středa 29. srpna 2018

New In červenec 2018 - knihy

Stále nemůžu uvěřit tomu, že mám DVA dny volna po sobě. V srpnu se z toho stal takový luxus, že úplně čumím, kolik toho najednou stihnu a ještě si odpočinu. A jednou věcí, kterou jsem stihla je právě dnešní článek. Jak vidíte, jedná se o novinky, které jsem pořídila v červenci, a jelikož je už konec srpna, bylo docela načase s tím vyjít ven.


Knihy pořízené v červenci jsem sehnala po různých místech. Houbařku jsem koupila jako suvenýr v Jeseníku a Ztracené koťátko, Srdeční záležitost a omalovánky jsme objednaly s kolegyní přes Knižní klub. Pravidelně tam využíváme slevy, takže ani červenec nebyl výjimkou. Další objednávku plánujeme v září :).



Houbařka
Kniha, o které se dost mluví, všichni ji chválí a já kolem ní akorát jen furt chodím. Ne, řeč není o Haně, tu dostanu až k svátku, ale o neméně povedeném kousku a to Houbařce. Teď už můžu říct, že to byla pecka, protože ji mám přečtenou, ale o tom chci psát až tak za týden v pravidelném měsíčním shrnutí. Dneska vám poskytnu aspoň anotaci.



Houbařku jsem si přivezla z dovolené v Jeseníku a musím říct, že odolávala velké konkurenci. Sehnala jsem ji v nádherném malém knihkupectví Domeček, kde bylo knih doslova přehršel. Vyskakovaly na mě z polic, ležely přímo přede mnou a já si měla vybrat. No nakonec to vyhrála právě Houbařka, jelikož mi tak nějak pasovala k tomu prostředí, kde jsme trávili dovolenou. A nelituji!


Anotace:
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat.

Ztracené koťátko
Když objednáváme s kolegyní zlevněné knihy z KK, tak vlastně nikdy předem nevíme, co se nám do košíku dostane. Když to řeknu narovinu, tak vybíráme podle obálek a pokud obálka zaujme, čteme anotaci. A nebylo tomu jinak ani v případě Ztraceného koťátka.



Tahle překrásná knížka neobvyklého formátu je vánočním příběhem. Už jenom proto jsem ji tam prostě nemohla nechat, protože si pomalu skládám vánoční TBR jako jsem měla loni a osvědčilo se mi to. Knížka je navíc plná ilustrací a já se popravdě už fakt nemůžu dočkat, až se do ní začtu. Snad to vydržím aspoň do listopadu.



Anotace:
Zvířátka jsou pro Mandy Hopeovou tím nejdůležitějším na světě. A v Arše zvířat, proslulé veterinářské ordinaci svých rodičů, nachází neustále nové kamarády. Na letošní Vánoce chystají ve Welfordu speciální akci, při níž plánují vybrat peníze pro malou, vážně nemocnou Alex Hastingsovou, aby mohla odletět na operaci do Ameriky. Alex má koťátko Sluníčko, které miluje víc než cokoli jiného na světě. Když pak Sluníčko jednoho dne záhadně zmizí a zůstane kdesi venku ve sněhu, zlomí to Alex téměř srdce.
Dokážou Mandy s Jamesem najít koťátko včas – a dát tak Alex ten nejlepší vánoční dárek?


Srdeční záležitost
A ani v případě Srdeční záležitosti tomu při výběru nebylo jinak. Přebal prostě prodává. I když asi naštěstí ne tolik, protože by se tahle kniha jinak nedostala do výprodeje. Dle anotace předpokládám, že půjde o YA příběh, které já čtu celkem hodně, takže by se mi mohla kniha líbit. Hodnocení má taky celkem slušné, jedno hodnocení se dokonce zmiňovalo o podobnosti s Hvězdy nám nepřály, tak uvidíme.



Anotace:
Pokud bychom chtěli najít ukázkový příklad šťastné holky, našli bychom ho v Camille. Studuje poslední ročník gymnázia na malém městě, je obklopena partou nerozlučných kamarádů, se kterými se zná už od školky, a jako všichni lidé jejího věku si klade spoustu otázek o životě, lásce a přátelství. S blížící se maturitou se dny začínají plnit starostmi s učením, profesory a rodiči. Camille ale brzy přijde na to, že skutečné problémy vypadají docela jinak: nedlouho před maturitou zjistí, že její nejlepší kamarádka Lea trpí nevyléčitelnou nemocí. Je to šok. Co teď? Přijmout krutou pravdu, anebo se držet naděje na zázrak? I přes tíhu situace a vlastní strach se Camille a ostatní spolužáci snaží být Lee oporou, tráví s ní čas a především dělají všechno pro to, aby byla Lea šťastná a spokojená. Před krutou diagnózou se ale jen tak utéct nedá a nikdo vlastně neví, kolik času Lee zbývá. A tak je nutné nepromarnit ani minutu, užívat života a vytvářet si na Leu jen ty nejlepší vzpomínky... 

Zimní pohoda
Na letošní zimu jsem si dala předsevzetí začít konečně pořádně vymalovávat ty haldy omalovánek, co mám doma. Konečně mám pořádné pastelky, během zimních večerů bude snad i čas, tak bych s tím měla něco začít dělat. A abych se k tomu opravdu dokopala, tak chci začít omalovánkama s mojí nejoblíbenější tématikou - Vánocemi. No snad se zadaří :)




Anotace:
Je vám zima, za oknem šedo a sychravo a jaro ještě daleko? Svařte víno se skořicí, oloupejte pomeranč, zabalte se do svetru po babičce, půjčte si od dětí pastelky… a nechte se unášet Zimní pohodou. Přenese vás do země věčného ledu, kde se na sněhových vločkách třpytí slunce, jas modré oblohy vás nutí přivřít oči a vzduch ostře štípe do tváří. A v duši klid a mír…  



Na závěr bych jenom ráda napsala, že jsem na sebe fakt pyšná, jak se držím zkrátka, co se týče nákupu nových knih. V LK jsem dodržela pravidlo 5 knih a za srpen jsem si ani jinou knihu v normálním knihkupectví nekoupila. Opravdu se musím pochválit :). No, myslím, že to v září zase doženu, tak malá přestávka docela bodla.

Krásné babí léto vám všem!

Váš Andreják

úterý 28. srpna 2018

Jeseník aneb na dovolenou už nikdy v létě

Je sobota večer, počasí se konečně trochu umoudřilo, ložnicí nám profukuje chladný vánek a já mám konečně sílu a čas aspoň rozepsat článek o naší druhé letošní dovolené. O dovolené, na kterou jen tak nezapomenu z mnoha důvodů.

Bylo to takové naše trochu poprvé. 

Poprvé jsme se takhle někam vypravili v opravdu největší letní sezóně, takže jsme moc nevěděli, do čeho jdeme. Poprvé se nám stalo, že i když jsme byli na dovolené v ČR, tak jsme museli skoro pořád komunikovat anglicky. Poprvé jsem skoro celý pobyt prostonala. Ale hlavní poprvé bylo místo našeho pobytu - nádherný Jeseník.


Jeseník byl posledním bodem mého letošního wishlistu, který jsem si myslela, že nemáme šanci splnit. V lednu by mě ani nenapadlo, že se právě toto místo stane hlavním cílem naší druhé dovolené a nakonec jsem opravdu ráda, že to klaplo.




V první řadě nás musím pochválit za výběr ubytování. Nebydleli jsme přímo v Jeseníku, ale ve vesničce hned vedle - v Adolfovicích - v Penzionu u Lukáčů. Nebudu lhát, že hlavním kritériem nebyla cena, protože byla. Původně bylo totiž v plánu trávit opravdu celé dny na výletech a na penzionu se jen osprchovat, vyspat a ráno nasnídat. Ubytování jsme proto vybrali jedno z těch levnějších a nakonec jsme byli celkem mile překvapeni i vzhledem k tomu, jak se naše dovolená nakonec vyvíjela.





Retro koupelna měla velký úspěch na IG - hodně lidí mělo stejný obklad totiž doma :D

První den jsme se rozhodli jít na penzion z nádraží pěšky a naprosto nás dostala přírodní scenérie s výhledem na Praděd. Ubytování samotné leží u potoka vedle lesa, opravdu kousek od přírody. Krásné polohy jsem využila hnedka první večer, kdy jsem se rozhodla jít fotit západ slunce po dešti. Byla to naprostá pecka!











Majitelé penzionu je mladý pár z Holandska, který se teprve učí česky. Nějak jsme tuto informaci přehlídli při bookování pokoje, ale vzhledem k tomu, že se s Kubou anglicky domluvíme, tak s tím nakonec problém nebyl. Atmosféra tu panuje více než přátelská, majitelé mají zájem o váš program, ptají se, doporučují, opravdu to bylo moc milé. Navíc musím doporučit jejich výbornou kuchyni. Jedli jsme u nich nakonec dvakrát a pokaždé to bylo luxusní.

Hned první večeře - naprostá nádhera!



A takhle vypadaly naše snídaně :)

Já jsem měla většinou kombinaci sladkého i slaného

Kuba jel většinou jen naslano :D


A poslední večeře - žebra. Mega porce!

Druhý den pobytu jsme vyrazili přímo do Jeseníku a na skok do lázní. Ten den bylo ještě příjemně, párkrát sprchlo, ale dalo se vydržet na sluníčku, takže jsme toho nakonec prochodili opravdu hodně. Objevili jsme výbornou zmrzlinárnu a restauraci u Radnice, kterou jsme do konce pobytu navštěvovali pravidelně na obědy. Samozřejmě jsme se stavili pro razítka do deníku a pohledy a vyrazili tedy do lázní.


Náměstí v Jeseníku





Naprosto překrásné infocentrum




U Radnice

Jedli jsme tam tak často, že už jsme tam měli i svůj stůl :D



Mangová frčela nejvíc :)


Poslední den mě v tom Kuba nechal samotnou :D

Samotné místo Priessnitzových lázní mi naprosto vyrazilo dech. Tolik krásných domů, v podstatě takové městečko ve městě, okolo krásná příroda, úžasný výhled na Jeseník, o prameny skoro zakopáváte... :D. Nakonec jsme se s Kubou shodli, že sem určitě jednou do těch lázní jet musíme :).












V lázních už začal podzim <3

A to jsem v tu chvíli ještě nevěděla, že ty lázně budu potřebovat hned druhý den. Už večer mi nebylo moc dobře, hrozně mě začala bolet pravá noha, až nakonec Kuba vygooglil, že jsem si natáhla boční klenbu. Do toho začala ta šílená vedra a představa, že se hrabeme někde na Praděd, kde vlastně není ani strom, mě upřímně dost vyděsila. Další den jsme proto celý strávili na koupálku a musí říct, že to byla super volba.




Vstupné pro dospělého činí 60 Kč/den, najdete tu dostatek místa na deku, dva bazény, skluzavky i tobogány, stánky s občerstvením a restaurace. Když si uvědomím, kolik stojí vstup na koupaliště ve větším městě a přitom nenabízí o moc víc, tak je mi z toho úplně špatně. Zlatá menší města fakt, míň lidí, nižší vstup, větší zábava :)

Třetí den jsme ještě netušili, že vedra se jen tak nevzdají a vlastně přetrvají až do konce prázdnin, takže jsme si bláhově vyrazili na Křížový vrch. Původně jsem chtěla jít trasu Jeseník - Krížový vrch - Čertovy kameny, ale nakonec mě noha ještě docela bolela a teploty nezadržitelně stoupaly, takže jsme plány trochu změnili.





Nahoře jsme si zašli do restaurace na rybu a hlavně udělali asi milion fotek. Tohle místo rozhodně doporučuji a docela mě překvapilo, že tam ani nebylo moc lidí (přitom se tam dá vyjet autem! :D) a vnitřek mi teda trochu vyrazil dech. Hlavně kvůli všem těm trofejím, protože to já popravdě moc nemusím.













Odsud jsme se nakonec rozhodli jít zpět do Jeseníku, jen jinou trasou, abychom to neměli to samé a díky tomu jsme došli do části města, kde jsme ještě nebyli.






Poslední den byl věnovaný hlavně obíhání knihkupectví, protože knížka z dovolené musí být! Nakonec jsem si koupila Houbařku, kterou jsem dokonce stihla i přečíst :). Kubový ségře jsme koupili domácí biosirup za hlídání Čendy a vypravili se vyfotit ještě vodní tvrz a v klidu si užít poslední den. Nakonec jsme celou dobu seděli ve stínu pod stromy v parku, protože vedro bylo opravdu k padnutí.

Fotila jsem Aničce důkaz, že i v Jeseníku ji mají! :)




Docela jsme se tam vyblbli :D

Do Jeseníku se musíme určitě vrátit, ale rozhodně někdy jindy než v létě. Těšila jsem se na Praděd, na nádrž Dlouhé stráně, na výlety po horách, ale nakonec bylo všechno jinak. Tak snad to klapne jindy. Jesenicko si získalo moje srdce a byla by škoda na něj zapomenout :)

A takhle vypadal náš poslední večer


Kámoši jak hrom :)

Je úterý odpoledne, asi tak dva týdny od startu psaní, a já teprve dopisuji tento článek. Zažila jsem asi nejšílenějších 14 dní tohoto roku. Vypadá to, že vedro se přehnalo, venku startuje babí léto a já se konečně opět vracím do normálu. Pomalu taky plánuji naši poslední, největší dovolenou roku 2018 a to 14denní výpravu do Gruzie. Snad o ní nebudu smolit článek tak dlouho jako o Peru a Vietnamu, kde jsem se ani nedobrala konce!

Krásný zbytek srpna vám přeji a užívejte léto, dokud to ještě jde :)

Váš Andreják

A jako vždy na rozloučenou kočičku (i když to není Čenda :D)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...