Moravský Kras

Miluju páteční odpoledne.
Kolem druhé hodiny totiž balím saky paky a vyrážíme s Kubou na víkend do přírody. Ten pocit, že člověk nemusí nikam spěchat, že pozná zas něco novýho, že bude dva dny mimo dosah ... to je prostě k nezaplacení. Už se to celkem stalo pravidlem a tenhle pátek tomu nebylo jinak. Tentokrát jsme se rozhodli mrknout do Moravskýho Krasu.

Nevydali jsme se ale do centra dění, nýbrž jen tak na okraj, mrknout, jestli to za to stojí s tím, že bychom se na podzim vrátili. No, co vám budu povídat, vypadá to nadějně.
Macocho, těš se!
Teď jsme se ale ubytovali v Blansku, vlakem popojeli do Adamova a odsud si dali asi 10km pěší výlet po modré do Křtin.

Rovnou vám řeknu, že ten výlet měl všechno. Přírodu i památky. Překvapení milé i nemilé a na konci nás čekal dobrý pocit z krásného výletu. Na něco se těším, že zažiju znova, něco už znova zažít nemusím :D. Tak jdeme rovnou na to, žádný okecávačky.

V Blansku jsme se ubytovali tady a byl to dobrej tah, jelikož na nádraží to bylo, co by kamenem dohodil (doslova). Hned po check-inu jsme se vypravili omrknout město, stavit se pro razítko do deníku, koupit knížku (vyhrálo to YA Mluv :)) a navěčeřet se. V Blansku mají moc pěkný zámek a dřevený kostelík, ale z nějakého důvodu v týhle části naší republiky šíleně frčí graffiti, takže všechno je všude počmáraný a strašně to kazí celkový dojem. To jsme ale ještě neviděli Adamov...

Když jsem psala na jaře o Železném Brodě jako o nejošklivějším městě v ČR, co jsem kdy viděla, tak jsem ještě nebyla v Adamově. Řeknu vám, že víc depresivní město jsem neviděla. Je to hlavně průmyslové město s hafo továrnama, divně splácanejma domama na sebe a velkou láskou obyvatel k již zmíněnému graffiti. Místním nádražím bych popravdě v noci nechtěla ani projíždět, natož tam vystupovat a jít tam někam domů. Byla jsem z toho tak vyvedená z míry, že jsem ani fotit nestihla....

Když jsme ale vylezli z obydlené časti do lesa, tak už to bylo jenom jéééé a jééééé a ještě jedno jééééé. Všechno tady bylo tak hrozně pěkně zelený, až z toho docela bolely oči :D. Když jsme navíc narazili na první skály a jeskyně, tak už si nás i Moravský Kras získal. Bohužel jsme si samozřejmě zapomněli čelovky, takže jsme se pořádně do jeskyní ani nepodívali, ale nevadí, nebyli jsme tam naposledy.

Občas to byla pěkná opičí dráha :D

Jím hodně špenátu, takže zvednout strom nebyl problém :D

<3

Stará huť

Pes nebyl náš, ale část cesty šel s námi :D

Skoro celou cestu jsme nepotkali ani nohu, takže byl prostor i na takovýhle fotky :D

Když se před nnámi zjevil kostel v Křtinách a cedule "Vítá Vás městys Křtiny - vesnice Jihomoravského kraje roku 2017" byli jsme naprosto nadšení. Nadšení stoupalo, když jsme zjistili, že vyhlašování vesnice roku se koná zrovna v tu chvíli, co jsme tam dorazili. Všechno jsme si nadšeně fotili a ochali, než jsme uznali za vhodné, že je čas se najíst.

Zámecká restaurace byla zavřená kvůli té velké události, tak jsme šli k Faustům. Sedli jsme si hned kousek od baru, abychom zbytečně nechodili nikam daleko a skoro hned dostali jídlení lístek. Tím to ale bohužel haslo, protože ani po 20 minutách k nám nebyl schopen nikdo přijít ani pro objednávku na pití. Asi po 25 minutách jsme to vzdali a šli zkusit jinou hospodu, v který se ale při naší smůle zrovna ten den nevařilo vůbec :D. Autobus nám jel až bůhví kdy, tak jsme si zatim dali zmrzlinu (po 100 letech jsem měla šmoulovou :D) a nakonec jeli někam úplně jinam, kam jsme to vůbec neplánovali.

A tak jsme se naštěstí dostali do Jedovnic. Nejenom, že jsme se tu výborně najedli (restaurace Olšovec hned u autobusouvé zastávky), ale stavili se ještě v kostele a na hřbitově a koukli se po okolí týhle moc pěkný vesničky. Nakonec jsme teda byli rádi, že s náma ve Křtinách takhle vyběhli, protože do Jedovnic bychom se nikdy jinak nepodívali.

V neděli nás čekal už jen návrat domů, ale v Blansku zrovna stavěl Legiovlak, takže jsme se samozřejmě museli podívat i tam. Udělali pár fotek, přišli si jak v pralese a nakonec sedli do vlaku a vypravili se do Hradce. Už cestou do Blanska jel nějaký speciální vlak a nejinak tomu bylo i cestou zpět, takže jsme se díky tomu 2x projeli první třídou, aniž bychom chtěli. To byl zrovna jeden z těch zážitků, kterej bych si klidně zopakovala :D.

Dneska už se zase chystám do práce, ale letošní léto jsem v takovým euforickým stavu, že mi to prostě ani nevadí. Celou dovolenou mám ještě před sebou a čeká nás tolik úžasných zážitků, že by byla škoda kazit si tyhle pěkný chvíle prací.

Mějte se krásně a já jdu ještě zabalit dárky k zítřejšímu Kubovýmu svátku!

Váš Andreják