sobota 14. listopadu 2015

Návrat do reality

Po měsíci jsem zpět, živá a zdravá, ačkoliv jsme měli celkem štěstí - letěli jsme přes Paříž. Plno lidí by teďka nadávalo, přece jenom po měsíci zpět doma, hnusný počasí, zvykat si na starý režim, začít zas chodit do práce atd. A víte co? Mně to nevadí. Začíná mé nejoblíbenější období - období těšení se na Vánoce. Hned dneska jsem byla na Martinských trzích se ségrou, napsaly jsme dopis Ježíškovi a zabalily nějaké dárky. Miluju tohle období, užívám si to na maximum, pálím svíčky, pouštím koledy a hrozně se těším. Takže než vám sesmolím nějaký článek o svém měsíčním dobrodružství v Jižní Americe, tak koukněte na to, co jsem dělala, než jsem odletěla a co dělám teďka po příletu.

Váš Andreják!

V Peru nás chytla šílená chuť na bramborový salát, takže hned po příjezdu jsme si ho museli udělat. Je to taková malá generálka na Štědrý den, akorát drahý zapomněl na mrkev a hrášek :D.

A zde jde to vrcholné dílo! Hádejte, který dopis je ode mě.

Ještě, než jsem odfrčela, stihla jsem koupit lístky na Slipknot. A když jsem přijela, tak organizátoři RfP oznámili, že další ročník bude opět v HK! Těšila se velmi!!

Takhle deštivo bylo den před odletem.

Ale stihla jsem i nějaké pěkně podzimní fotky. Teďka už mám smůlu, furt jen leje a všechno je už opadaný.


Teta hlídala :D

A taky jsem si koupila úžasnou knížku v Levných knihách.

pondělí 12. října 2015

Jak jsem si urovnala priority

Výzdoba mého deníku na tento půlrok
Na vejšce jsme v rámci semináře měli určit, podle čeho budeme jednou vybírat své budoucí povolání. Pamatuji si, že většina lidí měla na předních místech peníze. Když jsem se zmínila, že bych ráda hlavně dělala něco, co mě bude bavit, měla kolem sebe přátelský kolektiv a nemusela dojíždět přes celou republiku, tak na mě ostatní koukali dost nevěřícně.

Z vejšky jsem už 5 let a celou dobu pracuju. U nás neexistovalo, abych delší dobu byla bez práce, protože by se o mě nikdo nepostaral, peníze jsou holt potřeba. Proto jsem si prošla různýma místama, jeden čas jsem se živila i jako hodně opovrhovaná operátorka u T-Mobile nebo pokladní. No řeknu vám, hodně často jsem vzpomínala na své sny a brigádu v knihkupectví, kde jsem tenkrát měla asi 48 Kč na hodinu, ale byla to ta nejlepší brigáda v mém životě! a furt si říkala, že je tohle přece jenom nějaké přechodné období. Člověk musí zatnout a vydržet a ono to jednou přijde.

A pak to najednou opravdu přišlo. Před dvěma lety jsem sehnala práci snů - sice ne obor, který bych chtěla dělat, ale požadavky z vejšky se splnily. Najednou jsem měla kolem sebe super lidi, dojezd do práce nebyl tak hrozný, tempo nebylo vražedné a byla jsem fakt šťastná. Samozřejmě to bylo na úkor peněz, ale nikdy jsem si na to nestěžovala, dokázala jsem s tím vyžít.

Jenže jak už to bývá, nároky se pomalu zvedají, lidé odcházejí, plat zůstává. Najednou člověk zjistí, že je v práci místo 8 hodin denně 10 a více hodin. Je jasné, že nikdo nechce zklamat, a tak opět zatne zuby a jede podle požadavků. A pak se jedno odpoledne zhroutí ve městě....

Pokouším se o tzv. doodling, hrozně mě to chytlo, ale je se co učit
Teď tu tak ležím v té posteli a říkám si: Stálo mi to vůbec za to?
Mám hodně času přemýšlet a najednou zjišťuju, že mě přece hrozně baví psát blog, že mě baví kreslit a vyrábět deníky, že si chci číst a jezdit na výlety a poznávat svět a být se svým přítelem....
Když  to teďka zpátečně vidím, jak jsem se opět zpronevěřila svým představám, je mi z toho fakt na nic. Život jde ale dál, čeká mě teď konečně měsíční dovolená a doufám, že si tam pořádně odpočinu a urovnám myšlenky. Buď pak zase zatnu zuby a budu čekat, až se to uklidní, nebo třeba dám výpověď, začnu se opravdu živit něčím, co mě baví a najednou mi to nepřijde jako povinnost a budu to dělat ráda :)


Tímto článkem bych se s vámi ráda na měsíc rozloučila a také hrozně moc poděkovala za vaše komentáře. Jedu opravdu vypnout mimo civilizaci, kde asi nebude ani připojení na wifi, ale po návratu určitě připravím článek z mých cest.

Pěkný start nového týdne.

Váš Andreják

sobota 10. října 2015

Samolepky a jiný serepetičky

To je nááádhera! (zdroj: Fb stránky Washi pásky - www.svetpasek.cz)
Už když jsem zakládala loni tenhle blog, věděla jsem, že spíš než na kosmetiku budu asi psát recenze na papírnictví, knihkupectví a second handy. Obracím každou korunu několikrát, když se rozhoduju, jestli si mám koupit pěnu na holení nebo to zas zvládnu se sprcháčem, ale nechat pětistovku za samolepky, diářky, lepítka či jiný blbosti mi přijde normální. Achjo. No naposled se mi to stalo, když jsem přes ségru objevila e-shop www.svetpasek.cz. Ségra si tam k Vánocům vybrala tenhle diář s motivem malého prince (možná vám odkaz nepůjde otevřít, hrozně rychle to mívají vyprodané - já se ani nedivim) a já jsem si samozřejmě zbytek stránek prohlídla, což byla veliká chyba (do konce měsíce budeme o vodě a chlebu). Nakonec jsem kromě diáře objednávala ještě samolepky, brčka, washi pásky....


Samozřejmě jsem balíček rozervala a pak teprve fotila, holt zvědavost byla silnější než já :D. Hrozně se mi líbilo, jak je obálka vyzdobená právě washi páskou a ještě i samolepkou. Takhle roztomilej balíček jsem ještě asi z žádnýho e-shopu nedostala. No a teďka jsem si všimla, že SVĚT PÁSEK je z Týniště, to mám velkou radost, že jsem podpořila východočechy :)


Uvnitř bylo zboží zabaleno ještě v kartonu, který byl opět omotán washi páskou. Člověku bylo až líto to rozdělat.


 

Nooo a tyhle roztomilosti na mě čekaly. Popravdě si ty samolepky hrozně šetřím a milionkrát rozmýšlím, jestli se opravdu hoděj tam, kam je chci nalepit :D. Pokud jste někdo milovník Vánoc jako já, tak si určitě příjdete na své. Akorát upozorňuji, že je to hrozně návykové, zuby nehty se teďka držím, abych neobjednávala další a další a další (a pak bych třeba nemusela jíst vůbec, no ne?). Jako bonus mají naprosto vymakané FB stránky, kde postují nádherné fotky, takže člověk fakt těžko odolává.

Znáte někdo tenhle e-shop? Dejte kdyžtak vědět do komentářů.

Pěkný víkend!
Váš Andreják

čtvrtek 8. října 2015

Září, zářím, záříš

Ležím v posteli, popíjím čaj, pozoruju plamínek svíčky a poslouchám, jak venku prší. U nás začlo až teprve dneska a popravdě už jsem se na tohle počasí těšila. Podzim je jedno z mých nejoblíbenějších ročních období spolu s jarem. Znáte to ... v zimě je moc zima, v létě moc teplo, takže tohle meziobdobí je pro mě úplně akorát. Jelikož jsem na neschopence, tak ani nevím, jestli už se stromy zbarvují, jestli je to už na pořádnou šálu, jestli jsou ráno mlhy jako mlíko, jestli děcka už pouští draky...tak mi kdyžtak dejte vědět :). A jak tak ležím zabalená do peřin, tak listuju mobilem a koukám, že za září se mi tu nashromáždilo pár fotek a byla by škoda vám aspoň některé neukázat. Takže pokud jste nemocní jako já, máte den volna, nebo jste právě dorazili naprosto vyřízení z práce, uvařte si kávu, pohodlně se usaďte a pojďte se kouknout na moje září.

Váš Andreják

Ranní svítání cestou do práce

Pohled z okna v práci na osvícenou Bílou věž a Katedrálu sv. Ducha
Jelikož začínám pracovat už od 6:30 a když nejsem moc líná, tak někdy i od 6:00, tak přesně tyhle nádherný východy slunce stíhám. Jako bonus jezdím na kole, takže stačí zastavit, kochat se a fotit.


Naočkovaná, odčervená, můžu jet :D
Tohle je pro mě nejdůležitější fotka měsíce září. Zvládla jsem poslední povinné očkování, byl mi vydán průkaz a přesně za týden vyrážím směr Jižní Amerika. Ufff! Nemůžu tomu uvěřit, ale už je to tady! Díky moc zlato, že mi tohle umožňuješ <3

Už nebylo kam píchnout
Každopádně minulý čtvrtek jsem ještě takový optimista nebyla. Přestala jsem cítit levou nohu, složila se ve městě a skončila v nemocnici. Pak jsem každý den poctivě jezdila na kapačky a měla prakticky zákaz pohybu. Tímto bych chtěla apelovat na všechny workoholiky, že ta práce za zdraví opravdu nestojí!

Antistresové omalovánky pro dospělé

Hohohoooooo čokoládka

Jedeme na výlet historickým vláčkem
Než se tohle všechno odehrálo, tak jsem měla svátek. Letos mě Kuba fakt dostal a to tím, že jsem dostala zážitkový dárek - den železnice. Svezli jsme se historickým vlakem, podívali se do vagónu prezidenta Masaryka, koupili si pohled a knížku a večer byli součástí noční vlakové show. Neuvěřitelný zážitek! Od švagrový jsem dostala omalovánky pro dospělý, což byl naprosto geniální dárek. Abych vás uvedla do obrazu, tak já si vymalovávám i omalovánky pro děti a o těchhle dospěláckejch jsem už někde četla a chtěla si je koupit. A taky se mi sešlo pár bonboniér - tahle na fotce je přímo od mého ředitele (a už je hlavně snědená).

Začala nám hokejová sezóna! Hradec Králové! Pojďme hoši do boje!

Miluju mořský plody a při týhle večeři jsme se fakt hodně pobavili :D

 
Vypadá to na poslední letošní zmzrku :( Fňuk. 
Jdeme na houby

A našli jsme houby, tak jsem si aspoň udělala fotku

středa 7. října 2015

To abych se nenudila I.

Tak dej mi tu pusu! :D
Přesně tuhle větu mi říká má drahá polovička v infarktových siuacích, kdy si pak já říkám, jestli ho mám zabít, brečet nebo smát se. Abyste to pochopili...můj muž je pro ostatní nemluvný, tichý, nezajímavý a velice zaměstnaný člověk (teďka si tak říkám, že kdyby se tenhle článek dostal ke kolegům....), jenže nikdo neví, jak se chová normálně a pokud zrovna nepracuje, tak se opravdu HODNĚ snaží, abych se nenudila. Jak jinak by bylo možné, že zrovna jeho si vždycky vyberou na letišti na náhodnou kontrolu, že se vždycky stane něco naprosto nepředvítalenýho a v té situaci opravdu nevhodného, že zrovna on svým kolem shodí tři různé lidi na jiných kolech a to při různých příležitostech, že zrovna jemu jedinýmu nefunguje v pařížském metru zakoupená jízdenka?! (ano a to je teprve začátek :). Na druhou stranu je to od něj hrozně pěkný, že si to všechno připravuje, abych s ním měla nezapomenutelné zážitky a taky mě přece zoceluje do života (to jsou jeho slova - fakt dík! :).
Podle označení I. asi chápete, že to bude na delší vyprávění. Dokonce jsem přemýšlela, jestli kvůli tomu nezaložit zbrusunový blog zaměřený jen na výstřelky mého drahého, ale pak jsem tu myšlenku zase rychle zavrhla. K dnešnímu článku však samozřejmě předcházelo schválení pulikování našich dennodenních životních situací, protože jsem přece jenom majitel pouze poloviny autorských práv, naštěstí spolumajitel neprotestoval (ještě aby jo!). A třeba díky tomu zjistím, že je to vlastně úplně normální, že jsme naprosto průměrní a tohle zažívá většina obyvatelstva.

Poprvé ve 4D kině!

Příběh č. 1: Nákup v IKEA
Loni před Vánocemi se Kuba rozhodl, že předělá obývák a koupí do něj úplně nový nábytek. Vše se vybralo v IKEA, tak jsem vyrazili na výlet do Prahy. Samozřejmě jsme si vybrali naprosto geniální dobu na nákupy, všude haldy lidí (nasraných lidí), my nacpaný v kabátech, nemohli jsme najít to, co jsme chtěli, ale po několika hodinách utrpení jsme se konečně dobrali k pokladně. Hurááááá! Velice mě překvapil, že si předem zvýšil limit na kartě, aby na kase nedošlo k nějakým zdržovačkám, takže by se přece nemělo už nic podělat, že? Jenže to by nebyl on, aby něco nevymyslel. Velký šok nastal, když po něm paní prodavačka chtěla průkaz totožnosti kvůli částce, kterou platil... Následoval vyděšený pohled na mě, já na něj s otázkou v očích: ty u sebe sakra nemáš občanku?!? Dámy a pánové, můj muž si vyjede 100 km daleko od domova bez jakýhokoliv průkazu totožnosti!!! Kartička pojišťovny mu v tu chvíli opravdu nepomohla. Já už v mdlobách šla do kolen, když v tu chvíli má drahá polovička chladným hlasem pronesla: "Tak ten nákup rozdělíme na dva ne? To by šlo?" šibalsky se na mě podíval a vypadal, že snad čekal na pochválení, jak šikovně to vymyslel. Jo vymyslel to šikovně, ale od té doby když někam jedeme, tak se pro jistotu pětkrát ujistím, jestli s sebou má minimálně občanku nebo pas.

Jedna z našich normálních fotek
Příběh č. 2: Služební cesta v Etiopii
Když jsem se na jaře dozvěděla, že Kuba poletí na 14 dní na služebku do Etiopie, tak jsem to regulérně obrečela. Už jenom ten fakt, že ho pošlou zrovna do takovýhle prdele světa není náhoda! To určitě vymyslel zas on! No bohužel jeho nápad to nebyl, nebyl to ani vtip, a tak teda nakonec odletěl. Naštěstí tam byl vyslán ještě s jedním kolegou, kterému jsem kladla před odletem na srdce, ať se mi tam o něj postará a ať se mu hlavně nic nestane. Marná snaha. Hned druhý den mi přišla sms, že kolega má vymknutej kotník. No co, blb neumí chodit, hlavně, že Kuba je ok. Za pár dní další sms, že i můj drahý si vymknul kotník (ten samý!) a že se mu to stalo na tom samém místě! Tak jako je tohle normální?! Navíc to bylo v době, kdy v ČR zrovna probíhal konec světa, počasí se měnilo, chvíli sněžilo, pršelo, svítilo sluníčko, hrozně foukal vítr a stále vypadával proud, takže já sama ve starém baráku se zmrzačeným mužem na druhé straně světa, kde ještě hrozilo, že mi ho tam rovnou odstřelej?! Opravdu děkuji za cenou zkušenost do života.

Myslím, že pro nastínění situace to zatím stačí. Někdy vám třeba povyprávím, jak dopadla oslava jeho narozenin, ze které si pamatuju akorát to, jak jsem přišla a po několika hodinách odešla... On tvrdí, že to nedělá schválně a já už si začínám zvykat. Musím ale říct, že tak pestrý a rozmanitý vztah jsem ještě nikdy neměla a opravdu celý život mám na co vzpomínat. A dámy, pokud na někoho takového narazíte, nebo dokonce takový skvost máte už doma, tak doporučuji nechat si ho, čeká vás veselý život plný překvapení :)

Váš Andreják.

sobota 3. října 2015

Jaké bylo léto 2015

Když jsem psala poslední článek, tak jsem měla vymknutej kotník. Čas plynul, kotník se zahojil, užila jsem si super léto a vyhodila si plotýnku. Háleluja! Přátelé chápu, že vám moje články chybí, ale přeci se kvůli tomu nemusím pokaždý zmrzačit. Teďka se asi začnu jenom modlit, aby se z toho nestala tradice a přísámbohu, že začnu přispívat pravidelně. Než se začnu strašně litovat a nadávat na to, jak je ten svět nespravedlivej, tak využiju toho, že se nesmím hejbat a shrnu vám moje letošní léto.

ČERVEN:
V červnu začly šílený vedra a taky Rock for People, moje každoroční tradice. Pak jsem si vymkla ten kotník, aby mi to nebylo líto, že se to lepší, tak se k tomu přidal zánět žil a najednou byl konec června :D. No nic, tak aspoň nějaká fotka z RfP.

Vojta Dyk byl skvělej, super show

Limp Bizkit <3

Ohňostroj

Nejlepší fotka léta! Děkuju!

ČERVENEC:
Konečně můžu chodit já i Kuba, takže vyrážíme na výlety. Vzhledem k šílenýmu vedru je to fakt očistec. Na začátku měsíce se konala rekonstrukce bitvy na Chlumu, kde jsem myslela, že to se mnou řízne po prvních pár minutách. Při vší smůle z toho nemám ani žádný fotky, protože je má drahá polovička v práci na disku (no tak nic no!)
Pak jsme se vydali do ZOO v Praze. Zvířata sice chcíplý jako my, ale to nevadí, užili jsme si to i tak, což je snad dostatečně poznat z fotek.
Normálka toto :D

Jako malá

Srandičky s termokamerou :)

Želva s vytahaným krkem

Tohle mě naprosto dostalo - pavilón slonů

Jo, bylo fakt vedro :D

SRPEN:
Srpen byl hodně akční. Vydali jsme se do Prachovských skal, Kuba měl narozeniny, vyjeli jsme dokonce i za hranice na EXPO (hohoho!), strávili jsme krásný víkend v Českém Krase a mrkli se na Potštejn.

Pokoušela jsem se někam vylézt

Ale nakonec jsem se radši držela zábradlí :D

V Miláně měli krásné tramvaje

Skoro ve všech pavilonech se promítalo video

Dóm!

Český pavilón s bazénem - spása!

Bagetka!

Naprosto mě to dostalo

Karlštejn!

Kochám se

Pohled do vsi

Svatý Jan pod skalou

Jedna umělecká :)

Velká Amerika! Něco naprosto nepopsatelnýho.

Potštejn - kvůli tomuhle bych se vdala :D

Pohled na Potštejn

Je tam! :))

Zmrzlina na konec musí být :)

ZÁŘÍ:
Září bylo nakonec taky docela akční. Hned na začátku měsíce jsme strávili 4 dny v Krkonoších na nádherné svatbě, pak uspořádali expedici do Orlických hor a završili to oslavou mého svátku na dni železnice, který se letos konal v Hradci. Nevím, jestli jsem to tady na sebe už práskla, ale miluju vlaky. Kdyby to šlo, tak necestuju ničím jiným, takže dárek v podobě pozorování mašinek celý den je pro mě opravdu to nej! <3

Pohled od chaty Borůvky, kde jsme bydleli

Drápeme se na Sněžku, ale jak je vidno, počasí nám to dost komplikovalo :D

Už tam budem!

No ale tahle hospůdka! Tam jsme museli! :)

Orlická expedice a naše zabloudění do Polska


Noční vlaková show! Byla to bomba!

A taky byla dost zima, ale stálo to za to

Vyrovnaný mašinky :)

Čekám, až vyjedem :)

Jo, myslím, že i přesto, že teďka musím jenom ležet a odpočívat, tak to stálo za to! Moje léto bylo super, pravděpodobně nejakčnější za několik posledních let a já si jenom přeju, aby takový byl celý můj život!

Užívejte posledních slunečných dní a snad brzy na čtenou (a ne zas až budu mít nějaký úraz)!

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...