Celkem mám za červenec přečteno 5 knih, což je 1432 stran. Musím se pochválit ještě jednou, protože když si vzpomenu na loňský rok, kdy jsem o prázdninách dala tak 2-3 knihy za měsíc, tak je to letos opravdu výkon. Je hodně znát ta změna zaměstnání, pracovat mezi knížkama je prostě ráj :).
Zajatec Londýna
Měsíc jsem nezačala zrovna šťastně, ale díkybohu mám už tuhle šílenost za sebou. 168 stran jsem četla snad týden, za boha jsem se přes to nemohla dostat, ale nejsem zvyklá nedočítat knížky, takže jsem zaťala zuby a nějakým záhadným způsobem jsem to překonala. Tohle je přesně ten typ knihy, kdy nesmíte dát na krásnou obálku. Jelikož jsem ale už četla podobné téma v knize Rok v Římě, která se mi fakt líbila, neváhala jsem ani chvilku a šáhla po podobném tématu. Tentokrát mělo jít o Francouze, který se přestěhuje do Anglie.
Kniha nebyla vůbec rozdělená do žádných kapitol a většinu času jsem si říkala, že to snad musel autor psát nalitej. Kolikrát mi věty do sebe vůbec nezapadaly, nechápala jsem, co je tím myšleno, skákal od tématu k tématu a místo abych se něco novýho o Londýnu dozvěděla, tak jsem četla ubrečené vzpomínky na Francii.
Jediný štěstí bylo, že jsem tuhle slátaninu koupila v Levných knihách asi za 30 Kč a díky překrásný obálce vypadá dobře v knihovně. Každopádně nedoporučuju nikomu (ani nejhoršímu nepříteli!) :D
Co mě naučil tučňák
Naštěstí jsem si hnedka spravila chuť společným čtením s Marge. Tučňák byl přesně to, co jsem potřebovala a byl to doslova balzám na duši po tý hrůze. Tuhle knihu jsem si chtěla koupit už dřív, kdy jí byl plnej bookstagram a všichni blogeři se o ní zmiňovali. Nakonec jsem na ni zapomněla a když se objevila u nás v LK, tak bylo rozhodnuto.
Nejprve mě zaujalo, že se jednalo o skutečný příběh. To jako fakt? Někdo měl doma vlastního tučňáka a staral se o něj? Panejo! A ono fakt jo. Do knihy se začtete ihned, protože je opravdu výborně napsaná. Jedná se vlastně spíš o vyprávění, takže nečekejte žádné vyhrocené dialogy, ani napínavé scény. I tak se ale text čte opravdu sám a myslím, že každý si v příběhu najde něco. Samozřejmě jsem se hned od začátu děsila, jak to dopadne, ale všechno je tak strašně mile napsáno a dokonce i ty enviromentální záležitosti nejsou nijak vnucující se.
Vrchol všeho bylo, když jsem se na konci dozvěděla, že existuje video o tomhle úžasným tvorovi, takže utíkejte na youtube a hledejte Juan Salvador Penguin :) Je to fakt božan.
Řekni vlkům, že jsem doma
A když už jsem byla u těch zvířátek, rozhodla jsem se na doporučení kolegyně rozečíst rovnou i Vlky. A jak jsem začala, tak už jsem se od toho nehnula. Takhle krásnej příběh o první lásce, o nalezení přátelství, kde by ho člověk nečekal, o AIDS a předsudcích a dospívání jsem teda snad ještě nečetla. Ihned jsem knihu zařadila mezi moje TOP nejoblíbenější knihy. Absolutně vůbec můj mozek nedokáže pochopit jak takhle nádherná kniha mohla skončit v Levných knihách za 19!!!!!! Kč.
Víc k tomu snad ani napsat nemůžu, protože to prostě popsat nejde, to musíte zažít a hlavně se tím probrečet :). Já jsem knihu četla i v práci a poté, co jsem tam málem rozpoutala Niagáry, jsem už radši četla jen v soukromí. V závěru jsem řvala asi půl hodiny, vůbec to nešlo zastavit a když přišel Kuba domů a viděl mě tam rozmazanou a uřvanou se slovy "to je hrozný, to je hroznýýýý!!!", který jsem ze sebe skoro ani nemohla dostat, tak se lek co se proboha děje! :D Takže kniha opravdu stojí za to.
Tíha vesmíru
Chudák Tíha vesmíru nesla na svých pomyslných zádech opravdu velké břímě. Když už jsem psala o nejoblíbenějších knihách o pár řádků výš, tak zrovna Všechny malé zázraky od Jennifer Niven mezi ně patří. Tudíž od druhé knihy stejné autorky člověk očekává něco stejně úžasného jako od té první. No a to byl asi celý problém téhle knihy. Můj problém. Bohužel Tíha vesmíru v mých očích nedosáhla stejných kvalit jako Malé zázraky.
Co ale musím opravdu hodně vyzdvihnout je maximálně originální téma s prosopagnosií. Díky tomu se v příběhu objevilo dost vtipných a naopak i špatných událostí. Knihu, kdy se prosopagnostik potká s morbidně obézní, jsem asi fakt ještě nikdy nečetla.
Když jsem příběh dočetla, tak jsem si akorát řekla: Jo pěkný, milý příběh, tentokrát s žádnou mrtvolou na konci, ale takový nemastný, neslaný.... Co mě ale dostalo bylo poděkování autorky, kde jsem se dozvěděla, že do knihy čerpala z vlastních zkušeností. Ona sama trpěla dřív velkou obezitou a dokonce i tu prosopagnosii má v rodině, takže ví, o čem mluví. Díky tomu tahle kniha ihned nabrala více pomyslných hvězdiček v mém hodnocení. Rozhodně doufám, že Jennifer bude psát dál YA, protože od ní si vždycky ráda přečtu cokoliv.
Kdokoli může dělat cokoli
A na konec měsíce jsem si dala oddychovku, která nezklame. A opět to tak bylo, nezklamala. Už Vejce a já byla taková tragikomická, hořkosladká četba a musím říct, že Kdokoli může dělat cokoli jede přesně v tom samém duchu. Betty MacDonald popisuje další pokračování svého života poté, co odejde od manžela z farmy na vejce a musí se postarat o sebe a své dvě děti. Její sestra jí pomáhá se sháněním práce během krize, takže Betty dělá fakt všechno možný.
Nejvíc se mi líbilo popisování práce asistentky a sekretářky. Jelikož jsem ještě loni tuhle práci taky dělala, tak jsem se v tom doslova viděla. Ten přesný popis komických situací, kdy děláte, že přesně víte, co dělat máte, ale přitom nemáte absolutního tucha.... fakt nepsala o mně? :D
Pokud chcete oddych, ale přitom se dozvědět něco o 30. a 40. letech v Seattlu, tak rozhodně doporučuju. Betty má super styl vyprávění, takže se nenudíte, zasmějete se a ještě se něco dozvíte. Rozhodně si musím koupit ještě Morovou ránu, která je teďka taky k sehnání v LK.
Dnešek je jediný volný den, který v tomto týdnu mám, takže ho musím využít na maximum. Na oběd jdeme ke Kubovým rodičům, odpoledne vyrážíme do lesa na houby a večer frčím na promítání filmu kamaráda. Mezitím si asi hodím nějaký úklid, taky bych měla začít dělat diář na příští rok, napsat sestřence dopis a chtěli jsme grilovat :D No nebudu to přehánět, že? :D
Krásný víkend!
Váš Andreják
Zajímavá četba. Já na knihy poslední dobou zanevřela a hrdá na to nejsem.
OdpovědětVymazatJá třeba teďka v srpnu ještě nezačala nic číst. Venku je krásně, užívám si letní podvečery, furt dělám plno jiných věcí. Až začne být ošklivo, tak se na to zase vrhnu, tak třeba to tak bude i u tebe :)
VymazatDěsně mě mrzí, že v červenci jsem neměla čas a ani chuť číst. Teda čas by byl, prostě jsem na vině já, noo. V srpnu to zlepším! A to rozhodně i tak, že si koupím Řekni vlkům, že jsem doma! To mě fakt zaujalo. A docela mě zklamalo, že Tíha vesmíru není nic moc. Možná si ji stejně přečtu, protože Všechny malé zázraky je jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec :)
OdpovědětVymazatJá asi pořádně začnu číst zas od září, teda aspoň doufám :D tohle letní počasí mě nějak nenechá sedět u knížky. Tíhu vesmíru si určitě přečti, protože ona to fakt není špatná kniha, jen prostě očekáváš nějakou pecku po těch Všech malých zázracích. Já je právě taky mám hrozně ráda. Možná kdybych četla první Tíhu vesmíru, tak se mi líbí mnohem víc.
VymazatA Vlky naprosto 100% doporučuju! :)
Já si vůbec nejsem jistá, jestli chci číst něco, u čeho by hrozil pláč! Nedávno jsem dočetla Pokání a pocit z konce byl dost frustrující. Ale jsem moc ráda, že jsem si ten příběh prožila. Teď čtu knihu z motivačního soudku - Cesta pokojného bojovníka a prokládám to hodně stupidňoučkou oddechovkou - historickou romanci. Od Betty mám doma Vejce, tak snad bych se na něj pak mohla taky vrhnout, ať se taky přesvědčím, jak je skvělá (třeba moje mamka ji otráveně odložila). A gratuluji k plnění výzvy, jsi fakt dobrá!
OdpovědětVymazatJako věřím tomu, že ta Betty dokáže někoho otrávit, protože ono je to popravdě furt to samý dokola. Je to taky spíš taková oddychovka, kdy se ti nechce moc přemejšlet. Zkus to a uvidíš :)
VymazatA děkuju za gratulaci, držím se, co to jde i když teďka mám nějaký období útlumu. Vůbec nic jsem ještě číst nezačala :D