💜 #100 prožitých dní - je to za mnou! Co jsem všechno prožila a co si uvědomila? 💜

💜 Když jsem loni na konci března startovala projekt 100 prožitých dní, vůbec jsem netušila, co od něho čekat. Dala jsem si celý rok na to, abych v něm zvládla prožít aspoň právě těch 100 dní, které by opravdu stály za to a právě 24.3. se tento odpočet naplnil. Cílem tohoto mého soukromého projektu bylo hlavně ukázat na to, že prožitý den znamená pro každého něco jiného. Někdo ho stráví s knihou, někdo vyjede na výlet, někdo uklízí... Nevěděla jsem, za jak dlouhou dobu té stovky dosáhnu zrovna já, nebo jestli jí vůbec zvládnu splnit, ale koloběh událostí se nakonec rozeběhl takovým tempem, že se mi té své vysněné stovky povedlo dosáhnout už na konci loňského roku. A musím říct, že každý ten prožitý den byl opravdu naplněný něčím jiným.

Za fotky moc děkuji svému Jakubovi :)

Původně taky bylo v plánu vám sem ukazovat průběh mého plnění. Jelikož ale píšu každý měsíc souhrn toho, co jsem stihla a dělala, přišlo mi to pak trochu jako nošení dříví do lesa. Taky jsem si myslela, jak vám budu sepisovat články nabouchané fotkami z výletů a dlouhatánskými deníkovými zápisy, ale celkem brzy mi došlo, že o tomhle to vlastně vůbec není. Proto jsem se nakonec rozhodla sepsat až tento konečný sumírovací článek po roce, kde sice neuvidíte mé prožité okamžiky den po dni, ale zato se s vámi podělím o své pocity z celé této akce.

Bylo opravdu zvláštní sledovat, že na prožitý den nemělo vůbec vliv to, jestli jsem zrovna v práci nebo na dovolené, jestli je venku pěkně nebo ošklivo. Bylo období, kdy jsem třeba 14 dní nezařadila ani jeden den na svůj seznam, což bylo třeba před Vánocemi. V té době jsem byla fakt ve stresu, ale o to víc jsem si pak vážila dne, kdy jsme s Kubou vyjeli mimo Hradec na trhy. Na druhou stranu skoro celý podzim bych byla schopná na svůj seznam 100% zařadit. Přitom jsem taky chodila normálně do práce, nic extra se nedělo, bloumala jsem podzimní přírodou, hodně četla... Někdy mi udělalo radost dobré jídlo, někdy to, že jsem celý den nemusela nic dělat, někdy jsem celý den strávila venku.

Nevím, jestli jste se mnou někdo tuto výzvu plnil, ale já jsem se svým výsledkem více než spokojená. Uvědomila jsem si o to víc, jak můžu být vděčná za život, který mám. Že jsem zdravá, spokojená, netrápí mě žádné opravdové problémy a že když se nějaké objeví, jedná se spíš o povrchní pseudoproblémy dnešní moderní doby. Rozhodně mám ještě na čem pracovat, abych si opravdu každý den dokázala užít a viděla v něm i to dobré. Nedokážu třeba pracovat pod stresem, ale místo, abych se tomu učila, raději se stresu vyvaruji. Když se ale nějaká ta krizová situace objeví, jsem z ní hrozně rozhozená a mám pocit, že celý den se najednou hroutí. Jak mám pak na tom dni hledat něco dobrého? Proto se raději stresovým situacím vyhýbám, co to jde, i když vím, že se to do dnešní doby moc nehodí. Já se ale už poučila - zdraví máme každý jen jedno. Je to šíleně trapný klišé, ale taky šíleně pravdivý klišé.

Vím, že aby můj prožitý den byl opravdu prožitý, neznamená to pro mě nacpat do něho co nejvíc aktivit. Naopak. Právě tenhle nešvar dnešní doby na mě vytváří neuvěřitelný tlak a já jsem zbytečně vystresovaná. Potřebuji klid, rozvahu a hlavně své vlastní tempo, a proto mám pocit, že by třeba můj klasický prožitý den vlastně nebyl pro většinu moc zajímavý. Už dávno mi taky došlo, že život ve městě prostě není pro mě. Potřebuji právě tu rozvahu a koloběh venkova, abych byla šťastná a jsem ráda, že jsem se letos své vnitřní já rozhodla přijmout a na vesnici se s Kubou stěhujeme.

Kuba celkově vládnul ve většině mých prožitých dní. Přináší mi do života klid a oporu, a takhle si myslím, že by to v lásce mělo být. Máte někoho, o koho se můžete opřít, v jehož přítomnosti prožíváte klid a radost. Jsem nesmírně vděčná, že toho svého strůjce rovnováhy už mám vedle sebe. Další důležitou "položkou" v mých prožitých dnech byli lidé na stejné vlně. Po Novém roce jsem měla pocit, že dělám málo, naběhla na starý režim, stýkala se více s lidmi, s kterými si moc nerozumím, a hnedka jsem to pocítila. Chyběl mi ten můj klid a převažoval pocit, že vlastně nic nestíhám, nic nedělám pořádně a nic nedotáhnu do konce. Rozhodla jsem se to omezit.

Opravdu jsem velice vděčná, že jsem si sama na sebe tento projekt vymyslela. Za ten rok mi došlo spoustu věcí. Vím, co už ve svém životě nechci, co naopak chci, čeho se vyvarovat, co si dopřávat. A vám stejně laděným duším jako jsem já, bych moc ráda vyjádřila tímto shrnujícím článkem podporu. Nenechte se strhnout tempem extrovertů a celkového ladění světa kolem vás. Prožitý den můžete klidně strávit doma pečením dortu, nebo procházkou do přírody, nebo klidně i prací na zahradě! Nenechte nikoho, aby vám do toho kecal, abyste získali pocit, že toho neděláte dost a zbytečně se kvůli jiným strhali. Je to váš život!

Ať máte ve svém životě co nejvíc prožitých dní a hlavně buďte šťastní!

Váš Andreják

Dvouleté shrnutí čtecí výzvy s Marge 🕮

📚🕮 Ani jsem se nenadála a uběhl další rok našeho společného čtení s kamarádkou Marge. A uběhlo to tak rychle, že jsem to skoro úplně propásla. Ale co už, loni jsem si vzpomněla taky až po měsíci, co uběhl první rok naší výzvy. Hlavně, že jsem si vzpomněla a letos nás teda musím pochválit. Daly jsme tomu totiž pořádně na frak.

Pokračovaly jsme ve čtení knih z LK, ale tentokrát jsme to proložily i pár knížkama z jiných knihkupectví (Dveře do prázdnoty + Marge měla jiné vydání Jako zabít ptáčka). Za co jsem ale opravdu ráda, že jsme přesedlaly z young adult do klasiky. Nakonec jsme spolu zvládly přečíst
19 knih, což je teda fakt hodně slušný výkon. 13 z nich byla klasika a jsem z toho teďka i sama docela překvapená, protože až tak vysoké číslo jsem ani sama nečekala.

A co se týče shodnutí se na hodnocení? Letos nám to vyšlo pěkně na stejnou notu. Myslím, že snad nebyla žádná kniha, u které bychom se názorově nějak extra rozcházely. A co je na tom nejlepší? V té naší výzvě pokračujeme. Přes Vánoce jsme si dávaly pauzu, ale hned v druhém týdnu v lednu jsme navázaly opět klasikou. Tentokrát jsme si vybraly Povídky malostranské a pokud jste četli moje shrnutí za leden, tak už víte, co si o téhle knížce myslím.

A co jsme to teda vlastně za ten další rok přečetly?
Opět jsem udělala jen seznam, ale jednotlivé knihy jsou proklikatelné na shrnutí měsíce, v kterém jsme knihu přečetly. Pokud vás zajímá můj názor na ní, není nic jednoduššího než KLIK.

📚 Muzeum prazvláštních věcí
📚 Vánoční skříňka
📚 Pekařova dcera
📚 Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie...
📚 Válka s mloky
📚 Chlapec na dřevěné bedně
📚 Anna ze Zeleného domu
📚 Klapzubova jedenáctka
📚 Devatero pohádek (první, druhá i třetí kniha)
📚 Dveře do prázdnoty
📚 Bílá nemoc
📚 Tajemství porodních bab
📚 Zkrocení zlé ženy
📚 Othello
📚 Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete
📚 Jako zabít ptáčka
📚 Vánoční koleda

Většinou jsme s Marge přečetly dvě knihy za měsíc, ale byly i výjimky jako třeba duben nebo červen, kdy jsme zvládly společně přelouskat knihy tři. Nic jsme nepřečetly v prosinci 2017 i 2018. Jelikož obě pracujeme v obchodě, tak je pro nás výkon, když přes Vánoce přečteme aspoň něco, ale na společné čtení se nedostalo. Pauzu jsme si taky daly na léto, takže červenec i srpen byly také dva měsíce bez společného čtení.

Jak už jsem psala v úvodu, tak nové společné čtení odstartovalo až v lednu a zatím zvládáme tak tu jednu knihu měsíčně. No snad se na to znovu vrhneme pořádně co nejdřív, chybí mi klasika! :)

A co vy? Čtete také společně s někým a pak se o knihách bavíte?

Dejte mi vědět a užijte si víkend!

Váš Andreják

Co jsem dostala k 32. narozeninám? 🎂

Každý rok si říkám, že tenhle článek už psát nebudu, protože mi to přijde naprosto zbytečné a skoro až vychloubačné, ale každý rok dostanu tak úžasné dárky, že nemůžu jinak a opět se musím o tu svou radost s vámi podělit. Letos jsem dostala hodně kosmetiky, nějaké oblečení a pár kousků do nové chaloupky. Z těch doplňků do nového bydlení jsem fakt nadšená, protože je vidět, že moji nejbližší prožívají radost z mého splněného snu se mnou ❤ Knihy jsem vám už ukazovala, takže ty tentokrát neuvidíte, ale i tak se sešlo opravdu plno krásných věcí, které mi udělaly velkou radost. Tak jdeme rovnou na to!

A začneme dárkama od mamky. Od té jsem dostala super retro hrníček s pudlíkama a zrovna v barvách, v kterých jsme kdysi pudly měli i my. Je to proto hodně srdcový dárek, který mi udělal radost, i když hrníčků mám už opravdu hodně. K tomu jsem si vybrala dvoje šaty - jedny zimní a jedny letní - a mamka mi přihodila ještě tři vosky.

Kuba mi dal nádherný poukaz na vybavení do chalupy. Sám ho vyráběl po nocích a vystřihoval na něj obrázky z časopisů :D. Tenhle dárek byl naprosto nejlepší a mám ho doteď vystavený!

Kromě voucheru jsem dostala i šaty. Přání je od babičky :)

Obrázek chalupy mě dokonale zmátl, myslela jsem si, že je to naše chalupa :D

Truhla je můj velký sen, tak snad už ji budu brzy mít :)

Od Verči jsem dostala opravdu ohromné množství dárků. Už sem vám ukazovala tři knížky a k tomu mi dala ještě tričko s kočičkama, žabky, oříšky, ale hlavně Havlíkovu Apotéku, která by sama o sobě vydala za celý jeden dárek! Z těchhle dárků jsem byla fakt v šoku a moc za ně děkuji! ❤

Sklenice od oříšků je už prázdná, byl to totiž spíš dárek pro Kubu :D

Od Marge jsem dostala právě hodně věcí do chaloupky. Opravdu mě zaskočila krásnou dózou se vzorem cibuláku, který bude pravděpodobně dominovat v nové kuchyni, a překrásnou dřevěnou miskou, kterou vyrobil její taťka. K tomu mi nadělila nějaké papírenské zboží a samozřejmě knihu. Jelikož jsme se sešly na MDŽ, tak jsem jako bonus dostala ještě čokoládu :D.

A na závěr velká nálož kosmetiky a dobrot. Tenhle super balík jsem dostala od Kubových rodičů a vždycky se na něj těším. Pravidelně každý rok od nich totiž dostávám kosmetiku a díky tomu objevuji nové a nové značky. Letos v něm dominují kozí výrobky, tak jsem moc zvědavá, jak mi budou vyhovovat. Mega radost mi ale udělal čaj v mém znamení, tak snad ho brzy ochutnám.

Tak a to je vše přátelé. S pár kamarády se sejdu až v dubnu a jelikož od nich asi dostanu opět knihy, tak je pak uvidíte v dubnovém new in :). Dárky mi samozřejmě dělají radost, ale poslední dobou přemýšlím, že své blízké poprosím pouze o dary, které se dají buď zažít, sníst nebo jinak spotřebovat. Přece jenom místo ubývá a já nechci být zavalená haldou věcí. Uvidíme, jak to nakonec vymyslím...

🎂 Jak to máte vy? Co tak dostáváte k narozeninám? Máte to jako překvapení nebo si vybíráte předem? 🎂

Pěknou středu vám přeji!

Váš Andreják

New In březen 2019 - jaké knihy jsem dostala k narozeninám? 📖

Krásný poslední březnový týden vám všem!

📖 Kdybychom v sobotu nejeli na výlet, tak se vám hlásím opět až po více než týdnu naprostého nestíhání s tímto knižním článkem. Letošek letí takovým tempem, že jsem skoro pořád v jednom kole, ale na bědování není čas (:D), takže jdeme rovnou na to.
Tentokrát jsem se rozhodla sepsat New in, jelikož se mi tu za březen shromáždilo pár knih, které jsem dostala k narozeninám. Je super, když vaše okolí ví, co si přejete, a u mě jsou knihy jasná volba. Je to takový mišmaš různých žánrů, protože jak asi už víte, nejsem nějak extra založená na jeden jediný. Paradoxně se zatím všem daří mě obdarovávat knihami, které ještě nemám, což je vzhledem k tomu, kolik knih mám v knihovně (cca 600), celkem dost obdivuhodné :D. Samozřejmě jsem dostala i nějaké dárky neknižní, ale ty vám ukážu zvlášť v jiném článku.

Chceš-li rozesmát pánaboha je kniha od českého autora Michaela Třeštíka (manžela dokumentaristky Heleny Třeštíkové) a dostala jsem ji od Kuby. Ten má dar mi dávat knihy, o kterých jsem buď vůbec neslyšela, nebo by mě samotnou asi nenapadlo si je pořídit. Letos to byl zrovna ten druhý případ, takže i tentokrát nastal při rozbalování ten moment překvapení, který mám opravdu moc ráda. Na knihu jsem fakt moc zvědavá, protože na cbdb má hodně vysoké hodnocení.

Zato u Marge mám jistotu, že mi určitě pořídí nějaký bestseller. A ani tady jsem se nemýlila, protože jsem si rozbalila knihu, kterou jsem si chtěla i tak sama koupit. Kavárnu v Kodani jsem navíc stihla i rovnou přečíst, takže víc info se dozvíte na konci měsíce v tradičním shrnutí.

Trilogii Osudy předků od Heleny Šmahelové zpracovávající historii vlastního rodu jsem si vyhlídla u nás v LK a nakonec jsem si ji i vybrala jako dárek od Kubový ségry. Zákazníci ji totiž tak chválili, že si ji prostě musím přečíst taky.

Od bývalé kolegyně Denči jsem dostala druhý díl Sirotčince. Rozhodla se mi darovat celou sérii, takže teďka postupně dostávám k Vánocům, narozeninám, svátku... pokaždé po jednom díle. Číst ji asi začnu až ji budu mít kompletní, takže to vidím někdy na podzim :). Bojím se totiž, že se mi to tak zalíbí, že budu chtít číst dál a dál a nebudu mít co :D. 

A pak přišel vrchol knižních darů a to motivační literatura od Verči. Víte, že já na tuhle literaturu moc nejsem, ale když jsem si rozbalila Průvodce pro vysoce citlivé lidi, Introvertův rok a Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le, udělalo mi to fakt mega radost. O Introvertův rok jsem totiž soutěžila a nevyhrála jsem, o hypersenzitivních lidech jsem četla už jednu publikaci, která se mi líbila, a ráda bych si o tomto tématu načetla ještě víc. No a komu by ses nehodilo mít občas všechno u pr**le? :D

A aby toho nebylo málo, objednala jsem si nějaké knihy i sama a to Carol a Kam se schoval nůž.
Carol bych si sama od sebe asi nikdy nekoupila, kdyby mě na ni neupozornila Anička Musilová. Prý je to jedna z těch knih, která bohužel nemá tolik pozornosti, jakou by si zasloužila. Jelikož máme s Aničkou hodně podobný vkus, věřím tomu, že jí nakonec dám za pravdu.

Kam se schoval nůž je další kniha do mé sbírky leporel, které mi připomínají moje vlastní dětství. Toto leporelo není tolik známe jako jeho první díl O Jabloňce. Když jsem na svůj IG dávala anketu, tak jste ji skoro nikdo neznal. Je fakt, že je to kniha spíše pro pamětníky, jelikož letos vyšla poprvé po asi 25 letech od doby svého první vydání. Já jsem za to hrozně moc ráda, protože ilustrace Heleny Zmatlíkové prostě miluji a teďka mám už obě leporela vedle sebe v knihovně.

Moc bych chtěla všem za tyto nádherné dárky poděkovat, i když mi dneska tak nějak došlo, že už fakt nemám knihy kam dávat. Díky bohu, že se budeme brzo stěhovat a v novém domě jednou budeme mít jednu celou místnost pro knihy. Spolu s šatnou byla právě knihovna můj velký sen, takže to vypadá, že se toho snad i dočkám :).

Přeji vám klidný vstup do nového týdne a klidně mi dejte vědět, jestli jste nějakou z knih, které jsem dostala, už četli a co na ní říkáte.

Váš Andreják

Poprvé v Opočně 🏰

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem konečně vychytala slunečné počasí, když mám volno! A ačkoliv to ještě ráno tak nevypadalo, protože jsem se jak drak vrhla na velký úklid, v poledne jsme se s Kubou vypravili na další výlet. A opět byl Kuba tak hodnej, že se obětoval a jel se mnou na místo, kde já jsem ještě nikdy nebyla, zatímco on tam byl přibližně tak milionkrát.

Dneska nás jako první letošní jarní výlet přivítalo Opočno!

Zvláštní je, že opočenskou zmrzlinou jsem se jeden čas rvala horem dolem, ale že bych se vydala do tohoto krásného města výroby mě jaksi nenapadlo. Teda takhle - napadlo - chtěla jsem se tam vydat na kole, ale pak mě Kuba zpražil popisem hororové cesty, takže jsem si to hodně rychle rozmyslela :D. No a pak přišel památný krásný teplý den mimo sezónu a já si řekla, že je to ten správný den na výlet právě sem. Ideální kvůli tomu, že ještě nezačala turistická sezóna, takže jsme si tohle nádherné místo užili v klidu bez davů lidí, a já na něho budu díky tomu už vždycky s láskou vzpomínat.

Nikoho asi nepřekvapí, že jsme se do Opočna vydali vlakem, což od nás z Hradce trvalo necelou hodinku. Z nádraží do centra jsme šli pěšky, protože bylo fakt krásně a udělali jsme si tím super procházku. Došli jsme až na zámek, kde nás trochu zklamaly zavřené zámecké zahrady. Chápu ale, že sezóna začíná až příští týden, takže jsme si aspoň prošli nádvoří a náměstí, udělali pár fotek a hlavně si užili ten neuvěřitelný klid. Nikde nebyla ani noha!

Cílem celého výletu bylo dát si letos první točenou zmrzlinu. A kde jinde by to bylo lepší, než právě v rodišti celorepublikově známé opočenské zmrzliny! Jako nápad dobrej, provedení horší :D Netočili nikde ani prd, takže jsme nakonec zapadli na náměstí do nějaké knajpy na pohár s ovocem, který byl vlastně taky fajn!

Cestou zpět domů si ještě Kuba střihnul další hrdinský kousek, kdy našel na lavičce zapomenutou kabelku a vrátil jí majitelce. Jako chápete to, že se mu pořád něco takového děje? Musím ale říct, že člověk se s ním fakt nenudí :D. Dobrý skutek nakonec pěkně uzavřel dnešní výlet, který jsem potřebovala jako sůl. Příště už nás bude určitě čekat výlet do přírody, tak zůstaňte na příjmu, ať se můžete opět pokochat se mnou.

Krásný zbytek víkendu vám přeji a příště se setkáme u dalšího knižního článku 📚

Váš Andreják