jde. Někdy si užívám to absolutní ticho nebo zvuky přírody, někdy nasadím sluchátka, někdy fotím, někdy vezmu Kubu s sebou a povídáme si, chodíme na houby a nebo se jen tak projít. A skoro furt se usmívám, protože mi to prostě jinak nedá :)
  • Normální počasí - tohle je taky hodně důležitej bod, protože upřímně kdyby byla ta šílená vedra, tak tenle článek asi ani nepíšu. Letos je to paráda - je jak teplo, tak chladněji, občas zaprší a každý si přijde na svý. Přesně takhle by mělo léto vypadat, tak snad si to příroda zapamatuje i na příští rok :)
... a hlavně taková ta klasická prázdninová pohoda - nikam nemusím spěchat, mám absolutně nepravidelný režim, takže nemám pocit, že chození práce je pro mě nějaká šílená povinnost, každý den je v podstatě úplně jiný a přesně to já na tom létě asi tak miluju :)

Letos si totiž přijdu jako kdybych se vrátila tak o 20 let zpět. Když jsem byla malá, trávila jsem taky skoro celý prázdniny venku po Čechách. Jezdila jsem na tábory, k babičce, na chalupu a furt byla venku v lese, na zahradě, na loukách.

A přesně takhle to mám i letos.

A je to úplně boží!




Léto pro mě ale bohužel taky znamená, že mnohem míň čtu a mám doma bordel jako v tanku :D. Snažím se s tím smířit už několik let, ale furt mi to nějak nejde. Musím holt přepnout na nějakej jinej režim, kde mi dojde, že jakmile začne být sychravo, tak na úklid a čtení bude času habaděj...





Prázdniny nám sice za 10 dní finišujou, ale léto by tu s námi mělo být ještě měsíc. Já se rozhodla si ho letos vychutnat do posledního dne, takže co mě ještě čeká?

  • Víkend v Brně s bývalou kolegyní
  • Výlet do Trutnova
  • Slavnosti královny Elišky
  • Dožínky





I tak ale už ve vzduchu cítím, jak se všechno kolem mě zpomaluje, jak se příroda chystá ke spánku, děti i rodiče na nový školní rok a mně od zaří začíná můj soukromý nový rok. Už jsem se o tom někdy někde zmiňovala, že silvestr ani Nový rok v lednu nijak extra neslavím, protože pro mě má větší význam konec léta a začátek těšení se na Vánoce.
A tak to nebude jinak ani letos. Ani si nedokážete představit, jak moc se na to těším.

Teď si ale pojďme užít ještě ten zbytek léta!

Dny plný dalších letních zážitků vám přeju.

Váš Andreják

sobota 19. srpna 2017

Hradecká V8

Dneska vám ukážu něco, čeho jsem se letos účastnila poprvé. Ač je to k nevíře, tak tzv. Ameriky na Stříbrňáku se konají letos už podesáté, a já až bydlím asi tak 300 metrů od místa konání, jsem se tam nikdy nevypravila. Tentokrát jsme ale dostali od Kubovýho taťky volňásky, takže jsme neváhali ani minutu a v přestávce mezi brutálním slejvákem jsme se tam na skok stavili mrknout.




Není to zrovna můj obor, takže to dneska budeme mít spíš obrázkové pokoukání, ale aspoň jsem se mohla pěkně oblíknout a mezi ta krásná auta zapadnout. Akce se koná celý víkend a vstup pro dospělé činí 180 Kč. Zrovna když jsme odcházeli, tak probíhala soutěž o to, které auto udělá největší hluk a musím říct, že randál a smrad to byl fakt slušnej :D. Večer bude ještě rockotéka a během dne vystupuje stylově Elvis Presley revival.









Doufám, že příští rok se tam podíváme znovu, protože letos jsem tam šla naprosto nepřipravena a bohužel nevyužila ani nabídky prodejců pin-up a rockabilly oblečení! Byli tam např. prodejci z Black Heart, kde normálně nakupuju, takže snad příště se poštěstí. Nakonec jsme tam strávili 2 hodiny, ale určitě se tam dá zabavit minimálně na celý den.














Teďka už znovu vyhlížíme déšť, takže jsem zapadla do peřin a sahám po knize. Zítra mě čeká pracovní dopoledne, tak se na to musím pořádně vyrelaxovat.

Krásný víkend, ať už ho máte slunečný nebo deštivý :)

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...